V jednom z vydání prvorepublikového časopisu Gentleman, revue moderního muže z roku 1924 jsem narazil na tuto kritiku mužatek, aneb moderních, emancipovaných žen. Dnes takto vypadá každá žena, pomineme-li tehdejší módu, ale tehdy se od ženy očekávala ženskost a stereotypní chování. To nechápejte jako něco negativního. Já nevidím nic špatného nebo ponižujícího na tom, když se žena chová jako žena, a muž jako muž. I když od mužů se dnes na jednu stranu stereotypní, tedy mužné chování očekává, na druhou stranu je za ně kritizován, takže nevíme, jak se chovat správně a tak, abychom "slabší pohlaví", kterému už je zakázáno tak říkat, náhodou neurazili, když ženě otevřeme dveře nebo naopak čekáme, že si ten kufr odnese sama, když už je tolik emancipovaná. Zatímco u ženy je jakékoli chování společností přijímáno, a toto přijímání a respekt jsou vyžadovány, pokud nechceme být označeni za šovinistu a sexistu.
Kromě kouzelné, staromódní češtiny a krásného slohu mě článek zaujal tím, jak se názor na ženu změnil, a to, co je zde kritizováno, je dnes standardem, nikoho to na rozdíl od roku 1924 nepobuřuje, a pokud snad ano, je to jen hnusný sexista. V dnešním kontextu genderu a sexismu je zajímavé vidět, že navzdory některým feministickým názorům se ženy úplně emancipovaly a mohou si v podstatě dělat, co chtějí, aniž by je někdo odsuzoval, jak zjistíte, když si přečtete článek, a srovnáte jej se současným obrazem ženy, přičemž úloha muže se příliš nezměnila, a buďto je označován za zženštilého stejně jako v roce 1924, nebo je hulvát a sexista.
Zajímavá je především část, která popisuje oblékání a způsoby mužatky, které zní jako tipy na podzimní módu z aktuální Elle. Nebo spíše z pár let staré Elle, než svět zamořil styl 90. let, který snad brzy pomine jako morová epidemie ve středověku. To jen tak, abyste si všimli, že ženy, které se chovají a oblékají jako muži už dnes nikoho nepohoršují, ba naopak se to považuje za naprosto běžný způsob oblékání, který se nejen že nepovažuje za pánský, ale dokonce mají ženy tu drzost tvrdit, že pánské oblečení, které samy nosí, už není pánské, ale dámské, a diví se, že to nosí muži. Třeba taková růžová košile, když to trochu přeženu (jejíž barva byla pánská, než si ji přivlastnila LGBT hnutí asi někdy v 70. letech), u muže je hned téměř důvodem k nadávkám do buzerantů, pedofilů, návrhů různých způsobů kruté smrti, a podobně. Nedej bože, aby si muž vzal sukni, či boty s vyšším podpatkem, které dnes nosit nesmíme. Jediné, co před sto lety mužatce hrozilo bylo to, že si možná nevrzla, protože byla nehezká. A dnes diktují mužům, jak se chovat, protože když se chováme příliš mužně, je to urážlivé a sexistické, a když příliš zženštile, jsme buzny nebo šampóni.
Tady je článek:
Mužatka liší se od pravých žen tím, že je v první řadě nehezká. O pikantnosti nebo svůdnosti nemůže se při ní mluviti. Není nikdy šikesní. Nechce býti ani elegantní, což považuje za malichernost. Ačkoli napodobuje muže, muži sami, nejsou jí příteli ani milenci a nekamarádí se s ní. Bývá totiž zhusta osamocenou, ale není přitom plachá, ani stydlivá, naopak. Nosila už odedávna ostříhané vlasy, ale nepropagovala tím mikada; tenkráte ještě nevěděly o této modě, která nemá v sobě ostatně mužské tendence. Bývala také odjakživa krátkozrakou, poněvadž hodně četla, i nosila na očích brýle, ano, raději než skřipec. Také kouřila a dodnes ještě kouří, ne však jenom tak, nýbrž doopravdy a silný tabák obvykle ze špičky a co víc, mívá vždycky při sobě sirky. Je potom pochopitelné, že k tomu všemu obléká pánský límeček a že nosí vázanky, jichž má ve své skříni bohatý výběr. Nezřídka chodí v mužských botách a v měkkém klobouku jenž jí dobře sedí na ostříhané hlavě. Myslím, že jsem ji už viděl dokonce v jakémsi svrchníku a s pánským deštníkem v ruce, vykračující si na okraji chodníku velmi dlouhými, rozvážnými kroky.
Je seriosní a nežertuje, třebas žertovně působí. Samozřejmo, že je vždy svobodná a provdá-li se za muže, přestává býti mužatkou, leda že by pojala za chotě čistokrevného zženštilce, ne-li samu babu. Ale není-li milovnicí tajných rozkoší, zůstává do smrti pannou, čímž se kromě toho rozumí, že nepocítila ve svých útrobách tělesnosti cizí.
Je sporné, co má tento druh lidí na světě za práci, když není ani celým mužem, ani celou ženou. Kdyby se aspoň rozmnožoval dělením jako jiný druh podivných živočichů nebo kdyby snášel vajíčka jako slepice jen tak beze všeho, byla by jeho užitečnost nabíledni. Ale zdržujeme se všeho posuzování, tím spíše, poněvadž zajímajíc se alespoň nejméně o mužův zevnějšek, čte každá mužatka tuto pánskou revui. Což jedině může zlepšiti její stav. V.
***
Tak, a teď se těším na hejty všech "mužatek", které mně budou psát, že můj komentář není pravda, a které vědí, že mně mohou napsat cokoli, protože když jim budu oponovat, mohou mně na všechno říct, že jsem sexista. ♥