Víte, komu vděčíme za výraz "it" ve smyslu sexuality a sex-appealu? Jako první jej použila Elinor Glynová. A používá se doteď. Ano, the it girl máme právě díky jí. Ve své době psala pobuřující romány plné sexuálního napětí a sexuálních skandálů. Alespoň z tehdejšího pohledu.
Kdysi jsem v antikvariátu objevil její román Eliška v Americe z roku 1909, kde k nejskandálnějším okamžikům patřilo pratetiččino zjištění, že Eliška se ve vaně koupe nahá (a ne v košili, jak bylo pro pratetičku zvykem), když byla Eliška v salónu o samotě s mužem, který nebyl její manžel nebo Eliščina návštěva redakce novin, kde muži chodili pouze ve vestách (tedy bez sak), až to Elišku vzrušilo :D
Jeho okamžik začíná v Egyptě, kde Lady Tamara a paní Hardcastleová na dovolené spatří něco tak strašlivého, že je tomu věnováno několik dalších stránek a několikrát se k tomu později vrací: muže v hedvábném pyžamu, které neměl dopnuté až ke krku a bosýma nohama. S ním se lady Tamara potká později u své kmotry, ruské kněžny a zjišťuje, že ji přitahuje, ale kvůli své britské aristokratické výchově něco takového vnitřně odmítá. Nakonec má kvůli nedorozumění pocit, že ji zneuctil, tak zahanbeně a poníženě přijme jeho žádost o ruku, až nakonec zjistí, že ji vlastně nezprznil a bok po boku jsou šťastní.
Ve Třech týdnech zase mladý šlechtic touží po dceři faráře, což je pro jeho matku nepřijatelná snacha, tak syna pošle do Švýcarska, kde touží po tajemné dámě, se kterou potom dovádí na tygří kožešině. Myslím, že toto byla jedna z nejskandálnějších knih, které napsala. Tak trochu růžová knihovna, ale i přesto mám její romány rád, a to hned z několika důvodů.
Jsou velmi čtivé. A jsou z doby, která se mi líbí a hezky popisuje detaily tehdejšího života. Většinou jen tak mimochodem, ale jak jinak byste se dověděli, že staré dámy si kolem roku 1900 vylepšovaly propadlé, povislé tváře gumovými "vložkami" nebo že konservativní lidé se koupali v košili? :D A bavím se okamžiky, které byly tehdy běžné, ale dnes jsou spíše úsměvné: třeba oblékání služebnictvem a šlechtic, který by si sám neoblékl ani ponožky. Nebo srovnání toho, co lidi tehdy nanejvýš pohoršovalo a to, jak je to dnes úplně normální.
Líbí se mi ten jazyk. Ta krásná, zdvořilá a formální angličtina ze začátku 20. století anebo naopak český překlad z té doby, kdy čeština ještě nebyla zkažená a kdy překladatelé i čeští čtenáři skutečně uměli používat český jazyk. Soudruh nebyl komunista, ale prostě soudruh ve smyslu toho slova, společnost byla společnost jako anglická party ve všech významech a večírek je večerní společnost, když měl muž přítele, druha či společníka tak nebyli homosexuální pár, ale prostě přátelé a když je řeč o někom slavném, myslí tím původní význam, tedy někoho ctěného a váženého, a ne nějakou couru, na kterou její o půl století starší mecenáš nechal přišít dvě silikonové koule a když o ní napsali v Blesku, tak se z ní stala slavná celebrita. A tak podobně.
A žádný nadbytek nepotřebných cizích slov. Třeba dnešní "džem" je česky zavařenina. Nebo "džus". Můžete říct šťáva, že ano. (Když si chci v kavárně objednat džus, tak občas schválně říkám šťáva a pak se zlomyslně bavím číšníkem, který neví, že obsah lahve s nápisem juice, kterou mají v nápojovém lístku jako džus je ovocná šťáva a nechápavě se ptá "co?"). A žádné nadužívání politické korektnosti, buran je prostě buran (a číšník, který neví, co je šťáva nebo prodavačka v parfumerii, která nezná parfémy jsou neschopní). Na druhou stranu, překládání jmen nebo jejich skloňování občas působí násilně (Pavel Verdayne či Millicenta).
Ze všeho nejvíc se mi ale líbí ta úcta ke slušnému vychování a společenským pravidlům. V nedbalkách by tu nikdo nevyšel ven z domu (viz případ toho "strašlivého člověka" v pyžamu výše), na večerní společnosti se chodilo ve večerním oblečení a vlakový zřízenec by vám nenadával, kdybyste ve vlaku bez prostoru na zavazadla a se spoustou neobsazených míst měli kufr na protějším sedadle. Nejspíš by vám ochotně pomohl. Asi to nejsou knížky, které by se dnes líbily každému, ale pokud máte rádi Panství Downton, ale viděli jste už všechny díly a z českého dabingu se vám kroutí palce u nohou, tak vám Elinor Glynovou doporučuji.
P.S.: Mám nové brýle. Vždycky si kupuji obroučky na internetu, abych nemusel poslouchat babu v optice, která je otrávená, protože chci udělat jen skla a ne kupovat obroučky, které tam stojí třikrát tolik co na internetu. Objednal jsem si je v on-line optice Opti24, kde si brýle můžete vyzkoušet na vaší fotce, takže víte, jak v nich budete vypadat. To je super! :D A pokud znáte počet dioptrií a podobně, přijdou vám už hotové i s čočkami. A celé brýle včetně dioptrických nebo tónovaných čoček dostanete v pouzdře až domů za 1.290,- Co teď čtete vy? Něco nového? Něco starého? Podělte se o své tipy na dobré knížky :)