Dvacátá léta jsou oblíbenou érou pro tématické večírky. Zadání zní zdánlivě jednoduše (jako že z minulých dob se nejjednodušeji napodobuje), šaty byly blyštivé, takže ženy si připadají elegantně a žensky... Představa dnešních lidí o dvacátých letech je stejně romantická jako báchorky o sbírce chudiny na Národní divadlo v Praze, nebo to o dobytí Bastilly. Ale samotná realizace vypadá obvykle děsivě; ženy působí tak lacině, jak byste to ve 20. letech nemohli vidět ani v tom nejvykřičenějším domě, a pánové připomínají hodně špatnou parodii na kapelu Šlapeto. A protože brzy uplyne sto let od vzniku samostatného Československého státu a už jsem zaznamenal několik "stylových" plesů, tady je pár rad, jak ve večerních šatech vypadat podle módy 20. let, a ne jako coura v doprovodu dělníka.
Odstrašující příklad ze swingové tančírny - druhého nejčastějšího původce rakoviny očí milovníků historického oblečení hned po seriálu První republika, který jsem si vzal pod drobnohled, když vysílali první díl.
Jistě jste o dvacátých letech slyšeli - zkracovaly se sukně a vlasy, v módě byla chlapecká postava, přestaly se nosit korsety, ženy se začaly líčit a kouřit na veřejnosti, bla, bla... Ale ono to není tak, jak se na první pohled zdá. Chápete to špatně. Sukně se zkrátily - ano, předtím byly až na zem, teď nad kotníky. Jak lascivní a erotické! Ženy si konečně mohly zkrátit vlasy a bylo to společensky přijatelné, a co se týče líčení, vedle tužky na oči přibyla rtěnka. Červená. A nebylo to nijak divoké. Nikdo nenosil šaty s třásněmi, a kalhoty způsobovaly pozdvižení ještě na prahu druhé světové války.
Většina lidí dělá chybu v tom, že se při hledání inspirace neumí dívat na historické fotky, a vůbec, hledají špatně. Nevíte, z jaké je přesně doby, k jaké společenské vrstvě osoby na fotce patří, a k jaké příležitosti nebo denní době jsou oblečeny. Jinak se oblékala mladá dívka, jinak vdaná mladá žena, jinak starší žena, jinak střední vrstva, jinak boháči. A podstatně jinak vypadají herečky a tanečnice v nočních barech. Jinak vypadá oblečení ve filmu, který byl opravdu natočen v roce 1925 (doporučuji německý film Rozvod paní Ireny s úchvatnou Brigitte Helm, kde je dobové oblečení nádherně vidět) a jinak v retro filmu ze šedesátých let. Asi jako kdyby se vaše vnučka chtěla obléct podle dnešní módy, a inspirovala se tím, co nosí Lady Gaga při svých vystoupeních. Vypadá to úžasně, ale nikdo jiný než ona se takto neobléká, takže výpovědní hodnota o dnešním oblečení je nulová.
Tady jsou děsivé ukázka toho, jak to může vypadat (a jak to ve 20. letech rozhodně nevypadalo), a níže moje komentáře k jednotlivým částem outfitu. Než se začnete rozčilovat, že toto přece nikdo neřeší, a že je to fuk, berte to spíše jako porovnání toho, co si dnes lidé pod pojmem "20. léta" představují, a jak to asi vypadalo tehdy, nebo co udělat, abyste nevypadali lacině a trapně.
Silueta
Začněme tím nejdůležitějším, siluetou. Prý se přestaly nosit korsety. Jak se to vezme. Za války byly ženy nuceny převzít úlohu mužů, kteří bojovali na frontě, a tak přestaly nosit dlouhé, hodně vyztužené a pevně sešněrované korsety, ve kterých mohla "dáma jen ležet v lenošce a vypadat ozdobně", mám-li použít slova paní Crawleyové z Panství Downtonči se věnovat hostům a řídit služebnictvo, a zjednodušily se střihy šatů. Ale není pravda, že se korsety přestaly nosit úplně. Korset je zásadní kus oblečení, který potřebujete, pokud si chcete obléknout historické šaty a vypadat přesvědčivě. Kromě siluety, která je pro dobový vzhled zásadní, také úplně mění držení těla, chůzi, způsob, jakým si žena sedá, jakým sedí, a jakým vstává.
Ve dvacátých letech byla v módě chlapecká postava, které ženy dosahovaly pomocí korsetů, korseletů a různých stahovacích pásů; v dobových katalozích jsem viděl jakési gumové pásy ke stažení prsou. Pas byl snížený asi na úroveň boků, kýžená figura rovná a plochá.
Šaty
Sukně se zkrátily, to je pravda. Ale ne tak, aby jen sotva zakrývaly Venušin pahorek. Obvykle končily nad kotníky, v půlce lýtek, a někdy kolem roku 1925 se sukně zvedly až pod kolena. Pokud chcete "get the look", vyberte si něco volného se sníženým pasem zvýrazněným látkovým páskem či stuhou. Častým designem byla saténová spodnička na ramínka a přes ni šaty z průsvitného hedvábného šifonu zdobené výšivkou, korálky a podobně. Nebo dlouhý rovný živůtek a řasená nebo nápaditě střižená sukně. Nevkusné třásně na šatech či sukni nikdo nenosil, to je výmysl moderní doby.
Pro inspiraci se podívejte na seriál Panství Downton, jehož poslední řada se odehrává v roce 1925 - tam mají dokonalé a nádherně udělané kostýmy. Také si uvědomte, že černá barva se na začátku 20. století kromě pracovních úborů nosila jen na pohřby a v době smutku, oblíbená byla u spíše u starších žen a vdov, a ve 20. letech se teprve pomalu začala prosazovat jako barva módních šatů (mám dojem, že to má na svědomí Coco Chanel). Zajímavé je také to, že před rozšířením elektrického osvětlení nebyla pro večerní šaty oblíbená ani fialová, která ve svitu svíček či plynových lamp působí jako hnědá. A to nikdo nechtěl.
Účes a líčení
Že se nosilo mikádo? Ano. Ale nebylo to tak, že se všechny ženy daly 1. ledna 1920 ostříhat. Složité či odvážné účesy nosily spíše střední a vyšší vrstvy, prosté dívky na venkově se držely dlouhých vlasů, protože neměly Instagram ani Vogue, aby zjistily, že mají při dojení krav nosit pokládanou vlnu. Navíc bez pomoci panské či s kleštěmi na natáčení vlasů, které se nahřívaly na plotně s otevřeným ohněm, to nebylo úplně jednoduché. Pokud máte dlouhé vlasy, NIKDY je nenoste rozpuštěné, tehdy to bylo vulgární, a k vidění leda tak v nevěstinci, nebo když se vaše žena oblékala či svlékala. Mějte je stažené dozadu a pryč z obličeje. Jakože sexy vlnka padající do obličeje je výmyslem amerických filmů a snad v žádné historické době to tak nikdo nenosil.
Stejné je to s líčením. Na většině fotek, které jste viděli, byly nejspíše celebrity, slavné herečky a zpěvačky, které na vystoupeních a před kamerou nosily výrazné líčení, aby byl jejich výraz v obličeji na černobílém filmu vidět. Filmy byly němé, hrály očima a mimikou. Vkusné dámy nosily jen červenou matnou rtěnku ("růž na rty"), která se kromě rtů nanášela také na líce, světlý pudr a tužku na oči, kterou se prý před vynálezem řasenky malovaly i řasy, aby na ně nemusely patlat jakýsi doma umíchaný sajrajt z uhlí. Hlavní bylo vypadat přirozeně. Výrazný make-up nosily jen herečky, tanečnice a prostitutky.
Doplňky
Péřová boa a obrovská péra na ozdobu hlavy nechte doma, pokud nechcete vypadat jako coura ze šantánu. Ozdoby hlavy ano, ale pokud s peřím, tak decentní. Ženy měly vkus a soudnost i ve 20. letech; nechtěly vypadat jako Indiáni.
Pokud jste někdy měla slabou chvilku a koupila si cigaretovou špičku dlouhou půl metru, vezměte si ji, až půjdete na maškarní za Audrey Hepburn, nebo ji rovnou vyhoďte, a pořiďte si nějakou normální v délce 10-15 cm, pokud už ji musíte mít. Proboha, hlavně do ní pak nervěte cigarety s filtrem (který tehdy ještě nebyl vynalezen, a rozšířil se až někdy v 50. letech) v ohavném hnědém papíru! Rukavice ano, ale jen po loket, rukavice nad loket se nosí jen ke dlouhým šatům - velké večerní i v dnešní době. Zkuste se vyhnout lacině vypadajícímu, lesklému hnusosaténu z polyesteru.
Kabelek k večerním šatům byly různé druhy a byly malé a většinou látkové, ne kožené. Obvykle se nosily na zápěstí nebo v ruce, kabelky s popruhem na rameno neexistovaly.
Boty a punčochy
Dodnes platí pravidlo, že do uzavřených bot se ve společnosti nosí punčochy, a do sandálů ne. Páskové sandály či jinak otevřený boty se ve 20. letech nenosily. Ani prostitutky ne. A podpatky byly nízké a spíše robustní, ne jehly. Naopak punčochy byly barevné tak, aby ladily k šatům, když teď byly vidět. Oblíbená byla béžová, šedá a bílá. Také byly z hedvábí, které vypadá v porovnání se silonem božsky a úplně jinak se leskne. A vždycky měly vzadu šev, který měla dobře oblečená dáma vždy rovně. ;) Viděli jste seriál Haló, Haló!, kde si jej musela vojínka Helga neustále upravovat? :D
Pánská móda
Pánové to mají mnohem jednodušší, avšak právě u nich lze vidět snad ještě horší zvěrstva a prohřešky proti tehdejší etiketě - tvídová saka a bekovky, košile bez saka, bez vesty, a viditelné kšandy, barevné motýlky, beztvaré vesty mezi nimiž a kalhotami je široká mezera (vesta má i dnes překrývat kalhoty), klobouky trilby na hlavě...
Večer se nosil frak, až později jej začal vytlačovat smoking. Pokud doprovázíte ženu ve večerních šatech a nemáte frak ani smoking, oblečte si černý oblek, černého motýlka, vestu protože vesty se k obleku vždycky nosily až do 50. let, a vyhrajte si s doplňky. Manžetové knoflíčky, kapesní hodinky na řetízku, bílý kapesníček v kapse saka a bílá květina v klopě, pouzdro na cigarety, kratší špička, prsten s kamenem na malíčku, lakové nebo lesklé kožené polobotky, a napomádujte si vlasy. Ke fraku se nosil černý cylindr, jinak tvrdý klobouk jako třeba Homburg, který stejně jako bílé rukavice, hůl či šálu z bílého hedvábí odložte v šatně. Klobouk muž v místnosti nikdy nenosí! Hlavně žádné opasky či náramkové hodinky.
Co se týče vousů, muži byli hladce oholeni nebo nosili krátce zastřižený knír. Žádné bradky, plnovousy a podobně - ti nosili konservativci a starci. Pamatujte na to, že pánové tehdy nosili (zapnuté) škrobené límce a vždycky kravatu. Bez kravaty chodili jen dělníci na stavbě, a tvíd patřil do přírody a na hony. A opasky leda tak na tenisový kurt, ne ke společenskému obleku.
Je mně jasné, že to asi nikdo asi příliš "neřešíte", když jdete na večírek, kde se chcete opít a být "seksi" a žít v blažené domněnce že jste teď jako Velký Gatsby, ale třeba se vám můj článek bude hodit. A abyste neřekli, že jen kritizuji, tady je podle mě povedený outfit z jednoho plesu ve stylu první republiky. Šaty jsou vkusné a odpovídající dvacátým létům, a to včetně účesu, čelenky a rukavic. Nádhera! Muž má černý oblek a motýlka. Nemusí to být historicky dokonalé, ale takto vypadá krásně provedená iluze 20. let. Kéž by na podobných plesech vypadali všichni takto!
