Are you the publisher? Claim or contact us about this channel


Embed this content in your HTML

Search

Report adult content:

click to rate:

Account: (login)

More Channels


Showcase


Channel Catalog


    0 0
  • 06/10/18--20:55: Jak gentleman nosí prsten?

  •  photo kozich-leopard-fur-coat_06_zpslub9tpky.jpg

    Nosíte prsteny? Nebo jiné šperky? A přemýšlíte o jejich významu, a co symbolizují? Možná jsem jeden z mála, ale když vidím prsten či jiný šperk s určitým symbolem, přemýšlím, proč jej ten člověk asi má a co tím chce říct. Pak si uvědomím, že je mu to nejspíš úplně jedno, a že to dělá bezmyšlenkovitě, jako když si vaše osmdesátiletá babička koupí na tržnici fejk Vuittona nebo skejťáckých bot - vůbec neví, která bije a nenapadne ji, že by nad tím měla přemýšlet. Ale nám není osmdesát, že ne?

    Prsteny a ostatními šperky (a vůbec různými znaky na čemkoli) dávali jejich nositelé vždycky najevo svoje bohatství, společenské postavení, náležitost k rodu či určitému společenství, a podle prstenu také poznáte, zda je osoba svobodná či v manželském svazku. Rukou a prstenu si každý všimne.


     photo seriky-mikulov_12_zpsvzlrdi8i.jpg

    Dnes se zvyky, tradice a symboly potlačují ve prospěch prodeje zboží, marketingu a PR, protože kdybyste dbali tradicí a zvyků, nekupovali byste americké vánoční kýče, protože máme Ježíška, nekupovali si sezónní potraviny a jídlo celoročně, protože jíst v létě jitrnice a škvarky není normální a jíst v zimě čerstvé jahody je zhýralost, a co se týče oblečení, byli byste značně omezeni. Také by asi přibylo nevěst v šatech odstínů šedé se závoji z černého sukna, aby náležitě symbolizovaly svoji čistotu. ;)

    To je svým způsobem smutné, protože v historii by vás třeba nošení nekřesťanských náboženských symbolů v křesťanské Evropě přivést na hranici, a celkem nedávno byli Židé označování Davidovou hvězdou, diskriminování a odváženi jednosměrným vlakem do Polska.


     photo tvidove-sako-ascot-tie_01_zpsy3nh4uld.jpg


    Víte, co mně na dnešních časopisech o pánské módě chybí? Rady jak co nosit tak, aby to vypadalo elegantně, stylově a jak by to nosil stylový muž, a co říká etiketa a dobré způsoby, namísto obvyklých článků o tom, co je právě teď in, a co máte nosit, abyste byli in, co bylo in minulého půl roku, a v čem teď vypadáte jako idiot. Samozřejmě, že inzerenti mají z takových článků radost, ale já vyhledávám spíše informace o tom, jak vypadat klasicky, elegantně, a "jako gentleman". 

    Rád listuji stránkami starších časopisů a knih, které pánům radily, jak se obékat dobře, elegantně, a vhodně ku příležitosti. Kde jinde se dnes dozvíte, jak se správně nosí klobouk? Nikde. Všude se píše jen to, jaký klobouk je tohoto půl roku nebo tři měsíce à la mode, a že nejvíc kchůl je, když si za stuhu strčíte obarvené peří ze slepice, a stáhnete si jej do týla, jako to celkem nedávno nosili jen santusáci. Chápu; když chcete nezaujatému muži prodat módu, musíte mu dát jasné rady, co a kde si koupit a jak to nosit. Ale uznejte, že sledovat módní proudy rychle se měnící za účelem vytvářet co největší profit pro prodejce, je náročné, a ne vždy pohodlné, a proto doufejme, že si najdete "svůj styl", který nebude podléhat měnící se nabídce obchodů. Já vám ve svém článku chci představit způsoby, jak pánské prsteny nosit a vypadat dobře, subkulturami se zabývat nebudu.


     photo kozesinovy-kabat-rukavice-engelmuller_01_zpspgm6n8nu.jpg

    Obvyklým prstem pro nošení pánského prstenu je malíček. Na tomto prstu pánové vždy nosily prsteny s rodovými erby, znaky společností nebo ozdobné prsteny, kterými nositel něco vyjadřoval. Obvykle to býval jeden větší kámen, solitér, oblíbené bývaly rubíny, ametysty, smaragdy a hlavně za první republiky černé onyxy. Já mám jeden z bílého zlata s onyxem a diamanty ve stylu art déco ze 20. let z Dorothea, jeden ze žlutého zlata z rubínem z jednoho malého  starožitnictví ve Štěpánské a pár dalších s umělými kameny. Tak to doporučuje také časopis Monsieur ve svém článku z roku 1920. Menší kameny se hodí pro dámy a několik malých, ozdobně uskupených kamenů je také spíše dámskou záležitostí. Diamanty ve starožitnictvích moc nenajdete, protože ve větší míře se začaly objevovat až na konci 19. století, kdy byly objeveny velká naleziště v Africe, a jejich obliba stoupla až díky reklamní kampani ve 40. letech a v té době se prsten s diamantem stal nejoblíbenějším kamenem pro zásnubní prsteny. Přitom tak vzácný vůbec není, a jejich hodnota je vyhnána do výšin pouze reklamou. Pak se vyskytují také masivní prsteny s velkým kamenem nebo rastrem s několika malých, které mně evokují podnikatele v pastelovém krabicovém obleku, bílých ponožkách, hnusných mokasínech z devadesátých let.


     photo DSC_3338_zpsooajhyu6.jpg

    Na čtvrtém prstu - prsteníčku - je zvykem nosit snubní prsten. Klasickou volbou je jednoduchý kroužek ze žlutého či bílého kovu, ale někteří lidé si je dávají zhotovit z oceli a už jsem se setkal s páry, které si namísto prstenu dali udělat společné tetování. To je krásné a romantické, ovšem v případě rozvodu asi nepříliš praktické. ;) Snubní prsten s kamenem u muže neevokuje jeho charakter - asi si to nikdo nespojí s tím, že by byl ženat.

    Prostředníček je nejvýraznějším prstem a přesto na něm prsten obvykle nikdo nenosí; možná proto, že je těsně vedle prsteníčku a prsten by mohl překážet. Pokud na něm chcete prsten nosit, vyberte si výrazný, protože prostředníček je k tomu ideální.


     photo zamek-mikulov-zahrada_01_zpsbw5fh2xm.jpg

    Ukazováček býval po staletí prsten, na kterém se nosily pečetní prsteny a prsteny se znaky a erby, než jej později nahradil malíček. Dnes je ukazováček asi nejpoužívanějším prstem, a tak zůstává prázdný.

    Prsten na palci obvyklý není, alespoň ne v naší kultuře. Může být však alternativou, pokud už máte snubní prsten a další na malíčku. Asi to však chce zvyk.


     photo mbpfw-streetstyle-katejoie_03_zpshojso0vk.jpg

    Dávejte si pozor, aby byly prsten nebo prsteny v harmonii s hodinkami či náramky - hodinky i prsteny na jedné ruce jsou příliš; noste prsten na druhé ruce než hodinky. Pokud máte více prstenů a hodinky, noste jeden prsten na ruce, na které nosíte hodinky, a dva prsteny na té druhé. Ideálně prsten ze stejného kovu jako hodinky či náramek (výjimkou obou pravidel jsou prsteny snubní a prsten na malíčku, který nosíte neustále).

    Lepší než kvantita je kvalita, a na kolotočářské a háemkové prsteny zapomeňte. A pamatujte si, že rukou a prstenů si každý hned všimne, a tak si dávejte pozor, jaký prsten nosíte, a co jeho symbol znamená.

    0 0
  • 06/17/18--22:03: Jednoho sobotního odpoledne

  •  photo modra-prouzkovana-kosile_01_zpsfzvkemdo.jpg

     photo modra-prouzkovana-kosile_02_zpsfow6lbyz.jpg

     photo modra-prouzkovana-kosile_03_zpstxgciten.jpg

     photo modra-prouzkovana-kosile_04_zpsmwyzflon.jpg

     photo modra-prouzkovana-kosile_05_zpsj2ejrcdf.jpg

     photo modra-prouzkovana-kosile_06_zpsvjlj1sny.jpg

     photo modra-prouzkovana-kosile_08_zps5w9nu5kw.jpg

     photo modra-prouzkovana-kosile_09_zpsxchbqwyb.jpg

    Alexander Wang kdysi řekl, že každý se umí obléct oslnivě, ale že nejzajímavější je, jak se lidé oblékají ve volném čase. Tehdy mně to zaujalo, zamyslel jsem se, a řekl jsem si, že na tom nejsem nijak špatně; nechodím s odpadky ve špinavých teplácích, a i když jdu třeba do večerky, snažím se vypadat nějak k světu. Nikdy nevíte, na koho narazíte. Já třeba čtenáře svého blogu potkávám zásadně ve čtyři ráno v pajzlu, když mám na sobě tenisky, které mně předtím někdo pošlapal, a triko, na které jsem si předtím překlopil pizzu.

    Takto jsem si vyrazil jednou v sobotu odpoledne do města. Rád nosím džíny, protože najít vhodné chino kalhoty či pláťáky, které jsou pohodlné, není v nich horko, nejsou super slim a nemusíte je žehlit po každém jednom nošení, je peklo, a tmavé džíny se zúženými nohavicemi přitom vypadají dobře, ale zároveň nepůsobí tolik formálně. K nim jsem si vzal košili s ohrnutými rukávy a pod ni triko, abych ji v tom horku hned nepropotil. Také není příliš dlouhá, tak dobře vypadá, i když není zastrčená v kalhotách.

    Tyto Adidasky má už skoro každý a dlouho jsem sháněl něco jednoduchého a originálnějšího, ale když chcete bílé kožené tenisky ve velikosti 48, máte na výběr tyto nebo Nike Air Force 1. A nakonec jsem je musel stejně vrátit a objednat si 49, jak byly malé. Brýle jsou od Blažka a dostal jsem je na přehlídce v rámci MBPFW, a na ruce mám nové švýcarské hodinky Wenger. K obleku mám rád hodinky s koženým řemínkem, na volný čas raději s kovovým, mám dojem, že vypadají sportovněji. A moc se mně líbí kombinace oceli a modrého ciferníku.

    Ten kelímek není reklamou. Je to kelímek z tvrdého plastu, kterým Starbucks motivuje svoje zákazníky, aby využívali opětovně použitelné kelímky namísto jednorázových papírových kelímků s ohledem na životní prostředí. Já jsem si jej kdysi koupil, a obvykle si do něj doma dělám kávu nebo čaj "s sebou", když spěchám, do auta, anebo v práci, abych nemusel poponášet porcelánový hrnek. Ve Starbucks jsem dlouho nebyl, ale dokonce nabízí nějakou slevu na kávu, když si přinesete svůj "trvanlivý" kelímek.

    Na sobě mám košili Polo Ralph Lauren ze sekáče, triko H&M, Levisky, tenisky Adidas Stan Smith, pouzdro DKNY, sluneční brýle Blažek a hodinky Wenger.

    0 0


     photo carandache-nespresso-penshop_03_zpspl1wetel.jpg

    Na kapslové kávovary jsem měl vždycky ambivalentní názor. Je to jednoduchý způsob, jak si doma připravit chutné espresso, ale zároveň to není ohleduplné k životnímu prostředí, protože kapsle snad nikdo nerecykluje, nerozděluje je na hliníkovou část a zbytek kávy, a prostě je celé hází do koše. Proto bych jej ani nechtěl, a vystačím si se svojí french press a instantní kávou. Nesuďte mě, nejsem halt žádný kaféfašista.

     photo carandache-nespresso-penshop_01_zpse1iy36tk.jpg

    Dvě známé švýcarské značky se teď spojily, a v Penshopu si od minulého týdne můžete koupit kuličkové pero Caran d'Ache z limitované kolekce vyrobené z hliníkových obalů kapslí Nespresso.  Caran d'Ache vzal svůj ikonický model 849 z roku 1969 a představil jej v novém hávu. Tělo je z hliníku s vyrytým nápisem "Made with recycled Nespresso capsules" má matnou povrchovou úpravu šedomodré barvy a perlovým třpytem, která kromě hezkého vzhledu také umožňuje pohodlné a pevné uchopení. Špička z oceli píše krásnou linkou a prý vystačí na 600 stran formátu A4. 

    Za zmínku stojí také obal, který je z obyčejného, recyklovaného kartonu, umně poskládaného tak, že tvoří representativní kazetu.

     photo carandache-nespresso-penshop_05_zpsmv0qfsqc.jpg

     photo carandache-nespresso-penshop_06_zpstaqof5s0.jpg

    Samotné pero je nádherný kus, a kvalita zpracování je přesně taková, jak u této značky očekáváte. Přemýšlím však nad tím konceptem.  Je chvályhodné, že se konečně různé značky začínají chytat za nos a přemýšlet nad tím, co s odpadem, který jejich výrobky způsobují. Přeci jen, hliník je kov, a ten se dá stále dokola tavit a do nekonečna měnit v jiné věci.

     photo carandache-nespresso-penshop_02_zpsrkrfcxtm.jpg

    Ale pak si také říkám, že toto pero by měla vyrábět nějaká levnější značka, aby si je lidé kupovali ve velkém měřítku, a s kapslemi tak bylo naloženo smysluplně, a ne pero představovat jako něco zvláštního v limitované kolekci. Trochu mám dojem, že Nespresso se snaží "vylepšit" svůj obraz. Ale kdyby to vyrobil někdo laciný, brali by to lidé jako impuls k zamyšlení se nad sebou nebo jako krok k šetření materiálu?

    Každopádně je to nádherný kousek z dílny Caran d'Ache a doufejme, že přiměje uživatele Nespressa k recyklaci kapslí, když už je musí používat, a Nespresso k jejich dalšímu využití. 

     photo carandache-nespresso-penshop_04_zpsvnrnnt4t.jpg

    0 0


     photo parfem-abercrombie-and-fitch-first-instinct-blue_01_zpseccly06y.jpg

    Abercrombie and Fitch First Instinct Blue používám teď v létě jako svěží toaletní vodu. Je to mladistvá, mužná vůně, pro moderního muže, jako je u Abercrombie and Fitch zvykem. Na první pohled zaujme už nádherný, těžký flakon z tmavého skla, nesoucí na straně kovový štítek nesoucí název toaletní vody. 

    First Instinct Blue je kořenitá a aromatická vůně, a podle mě je povedenější a vyzrálejší než předchozí First Instinct, který byl svěžejší a ovocnější. Při prvním přivonění vás zaujme opojná vůně Bergamotu a exotického koření, kterou osvěžuje jablko. Srdce parfému ukrývá levanduli, kdysi oblíbenou a dnes opomíjenou přísadu pánských vůní, pikantní pepř a rozmarýn. Krásně se mísí se santalovým dřevem a ambrou, které tvoří základ.

     photo parfem-abercrombie-and-fitch-first-instinct-blue_02_zps2synzj7b.jpg

    Vůně není přespříliš výrazná, je spíše lehčí, což se na léto hodí (těžké vůně si nechte na zimu), a možná si ji na sebe budete muset během dne opětovně nastříkat, aby se znovu rozvoněla, ale  celkově Abercrombie and Fitch First Instinct Blue hodnotím kladně. Není to žádná pecka, co se parfumářského umu týče, ani oslnivá kombinace, ale je to taková jistota, se kterou budete hezky vonět. Není to můj obvyklý styl vůně, ale v tomto ročním období na sobě těžké a výrazné vůně nesnesu. 

     photo parfem-abercrombie-and-fitch-first-instinct-blue_03_zpsipfzdpau.jpg

    Čím se v létě nejraději voníte vy? Máte vlastně oblíbené parfémy, které používáte jen v zimě nebo jen v létě? Rozlišujete "typy" vůní? :)

    0 0


     photo cesky-nevkus_01_zpsltv01qmj.jpg

    Každý národ má svůj signifikantní oděv. U Francouzů je to proužkované tričko a baret, Rakušané a bavorští Němci mají lederhose a dirndly, Skoti kilt, a Češi mají tříčtvtrťáky a sandály v ponožkách, podle kterých je okamžitě poznáte v Chorvatsku i na Václaváku. V mém článku najdete tipy, kterak vypadat (ne)stylově, a jako správný Čech i na letní dovolené.

     photo cesky-nevkus_02_zps96yrvd49.jpg

    S jistou dávkou nostalgie si romanticky představuji a věřím tomu, jak Britové milují královnu a královskou rodinu. Ať už je to pravda nebo ne, faktem zůstává, že je spousta lidí napodobuje, protože šlechta byla vždycky jakýmsi vzorem, ať už morálním či módním. A vždycky mně bylo líto, že u nás takové vzory nemáme. A pak se stal hlavou našeho státu slovutný Miloš Zeman, který dokonale představuje podstatu českého národa a symbolizuje hodnoty svých voličů. Rád pije a kouří, a na dovolené se prohání rozplácnutý ve svém člunu na rybníku kdesi na Vysočině a vypadá u toho jako ztělesnění důstojnosti a grácie. To chcete.

     photo cesky-nevkus_04_zpsshs0e5wo.jpg

    Začněme tedy outfitem. Říká se, že universálním oděvem ženy jsou malé černé, které se dají nosit ke všem příležitostem. U Čechů jsou to tříčtvrteční kapsáče, vytažené zaprané ponožky a rybářské vesty. Evergreeny zůstávají barvy jako písková, khaki a maskovací vzor, hodobóžové tříčtvrťáky na nedělní korzo pod kolonádou nákupní zóny však mohou být také kostkované, a když chcete být jako švihák lázeňský, vezmete si triko bez rukávů s pekelným potiskem.

     photo cesky-nevkus_03_zps0rsa2wac.jpg

     photo cesky-nevkus_05_zpsxvwzinfo.jpg

    Na nohy pak obujte hnusosandály či jinou trekovou obuv, se kterou hravě zdoláte všechny terény - dlažbu v Kauflandu, centrum Prahy i výšlap na Sněžku. Pokud se chystáte k vodě, do hospody či do Opery, kupte si v tržnici padělek Crocsů. A vemte si také šedé ponožky. Ono chvíli trvá, než budou ty bílé zaprané.

     photo cesky-nevkus_06_zpsjmiqimfu.jpg

    O universálnosti a bezbřehé využitelnosti tohoto úboru svědčí tato fotka z premiéry Orfea v podsvětí v Hudebním divadle Karlín (tentokrát to není ironie ani sarkasmus, tato fotka je opravdu z divadla). K čemu košili s krátkým rukávem, polyesterový oblek z tanečních z doby před čtyřiceti lety a kabelku od Lojzi Vitóna z jeho holešovického butiku, když postačí český národní kroj?

     photo cesky-nevkus_07_zpsaxb0xh4g.jpg

    Mullet, pekelný sestřih u nás známý jako vpředu byznys, vzadu párty, deka, na Jágra, či podle Wikipedie také jako "na řidiče autobusu", bych ani nezmiňoval. Myslel jsem, že už je passé, a že se jedná jen o záležitost lidí, kteří si zachovali svůj styl oblékání a vkus z mládí, třeba jako když váš děda jezdí v autě v klobouku, ale ne, spousta lidí k tomuto vede i svoje ratolesti. Ještě štěstí, že Dr. Guillotin světu představil onen skvělý stroj na pomoc proti špatným vlasům.

     photo cesky-nevkus_09_zpss0y7tho7.jpg

     photo cesky-nevkus_08_zpsemrnbogu.jpg

    Nejpříhodnějším zavazadlem je igelitka. Ideálně z Kauflandu. nejen, že do ní zabalíte dostatek řízků a Braník v PETce či jídlo na celý den, které jste si odnesli ze snídaňového bifé, Blesk a další nezbytnosti, ale můžete si z ní vyrobit stylové plavečky jako paní Naděžda. Je jen otázkou času, kdy to začne prodávat Balenciaga.

     photo cesky-nevkus_10_zpsuji6gouu.jpg

    Nezapomínejme na stravu. Mořské potvory jsou ohavnost a v restauracích je beztak draho, a tak je nutné vybavit se igelitkami plnými řízků, lepeňáků, paštik v hliníkových kelímcích a štanglí junior salámu. Přece u moře nebudete žrát nějaký mořský sajrajt. Výrobci igelitek i salámů navíc v létě pořádají různé soutěže, takže když se vám poštěstí, vyhrajete dostatek igelitek a salámu i na příští dovolenou.

    Na závěr ještě jeden tip: Pokud nemáte příliš vyvinutý dávivý reflex, dovoluji si doporučit Mimibazar, který je studnicí všeho vědění kuchařského umu českých vařilek, a kde z kepuču, točeňáku, ajdamu, vušestru a starého pečiva či knedlíků dokáží připravit úplně všechny óbrmňamky od pizzy až po svíčkovou. Hlavně nezapomeňte všechno povegetit, jinak si manža či příťa nebudou čvachtat!

    0 0



     photo crocs_01_zpsqc6bdvnv.jpg

    Před pár lety nás jako mor zachvátily především jejich padělky, které lidé nosili úplně všude. Byla jich plná Praha, nosili je číšníci (což na mě společně se sádrovými kuchaři držícími ceduli „menu“ působí stejně jako zbarvení šípových žab: obloukem se jim vyhýbám), a byla to taková jako že stylová náhrada trekových sandálů. Ti úplně nejstylovější si díry v botách vyplnili a „ozdobili“ obskurním čímsi třeba v podobě Hello Kitty.


    Crocsy jsou boty k vodě nebo do zahrady. Výrobce říká, že jsou ortopedicky tvarované, dírami může vytékat voda, a voděodolný materiál je lehce omyvatelný. Ale pak dojde ke klasické situaci – Češi vezmou nějaký trend, upraví jej děsivým způsobem k obrazu svému, začnou kupovat napodobeniny, a nosí danou věc úplně jinam, než je určena. Vypadá to stejně blbě jako hodobóžové fejkové Adidasky na nedělním korzu pod kolonádou nákupní zóny.


    Nejsem žádným zastáncem Crocsů, ale toto asi bude důvodem toho, proč je tak nenávidíme. Na druhou stranu nechápu, proč lidé necítí takovou zášť vůči třeba vůči trekovým botám či trekovým sandálům (zaprané tlusté bílé ponožky jsou de rigueur), které v místech, kam nepatří, vídáme mnohem častěji. Ve své podstatě jsou trekové boty i děrované Crocsy účelové, či funkční, chcete-li, boty. Jedny na túry, druhé do vody. Každý si však hájí to svoje, a Češi z nějakého důvodu upřednostňují trekovou výstroj v divadle před Crocsy při sekání trávníku.


     photo crocs_05_zpsyudvorid.jpg

    Teď se dokonce objevily Crocsy na podpatku. Nedovedu si představit situaci, kam by se hodily. Já moc nechápu ani gumové Melissy na podpatku. Ty vypadají hezky, jako normální boty. Ale přeci jen, chodit v gumové obuvi namísto kožené? Vždyť to musí být hrozně nepohodlné!


    Zatímco u nás láska k osobnímu pohodlí na úkor vkusu a sebeúcty v posledních letech vesele bují, na západě už návrháři ót kutýr už neví co by, a předvádí Crocsy v nových variacích, které mají být asi jako že ironické, což běžný český zákazník není schopen pochopit, protože zaspal kdesi v devadesátých letech, a svéhlavě nosí už třicet let to stejné. Já zase nechápu, proč bych měl za luxus a ztělesnění módy považovat trekové oblečení od Vuittona, retro kolekce Gucci či esenci devadesátkového nevkusu Balenciaga, které u nás v dohledné době nebudou fungovat, protože Češi to oblečení stále nosí od dob, kdy bylo in poprvé před třiceti a více lety, a všeobecně se dnes považuje za ohavné. A pak jsou tady lidé, kteří se o módu jako že nezajímají, ale pak napodobeniny devadesátkového hnusu velkých značek nakupují v řetězcích (vzpomínáte na Andreu a její modrý, pardon, blankytný svetr, ve filmu Ďábel nosí Pradu?), zatímco jejich soused středních let nosí dobové originály.


    Samozřejmě, že časopisy o módě a lifestylu nám to neřeknou, když trend funkčního, trekového a hnusného oblečení, které mělo zůstat v propadlišti dějin, je stále silnější, a oni musí psát o současné módě, a ne žehrat nad tím, že lidé vlastně začínají karikovat lidi, kteří už jako karikatury z minulosti vypadají. Dokonce i Muži v Česku, „časopis obchodu Le Premier“ a někdejší misionář šířící osvětu pánské elegance dnes píše o tom, že bychom si měli pořídit „hnusné tenisky“ či nosit sandály s ponožkami.


     photo crocs_02_zpsjael6cwd.jpg

    Demna Gvasalia, návrhář značky Balenciaga a současný král hnusooblečení dokonce předvedl Crocsy v jedné ze svých kolekcí včetně těch ohavných ozdob a na obří platformě ve stylu devadesátek. Mám však dojem, že Gvasalia má ještě esa v rukávu, a dokáže produkovat ještě větší horory než Alfred Hitchcock.


     photo crocs_03_zpsvkhe4bsh.jpg

    Christopher Kane Crocsy povýšil na cosi jako luxusní verzi vycpanou kožešinou a ozdobenou polodrahokamy, připomínající parodii na pánské papuče Gucci, které ve mně vyvolaly hlasitý smích, když jejich kožešinu attention whores na zimních fashion weecích (bez ponožek) tahali v rozbředlém sněhu a dešťové vodě v touze být vyfotografováni na nějaké stránce o street stylu. A i když bylo jasné, že mrznou, neměli ponožky.

    Předtím do nich nacpal kameny. Podle mě to vypadá hrozně. Nebo mu máme tleskat za ničení obvyklé představy dámské nohy, která má vypadat jemně a elegantně tím, že ji nacpe do nevzhledné gumové boty, která se na rozdíl od ručně šitých střevíčků odlévá ve formě?

     photo crocs_04_zps74anwtsz.jpg

    Co si o Crocsech myslíte vy? Také je odsuzujete už z nějakého principu či proto, že máte pocit, že byste je nenávidět měli, když to dělají všichni ostatní? Já nemám nic proti Crocsům ani trekový sandálům, pokud je někdo nosí tam, kde se hodí. Ale dělat z nich módní záležitost? 

    0 0
  • 08/06/18--01:23: Koupací úbor z roku 1910

  •  photo vintage-koupaci-ubor-1910-swimsuit_01_zpsso4r7nza.jpeg

     photo vintage-koupaci-ubor-1910-swimsuit_02_zpsrzkg9xrn.jpeg

    Pokud mě sledujete pravidelně, asi víte, že mám rád staré doby, a po letech si po "splnil sen" a dal si ušít koupací úbor, jaký se nosil asi v roce 1910. Tehdy bylo hlavní, aby v něm člověk neodhalil příliš, a sestával ze šortek a trička, obvykle z vlněného úpletu (elastan tehdy neexistoval). Triko bylo schválně dlouhé, aby zakrývalo rozkrok, ve kterém se po namočení látky vše rýsovalo...

    No a mě zajímalo, jaké to je, vyrazir v něčem takovém na pláž, jak se v něm plave... Vlněný úplet jsem nesehnal, ale za to bavlněnou směs s polyesterem, která je docela tuhá. Překvapivě se v tom i pohodlně plave, jen když vylezete, úbor pořádně ztěžkne. :D

    Co myslíte, jsou hezčí ty barevné nebo černobílé fotky?

     photo vintage-koupaci-ubor-1910-swimsuit_03_zps0v140qky.jpeg

     photo vintage-koupaci-ubor-1910-swimsuit_04_zpsmnfhu0lr.jpeg

    0 0


     photo Stylify_01_zpsapza0bmn.jpg

     photo Stylify_02_zpsuoi9pqgb.jpg

    Stylify je tady pro ty, kteří nemají čas nebo chuť vybírat si oblečení a trávit čas nákupy, pro ty, kteří oblékání příliš nerozumí a chtějí si nechat poradit, nebo pro ty, kteří třeba chtějí zkusit něco nového. Přeci jen, stylista vás obleče jinak, než byste to udělali vy sami, i když přitom bude následovat vašich přání a požadavků. A tak nějak Stylify funguje.

     photo Stylify_03_zpsoezfzz0w.jpg

     photo Stylify_04_zps8lpzqr4t.jpg

    Napřed mě napadlo, že není možné, aby mně vybíral oblečení někdo, kdo mě nikdy neviděl a nezná můj vkus, ale mají to dobře zařízené: Na stránkách Stylify si formou dotazníku vyberete, jaké oblečení nosíte do práce a ve volném čase, jaké máte rádi barvy a jaké ne, jaké kusy oblečení byste si na sebe nikdy nevzali, jaké máte rádi značky, apod. Výhodou je, že text doprovází také fotky, takže si dokážete lépe představit, co jak vypadá, a co si vybrat nebo vyloučit. Najdete tam asi všechno, co by vás v souvislosti s výběrem oblečení mohlo napadnout.

    Nakonec si vyberete věk, respektive věk, na který se cítíte, a o jaký outfit by se mělo jednat; k jaké příležitosti, např. večírek, volný čas, "gentlemanský" styl, a podobně. Zaškrtnete také, jaké druhy oblečení a doplňků by měl balíček/outfit obsahovat, a na základě toho vám bude vypočteno přibližné cenové rozpětí, takže zhruba víte, kolik bude outfit stát. Samozřejmě, že jinak bude cena vypadat, když zaškrtnete, že máte rádi Vans a Adidas, a jinak, když zadáte, že máte rádi Gucciho a Diora. ;)

    Během týdne vám kurýr přiveze balík, který zaplatíte při převzetí, ale výhodou je, že si z outfitu vyberete, co chcete, a co vám nebude sedět nebo se nebude líbit, můžete bezplatně vrátit. 

     photo Stylify_05_zpsdmj5gzeo.jpg

     photo Stylify_06_zpsc5sahi1b.jpg

     photo Stylify_07_zpsusyokqau.jpg

     photo Stylify_08_zps6weyfvmr.jpg

     photo Stylify_09_zps0dkx4uvi.jpg
     photo Stylify_10_zpsseduaxdp.jpg

     photo Stylify_13_zpszy6jebo4.jpg

    Mně stylista vybral letní klasiku: béžové plátěné kalhoty (Cremieux) a sako (Manemo), bílou košili (Gant), vestu a kapesníček (Manemo) a panamák (Stetson). Hodinky Wenger, starožitný prsten a polobotky Loake jsou moje vlastní (měl jsem strach si vzhledem ke svojí velikosti boty objednat, a nechtěl jsem stylistu trápit sháněním osmačtyřicítek :D).

    Při objednávce jsem si zadal, že chci elegantní outfit a myslím, že vybrali dobře. :) Nejvíc se mně líbila vesta, a příjemně mě překvapil klobouk. Sám bych si takový nevybral, ale nakonec se mně z celého balíčku líbil nejvíc, a už jej nosím, ale v jiných kombinacích.)

    Foto: Kuba Feranec

    0 0


     photo DSC_7112_zpskff0oy5d.jpg

    Tak jsme se dočkali, a nejvlivnější časopis o módě vycházející už od roku 1892 už si můžeme od pátku přečíst i v češtině. A částečně ve slovenštině, protože je určen a dostupný i u našich sousedů. Bál jsem se, že to bude navoněnější a třpytivější Elle, která byla naposledy, když jsem ji držel v ruce, plná článků z amerického vydání se špatným překladem, většinu podzimních tipů na oblékání tvořily rady "noste oblečení vašeho přítele", a úplně mě dorazil článek jakési militantní veganky o tom, kde v Praze koupit "veganské hovězí". Pak jsem ji přestal kupovat. Současně s časopisem, jehož první číslo má přes čtyři sta stran a stojí 129 korun, spustili internetové stránky a fungují na sociálních sítích.

    Co mě na první pohled zarazilo je to, že z "toho" Vogue se přes noc stala "ta" Vogue. Proboha, proč? Emancipace? Militantní feminismus? Vždyť to odporuje pravidlům a zvyklostem českého jazyka, a hlavně zavedenému způsobu, na který jsou všichni zvyklí. To teď budeme namísto "ve Vougu"říkat "ve Vouze" jako když chce někdo s vadou řeči mluvit o té ruské řece? Asi ne. Asi to nebudeme skloňovat vůbec, protože to jako že zní víc kchůl. No, budiž, když dostatečně velká skupina lidí začne mluvit chybně, řekne se, že jazyk se vyvíjí. Ale třeba "Chanel parfémy" v pořádku není ani v době Emmy Smetana

    Český Vogue je ale přesně takový, jako ty ostatní. Nejen graficky (napřed hodně stránek krásné barevné reklamy, v nich ukrytý úvodník), ale i obsahem. Stylem psaní, zaměřením článků. Nepočítal jsem to, ale vypadá to, že většinu obsahu snad napsal Martin Váša, jehož vtipný styl psaní mě baví (ať už on-line nebo v tištěném časopisu), a který už poznám i bez toho, abych si musel přečíst jméno autora. Nejsou to jen reklamní koláže outfitů jako v jiných magazínech pro ženy, a i přesto, že je magazín určen primárně ženám, většinu článků si může přečíst každý; je plný zajímavých a dlouhých článků, rozhovorů a reportáží. Prostor dostávají čeští fotografové, umělci a stylisté, obsah je tvořen převážně českými autory a je zaměřen na české (a slovenské) čtenáře - žádné články z minulého čísla amerického Vogue s americkými reáliemi, se kterými se český čtenář může jen stěží ztotožnit.

    Tématem prvního čísla je svoboda. Jako symbol svobody a novodobé historie České republiky byla na titulku a pro coverstory vybrána Olga Havlová, kterou zosobnila Karolína Kurková. Se zády popsanými Havlovými grafickými básněmi. Asi jako všichni jsem napjatě čekal, kdo se objeví na titulce Vogue. Čekal jsem něco rafinovaného, chytrého a neotřelého, a přesně toho jsme se dočkali.

    Je to mutace pro Česko i Slovensko, takže kromě češtiny si můžeme přečíst i pár článků ve slovenštině, což je skvělé! Je osvěžující přečíst si něco ve slovenštině. A já se škodolibě bavím nad představou, jak puberťáci horečně vyťukávají do svého chytrého telefonu výrazy jako našuchorený, trblietavý, kefička, nebo čipkovaná bielizeň. :D Nebo ty články možná úplně přeskakují. (Opravdu znám lidi, kterým je přes dvacet a nerozumí slovensky.)

    Celkově vzato - nemusím osobně souhlasit se vším, co se ve Vogue píše, protože každý máme svůj vkus, názor a pohled na různé věci, ale je to VOGUE. Ne ten Vogue, který bychom měli uctívat, protože JE TO VOGUE, ale je to ten Vogue, jak jej známe z jiných zemí (ať už čtete tu verzi, kterou chcete nebo jste schopni přečíst), ale psaný česky. A psaný pro nás. O věcech, které se dějí u nás. Takový Vogue, jaký má být. A já jsem rád, že je konečně u nás, a že je takový, jaký je. ♥

    0 0



     photo kanyeandkimwedding2008i_zpsm2b0hzqk.jpg

     photo kanyeandkimwedding2008c_zpsxhb2umcy.jpg

     photo kanyeandkimwedding2008j_zps03qfmgus.jpg

     photo kanyeandkimwedding2008k_zpspqa6cppp.jpg

    Kanye West byl na svatbě čehosi, co si veřejně říká "Dva Řetězi" (sic). K této příležitosti si vzal to, co je u nás symbolem hnusu a nevkusu podnikatelského baroka devadesátých let - oblek z popelnice dílny Louis Vuitton v pastelových barvách. V "mintové" barvě (vzpomínáte na dobu asi kolem roku 2010/11, kdy měly všechny blogerky a fešn holky "mintové" peplum?), abych byl přesný.  A měl i bílé ponožky. Tedy ne úplně bílé. Byly zaprané. Jako je nosí správní Češi k trekovým sandálům, když jsou na nedělní korzo pod diskontovou kolonádu u Tesca, nebo k trekovým botám na ples či do opery.


     photo kanye-shoe-750x458_zpskottlgbs.jpg

    K audienci na sídle páně Zemana a získání čestného českého občanství mu chyběly jen černé hnusomokasíny s třásněmi; nahradil je něčím vlastní výroby. Obul si už tak ohavné papuče, a ještě asi tak o šest až osm čísel menší. Jo, věřte mně. Sám mám velikost 48, a vím, že sandály můžu mít i 45, protože u otevřené boty se ten rozdíl ztratí. Ale aby mu z toho lezla noha takovým způsobem, si snad musel půjčit papuče svého dítěte Severozápadu či svojí ženy, která se proslavila tím, že má míry 90-60-200, a svým dětem dává jména podle autoatlasu Chicaga a okolí.

    Osobně nevím, co si o tom mám myslet. To jsem jediný, komu připadá děsivé, že hlavním návrhářem módního domu Louis Vuitton je někdo, kdo vytahuje na povrch to, co mělo zůstat v žumpě historie odívání? Lidé u nás - a abyste neřekli, že Čechům křivdím - i jinde, se ještě neumí obléci tak, aby vypadali ve společnosti jako lidé, a už adorují něco, co patří k tomu, co jsme si ještě předloni prohlíželi na Módním pekle jako dávidlo? Nebo už elegance, styl a osobní názor upadají natolik, že lidé podléhají módním vlnám a stádovitosti takovou měrou, že si bezmyšlenkovitě koupí cokoli, co Virgil Abloh a Demna Gvasalia navrhnou, a laciné řetězce to pak zkopírují, a taknse to šíří mezi davy (vzpomínáte na Ďábel nosí Pradu a dva stejné pásky?)? Nebo když teď někdo řekne, že dvouřadé obleky v pastelových barvách, zaprané ponožky a hnusoboty jsou jako že in, tak je hned budete je chtít také? 


     photo 40223477_2121468988113138_3487677486332903424_n_zps2qwuxuw4.jpg

    Úplně náhodou jsem na tu zrůdnost narazil ve vídeňském obchodním domě Steffl. Po ceně jsme nepátral, neměl jsem s sebou čichací sůl, ani pytlík na zvracení.


     photo sei_25795860-1f58_zpsk92colph.jpg

    Na závěr vás musím oblažit kolosálním pozadím Kim Kardashian, jaké by jí mohla závidět kdejaký štýrská kobyla.

    0 0



     photo penhaligons-lavandula_03_zpsvyuzm77r.jpg

     photo penhaligons-lavandula_01_zpscdibt8pp.jpg

     photo penhaligons-lavandula_02_zpswsgxaawa.jpg

    Toto je můj druhý parfém od starobylé britské značky Penhaligon's a podle mě s nimi nikdy nešlápnete vedle - všechny jejich vůně jsou božské a jediný problém je v tom, najít tu pravou. Některé svoje vůně vyrábí podle původních receptur starých před sto let, a nové parfémy na vás dýchnou historií - v tom nejlepším slova smyslu. A jejich krabičky, flakony a štítky jsou naprosto úchvatné!

    Nově jsem si pořídil parfémovou vodu Penhaligon's Lavandula. Sháněl jsem něco aromatického, ale ne sladkého nebo příliš květinového, a z této vůně jsem unešen. Nevoní vtíravě, nasládle a otravně jako spousta kosmetických výrobků s "vůní levandule", ale věrohodně, jako když si přivoníte k levandulovému poli v Provence. Není vůbec sladká, spíše "bylinná" (cítíte levanduli, bazalku, šalvěj a pepřové nóty) a základ tvoří ambra, vanilka a pižmo. Jako když si v ruce rozemnete stonek levandule v ruce.

    Je to unisex vůně, a tak jsem měl trochu obavy, jaká bude (kupoval jsem ji naslepo), ale připadá mně jako vůně pravého  britského gentlemana. :) Jako parfémová voda vydrží dlouho a nejraději ji mám po několika hodinách, kdy na mně zůstane pikantní aromatická bylinná vůně a základ, které působí velmi maskulinně.

    Problémem je to, že se u nás parfémy Penhaligon's moc neprodávají - v kamenných prodejnách na ně nenarazíte (mám dojem, že je mají jen v jednom brněnském holičství.), a ani v e-shopech není velký výběr. Já mám obě vůně z Elnino.cz, kde jich najdete asi nejvíc a za dobré ceny (tady 100 ml za 1.600 korun), a k tomu jsem si objednal si soupravu několika vzorků v lahvičkách o obsahu 5 ml, které jsou krásnými zmenšeninami velkých flakonů, a díky většímu obsahu než u obvyklých 1,5ml testerů je můžete opravdu dobře vyzkoušet a vybrat si. A ta kazeta je tak nádherná! :D

    0 0


     photo Blazek_SS2019 2_zps3e41yjtc.jpg

     photo Blazek_SS2019 1_zpsanskaqjo.jpg

     photo Blazek_SS2019 3_zpsqn6qpg0s.jpg

     photo Blazek_SS2019 4_zpsfzd3daa1.jpg

     photo Blazek_SS2019 6_zpslzvsyns3.jpg

     photo Blazek_SS2019 7_zps8fvdgvom.jpg

     photo Blazek_SS2019 8_zpswiejsbk0.jpg

     photo Blazek_SS2019 9_zpsjnmhjohp.jpg

     photo Blazek_SS2019 10_zpsetuaopz0.jpg

     photo Blazek_SS2019 11_zpsr4voggca.jpg

     photo Blazek_SS2019 12_zpscaev9lsl.jpg

     photo Blazek_SS2019 13_zps0urwrzcq.jpg

     photo Blazek_SS2019 14_zpso1ulq5ep.jpg

     photo Blazek_SS2019 15_zps6j7dwwgg.jpg

    Na přehlídkách nejlepší české značky pánské konfekce na Mercedes-Benz Prague Fashion Weeku mě vždycky zaujme odvážný styling. Baví mě sledovat, jak jde nakombinovat klasické pánské oblečení jinak, a to tak, že v něm můžete vypadat cool a přitom elegantně, a že pánský oblek není jen pro usedlé dědky. Také to ukazuje, jak jsou klasické kousky pánského šatníku variabilní a universální. V určitých kombinacích, k jakým přehlídka inspirovala, a se správnými doplňky vám stačí pár kousků, které můžete nosit donekonečna, k různým příležitostem, a pokaždé vypadat jinak.

    Jen je škoda, že takový styling nevidíme v obchodech. Je mně jasné, že Blažek cílí na jinou skupinu, a že tam chodí spíše dospělí muži pro formální obleky, než odvážní mladíci, kteří by pak na večírku oslňovali v saku a šifonovém triku pod ním nebo vůbec bez trika, ale i tak si říkám, že by to bylo velmi osvěžující a inspirativní. 

    Nejvíce mě zaujalo volní tričko z hladké lesklé látky, růžovohnědé sako se zvýrazněnými rameny, a tu dlouhou pláštěnku musím mít! Kromě formálních obleků jsme viděli obleky zemitých barev a také kolekci Blažek na volný čas. Jen vás možná zklamu, ale pantofle, latexová trika a řetězy k dostání nebudou. ;)

    Celou kolekci si můžete prohlédnout na facebookové stránce Blažek.

    0 0


     photo cerna-maska-pilaten_01_zpsr6zdp8qx.jpg

    O "černé slupovací masce" Pilaten Black Head jste asi už slyšeli. Pochází z Asie, obvykle ji používají ženy, a mě zajímalo, jaká je, zda opravdu uvolní ucpané póry - a vůbec vytáhne úplně všechno (včetně chloupků a vousů!), jak jsem slyšel. A zda funguje také u mužské pleti. :) Tak jsem ji na Elninu přihodil k nákupu spolu s několika dalšími maskami a byl jsem zvědavý, jaká bude.


     photo cerna-maska-pilaten_02_zpsv1njblhj.jpg

     photo cerna-maska-pilaten_03_zps5k5astdp.jpg

    Pleťová maska je k dostání v menší černé tubě o obsahu 60 gramů nebo v šestigramových pytlících na jedno použití. Je tekutá, ale dost hutná na to, aby se dobře nanášela a nestékala. Jen dávejte pozor, aby vám nevytékala z tuby, když ji položíte, a snažte se neušpinit si prsty. Rychle zasychá a i když se smývá celkem dobře, chcete ji mít na obličeji, a ne na prstech.


     photo cerna-maska-pilaten_04_zpsxh0vfruc.jpg

    Ideální je použít masku po horké sprše, kdy je pleť napařená a póry jsou roztažené. Naneste si ji na čistou pleť - stačí na nos a pod oči (t-zóna) nebo kdekoli, kde se vám hodně tvoří akné a nebo kde se vám ucpávají póry. Poprvé jsem chtěl zkusit, jak to funguje, tak jsem si ji nanesl tak, jak na fotce. Ale pak počítejte s tím, že si zároveň uděláte depilaci chloupků, o kterých ani nevíte, že je máte.


    Počkejte asi půl hodiny, než maska zaschne. Poznáte to tak, že když protáhnete obličej, cítíte, že je maska suchá, a že se okraje začínají slupovat samy. Během schnutí masky máte odpočívat, tak to dodržte. Když jsem ji zkoušel poprvé, bylo docela horko, a jak jsem u toho pořád něco dělal, z čela mě trochu stékala. :D


     photo cerna-maska-pilaten_05_zpsntafmryx.jpg

     photo cerna-maska-pilaten_06_zps00kkkdcu.jpg

    Masku opatrně sloupněte, směrem zespodu nahoru. Chvílemi je to, řekněme ne úplně příjemné; maska je k pleti docela dobře přilepená, a tak to trochu připomíná odlepování náplasti. Díky aktivnímu uhlí na sebe maska naváže veškeré nečistoty, odstraňuje přebytečný maz a černé tečky již po prvním použití. Sloupnutí vylepší oběh krve v obličeji, čímž pleti dodá zdravější vzhled.



     photo cerna-maska-pilaten_07_zpsdxcjev0q.jpg

     photo cerna-maska-pilaten_08_zpsbd0osex9.jpg


    Na sloupnuté masce uvidíte to, co vám z pleti vytáhla. Na internetu jsem viděl různá videa toho, co lidem na masce zůstalo, a když to srovnám s tím, co na masce zbylo mně, někteří lidé se asi myjí jednou za rok jako ve středověku. Na masce jsem měl pár bílých teček a pár jemných chloupků, ale jinak to nebylo hrozné, jak jsem si myslel, že by to být mohlo. Na druhou stranu si pleť dvakrát denně čistím. ;)

    Tak když to shrnu - masku doporučuji. Po prvním použití uvidíte výsledek: póry jsou čisté, pleť působí svěže a je hladkká! Za ty peníze je to dobrý nákup. :)

    0 0
  • 09/25/18--00:01: Przníte češtinu?


  •  photo przneni-cestiny-jakoby-epicky_zpsx2opj9pd.jpg

    Rozmáhají se nám tady různé nešvary. Jakoby. Epický. Vemte místo... Dnes mají všichni plnou hubu gentlemanství, ale že jim z té huby padají nesmysly, chybné a špatné výrazy, anglicismy, kalky a další hrůzy pochycené sledováním filmů s laciným dabingem nebo od kolegů, kteří v práci používají zprzněnou angličtinu, je jim jedno.

    Nechci tvrdit, že jsem sám dokonalý. Střední školu jsem absolvoval v Rakousku, a pak jsem studoval germanistiku, kde jsme měli téměř všechny předměty v němčině, takže mám z češtiny vlastně jen základní vzdělání, a kvůli tomu, že jsem od střední neměl televizi, jsem nebyl vystaven lacinému dabingu a špatné češtině, protože moderovat pořady dnes může už každý. Přesto si myslím, že moje čeština nijak zvlášť špatná není (i když občas píšu poněkud zastarale, což mně tady vyčítáte). Myslete si zase, že jsem arogantní, a zase mně začněte nadávat, jak se povyšuji, ale když něco neumím nebo si nejsem jistý stačí vytáhnout smártfoun a tam si to najít. Téměř každý den něco hledám v jazykové příručce Ústavu pro jazyk český, protože každý člověk denně naráží na jazykové jevy, které mu nemusí být jasné, není si jistý pravopisem, a podobně. Rozdíl je však v tom, zda si to dohledáte, nebo budete kchůl a máte to na háku

    Nebojte, nebudu tady žehrat nad tím, že už nemluvíme jako za první republiky (kdy k uznání společností a k úspěchu neodmyslitelně patřil kultivovaný projev a vystupování), a že lepší je říkat zdviž nebo částka, protože výtah nebo obnos jsou germanismy, a Němci uvedli svět do Velké války, a proto je to špatné. Stačí však, když otevřu Facebook nebo internetové noviny, a všecko se ve mně začne obracet. Že jsou gramaticky, pravopisně i stylistycky pochybné komentáře pod články - s tím asi nic neuděláme. Ale autoři článků na internetu i v tištěných periodikách by česky umět měli. A seriály s laciným dabingem? Moderátoři, kteří mluví šílenou češtinou? Mám dojem, že největší měrou k úpadku češtiny přispívají právě tato média.  V tomto článku se chci věnovat především prznění jazyka nesprávným používáním různých výrazů, a ne pravopisnými či gramatickými chybami.

    Začněme pozdravy a osloveními. S těmito se v e-mailech setkávám denně, a často jsou chybné. Za "ahoj" se čárka psát může, ale nemusí. Za ostatními pozdravy se čárka píše, a oslovení se také odděluje čárkou. Př.: Dobrý den, pane Nováku, rád bych Vás pozval... A nezapomínejte že oslovujeme pátým pádem, tedy pane Nováku, ne Dobrý den, pane Novák/pane soudce, apod. A pokud v e-mailu nepíšete "Vážený/milý pane/Honzo", jak by tomu správně mělo být, ale začínáte e-mail "Dobrý den, XY", neopakujte už přání dobrého dne v závěru. A hlavně nikdy nepoužívejte americký kalk"Mějte hezký den". To když slyším, musím "si vzít místo" (což je také děs, tentokrát z němčiny), abych sebou nepraštil o zem. 



     photo przneni-cestiny-jakoby-epicky_02_zpswqtmdikz.jpg

    A když už jsme u těch kalků, ten nejstrašnější, který se šíří jako mor, je "je to o tom/není o to o tom". V pořádku je "Zlatý kolovrat je balada o tom, jak se...". "Není to vo tom, že bych ho neměla ráda..." je peklo, a dotyčný může být jedině rád. 

    Karma. Instantní karma. U nás se říká třeba boží mlýny. O karmě je řeč, když si hrajete na světové, bezmyšlenkovitě opakujete něco z televize, nebo myslíte průtokový ohřívač vody. Instantní je káva nebo polévka.

    V televizi teď dávají reklamu na jeden z těch vaginálních krémů nebo co, a hrdinka říká "když jsem byla těhotná s Eliškou, ..." Napřed jsem myslel, že je to reklama na podporu transgender lidí či adopci stejnopohlavními páry, až pak jsem si uvědomil, že ta kráva má na mysli "když jsem čekala Elišku" (when I was pregnant with...). Vážně? To už dnes ani neumíte říct, že máte naštěkáno v boudě? Vždyť čeština je tak krásná!

    Dalším oblíbeným slovíčkem je jakoby. Je to něco jako nové vole, a vklává se do každé věty a mezi každé druhé slovo. Třeba "já jsem jakoby studentka." Tak je nebo není? Jakoby v tomto případu nedává smysl, ani kdyby je použila Schrödingerova kočka. A jako by se stejně jako jako že se většinou píše zvlášť.

    Pak tady máme faux amis, neboli falešné přátele, čili slova, která znějí v různých jazycích stejně nebo podobně, ale mají různý význam.  Nejznámější je asi polské šukat, což je česky hledat. V Praze jsem si často všiml, že Čechům dělají potíže slovenské výrazy horký, kúriť, chudý nebo ako sa voláš, což znamená hořký, topit, hubený a jak se jmenuješ. Mnohem častěji se ale vyskytují výrazy jako epický nebo organický. Epická je třeba poezie, ne to, že jste se vykalili, a dodnes si pamatuji to, jak jsme měli ve třetí třídě na základce v prvouce tabulku, ve které jsme rozdělovali přírodní látky na organické a anorganické. Organické bylo třeba listí nebo ovoce, anorganický byl porcelán nebo beton. To musí někteří opravdu zdůrazňovat, že nejí kamení? Nebo si snad někdo myslí, že někdo žere sklo?

    V posledních několika letech je také oblíbené říkat všemu projekt. Tedy ne nákresu nebo záměru, ale hotové věci. Mně pořád někdo prezentuje projekty. A málem bych zapomněl na kolaboraci! Když někdo ve 40. letech kolaboroval s Němci ( = třeba udával Čechy, kteří nerespektovali utlačovatele z Říše), pověsili jej na lampě pouličního osvětlení. Když dnes kolaboruje třeba Rimowa se Supreme ( = Rimowa zaplatí značce pojmenované podle kuřecích prs za to, že smí svoje kufry potisknout jejich logem, aby to vypadalo nevkusně a přilákalo nové zákazníky), všichni se z toho mohou zbláznit.

    Skloňování osobních zájmen. Viděl jsem . Co jsi jí viděl? Chápu, že v Praze se mluví dlouze, ale ne, je tam krátké "i". Mi to vadí. Proboha. Vždyť to vypadá i zní hrozně! Krátké tvary zájmen nemohou stát na začátku věty. A to jsem vždycky myslel, že skloňování zájmen je jednou ze základních dovedností, které se člověk učí jako dítě od rodičů...

    Vždycky, když slyším nějakou moderátorku říct "cééé céééé áááááááááá", mám chuť ji praštit mikrofonem. Zkratky jsou tu od toho, abyste nemuseli vypisovat celá slova, ne abyste do svého mluveného projevu přidávali další prvky, abyste zněli ještě hloupěji. To stejné platí pro atd., apod., atd.

    Pokud neumíte používat cizí slova, nerozumíte jejich výrazu a neumíte je správně vyslovit, nepoužívejte jich. Většinou mají odpovídající český výraz. Klasika je [foajé] namísto faux pas (francouzsky je to [fo pa], ne fóóó páááá) či prznění názvů jídel, viz pořad Prostřeno!, který se škodolibou radostí sleduji. Jistě znáte slovutný šisake nebo chesekhakhe či čízký dort, bez kterého by se meníčko v Prostřenu snad ani neobešlo, možná také husí játru fujagra, kajbátu, mufínyči desert tiramisa, který se teprve v šestém pádu skloňuje na tiramisu. A vzpomínáte na to, jak všichni pekli čupčáky? Já bohužel ano. 

    Jistě často slýcháte nejoptimálnější a nejideálnější. Ideální i optimální jsou superlativa, ta už se dále stupňovat nedají. Zvláštní ovšem je, že si můžete stáhnout třeba nejaktuálnější verzi programu.


     photo przneni-cestiny-jakoby-epicky_03_zpsrixsgoto.jpg
    Častou hrůzou je také nadměrné užívání určitých členů. A "holčina".

    Často slýchám spojení jako Chanel parfém, Billa Obchod, Adidas tenisky, tonka fazole a další chybné překlady. Správně je to parfém Chanel, obchod Billa, tenisky Adidas, fazole tonka, protože na prvním místě je v češtině podstatné jméno, a pak jméno vlastní. Neříkáte přece moje Jana máma, ale máma Jana, ne? Je skvělé, umět anglicky, a pořád klikat na odkazy na Facebooku, že jo? Ale zapomínat přitom na to, že ten jazyk je odlišný od našeho, a že má jinou gramatiku, je smutné.

    To mně připomíná memy a jejich děsivě doslovné překlady do češtiny, respektive používání těchto chybně přeložených frází jinde. A nedělá to Překladač Google (zvaný Google překladač), ale lidé, i absolventi vysokých škol. Např.:
    Jeď na Ukrajinu, řekli. Bude to sranda, řekli.

    Já hejtující turisty v debilních čepicích ze suvenýr šopu (fotka turistů v čepicích, kterým se vysmívám). Taky já (fotka mě v té stejné čepici).
    Toto není čeština!
    A také reklama na Fofolu s tím postiženým psem. Tam se špatným překladem vtip vytratil úplně, a kdo ten internetový mem nikdy neviděl, to stejně nepochopí.

    Jako autor blogu o módě, čtenář stejně zaměřených časopisů a milovník dobrého jídla trpím, když si čtu tiskové zprávy a články, ve kterých se to hemží věcmi jako loafers, mintové peplum, basic kousky, v restauracích pak mousse či podle mě jeden z největších češtinářských podivností filé/filet. Nebo jak to "posunuli na další level" v časopisech typu Apetit, a udělali z toho čatní, kiš, mús a další ohavnosti. Řekněme, že je to jazykový vývoj, ale já jsem chutney, quiche i mousse poznal ještě předtím, než o tom napsali v Apetitu, a na ty fonetické přepisy si asi nezvyknu. 

    Některé výrazy jsem však nucen používat, protože kdybych napsal, že jsem si koupil střevíce nebo montgomerák, lidé zvyklí na loafers a duffle coat, které se u nás z pro mě nepochopitelného důvodu začaly používat, by asi netušili, o čem je řeč. Vlastně to pochopitelné je. Píše kdekdo, a neumí ani překládat, ani nezná správné české výrazy pro dané věci, tak tam dá to, o čem si myslí, že zní jako že dobře.

    A tím se dostáváme zpátky k tomu, že redaktoři a moderátoři by se měli umět vyjadřovat česky. 
    V oblasti módy je to mor. Camouflage vzor. Navy oblek. Velvetové loafers. To vše se dá říct česky, a maskovací vzor, tmavě modrý oblek nebo sametové mokasíny/střevíce přece nezní ani zvláštně, ani zastarale. Připadáte si víc kchůl, když máte na nohou loafers s camouflage vzorem? 

    Na druhou stranu, takový trench coat český ekvivalent nemá, protože označuje určitý střih kabátu, který přišel z Velké Británie, a třeba boat shoes - nemáme moře, takže výrazy pro všecko oblečení a vybavení v češtině chybí. A norfolk nebo chesterfield tady byly už za první republiky.


    A co teprve všichni ti módní editoři? Dodnes to nechápu. Editor je přece něco jiného než redaktor... Když potkám mejkapártistku, vždycky mě to pobaví. Já nevím, ale vám zní kchůl, když někdo řekne, že je artistka? Jako že žije v maringotce a jezdí v manéži na poníkovi? Ne, je to maskérka.

    Pokud neumíte vyslovit cizí slova, raději je nepoužívejte, zeptejte se, najděte si to. Nikdo netvrdí, že musíte vše umět a vědět, ale tolik oblíbená ignorace a chybná výslovnost působí hloupě. Skoro každý dnes máme chytrý telefon s připojením k internetu, tak si otevřete stránku Forvo, kde najdete výslovnost úplně všeho. Vzpomínáte na to, jak jsem si nemohl koupit parfém, protože prodavačka nevěděla, jak se správně jmenuje?

    Pak je tady ale pointa, pro mě nevysvětlitelný úkaz v češtině. Prý se to má vyslovovat "poenta", jak už mě pár chytráků upozornilo. Jenže to vůbec neodpovídá původní francouzské výslovnosti. Máme tedy nějaké cizí slovo, které jsme počeštili, a pak mu vymysleli novou, jinou, a jako že francouzskou výslovnost. :D Zlatý krepdešín! Apartmá nikomu nevadí? 

    V poslední době jsou oblíbené také eufemismy. Vlastně s nimi začal prý už Hitler, když začal rasově a politicky nevhodné osoby svážet ne do vyhlazovacích, ale do koncentračních táborů. Tomu slovu tehdejší Němec asi běžně nerozuměl, a nezní to vůbec děsuplně. Dnes se můžeme setkat s tím, že někdo provozuje pole dance, busking nebo parkour, protože tanec u tyče dělají jen děvky, na ulici hrají  či kejklí jen žebráci, a asi se nikomu nebudete chlubit tím, že rádi skáčete na zeď a na čerstvě natřené fasádě cizí nemovitosti obtiskujete podrážky svých špinavých bot - to by znělo příliš explicitně.¨

    Ono je to jako v gastronomii. Lůza jí zapečené těstoviny s kuřecím prsem a omáčkou, zatímco Pohlreich připravuje gratinovanou pastu se supreme a sosem. Vulgus przní pravopis a jí filé, zatímco labužník przní výslovnost a jí [filet], přičemž význam tohoto slova je naprosto stejný - plátek ryby.

    Tak co? Používáte něco z toho? Dbáte na to, jak mluvíte, píšete, jak se vyjadřujete? Nebo jste nad dnešním světem zlomili hůl a píšete a mluvíte jako prasata, protože vaši kamarádi z facebookové skupiny pro sneakerheads a kolegové ze stártapu mluvící směsicí angličtiny vám rozumí?

    0 0
  • 10/14/18--21:23: Jak nosit rukavice

  •  photo klobouk-anytra-kabat-aquascutum_01_zpsyuzntlga.jpg

    Známé pravidlo praví "černé rukavice k černým botám, hnědé rukavice k hnědým botám". Co se týče historie a etikety odívání, je to podivnost, která se objevila teprve nedávno, asi kvůli mužům, kteří nemají cit pro oblékání. Pravidlo bych poupravil na "hnědé rukavice či boty nenoste s černými rukavicemi či černými botami" a naopak. Nevypadá to dobře. Na druhou stranu, zmíněné pravidlo v některých vzbuzuje mylný dojem, že jiné než hnědé a černé rukavice snad ani neexistují, natož tak aby se měly nosit. Nebo že boty, opasek a rukavice (a taška, peněženka, a co já vím co) by měly být úplně stejného odstínu jedné barvy, jak dokazují hejty na mém blogu, když si k hnědému opasku vezmu krémové rukavice.


     photo bezovy-kabat-svetrdovecka-gant_02_zpshk4n2aij.jpg

    Hnědé rukavice se vždycky nosily jen na venkově a k volnočasovému oblečení (a k hnědým botám), to ano. Ale černé rukavice se nosily pouze na pohřby a v období smutku, a běžně venku je nosilo jen služebnictvo a různí zřízenci. Obvykle se totiž k běžnému obleku nosily prací rukavice z jelenice, tedy semiše. Jedná se o vyčiněnou jemnou kůži vysoké lovné zvěře, ovcí nebo koz přirozeně světle nažloutlé barvy, a kromě rukavic se z ní dělají třeba bavorské lederhose.



     photo kozesinov-limec-hneda-liska_07_zpsp5dkab7u.jpg

    Černá s černou a hnědá s hnědou jsou tou nejbezpečnější volbou pro ty, kteří se v oblékání nevyznají. Kdysi existovaly tabulky, které přesně udávaly, jaké kombinace se hodí, a co k se nosí k čemu. A pokud chcete nosit rukavice, vlastně platí dodnes. Tedy kromě toho, že součástí sportovního oblečení je sako, nebo že na venkově se nosí tvídový oblek. ;) A semišové rukavice téměř upadly v zapomnění. 


     photo peacoat-blazek-rukavice-engelmuller_01_zpsfcjziawb.jpg

    To ale neznamená, že byste se měli bát barev. K hnědým botám a doplňkům si vybírejte odstíny od tmavě hnědé, s červeným nádechem, měděné, přes světlou až po žluté - tak, aby to ladilo ke zbytku. Dobře vypadá také zelená a světlejší odstíny modré. U černé je to v podstatě jedno, klasickou volbou gentlemana dříve bývala krémová a šedá. Pokud si nejste jisti, najděte si na internetu tabulku či takový kruh, který vám ukazuje, které barvy se k sobě hodí, a které ne.



     photo letecka-bunda-gl_06_zpslmfft18c.jpg

    Já nedám dopustit na dvě české firmy - známá Napa Dobříš a Engelmüller. Napa má poněkud děsivý e-shop a obvykle žádné zboží skladem, ale jejich rukavice najdete ve většině kožených galanterií, kde prodávají rukavice české výroby (třeba ten krámek v Železné nebo v Soukenické). Engelmüller je celkem mladá firma budující na kdysi slavné značce koženého motoristického zboží, a podle mě to dělají velice dobře. Obě vyrábí u nás, a ručně. Napa má ceny dostupné pro každého, Engelmüller je poněkud dražší, ale cenový rozdíl je patrný už při pohledu na kůži rukavic, jejíž krásu a kvalitu musí poznat snad i amatér, a milovníci detailů jako já ocení rukavice se zapínáním či to, že textilní části rukavic na řízení jsou háčkovány ručně.


     photo kozesinovy-kabat-rukavice-engelmuller_02_zpsl6ioeupk.jpg

    Zatímco kdysi byly rukavice nezbytným doplňkem každé dámy i pána, a spíše než kvůli ochraně před chladem se nosily kvůli dodržování etikety, kdy bylo nevhodné ukazovat holé ruce nebo se jimi dotýkat ruky dámy, a jako ochrana přes špínou. Dnes jsou pouhým módním doplňkem a ochranou před chladem. Ale to neznamená, že nemají vypadat stylově, ne? ;)

    0 0
  • 10/21/18--22:12: Barvy podzimu

  •  photo barvy-podzimu 1_zpsuqpldpoh.jpg

     photo barvy-podzimu 2_zpsjdlkgpaf.jpg

     photo barvy-podzimu 8_zpsoga9nmhf.jpg

     photo barvy-podzimu 3_zpsb7mhnbwt.jpg

     photo barvy-podzimu 5_zps6mlzayby.jpg

     photo barvy-podzimu 9_zpsqfkx5xsc.jpg

     photo barvy-podzimu 6_zpsftc3osfk.jpg

     photo barvy-podzimu 4_zpsec2ylf4r.jpg

     photo barvy-podzimu 7_zps9zfuvgqj.jpg

    Jak se na pár dnů ochladilo, hned jsem vytáhl svoje nejnovější úlovky ze sekáče - vlněné sako s hedvábnou podšívkou a vlněnou vestu s krásným vzorem. Chtěl jsem využít spadaného listí a udělat pár fotek se svými bígly, a to si říká o outfit inspirovaný anglickým venkovským oblečením. Co říkáte, povedly se? :)

    Kromě saka a svetru ze sekáče na sobě mám košili Balmain, Levisky, rámové polobotky F. L. Popper, ponožky z Ponožkovic, rukavice Engelmüller a hodinky Wenger.

    0 0


     photo flapper-20-leta-obleceni-prvni-republika_06_zps24xulunb.jpg

    Dvacátá léta jsou oblíbenou érou pro tématické večírky. Zadání zní zdánlivě jednoduše (jako že z minulých dob se nejjednodušeji napodobuje), šaty byly blyštivé, takže ženy si připadají elegantně a žensky... Představa dnešních lidí o dvacátých letech je stejně romantická jako báchorky o sbírce chudiny na Národní divadlo v Praze, nebo to o dobytí Bastilly. Ale samotná realizace vypadá obvykle děsivě; ženy působí tak lacině, jak byste to ve 20. letech nemohli vidět ani v tom nejvykřičenějším domě, a pánové připomínají hodně špatnou parodii na kapelu Šlapeto. A protože brzy uplyne sto let od vzniku samostatného Československého státu a už jsem zaznamenal několik "stylových" plesů, tady je pár rad, jak ve večerních šatech vypadat podle módy 20. let, a ne jako coura v doprovodu dělníka.

     photo flapper-20-leta-obleceni-prvni-republika_09_zpshuieiyb4.jpg
    Odstrašující příklad ze swingové tančírny - druhého nejčastějšího původce rakoviny očí milovníků historického oblečení hned po seriálu První republika, který jsem si vzal pod drobnohled, když vysílali první díl.

    Jistě jste o dvacátých letech slyšeli - zkracovaly se sukně a vlasy, v módě byla chlapecká postava, přestaly se nosit korsety, ženy se začaly líčit a kouřit na veřejnosti, bla, bla... Ale ono to není tak, jak se na první pohled zdá. Chápete to špatně. Sukně se zkrátily - ano, předtím byly až na zem, teď nad kotníky. Jak lascivní a erotické! Ženy si konečně mohly zkrátit vlasy a bylo to společensky přijatelné, a co se týče líčení, vedle tužky na oči přibyla rtěnka. Červená. A nebylo to nijak divoké. Nikdo nenosil šaty s třásněmi, a kalhoty způsobovaly pozdvižení ještě na prahu druhé světové války.

    Většina lidí dělá chybu v tom, že se při hledání inspirace neumí dívat na historické fotky, a vůbec, hledají špatně. Nevíte, z jaké je přesně doby, k jaké společenské vrstvě osoby na fotce patří, a k jaké příležitosti nebo denní době jsou oblečeny. Jinak se oblékala mladá dívka, jinak vdaná mladá žena, jinak starší žena, jinak střední vrstva, jinak boháči. A podstatně jinak vypadají herečky a tanečnice v nočních barech. Jinak vypadá oblečení ve filmu, který byl opravdu natočen v roce 1925 (doporučuji německý film Rozvod paní Ireny s úchvatnou Brigitte Helm, kde je dobové oblečení nádherně vidět) a jinak v retro filmu ze šedesátých let. Asi jako kdyby se vaše vnučka chtěla obléct podle dnešní módy, a inspirovala se tím, co nosí Lady Gaga při svých vystoupeních. Vypadá to úžasně, ale nikdo jiný než ona se takto neobléká, takže výpovědní hodnota o dnešním oblečení je nulová.

     photo flapper-20-leta-obleceni-prvni-republika_02_zpsyrc7jumo.jpg

     photo flapper-20-leta-obleceni-prvni-republika_03_zpsemrlcfer.jpg

    Tady jsou děsivé ukázka toho, jak to může vypadat (a jak to ve 20. letech rozhodně nevypadalo), a níže moje komentáře k jednotlivým částem outfitu. Než se začnete rozčilovat, že toto přece nikdo neřeší, a že je to fuk, berte to spíše jako porovnání toho, co si dnes lidé pod pojmem "20. léta" představují, a jak to asi vypadalo tehdy, nebo co udělat, abyste nevypadali lacině a trapně.

    Silueta
    Začněme tím nejdůležitějším, siluetou. Prý se přestaly nosit korsety. Jak se to vezme. Za války byly ženy nuceny převzít úlohu mužů, kteří bojovali na frontě, a tak přestaly nosit dlouhé, hodně vyztužené a pevně sešněrované korsety, ve kterých mohla "dáma jen ležet v lenošce a vypadat ozdobně", mám-li použít slova paní Crawleyové z Panství Downtonči se věnovat hostům a řídit služebnictvo, a zjednodušily se střihy šatů. Ale není pravda, že se korsety přestaly nosit úplně. Korset je zásadní kus oblečení, který potřebujete, pokud si chcete obléknout historické šaty a vypadat přesvědčivě. Kromě siluety, která je pro dobový vzhled zásadní, také úplně mění držení těla, chůzi, způsob, jakým si žena sedá, jakým sedí, a jakým vstává.

    Ve dvacátých letech byla v módě chlapecká postava, které ženy dosahovaly pomocí korsetů, korseletů a různých stahovacích pásů; v dobových katalozích jsem viděl jakési gumové pásy ke stažení prsou. Pas byl snížený asi na úroveň boků, kýžená figura rovná a plochá.

    Šaty
    Sukně se zkrátily, to je pravda. Ale ne tak, aby jen sotva zakrývaly Venušin pahorek. Obvykle končily nad kotníky, v půlce lýtek, a někdy kolem roku 1925 se sukně zvedly až pod kolena. Pokud chcete "get the look", vyberte si něco volného se sníženým pasem zvýrazněným látkovým páskem či stuhou. Častým designem byla saténová spodnička na ramínka a přes ni šaty z průsvitného hedvábného šifonu zdobené výšivkou, korálky a podobně. Nebo dlouhý rovný živůtek a řasená nebo nápaditě střižená sukně. Nevkusné třásně na šatech či sukni nikdo nenosil, to je výmysl moderní doby.

    Pro inspiraci se podívejte na seriál Panství Downton, jehož poslední řada se odehrává v roce 1925 - tam mají dokonalé a nádherně udělané kostýmy. Také si uvědomte, že černá barva se na začátku 20. století kromě pracovních úborů nosila jen na pohřby a v době smutku, oblíbená byla u spíše u starších žen a vdov, a ve 20. letech se teprve pomalu začala prosazovat jako barva módních šatů (mám dojem, že to má na svědomí Coco Chanel). Zajímavé je také to, že před rozšířením elektrického osvětlení nebyla pro večerní šaty oblíbená ani fialová, která ve svitu svíček či plynových lamp působí jako hnědá. A to nikdo nechtěl.

     photo flapper-20-leta-obleceni-prvni-republika_04_zpsrim2t3kp.jpg

    Účes a líčení
    Že se nosilo mikádo? Ano. Ale nebylo to tak, že se všechny ženy daly 1. ledna 1920 ostříhat. Složité či odvážné účesy nosily spíše střední a vyšší vrstvy, prosté dívky na venkově se držely dlouhých vlasů, protože neměly Instagram ani Vogue, aby zjistily, že mají při dojení krav nosit pokládanou vlnu. Navíc bez pomoci panské či s kleštěmi na natáčení vlasů, které se nahřívaly na plotně s otevřeným ohněm, to nebylo úplně jednoduché. Pokud máte dlouhé vlasy, NIKDY je nenoste rozpuštěné, tehdy to bylo vulgární, a k vidění leda tak v nevěstinci, nebo když se vaše žena oblékala či svlékala. Mějte je stažené dozadu a pryč z obličeje. Jakože sexy vlnka padající do obličeje je výmyslem amerických filmů a snad v žádné historické době to tak nikdo nenosil.

    Stejné je to s líčením. Na většině fotek, které jste viděli, byly nejspíše celebrity, slavné herečky a zpěvačky, které na vystoupeních a před kamerou nosily výrazné líčení, aby byl jejich výraz v obličeji na černobílém filmu vidět. Filmy byly němé, hrály očima a mimikou. Vkusné dámy nosily jen červenou matnou rtěnku ("růž na rty"), která se kromě rtů nanášela také na líce, světlý pudr a tužku na oči, kterou se prý před vynálezem řasenky malovaly i řasy, aby na ně nemusely patlat jakýsi doma umíchaný sajrajt z uhlí. Hlavní bylo vypadat přirozeně. Výrazný make-up nosily jen herečky, tanečnice a prostitutky.

     photo flapper-20-leta-obleceni-prvni-republika_07_zpsvxq4wg8e.jpg

    Doplňky
    Péřová boa a obrovská péra na ozdobu hlavy nechte doma, pokud nechcete vypadat jako coura ze šantánu. Ozdoby hlavy ano, ale pokud s peřím, tak decentní. Ženy měly vkus a soudnost i ve 20. letech; nechtěly vypadat jako Indiáni. 

    Pokud jste někdy měla slabou chvilku a koupila si cigaretovou špičku dlouhou půl metru, vezměte si ji, až půjdete na maškarní za Audrey Hepburn, nebo ji rovnou vyhoďte, a pořiďte si nějakou normální v délce 10-15 cm, pokud už ji musíte mít. Proboha, hlavně do ní pak nervěte cigarety s filtrem (který tehdy ještě nebyl vynalezen, a rozšířil se až někdy v 50. letech) v ohavném hnědém papíru! Rukavice ano, ale jen po loket, rukavice nad loket se nosí jen ke dlouhým šatům - velké večerní i v dnešní době. Zkuste se vyhnout lacině vypadajícímu, lesklému hnusosaténu z polyesteru.

    Kabelek k večerním šatům byly různé druhy a byly malé a většinou látkové, ne kožené. Obvykle se nosily na zápěstí nebo v ruce, kabelky s popruhem na rameno neexistovaly.

    Boty a punčochy
    Dodnes platí pravidlo, že do uzavřených bot se ve společnosti nosí punčochy, a do sandálů ne. Páskové sandály či jinak otevřený boty se ve 20. letech nenosily. Ani prostitutky ne. A podpatky byly nízké a spíše robustní, ne jehly. Naopak punčochy byly barevné tak, aby ladily k šatům, když teď byly vidět. Oblíbená byla béžová, šedá a bílá. Také byly z hedvábí, které vypadá v porovnání se silonem božsky a úplně jinak se leskne. A vždycky měly vzadu šev, který měla dobře oblečená dáma vždy rovně. ;) Viděli jste seriál Haló, Haló!, kde si jej musela vojínka Helga neustále upravovat? :D

     photo flapper-20-leta-obleceni-prvni-republika_05_zpsyr7hytkd.jpg

    Pánská móda

    Pánové to mají mnohem jednodušší, avšak právě u nich lze vidět snad ještě horší zvěrstva a prohřešky proti tehdejší etiketě - tvídová saka a bekovky, košile bez saka, bez vesty, a viditelné kšandy, barevné motýlky, beztvaré vesty mezi nimiž a kalhotami je široká mezera (vesta má i dnes překrývat kalhoty), klobouky trilby na hlavě...

     photo DSC_0286_zpsc9467f17.jpg

    Večer se nosil frak, až později jej začal vytlačovat smoking. Pokud doprovázíte ženu ve večerních šatech a nemáte frak ani smoking, oblečte si černý oblek, černého motýlka, vestu protože vesty se k obleku vždycky nosily až do 50. let, a vyhrajte si s doplňky. Manžetové knoflíčky, kapesní hodinky na řetízku, bílý kapesníček v kapse saka a bílá květina v klopě, pouzdro na cigarety, kratší špička, prsten s kamenem na malíčku, lakové nebo lesklé kožené polobotky, a napomádujte si vlasy. Ke fraku se nosil černý cylindr, jinak tvrdý klobouk jako třeba Homburg, který stejně jako bílé rukavice, hůl či šálu z bílého hedvábí odložte v šatně. Klobouk muž v místnosti nikdy nenosí! Hlavně žádné opasky či náramkové hodinky. 

    Co se týče vousů, muži byli hladce oholeni nebo nosili krátce zastřižený knír. Žádné bradky, plnovousy a podobně - ti nosili konservativci a starci. Pamatujte na to, že pánové tehdy nosili (zapnuté) škrobené límce a vždycky kravatu. Bez kravaty chodili jen dělníci na stavbě, a tvíd patřil do přírody a na hony. A opasky leda tak na tenisový kurt, ne ke společenskému obleku.

     photo DSC_0234_zpsa0ffa9f4.jpg

    Je mně jasné, že to asi nikdo asi příliš "neřešíte", když jdete na večírek, kde se chcete opít a být "seksi" a žít v blažené domněnce že jste teď jako Velký Gatsby, ale třeba se vám můj článek bude hodit. A abyste neřekli, že jen kritizuji, tady je podle mě povedený outfit z jednoho plesu ve stylu první republiky. Šaty jsou vkusné a odpovídající dvacátým létům, a to včetně účesu, čelenky a rukavic. Nádhera! Muž má černý oblek a motýlka. Nemusí to být historicky dokonalé, ale takto vypadá krásně provedená iluze 20. let. Kéž by na podobných plesech vypadali všichni takto!

     photo flapper-20-leta-obleceni-prvni-republika_08_zps3wvl9a2m.jpg

    0 0



    Některým z nás činí výslovnost cizích slov a jmen potíže, co si budeme. Tady jsem vybral jména známých značek, u kterých může být výslovnost pro některé nejasná. Jiní "to mají na háku", což je u nás také častým jevem - nevím, tak si to vymyslím, a ty kteří to budou vyslovovat správně budu považovat za snoby. Navíc je spousta z nás pod globalizačním vlivem Ameriky a jejich zkomolené výslovnosti, či používá americký fonetický přepis i tam, kde existuje a používá se český, jako je to v případě ruského návrháře či značky Gosha Rubchinsk... následuje asi pět "i" a "y" která se náhodně střídají. Není jednodušší napsat Goša Rubčinskij? Nepíšete snad Dostoevsky, ne? Či suši a cunami, když už jsme u toho.

    Samozřejmě, každý jazyk si výslovnost upraví podle sebe a neklademe důraz na správné hlásky a obvykle je nevyslovujeme s přízvukem, jak je to běžné třeba v německy mluvících zemích, kde se francouzské či anglické výrazy  obvykle píší i vyslovují tak, jak se mají, protože francouzština tam není tak exotická jako u nás, a nemají fonetické přepisy (krepdešín!) jako u nás. Ale "Lanvin" není "Lanvin" a "Müller" a "Miler" jsou rozdílné věci. Je velmi divné, že právě němčina, se kterou máme nejdelší hranici nám dělá takový problém (Ü, ö, Nimm dva dokonce museli počeštit, a Zielpunkt u nás přejmenovali úplně), a kvůli filmům s nacistickou a válečnou tématikou panuje představa, že je to hnusný jazyk. Přitom přehlásky má i slovenština. 

    Pod odkazy najdete správnou výslovnost rodilých mluvčí na Forvo. Tu stránku vřele doporučuji. Všichni máme chytré telefony, tak je používejme i k jiným věcem než sledování memů a koťátek. ;)

    Jo, a než se sem seběhnou haters a hnidopiši, mnou psaná výslovnost je přibližná, aby byla srozumitelná, protože mezinárodní fonetická abeceda IPA není obecně známá, a to by sem zase přišli jiní haters s tím, že tomu nerozumí. Pokud tápete, pusťte si to na Forvo. 


    Azzedine Alaia: Tak za prvé, Azzedine Alaïa byl muž, ne žena. ;) Za druhé, všimněte si, že anglická výslovnost je jiná než arabská či francouzská, které jsou si hodně podobné; azedin alaja.


    Balenciaga: Balencjaga (Španělé vyslovují "c" jako anglické "th")

    Balmain: Balmá (nosovka)

    Christian Lacroix: kristian lakrua


    Christian Louboutin: kristian lubutá (nosovka)

    Comme des Garçons: kom de garsó 

    (nosovka)

    Ermenegildo Zegna: ermendžildo dzeňa

    Givenchy: živánši


    Hermès: Není to hermés, hermé ani ermé. Francouzi sice moc neumí říkat "h" (ve francouzštině mu říkají "aš". H&M je něco jako "ašéem"), ale "s" na konci se pro změnu čte, a čte se to ermes.


    Issey Miyake: isé mjake


    Jean Paul Gaultier: Není to žán pól, stejně jako faux pas není fóóópááá, ale žanpol goťjé


    Junya Watanabe: džunja vatanabe


    Lamborghini: Ne, nejsou to žádné džíny. Je to lamborgíny!

    Lanvin: přibližně La-vá (nad oběma "a" jsou nosovky). Takto je to správně.

    Loewe: Nad výslovností této značky jsme přemýšlel od první chvíle, kdy jsem uviděl její logo. Je španělská, ale má německé jméno. Takže se vyslovuje asi jak chcete. Německy to asi nedáte, to je löve. Španělé jsou na tom podobně, tak tomu říkají loeve, a Amíci to zprznili úplně na lou.


    Louis Vuitton: Pokud si pro jeho kabelky chodíte do holešovického open-air butiku, klidně mu říkejte lojza vitón. Francouzsky s přízvukem je to luí vütó (nosovka).


    Maison Martin Margiela: Když u nás H&M prodávalo kolekci z "kolaborace" s touto značkou, smrsklo se její jméno na MMM či "mardžijela", protože je to oříšek. Výslovnost je mezó (nosovka) martá (nosoka) maržiela. Ejč a dží jsou anglické hlásky, francouzština je nezná, ta má ž.


    Manolo Blahnik: Pod vlivem Sexu ve městě či Ďábel nosí Pradu mu asi většina říká "blááányk", ale když někdo mluví o tom návrháři, říkají mu spíše "blahnik", což odpovídá české výslovnosti, odkud jeho jméno pochází (po otci, matka byla Španělka). Na Forvo najdete dvě různé výslovnosti, včetně té "české".

    Miu Miu: Mju mju


    Moschino: Moschino je takové šisake módních značek; většina mu asi říká mošíno nebo mosčíno. Ale „hi“ se ve italštině čte jako "ki", takže je to moskíno. Isotta Fraschini je také fraskíny.


    Müller: Není to sice módní ani jiná známá značka, ale Češi by si konečně mohli uvědomit, že Müller a Miller se vyslovují rozdílně. To je vážně takový problém? Jste tak hloupí, že kvůli vám výrobci müsli přejmenovali na mysli. a Richardu Müllerovi většina říká příjmením někoho jiného. Vám by nevadilo, kdyby vám někdo né že komolil jméno, ale říkal vám úplně jinak? Třeba namísto Konečný vám říkali Konečník, či namísto Amálie Análie? A když už jsme u toho, Düsseldorf není Dieseldorf, jak mu asi říkáte. Zkuste to říct Němci - nebude vám rozumět.

    Proenza Schouler: Jména jsou asi ze španělštiny, ale značka je americká a říkají jí skůlr, proenza skůlr. Briti té značce říkají šůlr. Když něco založí Španěl v Americe, je to sporné. Jako jména německých či židovských imigrantů, jako ten údajný prznitel žen uajnstýn, kterému máme asi nutkání říkat vajnštajn.

    Versace: Pro nás to asi problém nebude, ale Američané mají nutkání tomu říkat vrrrsáči, ne versáče.


    Yves Saint Laurent: ív san lor

    ã

    Yohji Yamamoto: joži jamamoto

    Tak co, našli jste nějakou značku, jejíž jméno jste vyslovovali špatně? :)

    0 0


     photo clinique-dramatically-different-hydrating-jelly_zpsasdfu2rc.jpg

    Všude čteme o faktorech, které nám ucpávají póry, znečišťují a poškozují pleť, a napomáhají k jejímu stárnutí. Ultrafialové světlo, modré světlo, prach a špína v ulicích, ... Asi to pro vás nebude žádnou novinkou. Všichni (doufám) používáme různé přípravky pro hydrataci či proti vráskám, ale kdo dbá na to, aby si pleť chránil před znečištěním?

    Clinique v září představil novinku, která se zaměřuje právě na toto: chránit pleť před znečištěným prostředím. Dramatically Different Hydrating Jelly umí totiž víc, než jen hydratovat pleť. Nejen, že v pleti uzamyká to dobré, jako je hydratace, ale zamezuje proniknutí toho špatného, jako je znečištění. 

    Jedná se o křišťálově čisté, průhledné lehké želé, které se rychle vstřebává; neobsahuje oleje a tudíž nezanechává mastný povlak na pleti, a poskytuje pleti 24hodinovou hydrataci díky glycerinu a kyselině hyaluronové.

    Nanášejte na umytou a vyčištěnou pleť (pokud používáte Clinique 3 kroky, použijte ji mezi druhým a třetím krokem) před nanesením krému. Rozetřete 2, 3 pumpičky na obličeji a krku. Želé se vstřebá opravdu rychle, asi během asi minuty, takže než si vyčistíte zuby, můžete použít krém, a je hotovo.

    Líbí se mně jeho lehké složení, nemastí a není lepkavé, jako některé gely či krémy, V obchodě Clinique mně ukázali, jak je želé lehké - když jej nanesete na kůži a za třicet vteřin přiložíte ubrousek, nepřilepí se. :) Pleť je den za dnem viditelně prozářenější, vypadá zdravě čistě, a je svěží a hebká. 

    Hodí se pro všechny typy pleti a obzvláště ji ocení asi ti se smíšenou či mastnou pletí jako já, protože neobsahuje oleje, a pleť je chvilku po nanesení matná a neleskne se. A pokud toto čtou ženy, hodí se i pod make-up. ;) 

    Dramatically Different Hydrating Jelly stojí 1.290 korun za 125ml balení s pumpičkou, které vydrží opravdu dlouho (každý den použijete jen 4 - 6 dávek), a za mě je to skvělý výrobek. Sice to na první dojem vypadá, že si po obličeji rozmazáváte "ztuhlou vodu" (což je lepší, než rozmazávat si nějaký mastný sajrajt, že jo), takže nevidíte ten efekt, jaký udělá třeba mastný krém, ale rozdíl jde brzy vidět. Používám je s Clinique Moisture Surge, což je můj nejoblíbenější hydratační gel. 

    Clinique má nově také e-shop, ve kterém si můžete svoje oblíbené produkty objednat. :)

    0 0
  • 11/19/18--22:15: Back to black

  •  photo Back-to-black_01_zpsha3atikg.jpg

     photo Back-to-black_02_zpsksyfvefn.jpg

     photo Back-to-black_03_zpsta8ytzpe.jpg

     photo Back-to-black_04_zpsutrq422v.jpg

     photo Back-to-black_05_zpsqebmx8xs.jpg

     photo Back-to-black_06_zpsfgskuoz3.jpg

     photo Back-to-black_07_zpscaldqzy4.jpg

     photo Back-to-black_08_zpsobateu3b.jpg

    Na střední jsem nosil hodně černou barvu, a od té doby jsem se k ní vracel jen občas, a teď ji nosím snad jen na pohřby, večírky, na formální události, anebo když chci vypadat neutrálně či nevyčnívat. Kromě formálního černého kabátu vlastně jiný nemám, tak jsem si pořídil tento z aktuální kolekce od Blažka s velkým přeloženým límcem, který se mně líbil už na přehlídce

    I když si na sebe vezmete jen jednu barvu, můžete si s ní trochu pohrát. Při nošení jedné barvy je dobré kombinovat různé látky a materiály, protože jejich textury vytváří hezký efekt, a nevypadá to tak jednolitě. U černé to není úplně patrné, ale ano, i černá má různé odstíny. Bavlněné džíny jsou hodně tmavé a matné, zatímco vlna kabátu se na světle trochu leskne a má tak namodralý odstín. Šál ze sametu je schválně šedý, abych narušil jednolitost, podobně jako ponožky, které mně úplně náhodou ladí s vnitřkem tašky. :D

    K tomu jsem si vzal černé Levisky, sametovou šálu Dolce & Gabbana, boty Alfred Sargent, leopardí Happy Socks (u nás seženete na Urbanlux.cz), a novou tašku mladé české značky Vactoh, kterou teď všude tahám. Rukavice české značky Engelmüller s kašmírovou podšívkou jsou z loňské kolekce (ale stále k dostání), a na ruce mám hodinky Wenger.

    0 0
  • 12/05/18--04:14: O-Bag neboli Hnusobag

  •  photo obag_01_zpsvdsfgdaw.jpg

    V roce 2012 mně přišla tisková zpráva o otevření e-shopu značky O-Bag u nás. Nějak jsem to přeskočil, myslel jsem, že je to nějaká chvilková módní vlna, kterou zplodili Italové v pominutí smyslů, a že zase brzy opadne. Myslím, že až o tři roky později zaplavily naše ulice takovou měrou, že jsem myslel, že si budu také muset jednu pořídit - na zvracení, ke kterému jsem měl nutkání pokaždé, když mně někdo s tímto gumovým žlabem zavěšeným na lodních lanech míjel. Už jsem doufal, že pomalu mizí, stejně jako maskáčové parky s růžovým chemlonovým lemem na kapuci. Ale kdeže!

     photo obag_03_zps2tzl6i7w.jpg

    Naopak, mám dojem, že se zase začínají vynořovat. Jako Lord Voldemort, když na konci Ohnivého poháru vylezl z kotle - jsou teď strašlivější, než kdykoli předtím! Netuším, zda nabízejí stejný odstín, aby vám tento uhlák, či kabelka, chcete-li, ladil ke kapuci zmíněné parky, ale rozhodně si tento obskurní designový počin můžete olemovat umělou kožešinou.

    Hnusobag totiž nevyniká jen praktičností, omyvatelností a pevností materiálu, což jistě ocení naši krajané neustále nosící funkční oblečení v barvách usnadňující nalezení vašeho zohaveného těla v lavině či v Národním divadle. Můžete si jej navíc sami sestavit - vyberete si barvu a tvar žlabu, uch, pokud máte obzvláště zvrácený vkus, pak také "kožešinový" lem, a také nějaká cingrlátka. Takže vaše vnitřní tvořilka či dyzajnérka se může naplno projevit.

    Abyste neřekli, že jen hejtuju - dovedu si představit, že tu tašku někdo nosí na nákupy a trhy, protože pokud jste někdy tahali koš plný jídla či vína, víte, že se to pronese. Navíc nehrozí, že se vám Hnusobag ušpiní. Na nákup vánočního kapra či u postele pro silvestrovskou kocovinku a nevolnost ideální! Ale v tomto případě je to ještě horší než Crocsy. Ty vznikly jako boty k vodě či do zahrady, ale pohodlní lidé je začali nosit úplně všude. Zatímco O-Bag vznikl jako "stylový" módní doplněk.

     photo obag_02_zpsbyeoobhh.jpg

    Kromě toho, že jsem těch několik O-bagů potkal, mně také přišel newsletter ze Slevomatu s následujícím textem. Doufám, že žádná z žen, které znám, po Hnusobagu netouží, žádnou z nich by nepotěšil. Každopádně, pokud si nejste svojí partnerkou jisti, kupte jí O-Bag a sledujte, co se stane. Pokud vám jej omlátí o hlavu, je vše v pořádku. Pokud bude nadšena, rychle ji opusťte, a změňte si jméno a bydliště.

    0 0


     photo czechfashionisto-wb-tour-london_01_zps7y6r2auz.jpeg

    Jako dlouholetý fanoušek Harryho Pottera jsem už dlouho plánoval návštěvu studií Warner Bros., kde se filmy natáčely, a asi před měsícem jsme se tam s mojí nejlepší kamarádkou konečně vypravili. Tak jsem si pro vás připravil článek o výletu "do Bradavic" o tom, co tam uvidíte, a co potřebujete před návštěvou vědět.

    Lístky jsme si kupovali pět měsíců dopředu na stránkách Warner Bros. Studios Tour London a byly celkem přebrané, protože od půlky listopadu se v celém areálu objeví vánoční výzdoba a umělý sníh, a asi jsme nebyli jediný, kteří chtěli vidět Bradavice v zimě. Na vstupenkách je čas, ve který se musíte dostavit, protože prohlídka začíná uvítáním ve Velké síni v předem danou dobu (kterou si vyberete). Přímo do studií Warner Bros. prý jezdí nějaký autobus z centra Londýna, ale my jsme jeli vlakem z nádraží Euston do Watford Junction (asi půl hodina cesty), odkud jezdí pravidelné shuttle busy až ke studiím. Tam na pokladně ukážete potvrzení, které dostanete e-mailem, projdete kontrolou zavazadel, a jste uvnitř.


     photo czechfashionisto-wb-tour-london_02_zpsflbv0ysp.jpg

     photo czechfashionisto-wb-tour-london_03_zpsguhhtaqr.jpg

    Prošli jsme do místnosti, kde nám pustili krátký film, ve kterém nám herci ze série o Harrym Potterovi představili expozici, a pak jsme byli uvedeni do Velké síně. Nebudu prozrazovat jak, ale když se pak otevřely veliké dvojité dveře, tajil se nám dech stejně jako když se poprvé otevřely na filmovém plátně. Na prohlídku Velké síně máte pouze omezený čas (asi čtvrt hodiny), protože po vás přijde další skupina, ale pak se můžete volně pohybovat po celém areálu jak dlouho chcete až do zavírací doby. Proto doporučuji objednat si vstupenky na návštěvu v dopoledních hodinách. 

    Expozice je rozdělena na dvě části - v první jsou interiéry, ve druhé exteriéry, rekvizity, nákresy, modely, a výstava končí působivým modelem bradavického hradu. Mezi těmito dvěma částmi je dvůr, na kterém stojí dům Dursleyových, dům Harry rodičů, záchranný autobus, Ford Anglia a Hagridova motorka, kouzelnické šachy, a za domem Potterových je místo pro kuřáky.


     photo czechfashionisto-wb-tour-london_04_zpsgwq6rxru.jpg

     photo czechfashionisto-wb-tour-london_05_zpscyj6v0hz.jpg

    Expozicí vede cestička, která vás provede různými částmi Bradavic; kolem jsou jednotlivé kulisy a rekvizity, a informační tabule s texty, ze kterých se dozvíte spousty zajímavostí a detailů, které vám ve filmech nejspíš unikly nebo jste si jich třeba ani všimnout nemohli. Třeba portrétu Minervy McGonagallové, který visí (až od Vězně z Azkabanu) ve společenské místnosti Nebelvíru, přesýpacích hodin, které zaznamenávají počet bodů v kolejním poháru, nebo úchvatné učebnice či detaily kostýmů. 


     photo czechfashionisto-wb-tour-london_06_zpsxofl50tm.jpg

     photo czechfashionisto-wb-tour-london_07_zps2xcyyc8y.jpg

    Z Velké síně projdete kolem kostýmů (všimli jste si, že límec u kostýmu Nevillovy babičky jsou vycpané kočky, a jedna z nich má v tlamě myš?), stěny se vzdělávacími dekrety Dolores Umbridgeové, kusu pohyblivého schodiště a stěny z portréty, kohoutků z prefektské koupelny k učebně profesora Lupina a nebelvírským chlapeckým ložnicím a společenské místnosti. Zajímavé je, že postele mají rozměr pro herce v době, kdy natáčeli první díl, a protože větší postele by se do kruhové ložnice ve věži nevešly, byly hercům po zbytek natáčení malé. V Brumbálově pracovně se dozvíte, že na jejich stěnách visí 48 portrétů bradavických ředitelů, které byly namalovány podle fotografií herců, nebo že ty velké knihy v jeho knihovně jsou telefonní seznamy svázané v kůži. Velice mě zaujala sklepní učebna lektvarů, kde nám zřízenec studií vykládal různé zajímavosti - třeba že lahve s podivnými zvířaty jsou různí plyšáci sešití dohromady, z obchodu se suvenýry z londýnské zoo v obarvené vodě, že před nedávnem se jim jedna rozbila, a že ten puch byl příšerný. :D


     photo czechfashionisto-wb-tour-london_09_zpsl1vrqvmy.jpg

     photo czechfashionisto-wb-tour-london_08_zpskdjav4qj.jpg

    Pak budete míjet výstavu různých rekvizit, Hagridovu chýši, a dojdete k hodině létání a k famfrpálu, kde se můžete vyfotit nebo natočit při pokusu přimět koště se vznést. Ono se smí fotit úplně všude, a fotí všichni, takže i když je vás několik a chcete společnou fotku, vždycky se najde někdo, kdo vás ochotně vyfotí. Projdete kolem úchvatné brány s okřídlenými vepři a kolem vchodu do tajemné komnaty a uvidíte jídelnu/obývák Weasleyových, kde se nádobí samo myje a jehlice samy pletou, můžete si zblízka prohlédnout rozplývavou skříň, ruku slávy či masky Smrtijedů. 


     photo czechfashionisto-wb-tour-london_10_zpsrl3hfqro.jpg

     photo czechfashionisto-wb-tour-london_12_zpsuxqtcclz.jpg

     photo czechfashionisto-wb-tour-london_11_zps7vfgyjkj.jpg

    Ocitnete se v jídelně Malfoyových, u scény, kdy Voldemort zabil učitelku studia mudlů, a pak následuje ministerstvo kouzel a pracovna Dolores Umbridgeové, hrob Toma Raddlea, a bránou s okřídlenými kanci vstoupíte do zapovězeného lesa, kde se můžete poklonit hipogryfovi a pohladit si ho. Odtud přejdete na nástupiště 9 a 3/4 kde se majestátně vypíná červená lokomotiva. Udělejte si fotku s vozíky na zavazadla a projděte se vagonem. Za nástupištěm je několik velkých vitrín plných učebnic kouzel, Lockhartových knih, legrácek z obchodu Kratochvilné kouzelnické kejkle Freda a George Weasleyových, z nich žvětšina ve filmu není zblízka vůbec vidět, ale přesto jsou stejně jako všechno propracované do nejmenšího detailu, a všimněte si také závěti Albuse Brumbála. 


     photo czechfashionisto-wb-tour-london_13_zpsl1x4u2bw.jpg

     photo czechfashionisto-wb-tour-london_14_zpskv2ltjjt.jpg

    Pak si dejte oběd a pokračujte ven, kde se můžete podívat do záchranného autobusu, vyfotit se ve Fordu Anglia či na Hagridově motorce, projít se po části mostu, který v Bradavicích přibyl ve Vězni z Azkabanu, prohlédnout si zblízka kouzelnické šachy, které chránily kámen mudrců, nebo nahlédnout do domu Dursleyových, jehož stěny lemují Dudleyho diplomy - třeba za to, že vždycky snědl celý oběd. 


     photo czechfashionisto-wb-tour-london_18_zps1ndbxgad.jpg

     photo czechfashionisto-wb-tour-london_19_zpsmyeizhez.jpg

    Největším lákadlem druhé části je bezesporu Příčná ulice, ve které nejvíce září výkladní skříň Krucánků a Kaňourů plná knih Zlatoslava Lockharta a Kratochvilné kouzelnické kejkle, a nechybí ani automat na horké kaštany, které ve filmu pekli malí draci svými plameny. Zbytek je plný různých kostýmů, rekvizit, hlavy a ruce trolů, Skorobezhlavého Nicka, Batildy Bagshotové či baziliška, z nichž můžete některé tlačítkem uvést do pohybu, třeba jako umírajícího Voldemorta z Viteálu či mandragoru lezoucí z květináče. Zajímavá je stěna plná pokrývek hlav, modely různých částí Bradavic, či socha jejich architekta z Tajemné komnaty. V poslední místnosti je pak obrovský model Bradavického hradu, kde se za pomoci zeleného plátna točily exteriéry hradu a letecké pohledy.


     photo czechfashionisto-wb-tour-london_17_zpsuoz7d0gc.jpg

     photo czechfashionisto-wb-tour-london_16_zpsuyicuyhf.jpg

    Pro fanoušky Harryho Pottera je to úchvatný zážitek, který byste si neměli nechat ujít. Jedinou nevýhodou (či útěchou?) je zjištění, že to úžasné kouzelné místo neexistuje - tedy ne, že bych si to doteď myslel - ale že bradavický hrad není skutečný hrad, ale jen kulisy, veliký model, a spousta zeleného plátna. Ve filmu máte dojem, že studenti chodí rozlehlým hradem a po okolních pozemcích, ale většina byla natočena právě v těchto studiích před zeleným plátnem, takže vaše touha po dopise psaným zeleným inkoustem se na malou chvíli začne rozplývat... 


     photo czechfashionisto-wb-tour-london_15_zpshg8k3trq.jpg

    Na prohlídku si naplánujte tři až čtyři hodiny, podle toho, jak podrobně vás všechno zajímá, a jak moc chcete fotit. ;) U vstupu nám doporučovali podržet si kabáty, protože venku bylo chladnu, ve studiích se netopí a část expozice je venku, ale nám bylo v hábitech celkem teplo. Dovnitř se nesmíte brát zbraně a podobně, znáte to, ale doporučuji vzít si s sebou pití, protože expozice je přece jen rozsáhlá, a jídelna je uprostřed. Slyšel jsem, že je hrozná a předražená, tak jsme si vzali sandwiche, ale jídlo tam vypadalo dobře, měli i teplá jídla, a ceny obvyklé. Slyšel jsem však špatné recenze na máslový ležák, který je prý něco jako oranžáda se šlehačkou, tak ten jsme vynechali. ;)

    Neplecha ukončena!


     photo czechfashionisto-wb-tour-london_20_zpshldqry0t.jpg

    0 0


     photo nevkus-michal-david_zpsdqvoapvf.jpg

    V českých luzích a hájích stále panuje domněnka, že zajímat se o oblékání je povrchní, hloupé a zženštilé, pro "buzny", a když nosíte saka a kabáty, nejspíš uslyšíte, že máte "dědkovské oblečení" (etalonem jako že dědkovství je pletená vesta, a třeba podle mého kolegy vypadám v tvídovém saku jako santusák).

    Tady je výběr patnácti módních přešlapů, jakých se můžete dopustit:

     photo nevkus-cos-hranate-boty_zpsyfufdkwt.jpg

    1. Hranaté boty
    COS a další řetězce se nám snaží vsugerovat, že je to teď in, ale snad máte soudnost, a nemusíte mít každý hnusotrend z devadesátých let, který se dnes někdo pokouší vzkřísit, protože už nevědí, co by vymysleli. Pokud polobotky, tak s kulatou špičkou. Hranaté boty naposledy vypadaly dobře na Ludvíku XV.

     photo nevkus-zeman-kosile-s-kratkym-rukavem_zpscwvvh3nx.jpg
    Mám dojem, že to bylo odhalování nějakého pomníku v Lánech. Např. Klaus a další hosté přišli v obleku s kravatou.

    2. Košile s krátkým rukávem ve společnosti
    V létě a ve volném čase ano, do společnosti a k formálnímu oblečení ne. Také pamatujte na to, že jsou košile střižené tak, aby vypadaly dobře s džínami nebo chino kalhotami, a pak ty se širokými rukávy připomínajícími kimono, jako s oblibou nosí řidiči autobusů či náš slovutný pan prezident, jehož cit pro módu je jen o kousek lepší než jeho vláda. Vražedná je kombinace košile s krátkými rukávy až po lokty, kravaty z lesklého polyesteru v obleku. Pokud nepracujete u Českých drah nebo ČSAD, nenoste to.

     photo nevkus-vesta_zpsbvioskeu.jpg

    3. Obleková vesta a bokovky
    Už dlouho jsem neviděl někoho, kdo by na sobě měl vestu a kalhoty tak, jak se to má nosit. Namísto toho vídám bokovky, mezeru, ze které čouhá vygajdaná košile, a pak vestu. Částečně jsou na vině prodejci, protože vesty dělají do úrovně přirozeného pasu a kalhoty tak, že sotva zakryjí ohanbí, ale je to peklo. Úplně vytažená košile vzadu a lezoucí trenky s drnem chlupů nad kasičkou jsou jen třešničkou na dortu pomyslného hnusu. Pamatujte si, že vesta má překrývat kalhoty. A s opaskem v obleku to vypadá divně. Lepší je vzít si kšandy.

     photo nevkus-skate-sneakers-DC_zpszbsx1nhx.jpg

    4. Skejťácké boty připomínající nohu v sádře
    Myslím ty, co vypadají jako že jste strčili nohu do bochníku chleba nebo že máte opuchlou nohu v sádře. Etnies, DC, a podobné, jaké kolem roku 2000 nosili všichni s rozkrokem u kolen a holky, které na ně chtěly zapůsobit tak, aby si ty kalhoty spustili úplně na zem. Nezapomeňte na to, že se nosí zásadně s dlouhými bílými tlustými ponožkami a s rozvázanými tkaničkami. I když vzhledem k tomu, jak jsou boty naducané, se ty tkaničky snad ani zavázat či utáhnout nedají.

     photo olympia_03.jpg

    5. Crocsy a "žabí boty" na veřejnosti
    Abyste si nemysleli, proti Crocsům nic nemám. Ale jsou něco jako kadění na veřejnosti - nedělejte to tam, kam nepatří, nikdo na ně není zvědavý, protože jsou vhodné na určitých místech a na některých zase ne. Do zahrady, na dvůr, a především k vodě (jejich původní účel je paluba lodi a přístavní molo) a podobně. Podobně jsou na tom žabí hnusoboty, které proslavila Markéta Irglová, když v nich šířila český chic na Tony Awards.

     photo nevkus-trictvrtaky-sandaly-ponozky_zpslzob9eqp.jpg

    6. Ponožky v sandálech
    U nás něco jako letní uniforma. Jakmile se oteplí natolik, že můžete sundat trekové pohorky, strčíte nohy v zapraných bílých ponožkách do trekových sandálů. Ideální kombinací je ensemble tříčtvrťáků a rybářské vesty v barvě khaki či pískové, a ponožky vytažené co nejvýše k nohavici. Díra na palci či patě pak náleží jen těm nejstylovějším módním guru.

     photo nevkus-muz-nahore-bez_zpsjthucbwh.jpg

    7. Nahoře bez
    Jakmile se oteplí natolik, že ponožkovo-sandálovým fetišistům začnou páchnout chodidla, čímž v létě zlepšují klima v pražským pojízdných sklenících známých též jako tramvaje, objeví se jejich příbuzný druh - statní páni nahoře bez, kteří se o vás v tramvají opírají svými zpocenými, ulepenými břichy, potažmo otírají přebytečný pot o plastová či dýhová sedadla. Jeden pak neví, zda si má podat napřed antibakteriální gel nebo čichací sůl.


    8. Trekové batohy jinam než na tůry
    Je pravda, že od dob, co jsem přestal navštěvovat FF UK, co jsem byl naposledy na ledovci v Hintertuxu a co moc nejezdím MHD vídám trekových batohů ke všemu mnohem méně. O to větší šok pak zažívám, když to potkám v Národním divadle, na plesu, a na podobných místech, kde byste zavazadla  s vodním sloupcem schopná pojmout rozsáhlou horolezeckou výstroj vůbec nečekali. Ono by to mohlo vypadat, že si vymýšlím, protože zní neuvěřitelně a absurdně, že by někdo šel do obchodu s potřebami na túry, když potřebuje tašku do města na denní nošení či ke společenskému oblečení, ale je to tak.

     photo nevkus-zlat etzy_zpsb0d7paku.jpg
    Ilustrační foto, pravého českého řetězového stylaře jsem nemohl najít. Toto je prý "styl", který ale nechápu, protože zlaté zuby a řetězy nosili ukrajinští dělníci v 90. letech, když u nás na vesnici kopali novou kanalizaci.

    9. Zlaté řetězy
    Nemám nic proti řetízkům, ale záleží na tom, kdy, kam a s čím je nosíte. Oblek s rozhalenkou na pět knoflíků a desatero vulgárních zlatých řetězů zamotávajících se do chlupů na hrudi je oblíbeným doplňkem kolotočářů. 

     photo nevkus-igelitka_zps138i3azr.jpg

    10. Igelitky
    Pokud nepotřebujete soupravu cepínů, nebo co já vím co v těch turistických batozích na matfyzu pořád někdo tahá, vystačí vám igelitka. Tato česká stylová obdoba Birkinky se nehodí vůbec nikam, a když už se ženete ve čtvrtek za kuropění do Kauflandu bojovat o o korunu zlevněný margarín, o kterém si myslíte, že je máslo, vezměte si na něj plátěnou tašku. Nejen, že nebudete vypadat hrozně, ale uděláte něco pro životní prostředí, a časem za igelitky ušetříte peníze třeba na shnilou brokolici v akci! ;) 

    11. Košile s kravatou bez saka
    Pamatujte si, že pokud si uvážete kravatu, musíte si vzít také sako. Pokud chcete jít bez saka, nechejte doma i kravatu. Vesta (viz bod č. 3) není sako - jen ve vestě nebo v košili s kravatou (nebo s motýlkem, aby se náhodně neoběsily) bez saka chodí oblečené malé děti na svatbu.


     photo nevkus-kravata-kapesnicek-a-manzetove-knoflicky_zpsalm1g5jl.jpg

    12. Souprava kravaty, manžetových knoflíčků a kapesníku
    Ano, doplňky a oblečení mají ladit. Vybírejte si kapesníček v podobných tónech nebo vzorech jako je kravata. Pokud si v tom nevěříte, noste bílé kapesníčky. Co je však nejhorší, jsou soupravy kravaty, manžetových knoflíčků a kapesníku ze stejné látky. A z toho nejlesklejšího a nejlacinějšího saténu. FUJ! A na to, že kravata by měla mít ideálně stejnou barvu jako šaty partnerky, se vykašlete. Nevím, kdo to vypustil do světa, ale je to hrozné. Hlavně když má žena šaty z kilometrů té nejlacinější polyesterové organzy nebo hnusosaténu. Oblečení páru ve společnosti by mělo ladit, ale tím je myšleno, že ke smokingu si žena vezme odpovídající (formální a elegantní) šaty, nebo že jako protějšek k večerním šatům si nebude muž brát kravatu s proužky.


     photo nevkus-travnicek-leskly-oblek_zpsfopti3gi.jpg

    13. Lesklé obleky
    Nenoste je, ani pokud jste fanouškem Michala Davida, a pozve vás na mejdan podle plánu. Hodí se leda tak pokud pracujete v cirkuse, u kolotočů, nebo chcete prorazit na TV Šlágr a zcela zbytečně potřebujete odvést pozornost od svého neumětelství. Víte, proč se lesknou? Protože jsou obvykle z levné polyesterové látky, takže vám v nich bude horko a budete úžasně smrdět, což je jednou z vlastností umělých látek. A pokud vás zachvátilo úplné šílenství a oblečete si jej více než jednou, nedej Bože, jej budete nosit často, objeví se žmolky. Paráda! A vůbec, pokud si chcete koupit oblek a obsahuje polyester, nechte jej v obchodě a kupte si oblek vlněný.

     photo trekovky.jpg

    14. Trekové boty a sandály
    Když sandály, tak kožené, páskové, hezké. Ne barevné, nylonové trekové hrůzy s nohami špinavějšími než měli hobiti v Pánovi prstenů, nebo se žlutými plesnivými nehty. A pohorky ke všemu k Česku patří jako kimono k Japonsku. Když jsem studoval na FF UK, měl jsem dojem, že je snad nafasujete s indexem nebo že jejich nošení nařizuje školní řád.


     photo nevkus-hudebni-divadlo-karlin-premiera_zpsxvjhpevt.jpg

    15. V čem nevyrazit do divadla...
    A jako bonus je tady fotka z premiéry Orfea v podsvětí v Hudebním divadle Karlín. Jo, řeči o tom, že Karlín není La Scala, si nechejte. Také to ale není rybník v Horní Dolní, abyste tam chodili v takové hrůze. Je tady všechno. Široké modré džíny, hranaté škrpály, rybářská vesta s naditými kapsami, svatá trojice kapsičky na mobil, igelitky a ledvinky (tu by měli přejmenovat na prsenku či hruděnku, protože se teď nosí zavěšená na krku a houpe se na prsou kolmo k zemi). Jára Cimrmam je něco jiného než Libuše ve Státní opeře, takže to chce soudnost. Ale když přijdete do lóže a na věšáčku už tam visí mikina s obrovským logem Nike s kapucí a ve vedlejší lóži z bohatě vyřezávaného zlatého dřeva se sametovým polstrováním mají dva muži havajské košile rozepnuté až do půli hrudi... 

    0 0


     photo hunter-boots-czechfashionisto_01_zpszdegdb9r.jpeg

    Dlouho jsem toužil po holínkách Hunter. Jsou z přírodního kaučuku, mají být kvalitní a pohodlné, jsou ikonou britského stylu, a nosí je královská rodina. Po dlouhodobém rozhodování se nad tím, zda opravdu potřebuji gumáky za čtyři tisíce (v létě je ještě o dvacet Liber zdražili!), jsem si je před Vánoci koupil. 

    Samozřejmě jsem se předtím díval po jiných možnostech. Holínky z pracovních oděvů nebo hobby marketů jsou levné, ale ošklivé, a hlavně hrozně nepohodlné. Pak mám holínky Crocs, které sahají asi nad kotníky, a nosím je celkem často a jsem s nimi spokojen, ale když je venku opravdu hnusně, prší a je bláto, mám zastříkané nohavice. Před dvěma lety jsem měl možnost podívat se na francouzské holínky Aigle, ale nebylo to ono. 

    Navíc když máte velikost 13/48, výběr je poněkud omezen. Vlastně - jediný, kdo vyrábí kvalitní holínky v této velikosti je Hunter, který má jen pár modelů, ale ne ten klasický, který je dostupný ve spoustě barev. Také jsem chtěl takové, u kterých se dá regulovat horní šíře (přes lýtka). Tak jsem vybral holínky Hunter z kolekce Field, a byl to dobrý nápad, protože se díky tomu skvěle nazouvají a zouvají. Díky tomu jsou to teď moje nejoblíbenější boty - miluji boty bez šněrování. :D 

     photo hunter-boots-czechfashionisto_02_zpse2zzjkli.jpeg

    Přišly mně v obrovské krabici krásně a pečlivě zabalené a uvnitř srovnané, jako kdybych si je přinesl z obchodu. Když to srovnám s tím, v jakém stavu mně chodí zásilky od České pošty a jak po přepravě vypadá jejich obsah, už tam jde vidět rozdíl. Krásně voní přírodním kaučukem, materiál je měkký, a jsou neuvěřitelné pohodlné. Mají důkladnou, pevnou podešev, nejsou tedy odlité z jednoho kusu gumy. Také díky tomu se v nich tak dobře chodí.

     photo hunter-boots-czechfashionisto_03_zpstztashd0.jpeg

    Po zkušenostech s jinými, levnými holínkami, bych už jiné nechtěl, a to i přes vysokou cenu holínek Hunter. Ale dostanete za ně kvalitní obuv, která prý vydrží roky. Na to jsem zvědavý, ale pokud hledáte pohodlné holínky, určitě Hunter! :)

     photo hunter-boots-czechfashionisto_04_zpsd4rkslpe.jpeg

    0 0


     photo black-tie-smoking_05_zps9o09s67x.jpg

    Když na pozvánce stojí "black tie", znamená to smoking. Asi to víte, ale často jsem se ocitl na akcích, kde ti lépe oblečení měli něco jako oblek, a černou kravatu, která se k jejich pokusu o společenské oblečení vůbec nehodila. Až pak mně to došlo. Nevím, zda mě víc fascinuje ta lhostejnost a nezájem si zjistit, co "black tie" znamená (a na druhou stranu to, proč to tam hostitel či pořadatel nenapíše česky) nebo ta drzost přijít na takovou akci v čemkoli jiném. Většinou jsou to džíny a polo triko se zdviženým límce, aby bylo vidět vulgární logo na jeho rubu, v lepším případě blazer. Je to hloupé, ignorantské a sprosté vůči hostiteli. Na formální večírky se nosí smoking stejně, jako se na koupališti nosí plavky. 

    K pozvánce na Ples v Opeře dokonce přikládali návod, jak se na takovou akci obléct, což mně připadá smutné a k smíchu zároveň: "zveme vás na bál, ale protože jste burani, tady je návod krok za krokem, jak se máte obléct, když vylezete mezi lidi." Co tedy smoking je, a jak má vypadat? 

     photo black-tie-smoking_02_zpskbagqk6m.jpg

    Smoking vznikl jako neformální večerní oblek, který pánové z vyšších vrstev nosili namísto fraku při domácích večeřích, kdy neměli hosty nebo v pánském klubu. Až někdy ve dvacátých letech se rozšířil a jako večerní oblek de facto nahradil frak, který se ale stále nosil na plesy a formální večerní události. 

    Smoking se skládá z černého saka z jemné vlněné látky (občas bývá tmavě modrý) a kalhoty stejné barvy a materiálu. Oproti běžnému černému obleku se liší tím, že má klopy a knoflíky potažené hedvábným saténem či rypsem, a souhlasící lampasy na kalhotách. Límec je špičatý nebo šálový, i když v poslední době se objevují smokingy s obyčejným oblekovým límcem. Zapínání může být buď jednořadé, obvykle na jeden knoflík, nebo dvouřadé. A vzadu nemá rozparky. Ty mají saka od toho, aby usnadňovala pohyb; čím více rozparků, tím méně formálním sako je.

    Dříve se ke smokingu nosila černá vesta ze stejné látky jako oblek, ale protože emancipace je dnes natolik pokročilá, že kvůli dámských lehkým šatům, ve kterých jsou téměř nahé, je všude přetopeno aby nezmrzly, a proto jsme se dočkali malé úlevy v podobě smokingových pásů, jejichž smyslem je zakrýt pas kalhot. Není v tom horko jako ve vestě, která je však elegantnější, ale není to vůbec praktické, když potřebujete na záchod. Obojí dohromady nenosíme nikdy. Snad nemusím zmiňovat, že k obleku by se neměl nosit opasek, a už vůbec ne ke smokingu, ale kšandy.

    Ke smokingu se nosí bílá košile, která má zpevněnou náprsenku - ať už nařasením látky či vyztužením - a má buďto krytou légu nebo ozdobné knoflíčky (nezakrývá je kravata, tak proto). Límec je ten, kterému se u nás říká frakový, což není moc logické, protože pokud vím, stojací límec s přehnutými rohy se původně nosil ke smokingu a ne ke fraku, ale dnes už je běžný také obvyklý přeložený límec. Aktuální vydání příručky etikety britského nakladatelství Debrett's říká, že by se měl nosit ten přeložený, ale stojáček je klasika.

    Manžety se zapínají manžetovými knoflíčky. Dříve bývaly límce, manžety i náprsenky naškrobené do vysoké tuhosti, ale to se dnes nedělá, a asi proto někdo přišel s pravidlem, že košile smokingu má mít dvojité, tzv. francouzské manžety. Ale pokud máte košili s jednoduchými manžetami ke fraku, klidě ji noste i ke smokingu. Nejlepší večerní košile prodává Knize v Pánské pasáži. Stojí asi 3.500, a vypadají božsky.

     photo black-tie-smoking_04_zpsypnbf8hb.jpg

    Motýlek je vždy černý, z hedvábí, a vázací. Pokud už nosíte smoking, naučte se vázat motýlka, je to snadné. A vyberte si motýlka, který ladí k vaší tělesné konstituci. Jednou jsem viděl reklamní fotku jednoho motýlkářství, kde měl model klasického motýlka, ale protože chlapec byl rachitický až běda, vypadal na něm motýlek asi třikrát větší než normálně. A nechcete snad vypadat jako Ferda mravenec, ne? Stejně tak blbě vypadá malinký motýlek na urostlém muži.

    Nejvhodnější obuví jsou lesklé šněrovací oxfordky či lakové polobotky, ponožky dlouhé (proboha, neříkejte "vysoké"!) a z černého hedvábí. Kdysi bývaly hedvábné ponožky tenké jako pavučinka, a měly ten nádherný matný lesk, jaký má jen přírodní hedvábí. Dnes vypadají jako z jemné bavlny, i když jsem za ně v berlínském KaDeWe utratil závratnou částku.

    Sametové střevíce (ještě k tomu s monogramem) noste jen doma, ale asi nežijete na zámku a nepořádáte večírky, na které by vaši hosté chodili ve smokingu, tak jim odolejte, nebo si je nechte na večírky, kde budou vyžadovat "creative black tie", ne na formální večírky (večírkem rozuměj společnost, která se koná večer, ne disko nebo že se jdete ožrat někam do hampejzu). Lakové střevíce s rypsovou mašličkou, které byly vytlačeny právě polobotkami, už se dnes téměř nevidí.  Rozhodně ne u nás. Tady můžeme být rádi, když si muž na ples vezme čistou košili a kravatu. U nás je neseženete, ve Velké Británii se ještě nosí, a z dnešního přehnaně maskulinního pohledu na svět asi nevypadají dost mužně. Podle mě jsou úchvatné.

    Smoking se nosí vždy jen po šesté hodině (proto je divné a nepatřičné jej nosit na u nás běžné denní svatby), a stejně jako u fraku platí pravidlo, že přes něj musíte nosit svrchník. V zimě je ideální chesterfield. Pokud nosíte klobouk, má být tvrdý (homburg, buřinka, cylindr), a rukavice mají ladit ke svrchníku, tedy z šedého či přírodního krémového semiše, ale nikdy hnědé, a bílé rukavice se nosí až uvnitř místnosti, ale takové události jsou dnes vzácné. Dnes se říká, že rukavice mají ladit s obuví, ale jak jsem psal ve svém článku o nošení rukavic, černá je sice universální, ale nudná, a dříve černé rukavice nosili jen smuteční hosté a služebnictvo. Ale nic jimi nezkazíte. Klasikou je také bílý hedvábný šál, jehož smyslem je chránit náprsenku (a u fraku také bílého motýlku) před ušpiněním od prachu či deště na ulici. Rukavice, klobouk i šál, popřípadě hůl zůstávají v šatně.

     photo black-tie-smoking_03_zpsbqlbno1p.jpg

    Etiketa říká, že ke smokingu a fraku se nenosí náramkové hodinky. Prodejci luxusních hodinek však chtějí prodávat, a tak už i dobré časopisy o módě a stylu říkají, že toto pravidlo už neplatí, zvláště když na druhé straně je reklama na hodinky od dobře platícího inzerenta. Už vůbec je nenoste, pokud nejsou decentní a s černým koženým řemínkem. Vulgární hodiny na ruce připomínající orloj vypadají hrozně samy o sobě, natož tak se smokingem. Do kapsičky saka patří bílý kapesníček a v klopě se nosí květina, obvykle bílý karafiát. Červený nosí komunisté, tak se na něj vykašlete, a ve starých pramenech jsem našel četné zmínky, že se nosily i jiné bílé květiny, třeba lilie, ale u těch pozor, rád z nich padá pyl, který už sotva vyčistíte. A pokud vás napadlo nechat si udělat mini pugét do klopy, jak to dnes vídáme na svatbách, ihned to zase zapomeňte.

    V létě nebo někde na riviéře, kde dříve boháči a šlechta trávili zimy, je oblíbené také bílé či krémové smokingové sako bez lesklých klop. V březnu v něm budete vypadat jako kapelník, v říjnu také. I když na Oscary je všichni nosí, aby měli v GQ o čem psát.

    Tento smoking je od Blažka, kde mají zrovna výprodeje a oblek vám upraví na míru, a koupíte tam také hedvábné pásy a motýlky a vše potřebné. Velký výběr smokingů mají ve Van Graafu, u Knizete zase velké ceny, tak si vyberte podle toho, co vám vaše konto dovolí. Ale když už chcete smoking, nekupujte si nějaký laciný polyesterový šunt, jaké mají v Marks & Spencer nebo v tom příšerném Bandi Vamos (jen tak pro zajímavost, v Bandi mají smokingový pás a motýlka z polyesteru za stejnou cenu jako to stejné ale z hedvábí u Blažka). Za prvé vám v tom bude horko, takže se budete potit a smrdět a nebudete se cítit pohodlně, z čehož pramení přesvědčení mnohých mužů, že nosit oblek je očistec.

    Smoking a sako je od Blažka, skleněné manžetové knoflíčky Yabloglass z tradiční české dílny, prsten z aukční síně Dorotheum, rukavice Napa Dobříš a lakýrky nějaké obyčejné z e-shopu na Ebay. S velikostí 13 nic lepšího neseženu, pokud za ně chci utratit méně než deset tisíc.

    Přeji hezkou plesovou sezonu! :)

     photo black-tie-smoking_01_zps6dyug2a1.jpg