Kanye West byl na svatbě čehosi, co si veřejně říká "Dva Řetězi" (sic). K této příležitosti si vzal to, co je u nás symbolem hnusu a nevkusu podnikatelského baroka devadesátých let - oblek z popelnice dílny Louis Vuitton v pastelových barvách. V "mintové" barvě (vzpomínáte na dobu asi kolem roku 2010/11, kdy měly všechny blogerky a fešn holky "mintové" peplum?), abych byl přesný. A měl i bílé ponožky. Tedy ne úplně bílé. Byly zaprané. Jako je nosí správní Češi k trekovým sandálům, když jsou na nedělní korzo pod diskontovou kolonádu u Tesca, nebo k trekovým botám na ples či do opery.
K audienci na sídle páně Zemana a získání čestného českého občanství mu chyběly jen černé hnusomokasíny s třásněmi; nahradil je něčím vlastní výroby. Obul si už tak ohavné papuče, a ještě asi tak o šest až osm čísel menší. Jo, věřte mně. Sám mám velikost 48, a vím, že sandály můžu mít i 45, protože u otevřené boty se ten rozdíl ztratí. Ale aby mu z toho lezla noha takovým způsobem, si snad musel půjčit papuče svého dítěte Severozápadu či svojí ženy, která se proslavila tím, že má míry 90-60-200, a svým dětem dává jména podle autoatlasu Chicaga a okolí.
Osobně nevím, co si o tom mám myslet. To jsem jediný, komu připadá děsivé, že hlavním návrhářem módního domu Louis Vuitton je někdo, kdo vytahuje na povrch to, co mělo zůstat v žumpě historie odívání? Lidé u nás - a abyste neřekli, že Čechům křivdím - i jinde, se ještě neumí obléci tak, aby vypadali ve společnosti jako lidé, a už adorují něco, co patří k tomu, co jsme si ještě předloni prohlíželi na Módním pekle jako dávidlo? Nebo už elegance, styl a osobní názor upadají natolik, že lidé podléhají módním vlnám a stádovitosti takovou měrou, že si bezmyšlenkovitě koupí cokoli, co Virgil Abloh a Demna Gvasalia navrhnou, a laciné řetězce to pak zkopírují, a taknse to šíří mezi davy (vzpomínáte na Ďábel nosí Pradu a dva stejné pásky?)? Nebo když teď někdo řekne, že dvouřadé obleky v pastelových barvách, zaprané ponožky a hnusoboty jsou jako že in, tak je hned budete je chtít také?
Úplně náhodou jsem na tu zrůdnost narazil ve vídeňském obchodním domě Steffl. Po ceně jsme nepátral, neměl jsem s sebou čichací sůl, ani pytlík na zvracení.
Úplně náhodou jsem na tu zrůdnost narazil ve vídeňském obchodním domě Steffl. Po ceně jsme nepátral, neměl jsem s sebou čichací sůl, ani pytlík na zvracení.
Na závěr vás musím oblažit kolosálním pozadím Kim Kardashian, jaké by jí mohla závidět kdejaký štýrská kobyla.