Asi před dvěma týdny se v Českém centru konala vernisáž výstavy Michaela Kratochvíla (trvá až do 24. května). Prohlédnout si můžete portréty, které Kratochvíl nafotil pro časopisy ČiliChili (dělali se mnou rozhovor, pamatujete?), Bizzone a review. Všechny jsou černobílé, líbí se mi hra světla a stínů a to, jak autor zachytil určitou náladu - spíše než jako portréty působí jako momentky.
Dnes v 19 hodin se koná vernisáž další výstavy tohoto autora, tentokrát v Pánské pasáži. Kdybyste se na ni chtěli vydat, mám pro vás pár tipů:
Nevrhejte se na rautový stůl, jako kdybyste tři týdny nejedli. Nejdete se na vernisáž najíst, ale prohlédnut si vystavené fotografie a u toho usrkávat víno nebo si občas zakousnout nějakou tu jednohubku. Určitě nemáte zapotřebí vypadat jako dav pařížských trhovkyň, když v roce 1789 vtrhl do Versailles, aby se dožádal jídla. Takový hlad snad nemáte, ne?
Češi jsou národ, který nade vše miluje děti (a to není názor jen můj, všímají si toho i cizinci) a musí je vodit do restaurací, do kaváren, do hospod, prostě všude, bez ohledu na pohodlí dítěte nebo ostatních. Kdo ještě nestačil povít, exhibuje alespoň se psem (viz také odkaz výše). Nevím ale, jestli je vhodné vodit děti na vernisáže, kde pak matka plká s pivem v ruce s kamarádkou a nechává dítě, aby s jekotem pobíhalo po výstavní místnosti a vráželo do lidí, aby pak mohla předvést hysterický záchvat, proč vy nedáváte pozor, když vám to nevychované děcko naběhne za chůze na nakročenou nohu a je odkopnuto.
Umělci mívají všelijak výstřední oblečení, do toho jim kecat nechci. Klidně buďte výstřední, i když nejste umělec. Ale lezoucí podprsenka, tričko z laciné flitrované látky a zařezávající se kalhoty jsou prostě nevkusné na každém a za každé situace. I když pracujete v pouťové střelnici nebo jako bordelmamá. A víte, co říkala Carrie Bradshaw o té věci, co má paní ve vlasech, že?