Dlouho jsem přemýšlel, zda mám tento článek zveřejnit nebo ne. Nakonec jsem se rozhodl, že ano, protože o tomto tématu musím stále přemýšlet. Každý rok jsem totiž napjatě čekal, kdo bude oním návrhářem, jehož kolekci uvede H&M v listopadu do svých prodejen – pardon – jedné prodejny v pražském Myslbeku. Idea je skvělá, ale jak už to bývá, skutečnost je jiná.
Před deseti lety to bylo poprvé, co s tímto švédským řetězcem spolupracoval slavný návrhář. Nebyl to nikdo jiný než Karl Lagerfeld, který už přes dvacet let navrhuje kolekce pro Chanel a Fendi. Zalíbil se mu ten nápad: zpřístupnit vysokou módu běžným smrtelníkům. A tak uvedl kolekci, na které byl jasně znatelný jeho rukopis. Jeden příklad za všechny - košile s vysokými tuhými límci, jimiž je tak proslulý (a pro které bych vraždil). Takže teoreticky jste si mohli pořídit stejný outfit, jako nosí sám Lagerfeld, ale zaplatit za něj podstatně méně.
Ale jak to dopadlo, asi všichni víte. Oblečení a doplňků H&M vyrobilo tak málo, že se na většinu zákazníků vůbec nedostalo. A to Lagerfelda pochopitelně naštvalo. A zákazníky H&M také (a řekl bych, že je to štve každý rok). Podle Lagerfelda tak H&M zklamalo spoustu fanoušků, na které nic nezbylo, a jakékoli další spolupráce s řetězci se zřekl.
Namísto toho, aby H&M zpřístupnilo oblečení slavného návrháře davům, vytvořilo jen další druh snobárny. Udělalo z toho něco výjimečného. Kolekce návrhářů každoročně doprovází masivní mediální kampaně, bloggerky vlhnou a doufají v obdarování showroomem, a pubertální dcerky bohatých rodičů stepují už od kuropění před Myslbekem, aby si tam koupily ty boty/kabelku/cokoli, co viděly na plakátu. Zatímco ti, kteří nebydlí v Praze nebo nemají možnost vypravit se tam za svítání toho dne, kdy jde kolekce do obchodů (protože o několik málo hodin později už to nemá smysl – všechno je pryč) si jen naštvaně stěžují na Facebooku, proč to sakra neprodávají i v H&M v jejich městě.
Pokud vás neodradí fakt, že nejlepší kousky vykoupili VIP večer předem, systém náramků a časově omezená doba nákupu a rozhodnete vystát tu frontu jako za komančů na banány, zjistíte, že to, co jste chtěli, bylo stejně hned vyprodané, protože toho měli jen pár kousků. V horším případě zjistíte, že vytoužený kousek do ČR vůbec nepřišel. Jednou jsem tak procházel kolem lačného davu před Myslbekem a zahlédl draze oblečeného rusky mluvícího muže, jak mává penězi a přemlouvá dívky v davu, aby svůj náramek pro dřívější dobu nákupu přenechaly za úplatu jeho dcerce. Připadalo mi to hrozně smutné a děsivé najednou. Na druhou stranu jsem měl škodolibou a politicky nekorektní radost při vzpomínce na tu scénu z Občanského průkazu, kde Rusanda v kožichu skoupila všechno maso a ostatní utřeli.
Měl jsem to štěstí, že před uvedením kolekce Lanvin (která je moje nejoblíbenější) jsem s H&M nafotil fotostory pro Fashionbook a H&M se mi štědře odvděčilo náloží kousků z této kolekce. Ale stejně jsem se do Myslbeku vydal, protože jsem toužil po těch slunečních brýlích. Sluneční brýle a další levnější doplňky patří k těm, které všichni chtějí a jsou první pryč. Hned na nich poznáte rukopis návrháře, nemusíte je zkoušet, moc nestojí a dobře se prodávají na Ebay poté, co si s nimi uděláte pár selfíček na instagramu a obrazíte pár večírků, kde vám je budou všichni závidět. Podle slov manažerky prodejny (která, mimochodem, na mě několik měsíců předtím dala zavolat policii, protože jsem prý kradl a po ponižujícím dvouhodinovém zadržování, šacování a vyslýchání policií, urážení příslušníkem ochranky a konečným dokázáním své neviny se mně ani nikdo nikdy neomluvil) jich přišlo jen pár kousků a „protože po otevření dveří se na ně všichni vrhli a během pár vteřin byly pryč.“ Naštěstí pro mě jsem ukořistil ty úplně poslední, vystavené na figuríně ve výkladu.
Právě tato kolekce byla ta, na kterou se valila kritika za kvalitu zpracování. Na šatech se páraly lemy a třepila zakončení, boty prý byly hrozně nepohodlné. Teď po čtyřech letech musím říct, že to s tou kvalitu opravdu nijak valné nebude. Ten nádherný modrý dlouhý dvouřadý kabát z této kolekce nenosím příliš často, spíše výjimečně – přeci jen mám dalších asi patnáct kabátů – a přitom je vlněná látka na některých místech prošoupaná a žmolkovatí, což se mi neděje ani u kabátů z běžných kolekcí H&M, které už mám roky a nosím je mnohem častěji. Podšívka se na jednom místě „rozjela“, takže je tam teď díra, jejíž okraje spojují jen zbývající vlákna a většinu knoflíků jsem také musel odpárat a přišít znovu, protože odpadávaly. A trench coatu z té stejné kolekce se už od začátku pářou další a další švy. Na druhou stranu musím říct, že šest let starou, koženou peněženku z kolekce Jimmy Choo jsem až letos na jaře vyměnil za jinou (tady tuto), protože jsem chtěl menší. A kromě ošoupání chromu z ozdobného cvočku vypadá jako nová.
V zahraničí to celé nabylo ještě další rozměr. Je spousta těch, kteří se vydali vykoupit must-have kousky, aby je vzápětí vystavili na Ebay. A vy můžete být maximálně nasraní. Schválně jsem se podíval v den uvedení letošní kolekce Alexandra Wanga na Ebay.co.uk. Už tam bylo několik set kousků. A to bylo jedenáct hodin našeho času, tedy řekněme dvě hodiny po začátku prodeje. O dvě hodiny později už jich tam bylo asi 1500. A za nehorázné sumy. U nás to nefunguje, protože tady většina lidí Aukro a systém nákupu a prodeje v aukci prostě nechápe.
Takže ty kolekce nekupuji, protože mačkání se v davu nadržených puberťaček jsem se nabažil, když jsem na střední jezdíval na velké koncerty. Ale stejně každý rok myslím na to, kdy už ohlásí další spolupráci, abych pak zjistil, že si z ní stejně nic nekoupím. Protože vstávat v pět ráno v půlce listopadu a mrznout několik hodin na jedné z nejfrekventovanějších pražských ulic před zraky kolemjdoucích, ťukajících si na čelo nebo nostalgicky vzpomínajících na fronty před Tuzexem, to není nic pro mě.