Už dlouho jsem chtěl klubové sako. Ideálně šedé, s emblémem na hrudi, a s kovovými knoflíky. Na začátku 20. století je nosili příslušníci sportovních klubů a bývala široce pruhovaná v klubových barvách. Ve Velké Británii se nosí dodnes, a připomínají saka školních stejnokrojů.
U nás se mu říká také sportovní sako, což mně připadá poněkud úsměvné, když se u nás i do divadla chodí v trekových hadrech, natož tak aby někdo nosil sako "na sport". Nebo separátní sako, i když málokdy má emblém či nějaký znak na hrudi (to jsem viděl snad jen v Jáchyme, hoď ho do stroje :) Roky jsem chodil do Gantu, protože to je jediný obchod, kde by je mohli mít. Docela mě rozčilovalo, že v dámském oddělení je za těch asi deset let měli už několikrát, ale v pánském jsem na tento klasický pánský kousek nikdy nenarazil. Až nedávno se mně poštěstilo v sekáči, kde jsem je za pár korun našel. Přesně takové, jaké jsem chtěl.
Má volnější střih, jak tomu u sportovního saka má být, kovové knoflíky i emblém, jak jsem si přál. Tady je mám s hedvábnou proužkovanou kravatou (víte, že proužkované kravaty byly původně také znakem klubů či škol, a proto se moc nehodí na formální události?) taktéž ze sekáče a džíny, se kterými podobná saka a blazery nosím nejraději. Jsou ideální na jaro a podzim, kdy na kabát je brzy nebo pozdě, a v případě potřeby si pod ně vezmu svetr.
