To si tak vyjdete do Národního na Prokofjevovu operu Láska ke třem pomerančům, těšíte se na kulturní zážitek, a namísto toho pozvracíte koberec hned ve foyer, a musíte běžet vedle k voršilkám, aby vám vypláchly oči svěcenou vodou. Fotky jsem nepořídil já, za jejich zaslání děkuji svému čtenáři Pavlu Šimáčkovi, který za kulturou chodí často, a podobně oblečení lidé nejsou výjimkou. Chválím jeho pozorovatelské schopnosti - ať už vědomky či ne zachytil celou škálu nevkusu, jaký můžete v Národním divadle spatřit. Nechybí zvednutý límec polo trika, ani český horolezec.
Tady je někdo, kdo vypadá, že čeká, až otevřou posilovnu nebo "džym", jak teď musímě říkat, protože tělocvična už není dost kchůl. Nebo si při odpoledním běhu po nábřeží odskočil za kulturou? Nechybí batoh a petka s vodou. Úplně vidím, jak z ní za šustění látky nylonového batohu ucucává i během představení.
Pán "mám to na háku" si do divadla odskočil v domácím oblečení se ženou, která si řekla, "však ty šaty jsou do divadla dobrý", ale pro jistotu si vzali žabky, aby se pak mohli stavit v hospodě, protože přece nepůjdou někam do pajzlu v lodičkách, natož tak v saku, proboha, co by si o nich v pajzlu řekli? A v divade bude beztak horko, tak co by se obtěžovali v nepohodlném oblečení.
![photo buran-narodni-divadlo-praha_05_zpszid9c5px.jpg]()
Já mám zásadu, že na cesty si beru alespoň jedny slušné kalhoty, košilie, a třeba sako, pokud zvažuji návštěvu nějakého podniku, kde se očekává společenské oblečení. Když je nemám, tak nikam nelezu. Tady turista oblečený jako výsadkář z Vietkongu na to ale kašle, protože i kdyby mu někdo něco směrem k jeho outfitu řekl, jistě by jej udolal něčím, co má v jedné z kapes svých vojenských kalhot. Do divadla jsou takové kalhoty se spoustou kapes nanejvýš praktické. Jak jinak byste otravovali ostatní diváky, než chrastěním obsahu kapes a šustěním batohu?
![photo buran-narodni-divadlo-praha_06_zpslku2pwht.jpg]()
Já mám zásadu, že na cesty si beru alespoň jedny slušné kalhoty, košilie, a třeba sako, pokud zvažuji návštěvu nějakého podniku, kde se očekává společenské oblečení. Když je nemám, tak nikam nelezu. Tady turista oblečený jako výsadkář z Vietkongu na to ale kašle, protože i kdyby mu někdo něco směrem k jeho outfitu řekl, jistě by jej udolal něčím, co má v jedné z kapes svých vojenských kalhot. Do divadla jsou takové kalhoty se spoustou kapes nanejvýš praktické. Jak jinak byste otravovali ostatní diváky, než chrastěním obsahu kapes a šustěním batohu?
Když je něco značkové a drahé, hodí se to všude. Tak asi uvažují nositelé polo triček. Jen nechápu zvednutý límec- když na rubu není logo jeho výrobce, pak to poněkud postrádá smysl, ne? Sice nemá klasický, mezi Čechy oblíbený trekový batoh, ale stejně se to do divadla nehodí. A proč tam má tu visačku? Kompenzuje tím absenci loga na rubu límce?
![photo buran-narodni-divadlo-praha_07_zpsscvxyazc.jpg]()
Vždyť existuje spousta hezkých tenisek, tak proč tolik lidí nosí ty, které křičí "koupil jsem je ve sportovní obuvi na běhání"? Co to je? Pěší výlet v Šárce zakončený představením v Národním divadle?
![photo buran-narodni-divadlo-praha_08_zpsesdgsffm.jpg]()
Japonští turisté nesmí chybět nikde. Ani v divadle ne. Alespoň na sobě nemají nějaké šílenosti, ale oblíbenou kombinaci džíny, bílé tenisky a košile. Ale do Národního se takto nechodí, děkuji.
![photo buran-narodni-divadlo-praha_09_zpsqsr6bawb.jpg]()
A co by to bylo za kulturní akci v Čechách bez alespoň jednoho horolezce v trekové výstroji? Skoro mně až slzička ukápla, jak jsem si vzpomněl na svoje studentská léta, kdy na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy podobné oblečení nosili snad všichni. Sametové potahy sedadel v divadle vyžadují kalhoty z odolné látky, mramorové schodiště byste v polobotkách s koženou podrážkou jistě nezdolali, a praktický batoh jistě ukrývá bundu s vodním sloupcem pro případ deště či cepín ke kdoví čemu.
Vždyť existuje spousta hezkých tenisek, tak proč tolik lidí nosí ty, které křičí "koupil jsem je ve sportovní obuvi na běhání"? Co to je? Pěší výlet v Šárce zakončený představením v Národním divadle?
Japonští turisté nesmí chybět nikde. Ani v divadle ne. Alespoň na sobě nemají nějaké šílenosti, ale oblíbenou kombinaci džíny, bílé tenisky a košile. Ale do Národního se takto nechodí, děkuji.
A co by to bylo za kulturní akci v Čechách bez alespoň jednoho horolezce v trekové výstroji? Skoro mně až slzička ukápla, jak jsem si vzpomněl na svoje studentská léta, kdy na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy podobné oblečení nosili snad všichni. Sametové potahy sedadel v divadle vyžadují kalhoty z odolné látky, mramorové schodiště byste v polobotkách s koženou podrážkou jistě nezdolali, a praktický batoh jistě ukrývá bundu s vodním sloupcem pro případ deště či cepín ke kdoví čemu.
To už na tom Národní divadlo musí být hodně špatně, že dovnitř pouští takovou sprostotu. Kdysi to měl být chrám české kultury, teď se Národní divadlo stalo symbolem českého buranství, nevkusu, špatného chování a absolutního úpadku jakéhokoli vychování či taktu. Pokud jste si všimli, na fotce je jeden pán, který má na sobě oblek. Druhý pořizoval tyto fotky, obvykle tam víc vhodně oblečených lidí nepotkáte.
Samotné Národní divadlo v Praze se k tomu staví vlažně, a na svých stránkách má k vhodnému oblečení šalamounskou větu, kterou jako žee dávají najevo, jak má divák přijít oblečený, ale vlastně mu tím nic nesdělují, protože říct někomu, že chodit od divadla na operu v žabkách, tričku a kraťasech je burnaství, se dnes nepovažuje za společensky korektní, a ještě by se tím mohl někdo cítit diskriminovám či uražen, a "diskriminace" se dnes považuje za nejhorší zločin:
"Dress code bývá předepsán jen pro mimořádné události. Svým zevnějškem dává ale divák najevo, že si je vědom slavnostního okamžiku, který v divadle prožívá. Očekáváme proto, že svým zevnějškem, oblečením a chováním respektuje divák v hledišti a přilehlých prostorách divadla zvyklosti obvyklé při návštěvě divadelního představení."
Samotné Národní divadlo v Praze se k tomu staví vlažně, a na svých stránkách má k vhodnému oblečení šalamounskou větu, kterou jako žee dávají najevo, jak má divák přijít oblečený, ale vlastně mu tím nic nesdělují, protože říct někomu, že chodit od divadla na operu v žabkách, tričku a kraťasech je burnaství, se dnes nepovažuje za společensky korektní, a ještě by se tím mohl někdo cítit diskriminovám či uražen, a "diskriminace" se dnes považuje za nejhorší zločin:
"Dress code bývá předepsán jen pro mimořádné události. Svým zevnějškem dává ale divák najevo, že si je vědom slavnostního okamžiku, který v divadle prožívá. Očekáváme proto, že svým zevnějškem, oblečením a chováním respektuje divák v hledišti a přilehlých prostorách divadla zvyklosti obvyklé při návštěvě divadelního představení."
A pak se mě někdo ptá, co že nechodím častěji do divadel a na koncerty. Toto vidět nepotřebuji. Ještě mně pak chodí hejty, že si v obleku či ve smokingu "na něco hraju", že jsem arogantní, a vadí jim, že mluvím o lůze. No, posuďte sami. Já mezi takové lidi chodit nechci, jen mně zkazí zážitek z představení, a ještě si tam v obleku budu nepatřičně připadat já. Jak je možné, že někdo chodí do společnosti takto oblečený? Jak je možné, že dospělý člověk neví, jak se obléct? Myslíte, že chodí lyžovat v polobotkách, a na koupaliště chodí v obleku? Nebo je to nějaká zvláštní úchylka, chodit oblečený jako kretén jen tam, kam civilizovaný člověk nosí oblek?