Are you the publisher? Claim or contact us about this channel


Embed this content in your HTML

Search

Report adult content:

click to rate:

Account: (login)

More Channels


Showcase


Channel Catalog


    0 0


     photo Blazek_SS2019 2_zps3e41yjtc.jpg

     photo Blazek_SS2019 1_zpsanskaqjo.jpg

     photo Blazek_SS2019 3_zpsqn6qpg0s.jpg

     photo Blazek_SS2019 4_zpsfzd3daa1.jpg

     photo Blazek_SS2019 6_zpslzvsyns3.jpg

     photo Blazek_SS2019 7_zps8fvdgvom.jpg

     photo Blazek_SS2019 8_zpswiejsbk0.jpg

     photo Blazek_SS2019 9_zpsjnmhjohp.jpg

     photo Blazek_SS2019 10_zpsetuaopz0.jpg

     photo Blazek_SS2019 11_zpsr4voggca.jpg

     photo Blazek_SS2019 12_zpscaev9lsl.jpg

     photo Blazek_SS2019 13_zps0urwrzcq.jpg

     photo Blazek_SS2019 14_zpso1ulq5ep.jpg

     photo Blazek_SS2019 15_zps6j7dwwgg.jpg

    Na přehlídkách nejlepší české značky pánské konfekce na Mercedes-Benz Prague Fashion Weeku mě vždycky zaujme odvážný styling. Baví mě sledovat, jak jde nakombinovat klasické pánské oblečení jinak, a to tak, že v něm můžete vypadat cool a přitom elegantně, a že pánský oblek není jen pro usedlé dědky. Také to ukazuje, jak jsou klasické kousky pánského šatníku variabilní a universální. V určitých kombinacích, k jakým přehlídka inspirovala, a se správnými doplňky vám stačí pár kousků, které můžete nosit donekonečna, k různým příležitostem, a pokaždé vypadat jinak.

    Jen je škoda, že takový styling nevidíme v obchodech. Je mně jasné, že Blažek cílí na jinou skupinu, a že tam chodí spíše dospělí muži pro formální obleky, než odvážní mladíci, kteří by pak na večírku oslňovali v saku a šifonovém triku pod ním nebo vůbec bez trika, ale i tak si říkám, že by to bylo velmi osvěžující a inspirativní. 

    Nejvíce mě zaujalo volní tričko z hladké lesklé látky, růžovohnědé sako se zvýrazněnými rameny, a tu dlouhou pláštěnku musím mít! Kromě formálních obleků jsme viděli obleky zemitých barev a také kolekci Blažek na volný čas. Jen vás možná zklamu, ale pantofle, latexová trika a řetězy k dostání nebudou. ;)

    Celou kolekci si můžete prohlédnout na facebookové stránce Blažek.

    0 0


     photo cerna-maska-pilaten_01_zpsr6zdp8qx.jpg

    O "černé slupovací masce" Pilaten Black Head jste asi už slyšeli. Pochází z Asie, obvykle ji používají ženy, a mě zajímalo, jaká je, zda opravdu uvolní ucpané póry - a vůbec vytáhne úplně všechno (včetně chloupků a vousů!), jak jsem slyšel. A zda funguje také u mužské pleti. :) Tak jsem ji na Elninu přihodil k nákupu spolu s několika dalšími maskami a byl jsem zvědavý, jaká bude.


     photo cerna-maska-pilaten_02_zpsv1njblhj.jpg

     photo cerna-maska-pilaten_03_zps5k5astdp.jpg

    Pleťová maska je k dostání v menší černé tubě o obsahu 60 gramů nebo v šestigramových pytlících na jedno použití. Je tekutá, ale dost hutná na to, aby se dobře nanášela a nestékala. Jen dávejte pozor, aby vám nevytékala z tuby, když ji položíte, a snažte se neušpinit si prsty. Rychle zasychá a i když se smývá celkem dobře, chcete ji mít na obličeji, a ne na prstech.


     photo cerna-maska-pilaten_04_zpsxh0vfruc.jpg

    Ideální je použít masku po horké sprše, kdy je pleť napařená a póry jsou roztažené. Naneste si ji na čistou pleť - stačí na nos a pod oči (t-zóna) nebo kdekoli, kde se vám hodně tvoří akné a nebo kde se vám ucpávají póry. Poprvé jsem chtěl zkusit, jak to funguje, tak jsem si ji nanesl tak, jak na fotce. Ale pak počítejte s tím, že si zároveň uděláte depilaci chloupků, o kterých ani nevíte, že je máte.


    Počkejte asi půl hodiny, než maska zaschne. Poznáte to tak, že když protáhnete obličej, cítíte, že je maska suchá, a že se okraje začínají slupovat samy. Během schnutí masky máte odpočívat, tak to dodržte. Když jsem ji zkoušel poprvé, bylo docela horko, a jak jsem u toho pořád něco dělal, z čela mě trochu stékala. :D


     photo cerna-maska-pilaten_05_zpsntafmryx.jpg

     photo cerna-maska-pilaten_06_zps00kkkdcu.jpg

    Masku opatrně sloupněte, směrem zespodu nahoru. Chvílemi je to, řekněme ne úplně příjemné; maska je k pleti docela dobře přilepená, a tak to trochu připomíná odlepování náplasti. Díky aktivnímu uhlí na sebe maska naváže veškeré nečistoty, odstraňuje přebytečný maz a černé tečky již po prvním použití. Sloupnutí vylepší oběh krve v obličeji, čímž pleti dodá zdravější vzhled.



     photo cerna-maska-pilaten_07_zpsdxcjev0q.jpg

     photo cerna-maska-pilaten_08_zpsbd0osex9.jpg


    Na sloupnuté masce uvidíte to, co vám z pleti vytáhla. Na internetu jsem viděl různá videa toho, co lidem na masce zůstalo, a když to srovnám s tím, co na masce zbylo mně, někteří lidé se asi myjí jednou za rok jako ve středověku. Na masce jsem měl pár bílých teček a pár jemných chloupků, ale jinak to nebylo hrozné, jak jsem si myslel, že by to být mohlo. Na druhou stranu si pleť dvakrát denně čistím. ;)

    Tak když to shrnu - masku doporučuji. Po prvním použití uvidíte výsledek: póry jsou čisté, pleť působí svěže a je hladkká! Za ty peníze je to dobrý nákup. :)

    0 0
  • 09/25/18--00:01: Przníte češtinu?


  •  photo przneni-cestiny-jakoby-epicky_zpsx2opj9pd.jpg

    Rozmáhají se nám tady různé nešvary. Jakoby. Epický. Vemte místo... Dnes mají všichni plnou hubu gentlemanství, ale že jim z té huby padají nesmysly, chybné a špatné výrazy, anglicismy, kalky a další hrůzy pochycené sledováním filmů s laciným dabingem nebo od kolegů, kteří v práci používají zprzněnou angličtinu, je jim jedno.

    Nechci tvrdit, že jsem sám dokonalý. Střední školu jsem absolvoval v Rakousku, a pak jsem studoval germanistiku, kde jsme měli téměř všechny předměty v němčině, takže mám z češtiny vlastně jen základní vzdělání, a kvůli tomu, že jsem od střední neměl televizi, jsem nebyl vystaven lacinému dabingu a špatné češtině, protože moderovat pořady dnes může už každý. Přesto si myslím, že moje čeština nijak zvlášť špatná není (i když občas píšu poněkud zastarale, což mně tady vyčítáte). Myslete si zase, že jsem arogantní, a zase mně začněte nadávat, jak se povyšuji, ale když něco neumím nebo si nejsem jistý stačí vytáhnout smártfoun a tam si to najít. Téměř každý den něco hledám v jazykové příručce Ústavu pro jazyk český, protože každý člověk denně naráží na jazykové jevy, které mu nemusí být jasné, není si jistý pravopisem, a podobně. Rozdíl je však v tom, zda si to dohledáte, nebo budete kchůl a máte to na háku

    Nebojte, nebudu tady žehrat nad tím, že už nemluvíme jako za první republiky (kdy k uznání společností a k úspěchu neodmyslitelně patřil kultivovaný projev a vystupování), a že lepší je říkat zdviž nebo částka, protože výtah nebo obnos jsou germanismy, a Němci uvedli svět do Velké války, a proto je to špatné. Stačí však, když otevřu Facebook nebo internetové noviny, a všecko se ve mně začne obracet. Že jsou gramaticky, pravopisně i stylistycky pochybné komentáře pod články - s tím asi nic neuděláme. Ale autoři článků na internetu i v tištěných periodikách by česky umět měli. A seriály s laciným dabingem? Moderátoři, kteří mluví šílenou češtinou? Mám dojem, že největší měrou k úpadku češtiny přispívají právě tato média.  V tomto článku se chci věnovat především prznění jazyka nesprávným používáním různých výrazů, a ne pravopisnými či gramatickými chybami.

    Začněme pozdravy a osloveními. S těmito se v e-mailech setkávám denně, a často jsou chybné. Za "ahoj" se čárka psát může, ale nemusí. Za ostatními pozdravy se čárka píše, a oslovení se také odděluje čárkou. Př.: Dobrý den, pane Nováku, rád bych Vás pozval... A nezapomínejte že oslovujeme pátým pádem, tedy pane Nováku, ne Dobrý den, pane Novák/pane soudce, apod. A pokud v e-mailu nepíšete "Vážený/milý pane/Honzo", jak by tomu správně mělo být, ale začínáte e-mail "Dobrý den, XY", neopakujte už přání dobrého dne v závěru. A hlavně nikdy nepoužívejte americký kalk"Mějte hezký den". To když slyším, musím "si vzít místo" (což je také děs, tentokrát z němčiny), abych sebou nepraštil o zem. 



     photo przneni-cestiny-jakoby-epicky_02_zpswqtmdikz.jpg

    A když už jsme u těch kalků, ten nejstrašnější, který se šíří jako mor, je "je to o tom/není o to o tom". V pořádku je "Zlatý kolovrat je balada o tom, jak se...". "Není to vo tom, že bych ho neměla ráda..." je peklo, a dotyčný může být jedině rád. 

    Karma. Instantní karma. U nás se říká třeba boží mlýny. O karmě je řeč, když si hrajete na světové, bezmyšlenkovitě opakujete něco z televize, nebo myslíte průtokový ohřívač vody. Instantní je káva nebo polévka.

    V televizi teď dávají reklamu na jeden z těch vaginálních krémů nebo co, a hrdinka říká "když jsem byla těhotná s Eliškou, ..." Napřed jsem myslel, že je to reklama na podporu transgender lidí či adopci stejnopohlavními páry, až pak jsem si uvědomil, že ta kráva má na mysli "když jsem čekala Elišku" (when I was pregnant with...). Vážně? To už dnes ani neumíte říct, že máte naštěkáno v boudě? Vždyť čeština je tak krásná!

    Dalším oblíbeným slovíčkem je jakoby. Je to něco jako nové vole, a vklává se do každé věty a mezi každé druhé slovo. Třeba "já jsem jakoby studentka." Tak je nebo není? Jakoby v tomto případu nedává smysl, ani kdyby je použila Schrödingerova kočka. A jako by se stejně jako jako že se většinou píše zvlášť.

    Pak tady máme faux amis, neboli falešné přátele, čili slova, která znějí v různých jazycích stejně nebo podobně, ale mají různý význam.  Nejznámější je asi polské šukat, což je česky hledat. V Praze jsem si často všiml, že Čechům dělají potíže slovenské výrazy horký, kúriť, chudý nebo ako sa voláš, což znamená hořký, topit, hubený a jak se jmenuješ. Mnohem častěji se ale vyskytují výrazy jako epický nebo organický. Epická je třeba poezie, ne to, že jste se vykalili, a dodnes si pamatuji to, jak jsme měli ve třetí třídě na základce v prvouce tabulku, ve které jsme rozdělovali přírodní látky na organické a anorganické. Organické bylo třeba listí nebo ovoce, anorganický byl porcelán nebo beton. To musí někteří opravdu zdůrazňovat, že nejí kamení? Nebo si snad někdo myslí, že někdo žere sklo?

    V posledních několika letech je také oblíbené říkat všemu projekt. Tedy ne nákresu nebo záměru, ale hotové věci. Mně pořád někdo prezentuje projekty. A málem bych zapomněl na kolaboraci! Když někdo ve 40. letech kolaboroval s Němci ( = třeba udával Čechy, kteří nerespektovali utlačovatele z Říše), pověsili jej na lampě pouličního osvětlení. Když dnes kolaboruje třeba Rimowa se Supreme ( = Rimowa zaplatí značce pojmenované podle kuřecích prs za to, že smí svoje kufry potisknout jejich logem, aby to vypadalo nevkusně a přilákalo nové zákazníky), všichni se z toho mohou zbláznit.

    Skloňování osobních zájmen. Viděl jsem . Co jsi jí viděl? Chápu, že v Praze se mluví dlouze, ale ne, je tam krátké "i". Mi to vadí. Proboha. Vždyť to vypadá i zní hrozně! Krátké tvary zájmen nemohou stát na začátku věty. A to jsem vždycky myslel, že skloňování zájmen je jednou ze základních dovedností, které se člověk učí jako dítě od rodičů...

    Vždycky, když slyším nějakou moderátorku říct "cééé céééé áááááááááá", mám chuť ji praštit mikrofonem. Zkratky jsou tu od toho, abyste nemuseli vypisovat celá slova, ne abyste do svého mluveného projevu přidávali další prvky, abyste zněli ještě hloupěji. To stejné platí pro atd., apod., atd.

    Pokud neumíte používat cizí slova, nerozumíte jejich výrazu a neumíte je správně vyslovit, nepoužívejte jich. Většinou mají odpovídající český výraz. Klasika je [foajé] namísto faux pas (francouzsky je to [fo pa], ne fóóó páááá) či prznění názvů jídel, viz pořad Prostřeno!, který se škodolibou radostí sleduji. Jistě znáte slovutný šisake nebo chesekhakhe či čízký dort, bez kterého by se meníčko v Prostřenu snad ani neobešlo, možná také husí játru fujagra, kajbátu, mufínyči desert tiramisa, který se teprve v šestém pádu skloňuje na tiramisu. A vzpomínáte na to, jak všichni pekli čupčáky? Já bohužel ano. 

    Jistě často slýcháte nejoptimálnější a nejideálnější. Ideální i optimální jsou superlativa, ta už se dále stupňovat nedají. Zvláštní ovšem je, že si můžete stáhnout třeba nejaktuálnější verzi programu.


     photo przneni-cestiny-jakoby-epicky_03_zpsrixsgoto.jpg
    Častou hrůzou je také nadměrné užívání určitých členů. A "holčina".

    Často slýchám spojení jako Chanel parfém, Billa Obchod, Adidas tenisky, tonka fazole a další chybné překlady. Správně je to parfém Chanel, obchod Billa, tenisky Adidas, fazole tonka, protože na prvním místě je v češtině podstatné jméno, a pak jméno vlastní. Neříkáte přece moje Jana máma, ale máma Jana, ne? Je skvělé, umět anglicky, a pořád klikat na odkazy na Facebooku, že jo? Ale zapomínat přitom na to, že ten jazyk je odlišný od našeho, a že má jinou gramatiku, je smutné.

    To mně připomíná memy a jejich děsivě doslovné překlady do češtiny, respektive používání těchto chybně přeložených frází jinde. A nedělá to Překladač Google (zvaný Google překladač), ale lidé, i absolventi vysokých škol. Např.:
    Jeď na Ukrajinu, řekli. Bude to sranda, řekli.

    Já hejtující turisty v debilních čepicích ze suvenýr šopu (fotka turistů v čepicích, kterým se vysmívám). Taky já (fotka mě v té stejné čepici).
    Toto není čeština!
    A také reklama na Fofolu s tím postiženým psem. Tam se špatným překladem vtip vytratil úplně, a kdo ten internetový mem nikdy neviděl, to stejně nepochopí.

    Jako autor blogu o módě, čtenář stejně zaměřených časopisů a milovník dobrého jídla trpím, když si čtu tiskové zprávy a články, ve kterých se to hemží věcmi jako loafers, mintové peplum, basic kousky, v restauracích pak mousse či podle mě jeden z největších češtinářských podivností filé/filet. Nebo jak to "posunuli na další level" v časopisech typu Apetit, a udělali z toho čatní, kiš, mús a další ohavnosti. Řekněme, že je to jazykový vývoj, ale já jsem chutney, quiche i mousse poznal ještě předtím, než o tom napsali v Apetitu, a na ty fonetické přepisy si asi nezvyknu. 

    Některé výrazy jsem však nucen používat, protože kdybych napsal, že jsem si koupil střevíce nebo montgomerák, lidé zvyklí na loafers a duffle coat, které se u nás z pro mě nepochopitelného důvodu začaly používat, by asi netušili, o čem je řeč. Vlastně to pochopitelné je. Píše kdekdo, a neumí ani překládat, ani nezná správné české výrazy pro dané věci, tak tam dá to, o čem si myslí, že zní jako že dobře.

    A tím se dostáváme zpátky k tomu, že redaktoři a moderátoři by se měli umět vyjadřovat česky. 
    V oblasti módy je to mor. Camouflage vzor. Navy oblek. Velvetové loafers. To vše se dá říct česky, a maskovací vzor, tmavě modrý oblek nebo sametové mokasíny/střevíce přece nezní ani zvláštně, ani zastarale. Připadáte si víc kchůl, když máte na nohou loafers s camouflage vzorem? 

    Na druhou stranu, takový trench coat český ekvivalent nemá, protože označuje určitý střih kabátu, který přišel z Velké Británie, a třeba boat shoes - nemáme moře, takže výrazy pro všecko oblečení a vybavení v češtině chybí. A norfolk nebo chesterfield tady byly už za první republiky.


    A co teprve všichni ti módní editoři? Dodnes to nechápu. Editor je přece něco jiného než redaktor... Když potkám mejkapártistku, vždycky mě to pobaví. Já nevím, ale vám zní kchůl, když někdo řekne, že je artistka? Jako že žije v maringotce a jezdí v manéži na poníkovi? Ne, je to maskérka.

    Pokud neumíte vyslovit cizí slova, raději je nepoužívejte, zeptejte se, najděte si to. Nikdo netvrdí, že musíte vše umět a vědět, ale tolik oblíbená ignorace a chybná výslovnost působí hloupě. Skoro každý dnes máme chytrý telefon s připojením k internetu, tak si otevřete stránku Forvo, kde najdete výslovnost úplně všeho. Vzpomínáte na to, jak jsem si nemohl koupit parfém, protože prodavačka nevěděla, jak se správně jmenuje?

    Pak je tady ale pointa, pro mě nevysvětlitelný úkaz v češtině. Prý se to má vyslovovat "poenta", jak už mě pár chytráků upozornilo. Jenže to vůbec neodpovídá původní francouzské výslovnosti. Máme tedy nějaké cizí slovo, které jsme počeštili, a pak mu vymysleli novou, jinou, a jako že francouzskou výslovnost. :D Zlatý krepdešín! Apartmá nikomu nevadí? 

    V poslední době jsou oblíbené také eufemismy. Vlastně s nimi začal prý už Hitler, když začal rasově a politicky nevhodné osoby svážet ne do vyhlazovacích, ale do koncentračních táborů. Tomu slovu tehdejší Němec asi běžně nerozuměl, a nezní to vůbec děsuplně. Dnes se můžeme setkat s tím, že někdo provozuje pole dance, busking nebo parkour, protože tanec u tyče dělají jen děvky, na ulici hrají  či kejklí jen žebráci, a asi se nikomu nebudete chlubit tím, že rádi skáčete na zeď a na čerstvě natřené fasádě cizí nemovitosti obtiskujete podrážky svých špinavých bot - to by znělo příliš explicitně.¨

    Ono je to jako v gastronomii. Lůza jí zapečené těstoviny s kuřecím prsem a omáčkou, zatímco Pohlreich připravuje gratinovanou pastu se supreme a sosem. Vulgus przní pravopis a jí filé, zatímco labužník przní výslovnost a jí [filet], přičemž význam tohoto slova je naprosto stejný - plátek ryby.

    Tak co? Používáte něco z toho? Dbáte na to, jak mluvíte, píšete, jak se vyjadřujete? Nebo jste nad dnešním světem zlomili hůl a píšete a mluvíte jako prasata, protože vaši kamarádi z facebookové skupiny pro sneakerheads a kolegové ze stártapu mluvící směsicí angličtiny vám rozumí?

    0 0
  • 10/14/18--21:23: Jak nosit rukavice

  •  photo klobouk-anytra-kabat-aquascutum_01_zpsyuzntlga.jpg

    Známé pravidlo praví "černé rukavice k černým botám, hnědé rukavice k hnědým botám". Co se týče historie a etikety odívání, je to podivnost, která se objevila teprve nedávno, asi kvůli mužům, kteří nemají cit pro oblékání. Pravidlo bych poupravil na "hnědé rukavice či boty nenoste s černými rukavicemi či černými botami" a naopak. Nevypadá to dobře. Na druhou stranu, zmíněné pravidlo v některých vzbuzuje mylný dojem, že jiné než hnědé a černé rukavice snad ani neexistují, natož tak aby se měly nosit. Nebo že boty, opasek a rukavice (a taška, peněženka, a co já vím co) by měly být úplně stejného odstínu jedné barvy, jak dokazují hejty na mém blogu, když si k hnědému opasku vezmu krémové rukavice.


     photo bezovy-kabat-svetrdovecka-gant_02_zpshk4n2aij.jpg

    Hnědé rukavice se vždycky nosily jen na venkově a k volnočasovému oblečení (a k hnědým botám), to ano. Ale černé rukavice se nosily pouze na pohřby a v období smutku, a běžně venku je nosilo jen služebnictvo a různí zřízenci. Obvykle se totiž k běžnému obleku nosily prací rukavice z jelenice, tedy semiše. Jedná se o vyčiněnou jemnou kůži vysoké lovné zvěře, ovcí nebo koz přirozeně světle nažloutlé barvy, a kromě rukavic se z ní dělají třeba bavorské lederhose.



     photo kozesinov-limec-hneda-liska_07_zpsp5dkab7u.jpg

    Černá s černou a hnědá s hnědou jsou tou nejbezpečnější volbou pro ty, kteří se v oblékání nevyznají. Kdysi existovaly tabulky, které přesně udávaly, jaké kombinace se hodí, a co k se nosí k čemu. A pokud chcete nosit rukavice, vlastně platí dodnes. Tedy kromě toho, že součástí sportovního oblečení je sako, nebo že na venkově se nosí tvídový oblek. ;) A semišové rukavice téměř upadly v zapomnění. 


     photo peacoat-blazek-rukavice-engelmuller_01_zpsfcjziawb.jpg

    To ale neznamená, že byste se měli bát barev. K hnědým botám a doplňkům si vybírejte odstíny od tmavě hnědé, s červeným nádechem, měděné, přes světlou až po žluté - tak, aby to ladilo ke zbytku. Dobře vypadá také zelená a světlejší odstíny modré. U černé je to v podstatě jedno, klasickou volbou gentlemana dříve bývala krémová a šedá. Pokud si nejste jisti, najděte si na internetu tabulku či takový kruh, který vám ukazuje, které barvy se k sobě hodí, a které ne.



     photo letecka-bunda-gl_06_zpslmfft18c.jpg

    Já nedám dopustit na dvě české firmy - známá Napa Dobříš a Engelmüller. Napa má poněkud děsivý e-shop a obvykle žádné zboží skladem, ale jejich rukavice najdete ve většině kožených galanterií, kde prodávají rukavice české výroby (třeba ten krámek v Železné nebo v Soukenické). Engelmüller je celkem mladá firma budující na kdysi slavné značce koženého motoristického zboží, a podle mě to dělají velice dobře. Obě vyrábí u nás, a ručně. Napa má ceny dostupné pro každého, Engelmüller je poněkud dražší, ale cenový rozdíl je patrný už při pohledu na kůži rukavic, jejíž krásu a kvalitu musí poznat snad i amatér, a milovníci detailů jako já ocení rukavice se zapínáním či to, že textilní části rukavic na řízení jsou háčkovány ručně.


     photo kozesinovy-kabat-rukavice-engelmuller_02_zpsl6ioeupk.jpg

    Zatímco kdysi byly rukavice nezbytným doplňkem každé dámy i pána, a spíše než kvůli ochraně před chladem se nosily kvůli dodržování etikety, kdy bylo nevhodné ukazovat holé ruce nebo se jimi dotýkat ruky dámy, a jako ochrana přes špínou. Dnes jsou pouhým módním doplňkem a ochranou před chladem. Ale to neznamená, že nemají vypadat stylově, ne? ;)

    0 0
  • 10/21/18--22:12: Barvy podzimu

  •  photo barvy-podzimu 1_zpsuqpldpoh.jpg

     photo barvy-podzimu 2_zpsjdlkgpaf.jpg

     photo barvy-podzimu 8_zpsoga9nmhf.jpg

     photo barvy-podzimu 3_zpsb7mhnbwt.jpg

     photo barvy-podzimu 5_zps6mlzayby.jpg

     photo barvy-podzimu 9_zpsqfkx5xsc.jpg

     photo barvy-podzimu 6_zpsftc3osfk.jpg

     photo barvy-podzimu 4_zpsec2ylf4r.jpg

     photo barvy-podzimu 7_zps9zfuvgqj.jpg

    Jak se na pár dnů ochladilo, hned jsem vytáhl svoje nejnovější úlovky ze sekáče - vlněné sako s hedvábnou podšívkou a vlněnou vestu s krásným vzorem. Chtěl jsem využít spadaného listí a udělat pár fotek se svými bígly, a to si říká o outfit inspirovaný anglickým venkovským oblečením. Co říkáte, povedly se? :)

    Kromě saka a svetru ze sekáče na sobě mám košili Balmain, Levisky, rámové polobotky F. L. Popper, ponožky z Ponožkovic, rukavice Engelmüller a hodinky Wenger.

    0 0


     photo flapper-20-leta-obleceni-prvni-republika_06_zps24xulunb.jpg

    Dvacátá léta jsou oblíbenou érou pro tématické večírky. Zadání zní zdánlivě jednoduše (jako že z minulých dob se nejjednodušeji napodobuje), šaty byly blyštivé, takže ženy si připadají elegantně a žensky... Představa dnešních lidí o dvacátých letech je stejně romantická jako báchorky o sbírce chudiny na Národní divadlo v Praze, nebo to o dobytí Bastilly. Ale samotná realizace vypadá obvykle děsivě; ženy působí tak lacině, jak byste to ve 20. letech nemohli vidět ani v tom nejvykřičenějším domě, a pánové připomínají hodně špatnou parodii na kapelu Šlapeto. A protože brzy uplyne sto let od vzniku samostatného Československého státu a už jsem zaznamenal několik "stylových" plesů, tady je pár rad, jak ve večerních šatech vypadat podle módy 20. let, a ne jako coura v doprovodu dělníka.

     photo flapper-20-leta-obleceni-prvni-republika_09_zpshuieiyb4.jpg
    Odstrašující příklad ze swingové tančírny - druhého nejčastějšího původce rakoviny očí milovníků historického oblečení hned po seriálu První republika, který jsem si vzal pod drobnohled, když vysílali první díl.

    Jistě jste o dvacátých letech slyšeli - zkracovaly se sukně a vlasy, v módě byla chlapecká postava, přestaly se nosit korsety, ženy se začaly líčit a kouřit na veřejnosti, bla, bla... Ale ono to není tak, jak se na první pohled zdá. Chápete to špatně. Sukně se zkrátily - ano, předtím byly až na zem, teď nad kotníky. Jak lascivní a erotické! Ženy si konečně mohly zkrátit vlasy a bylo to společensky přijatelné, a co se týče líčení, vedle tužky na oči přibyla rtěnka. Červená. A nebylo to nijak divoké. Nikdo nenosil šaty s třásněmi, a kalhoty způsobovaly pozdvižení ještě na prahu druhé světové války.

    Většina lidí dělá chybu v tom, že se při hledání inspirace neumí dívat na historické fotky, a vůbec, hledají špatně. Nevíte, z jaké je přesně doby, k jaké společenské vrstvě osoby na fotce patří, a k jaké příležitosti nebo denní době jsou oblečeny. Jinak se oblékala mladá dívka, jinak vdaná mladá žena, jinak starší žena, jinak střední vrstva, jinak boháči. A podstatně jinak vypadají herečky a tanečnice v nočních barech. Jinak vypadá oblečení ve filmu, který byl opravdu natočen v roce 1925 (doporučuji německý film Rozvod paní Ireny s úchvatnou Brigitte Helm, kde je dobové oblečení nádherně vidět) a jinak v retro filmu ze šedesátých let. Asi jako kdyby se vaše vnučka chtěla obléct podle dnešní módy, a inspirovala se tím, co nosí Lady Gaga při svých vystoupeních. Vypadá to úžasně, ale nikdo jiný než ona se takto neobléká, takže výpovědní hodnota o dnešním oblečení je nulová.

     photo flapper-20-leta-obleceni-prvni-republika_02_zpsyrc7jumo.jpg

     photo flapper-20-leta-obleceni-prvni-republika_03_zpsemrlcfer.jpg

    Tady jsou děsivé ukázka toho, jak to může vypadat (a jak to ve 20. letech rozhodně nevypadalo), a níže moje komentáře k jednotlivým částem outfitu. Než se začnete rozčilovat, že toto přece nikdo neřeší, a že je to fuk, berte to spíše jako porovnání toho, co si dnes lidé pod pojmem "20. léta" představují, a jak to asi vypadalo tehdy, nebo co udělat, abyste nevypadali lacině a trapně.

    Silueta
    Začněme tím nejdůležitějším, siluetou. Prý se přestaly nosit korsety. Jak se to vezme. Za války byly ženy nuceny převzít úlohu mužů, kteří bojovali na frontě, a tak přestaly nosit dlouhé, hodně vyztužené a pevně sešněrované korsety, ve kterých mohla "dáma jen ležet v lenošce a vypadat ozdobně", mám-li použít slova paní Crawleyové z Panství Downtonči se věnovat hostům a řídit služebnictvo, a zjednodušily se střihy šatů. Ale není pravda, že se korsety přestaly nosit úplně. Korset je zásadní kus oblečení, který potřebujete, pokud si chcete obléknout historické šaty a vypadat přesvědčivě. Kromě siluety, která je pro dobový vzhled zásadní, také úplně mění držení těla, chůzi, způsob, jakým si žena sedá, jakým sedí, a jakým vstává.

    Ve dvacátých letech byla v módě chlapecká postava, které ženy dosahovaly pomocí korsetů, korseletů a různých stahovacích pásů; v dobových katalozích jsem viděl jakési gumové pásy ke stažení prsou. Pas byl snížený asi na úroveň boků, kýžená figura rovná a plochá.

    Šaty
    Sukně se zkrátily, to je pravda. Ale ne tak, aby jen sotva zakrývaly Venušin pahorek. Obvykle končily nad kotníky, v půlce lýtek, a někdy kolem roku 1925 se sukně zvedly až pod kolena. Pokud chcete "get the look", vyberte si něco volného se sníženým pasem zvýrazněným látkovým páskem či stuhou. Častým designem byla saténová spodnička na ramínka a přes ni šaty z průsvitného hedvábného šifonu zdobené výšivkou, korálky a podobně. Nebo dlouhý rovný živůtek a řasená nebo nápaditě střižená sukně. Nevkusné třásně na šatech či sukni nikdo nenosil, to je výmysl moderní doby.

    Pro inspiraci se podívejte na seriál Panství Downton, jehož poslední řada se odehrává v roce 1925 - tam mají dokonalé a nádherně udělané kostýmy. Také si uvědomte, že černá barva se na začátku 20. století kromě pracovních úborů nosila jen na pohřby a v době smutku, oblíbená byla u spíše u starších žen a vdov, a ve 20. letech se teprve pomalu začala prosazovat jako barva módních šatů (mám dojem, že to má na svědomí Coco Chanel). Zajímavé je také to, že před rozšířením elektrického osvětlení nebyla pro večerní šaty oblíbená ani fialová, která ve svitu svíček či plynových lamp působí jako hnědá. A to nikdo nechtěl.

     photo flapper-20-leta-obleceni-prvni-republika_04_zpsrim2t3kp.jpg

    Účes a líčení
    Že se nosilo mikádo? Ano. Ale nebylo to tak, že se všechny ženy daly 1. ledna 1920 ostříhat. Složité či odvážné účesy nosily spíše střední a vyšší vrstvy, prosté dívky na venkově se držely dlouhých vlasů, protože neměly Instagram ani Vogue, aby zjistily, že mají při dojení krav nosit pokládanou vlnu. Navíc bez pomoci panské či s kleštěmi na natáčení vlasů, které se nahřívaly na plotně s otevřeným ohněm, to nebylo úplně jednoduché. Pokud máte dlouhé vlasy, NIKDY je nenoste rozpuštěné, tehdy to bylo vulgární, a k vidění leda tak v nevěstinci, nebo když se vaše žena oblékala či svlékala. Mějte je stažené dozadu a pryč z obličeje. Jakože sexy vlnka padající do obličeje je výmyslem amerických filmů a snad v žádné historické době to tak nikdo nenosil.

    Stejné je to s líčením. Na většině fotek, které jste viděli, byly nejspíše celebrity, slavné herečky a zpěvačky, které na vystoupeních a před kamerou nosily výrazné líčení, aby byl jejich výraz v obličeji na černobílém filmu vidět. Filmy byly němé, hrály očima a mimikou. Vkusné dámy nosily jen červenou matnou rtěnku ("růž na rty"), která se kromě rtů nanášela také na líce, světlý pudr a tužku na oči, kterou se prý před vynálezem řasenky malovaly i řasy, aby na ně nemusely patlat jakýsi doma umíchaný sajrajt z uhlí. Hlavní bylo vypadat přirozeně. Výrazný make-up nosily jen herečky, tanečnice a prostitutky.

     photo flapper-20-leta-obleceni-prvni-republika_07_zpsvxq4wg8e.jpg

    Doplňky
    Péřová boa a obrovská péra na ozdobu hlavy nechte doma, pokud nechcete vypadat jako coura ze šantánu. Ozdoby hlavy ano, ale pokud s peřím, tak decentní. Ženy měly vkus a soudnost i ve 20. letech; nechtěly vypadat jako Indiáni. 

    Pokud jste někdy měla slabou chvilku a koupila si cigaretovou špičku dlouhou půl metru, vezměte si ji, až půjdete na maškarní za Audrey Hepburn, nebo ji rovnou vyhoďte, a pořiďte si nějakou normální v délce 10-15 cm, pokud už ji musíte mít. Proboha, hlavně do ní pak nervěte cigarety s filtrem (který tehdy ještě nebyl vynalezen, a rozšířil se až někdy v 50. letech) v ohavném hnědém papíru! Rukavice ano, ale jen po loket, rukavice nad loket se nosí jen ke dlouhým šatům - velké večerní i v dnešní době. Zkuste se vyhnout lacině vypadajícímu, lesklému hnusosaténu z polyesteru.

    Kabelek k večerním šatům byly různé druhy a byly malé a většinou látkové, ne kožené. Obvykle se nosily na zápěstí nebo v ruce, kabelky s popruhem na rameno neexistovaly.

    Boty a punčochy
    Dodnes platí pravidlo, že do uzavřených bot se ve společnosti nosí punčochy, a do sandálů ne. Páskové sandály či jinak otevřený boty se ve 20. letech nenosily. Ani prostitutky ne. A podpatky byly nízké a spíše robustní, ne jehly. Naopak punčochy byly barevné tak, aby ladily k šatům, když teď byly vidět. Oblíbená byla béžová, šedá a bílá. Také byly z hedvábí, které vypadá v porovnání se silonem božsky a úplně jinak se leskne. A vždycky měly vzadu šev, který měla dobře oblečená dáma vždy rovně. ;) Viděli jste seriál Haló, Haló!, kde si jej musela vojínka Helga neustále upravovat? :D

     photo flapper-20-leta-obleceni-prvni-republika_05_zpsyr7hytkd.jpg

    Pánská móda

    Pánové to mají mnohem jednodušší, avšak právě u nich lze vidět snad ještě horší zvěrstva a prohřešky proti tehdejší etiketě - tvídová saka a bekovky, košile bez saka, bez vesty, a viditelné kšandy, barevné motýlky, beztvaré vesty mezi nimiž a kalhotami je široká mezera (vesta má i dnes překrývat kalhoty), klobouky trilby na hlavě...

     photo DSC_0286_zpsc9467f17.jpg

    Večer se nosil frak, až později jej začal vytlačovat smoking. Pokud doprovázíte ženu ve večerních šatech a nemáte frak ani smoking, oblečte si černý oblek, černého motýlka, vestu protože vesty se k obleku vždycky nosily až do 50. let, a vyhrajte si s doplňky. Manžetové knoflíčky, kapesní hodinky na řetízku, bílý kapesníček v kapse saka a bílá květina v klopě, pouzdro na cigarety, kratší špička, prsten s kamenem na malíčku, lakové nebo lesklé kožené polobotky, a napomádujte si vlasy. Ke fraku se nosil černý cylindr, jinak tvrdý klobouk jako třeba Homburg, který stejně jako bílé rukavice, hůl či šálu z bílého hedvábí odložte v šatně. Klobouk muž v místnosti nikdy nenosí! Hlavně žádné opasky či náramkové hodinky. 

    Co se týče vousů, muži byli hladce oholeni nebo nosili krátce zastřižený knír. Žádné bradky, plnovousy a podobně - ti nosili konservativci a starci. Pamatujte na to, že pánové tehdy nosili (zapnuté) škrobené límce a vždycky kravatu. Bez kravaty chodili jen dělníci na stavbě, a tvíd patřil do přírody a na hony. A opasky leda tak na tenisový kurt, ne ke společenskému obleku.

     photo DSC_0234_zpsa0ffa9f4.jpg

    Je mně jasné, že to asi nikdo asi příliš "neřešíte", když jdete na večírek, kde se chcete opít a být "seksi" a žít v blažené domněnce že jste teď jako Velký Gatsby, ale třeba se vám můj článek bude hodit. A abyste neřekli, že jen kritizuji, tady je podle mě povedený outfit z jednoho plesu ve stylu první republiky. Šaty jsou vkusné a odpovídající dvacátým létům, a to včetně účesu, čelenky a rukavic. Nádhera! Muž má černý oblek a motýlka. Nemusí to být historicky dokonalé, ale takto vypadá krásně provedená iluze 20. let. Kéž by na podobných plesech vypadali všichni takto!

     photo flapper-20-leta-obleceni-prvni-republika_08_zps3wvl9a2m.jpg

    0 0



    Některým z nás činí výslovnost cizích slov a jmen potíže, co si budeme. Tady jsem vybral jména známých značek, u kterých může být výslovnost pro některé nejasná. Jiní "to mají na háku", což je u nás také častým jevem - nevím, tak si to vymyslím, a ty kteří to budou vyslovovat správně budu považovat za snoby. Navíc je spousta z nás pod globalizačním vlivem Ameriky a jejich zkomolené výslovnosti, či používá americký fonetický přepis i tam, kde existuje a používá se český, jako je to v případě ruského návrháře či značky Gosha Rubchinsk... následuje asi pět "i" a "y" která se náhodně střídají. Není jednodušší napsat Goša Rubčinskij? Nepíšete snad Dostoevsky, ne? Či suši a cunami, když už jsme u toho.

    Samozřejmě, každý jazyk si výslovnost upraví podle sebe a neklademe důraz na správné hlásky a obvykle je nevyslovujeme s přízvukem, jak je to běžné třeba v německy mluvících zemích, kde se francouzské či anglické výrazy  obvykle píší i vyslovují tak, jak se mají, protože francouzština tam není tak exotická jako u nás, a nemají fonetické přepisy (krepdešín!) jako u nás. Ale "Lanvin" není "Lanvin" a "Müller" a "Miler" jsou rozdílné věci. Je velmi divné, že právě němčina, se kterou máme nejdelší hranici nám dělá takový problém (Ü, ö, Nimm dva dokonce museli počeštit, a Zielpunkt u nás přejmenovali úplně), a kvůli filmům s nacistickou a válečnou tématikou panuje představa, že je to hnusný jazyk. Přitom přehlásky má i slovenština. 

    Pod odkazy najdete správnou výslovnost rodilých mluvčí na Forvo. Tu stránku vřele doporučuji. Všichni máme chytré telefony, tak je používejme i k jiným věcem než sledování memů a koťátek. ;)

    Jo, a než se sem seběhnou haters a hnidopiši, mnou psaná výslovnost je přibližná, aby byla srozumitelná, protože mezinárodní fonetická abeceda IPA není obecně známá, a to by sem zase přišli jiní haters s tím, že tomu nerozumí. Pokud tápete, pusťte si to na Forvo. 


    Azzedine Alaia: Tak za prvé, Azzedine Alaïa byl muž, ne žena. ;) Za druhé, všimněte si, že anglická výslovnost je jiná než arabská či francouzská, které jsou si hodně podobné; azedin alaja.


    Balenciaga: Balencjaga (Španělé vyslovují "c" jako anglické "th")

    Balmain: Balmá (nosovka)

    Christian Lacroix: kristian lakrua


    Christian Louboutin: kristian lubutá (nosovka)

    Comme des Garçons: kom de garsó 

    (nosovka)

    Ermenegildo Zegna: ermendžildo dzeňa

    Givenchy: živánši


    Hermès: Není to hermés, hermé ani ermé. Francouzi sice moc neumí říkat "h" (ve francouzštině mu říkají "aš". H&M je něco jako "ašéem"), ale "s" na konci se pro změnu čte, a čte se to ermes.


    Issey Miyake: isé mjake


    Jean Paul Gaultier: Není to žán pól, stejně jako faux pas není fóóópááá, ale žanpol goťjé


    Junya Watanabe: džunja vatanabe


    Lamborghini: Ne, nejsou to žádné džíny. Je to lamborgíny!

    Lanvin: přibližně La-vá (nad oběma "a" jsou nosovky). Takto je to správně.

    Loewe: Nad výslovností této značky jsme přemýšlel od první chvíle, kdy jsem uviděl její logo. Je španělská, ale má německé jméno. Takže se vyslovuje asi jak chcete. Německy to asi nedáte, to je löve. Španělé jsou na tom podobně, tak tomu říkají loeve, a Amíci to zprznili úplně na lou.


    Louis Vuitton: Pokud si pro jeho kabelky chodíte do holešovického open-air butiku, klidně mu říkejte lojza vitón. Francouzsky s přízvukem je to luí vütó (nosovka).


    Maison Martin Margiela: Když u nás H&M prodávalo kolekci z "kolaborace" s touto značkou, smrsklo se její jméno na MMM či "mardžijela", protože je to oříšek. Výslovnost je mezó (nosovka) martá (nosoka) maržiela. Ejč a dží jsou anglické hlásky, francouzština je nezná, ta má ž.


    Manolo Blahnik: Pod vlivem Sexu ve městě či Ďábel nosí Pradu mu asi většina říká "blááányk", ale když někdo mluví o tom návrháři, říkají mu spíše "blahnik", což odpovídá české výslovnosti, odkud jeho jméno pochází (po otci, matka byla Španělka). Na Forvo najdete dvě různé výslovnosti, včetně té "české".

    Miu Miu: Mju mju


    Moschino: Moschino je takové šisake módních značek; většina mu asi říká mošíno nebo mosčíno. Ale „hi“ se ve italštině čte jako "ki", takže je to moskíno. Isotta Fraschini je také fraskíny.


    Müller: Není to sice módní ani jiná známá značka, ale Češi by si konečně mohli uvědomit, že Müller a Miller se vyslovují rozdílně. To je vážně takový problém? Jste tak hloupí, že kvůli vám výrobci müsli přejmenovali na mysli. a Richardu Müllerovi většina říká příjmením někoho jiného. Vám by nevadilo, kdyby vám někdo né že komolil jméno, ale říkal vám úplně jinak? Třeba namísto Konečný vám říkali Konečník, či namísto Amálie Análie? A když už jsme u toho, Düsseldorf není Dieseldorf, jak mu asi říkáte. Zkuste to říct Němci - nebude vám rozumět.

    Proenza Schouler: Jména jsou asi ze španělštiny, ale značka je americká a říkají jí skůlr, proenza skůlr. Briti té značce říkají šůlr. Když něco založí Španěl v Americe, je to sporné. Jako jména německých či židovských imigrantů, jako ten údajný prznitel žen uajnstýn, kterému máme asi nutkání říkat vajnštajn.

    Versace: Pro nás to asi problém nebude, ale Američané mají nutkání tomu říkat vrrrsáči, ne versáče.


    Yves Saint Laurent: ív san lor

    ã

    Yohji Yamamoto: joži jamamoto

    Tak co, našli jste nějakou značku, jejíž jméno jste vyslovovali špatně? :)

    0 0


     photo clinique-dramatically-different-hydrating-jelly_zpsasdfu2rc.jpg

    Všude čteme o faktorech, které nám ucpávají póry, znečišťují a poškozují pleť, a napomáhají k jejímu stárnutí. Ultrafialové světlo, modré světlo, prach a špína v ulicích, ... Asi to pro vás nebude žádnou novinkou. Všichni (doufám) používáme různé přípravky pro hydrataci či proti vráskám, ale kdo dbá na to, aby si pleť chránil před znečištěním?

    Clinique v září představil novinku, která se zaměřuje právě na toto: chránit pleť před znečištěným prostředím. Dramatically Different Hydrating Jelly umí totiž víc, než jen hydratovat pleť. Nejen, že v pleti uzamyká to dobré, jako je hydratace, ale zamezuje proniknutí toho špatného, jako je znečištění. 

    Jedná se o křišťálově čisté, průhledné lehké želé, které se rychle vstřebává; neobsahuje oleje a tudíž nezanechává mastný povlak na pleti, a poskytuje pleti 24hodinovou hydrataci díky glycerinu a kyselině hyaluronové.

    Nanášejte na umytou a vyčištěnou pleť (pokud používáte Clinique 3 kroky, použijte ji mezi druhým a třetím krokem) před nanesením krému. Rozetřete 2, 3 pumpičky na obličeji a krku. Želé se vstřebá opravdu rychle, asi během asi minuty, takže než si vyčistíte zuby, můžete použít krém, a je hotovo.

    Líbí se mně jeho lehké složení, nemastí a není lepkavé, jako některé gely či krémy, V obchodě Clinique mně ukázali, jak je želé lehké - když jej nanesete na kůži a za třicet vteřin přiložíte ubrousek, nepřilepí se. :) Pleť je den za dnem viditelně prozářenější, vypadá zdravě čistě, a je svěží a hebká. 

    Hodí se pro všechny typy pleti a obzvláště ji ocení asi ti se smíšenou či mastnou pletí jako já, protože neobsahuje oleje, a pleť je chvilku po nanesení matná a neleskne se. A pokud toto čtou ženy, hodí se i pod make-up. ;) 

    Dramatically Different Hydrating Jelly stojí 1.290 korun za 125ml balení s pumpičkou, které vydrží opravdu dlouho (každý den použijete jen 4 - 6 dávek), a za mě je to skvělý výrobek. Sice to na první dojem vypadá, že si po obličeji rozmazáváte "ztuhlou vodu" (což je lepší, než rozmazávat si nějaký mastný sajrajt, že jo), takže nevidíte ten efekt, jaký udělá třeba mastný krém, ale rozdíl jde brzy vidět. Používám je s Clinique Moisture Surge, což je můj nejoblíbenější hydratační gel. 

    Clinique má nově také e-shop, ve kterém si můžete svoje oblíbené produkty objednat. :)

    0 0
  • 11/19/18--22:15: Back to black

  •  photo Back-to-black_01_zpsha3atikg.jpg

     photo Back-to-black_02_zpsksyfvefn.jpg

     photo Back-to-black_03_zpsta8ytzpe.jpg

     photo Back-to-black_04_zpsutrq422v.jpg

     photo Back-to-black_05_zpsqebmx8xs.jpg

     photo Back-to-black_06_zpsfgskuoz3.jpg

     photo Back-to-black_07_zpscaldqzy4.jpg

     photo Back-to-black_08_zpsobateu3b.jpg

    Na střední jsem nosil hodně černou barvu, a od té doby jsem se k ní vracel jen občas, a teď ji nosím snad jen na pohřby, večírky, na formální události, anebo když chci vypadat neutrálně či nevyčnívat. Kromě formálního černého kabátu vlastně jiný nemám, tak jsem si pořídil tento z aktuální kolekce od Blažka s velkým přeloženým límcem, který se mně líbil už na přehlídce

    I když si na sebe vezmete jen jednu barvu, můžete si s ní trochu pohrát. Při nošení jedné barvy je dobré kombinovat různé látky a materiály, protože jejich textury vytváří hezký efekt, a nevypadá to tak jednolitě. U černé to není úplně patrné, ale ano, i černá má různé odstíny. Bavlněné džíny jsou hodně tmavé a matné, zatímco vlna kabátu se na světle trochu leskne a má tak namodralý odstín. Šál ze sametu je schválně šedý, abych narušil jednolitost, podobně jako ponožky, které mně úplně náhodou ladí s vnitřkem tašky. :D

    K tomu jsem si vzal černé Levisky, sametovou šálu Dolce & Gabbana, boty Alfred Sargent, leopardí Happy Socks (u nás seženete na Urbanlux.cz), a novou tašku mladé české značky Vactoh, kterou teď všude tahám. Rukavice české značky Engelmüller s kašmírovou podšívkou jsou z loňské kolekce (ale stále k dostání), a na ruce mám hodinky Wenger.

    0 0
  • 12/05/18--04:14: O-Bag neboli Hnusobag

  •  photo obag_01_zpsvdsfgdaw.jpg

    V roce 2012 mně přišla tisková zpráva o otevření e-shopu značky O-Bag u nás. Nějak jsem to přeskočil, myslel jsem, že je to nějaká chvilková módní vlna, kterou zplodili Italové v pominutí smyslů, a že zase brzy opadne. Myslím, že až o tři roky později zaplavily naše ulice takovou měrou, že jsem myslel, že si budu také muset jednu pořídit - na zvracení, ke kterému jsem měl nutkání pokaždé, když mně někdo s tímto gumovým žlabem zavěšeným na lodních lanech míjel. Už jsem doufal, že pomalu mizí, stejně jako maskáčové parky s růžovým chemlonovým lemem na kapuci. Ale kdeže!

     photo obag_03_zps2tzl6i7w.jpg

    Naopak, mám dojem, že se zase začínají vynořovat. Jako Lord Voldemort, když na konci Ohnivého poháru vylezl z kotle - jsou teď strašlivější, než kdykoli předtím! Netuším, zda nabízejí stejný odstín, aby vám tento uhlák, či kabelka, chcete-li, ladil ke kapuci zmíněné parky, ale rozhodně si tento obskurní designový počin můžete olemovat umělou kožešinou.

    Hnusobag totiž nevyniká jen praktičností, omyvatelností a pevností materiálu, což jistě ocení naši krajané neustále nosící funkční oblečení v barvách usnadňující nalezení vašeho zohaveného těla v lavině či v Národním divadle. Můžete si jej navíc sami sestavit - vyberete si barvu a tvar žlabu, uch, pokud máte obzvláště zvrácený vkus, pak také "kožešinový" lem, a také nějaká cingrlátka. Takže vaše vnitřní tvořilka či dyzajnérka se může naplno projevit.

    Abyste neřekli, že jen hejtuju - dovedu si představit, že tu tašku někdo nosí na nákupy a trhy, protože pokud jste někdy tahali koš plný jídla či vína, víte, že se to pronese. Navíc nehrozí, že se vám Hnusobag ušpiní. Na nákup vánočního kapra či u postele pro silvestrovskou kocovinku a nevolnost ideální! Ale v tomto případě je to ještě horší než Crocsy. Ty vznikly jako boty k vodě či do zahrady, ale pohodlní lidé je začali nosit úplně všude. Zatímco O-Bag vznikl jako "stylový" módní doplněk.

     photo obag_02_zpsbyeoobhh.jpg

    Kromě toho, že jsem těch několik O-bagů potkal, mně také přišel newsletter ze Slevomatu s následujícím textem. Doufám, že žádná z žen, které znám, po Hnusobagu netouží, žádnou z nich by nepotěšil. Každopádně, pokud si nejste svojí partnerkou jisti, kupte jí O-Bag a sledujte, co se stane. Pokud vám jej omlátí o hlavu, je vše v pořádku. Pokud bude nadšena, rychle ji opusťte, a změňte si jméno a bydliště.

    0 0


     photo czechfashionisto-wb-tour-london_01_zps7y6r2auz.jpeg

    Jako dlouholetý fanoušek Harryho Pottera jsem už dlouho plánoval návštěvu studií Warner Bros., kde se filmy natáčely, a asi před měsícem jsme se tam s mojí nejlepší kamarádkou konečně vypravili. Tak jsem si pro vás připravil článek o výletu "do Bradavic" o tom, co tam uvidíte, a co potřebujete před návštěvou vědět.

    Lístky jsme si kupovali pět měsíců dopředu na stránkách Warner Bros. Studios Tour London a byly celkem přebrané, protože od půlky listopadu se v celém areálu objeví vánoční výzdoba a umělý sníh, a asi jsme nebyli jediný, kteří chtěli vidět Bradavice v zimě. Na vstupenkách je čas, ve který se musíte dostavit, protože prohlídka začíná uvítáním ve Velké síni v předem danou dobu (kterou si vyberete). Přímo do studií Warner Bros. prý jezdí nějaký autobus z centra Londýna, ale my jsme jeli vlakem z nádraží Euston do Watford Junction (asi půl hodina cesty), odkud jezdí pravidelné shuttle busy až ke studiím. Tam na pokladně ukážete potvrzení, které dostanete e-mailem, projdete kontrolou zavazadel, a jste uvnitř.


     photo czechfashionisto-wb-tour-london_02_zpsflbv0ysp.jpg

     photo czechfashionisto-wb-tour-london_03_zpsguhhtaqr.jpg

    Prošli jsme do místnosti, kde nám pustili krátký film, ve kterém nám herci ze série o Harrym Potterovi představili expozici, a pak jsme byli uvedeni do Velké síně. Nebudu prozrazovat jak, ale když se pak otevřely veliké dvojité dveře, tajil se nám dech stejně jako když se poprvé otevřely na filmovém plátně. Na prohlídku Velké síně máte pouze omezený čas (asi čtvrt hodiny), protože po vás přijde další skupina, ale pak se můžete volně pohybovat po celém areálu jak dlouho chcete až do zavírací doby. Proto doporučuji objednat si vstupenky na návštěvu v dopoledních hodinách. 

    Expozice je rozdělena na dvě části - v první jsou interiéry, ve druhé exteriéry, rekvizity, nákresy, modely, a výstava končí působivým modelem bradavického hradu. Mezi těmito dvěma částmi je dvůr, na kterém stojí dům Dursleyových, dům Harry rodičů, záchranný autobus, Ford Anglia a Hagridova motorka, kouzelnické šachy, a za domem Potterových je místo pro kuřáky.


     photo czechfashionisto-wb-tour-london_04_zpsgwq6rxru.jpg

     photo czechfashionisto-wb-tour-london_05_zpscyj6v0hz.jpg

    Expozicí vede cestička, která vás provede různými částmi Bradavic; kolem jsou jednotlivé kulisy a rekvizity, a informační tabule s texty, ze kterých se dozvíte spousty zajímavostí a detailů, které vám ve filmech nejspíš unikly nebo jste si jich třeba ani všimnout nemohli. Třeba portrétu Minervy McGonagallové, který visí (až od Vězně z Azkabanu) ve společenské místnosti Nebelvíru, přesýpacích hodin, které zaznamenávají počet bodů v kolejním poháru, nebo úchvatné učebnice či detaily kostýmů. 


     photo czechfashionisto-wb-tour-london_06_zpsxofl50tm.jpg

     photo czechfashionisto-wb-tour-london_07_zps2xcyyc8y.jpg

    Z Velké síně projdete kolem kostýmů (všimli jste si, že límec u kostýmu Nevillovy babičky jsou vycpané kočky, a jedna z nich má v tlamě myš?), stěny se vzdělávacími dekrety Dolores Umbridgeové, kusu pohyblivého schodiště a stěny z portréty, kohoutků z prefektské koupelny k učebně profesora Lupina a nebelvírským chlapeckým ložnicím a společenské místnosti. Zajímavé je, že postele mají rozměr pro herce v době, kdy natáčeli první díl, a protože větší postele by se do kruhové ložnice ve věži nevešly, byly hercům po zbytek natáčení malé. V Brumbálově pracovně se dozvíte, že na jejich stěnách visí 48 portrétů bradavických ředitelů, které byly namalovány podle fotografií herců, nebo že ty velké knihy v jeho knihovně jsou telefonní seznamy svázané v kůži. Velice mě zaujala sklepní učebna lektvarů, kde nám zřízenec studií vykládal různé zajímavosti - třeba že lahve s podivnými zvířaty jsou různí plyšáci sešití dohromady, z obchodu se suvenýry z londýnské zoo v obarvené vodě, že před nedávnem se jim jedna rozbila, a že ten puch byl příšerný. :D


     photo czechfashionisto-wb-tour-london_09_zpsl1vrqvmy.jpg

     photo czechfashionisto-wb-tour-london_08_zpskdjav4qj.jpg

    Pak budete míjet výstavu různých rekvizit, Hagridovu chýši, a dojdete k hodině létání a k famfrpálu, kde se můžete vyfotit nebo natočit při pokusu přimět koště se vznést. Ono se smí fotit úplně všude, a fotí všichni, takže i když je vás několik a chcete společnou fotku, vždycky se najde někdo, kdo vás ochotně vyfotí. Projdete kolem úchvatné brány s okřídlenými vepři a kolem vchodu do tajemné komnaty a uvidíte jídelnu/obývák Weasleyových, kde se nádobí samo myje a jehlice samy pletou, můžete si zblízka prohlédnout rozplývavou skříň, ruku slávy či masky Smrtijedů. 


     photo czechfashionisto-wb-tour-london_10_zpsrl3hfqro.jpg

     photo czechfashionisto-wb-tour-london_12_zpsuxqtcclz.jpg

     photo czechfashionisto-wb-tour-london_11_zps7vfgyjkj.jpg

    Ocitnete se v jídelně Malfoyových, u scény, kdy Voldemort zabil učitelku studia mudlů, a pak následuje ministerstvo kouzel a pracovna Dolores Umbridgeové, hrob Toma Raddlea, a bránou s okřídlenými kanci vstoupíte do zapovězeného lesa, kde se můžete poklonit hipogryfovi a pohladit si ho. Odtud přejdete na nástupiště 9 a 3/4 kde se majestátně vypíná červená lokomotiva. Udělejte si fotku s vozíky na zavazadla a projděte se vagonem. Za nástupištěm je několik velkých vitrín plných učebnic kouzel, Lockhartových knih, legrácek z obchodu Kratochvilné kouzelnické kejkle Freda a George Weasleyových, z nich žvětšina ve filmu není zblízka vůbec vidět, ale přesto jsou stejně jako všechno propracované do nejmenšího detailu, a všimněte si také závěti Albuse Brumbála. 


     photo czechfashionisto-wb-tour-london_13_zpsl1x4u2bw.jpg

     photo czechfashionisto-wb-tour-london_14_zpskv2ltjjt.jpg

    Pak si dejte oběd a pokračujte ven, kde se můžete podívat do záchranného autobusu, vyfotit se ve Fordu Anglia či na Hagridově motorce, projít se po části mostu, který v Bradavicích přibyl ve Vězni z Azkabanu, prohlédnout si zblízka kouzelnické šachy, které chránily kámen mudrců, nebo nahlédnout do domu Dursleyových, jehož stěny lemují Dudleyho diplomy - třeba za to, že vždycky snědl celý oběd. 


     photo czechfashionisto-wb-tour-london_18_zps1ndbxgad.jpg

     photo czechfashionisto-wb-tour-london_19_zpsmyeizhez.jpg

    Největším lákadlem druhé části je bezesporu Příčná ulice, ve které nejvíce září výkladní skříň Krucánků a Kaňourů plná knih Zlatoslava Lockharta a Kratochvilné kouzelnické kejkle, a nechybí ani automat na horké kaštany, které ve filmu pekli malí draci svými plameny. Zbytek je plný různých kostýmů, rekvizit, hlavy a ruce trolů, Skorobezhlavého Nicka, Batildy Bagshotové či baziliška, z nichž můžete některé tlačítkem uvést do pohybu, třeba jako umírajícího Voldemorta z Viteálu či mandragoru lezoucí z květináče. Zajímavá je stěna plná pokrývek hlav, modely různých částí Bradavic, či socha jejich architekta z Tajemné komnaty. V poslední místnosti je pak obrovský model Bradavického hradu, kde se za pomoci zeleného plátna točily exteriéry hradu a letecké pohledy.


     photo czechfashionisto-wb-tour-london_17_zpsuoz7d0gc.jpg

     photo czechfashionisto-wb-tour-london_16_zpsuyicuyhf.jpg

    Pro fanoušky Harryho Pottera je to úchvatný zážitek, který byste si neměli nechat ujít. Jedinou nevýhodou (či útěchou?) je zjištění, že to úžasné kouzelné místo neexistuje - tedy ne, že bych si to doteď myslel - ale že bradavický hrad není skutečný hrad, ale jen kulisy, veliký model, a spousta zeleného plátna. Ve filmu máte dojem, že studenti chodí rozlehlým hradem a po okolních pozemcích, ale většina byla natočena právě v těchto studiích před zeleným plátnem, takže vaše touha po dopise psaným zeleným inkoustem se na malou chvíli začne rozplývat... 


     photo czechfashionisto-wb-tour-london_15_zpshg8k3trq.jpg

    Na prohlídku si naplánujte tři až čtyři hodiny, podle toho, jak podrobně vás všechno zajímá, a jak moc chcete fotit. ;) U vstupu nám doporučovali podržet si kabáty, protože venku bylo chladnu, ve studiích se netopí a část expozice je venku, ale nám bylo v hábitech celkem teplo. Dovnitř se nesmíte brát zbraně a podobně, znáte to, ale doporučuji vzít si s sebou pití, protože expozice je přece jen rozsáhlá, a jídelna je uprostřed. Slyšel jsem, že je hrozná a předražená, tak jsme si vzali sandwiche, ale jídlo tam vypadalo dobře, měli i teplá jídla, a ceny obvyklé. Slyšel jsem však špatné recenze na máslový ležák, který je prý něco jako oranžáda se šlehačkou, tak ten jsme vynechali. ;)

    Neplecha ukončena!


     photo czechfashionisto-wb-tour-london_20_zpshldqry0t.jpg

    0 0


     photo nevkus-michal-david_zpsdqvoapvf.jpg

    V českých luzích a hájích stále panuje domněnka, že zajímat se o oblékání je povrchní, hloupé a zženštilé, pro "buzny", a když nosíte saka a kabáty, nejspíš uslyšíte, že máte "dědkovské oblečení" (etalonem jako že dědkovství je pletená vesta, a třeba podle mého kolegy vypadám v tvídovém saku jako santusák).

    Tady je výběr patnácti módních přešlapů, jakých se můžete dopustit:

     photo nevkus-cos-hranate-boty_zpsyfufdkwt.jpg

    1. Hranaté boty
    COS a další řetězce se nám snaží vsugerovat, že je to teď in, ale snad máte soudnost, a nemusíte mít každý hnusotrend z devadesátých let, který se dnes někdo pokouší vzkřísit, protože už nevědí, co by vymysleli. Pokud polobotky, tak s kulatou špičkou. Hranaté boty naposledy vypadaly dobře na Ludvíku XV.

     photo nevkus-zeman-kosile-s-kratkym-rukavem_zpscwvvh3nx.jpg
    Mám dojem, že to bylo odhalování nějakého pomníku v Lánech. Např. Klaus a další hosté přišli v obleku s kravatou.

    2. Košile s krátkým rukávem ve společnosti
    V létě a ve volném čase ano, do společnosti a k formálnímu oblečení ne. Také pamatujte na to, že jsou košile střižené tak, aby vypadaly dobře s džínami nebo chino kalhotami, a pak ty se širokými rukávy připomínajícími kimono, jako s oblibou nosí řidiči autobusů či náš slovutný pan prezident, jehož cit pro módu je jen o kousek lepší než jeho vláda. Vražedná je kombinace košile s krátkými rukávy až po lokty, kravaty z lesklého polyesteru v obleku. Pokud nepracujete u Českých drah nebo ČSAD, nenoste to.

     photo nevkus-vesta_zpsbvioskeu.jpg

    3. Obleková vesta a bokovky
    Už dlouho jsem neviděl někoho, kdo by na sobě měl vestu a kalhoty tak, jak se to má nosit. Namísto toho vídám bokovky, mezeru, ze které čouhá vygajdaná košile, a pak vestu. Částečně jsou na vině prodejci, protože vesty dělají do úrovně přirozeného pasu a kalhoty tak, že sotva zakryjí ohanbí, ale je to peklo. Úplně vytažená košile vzadu a lezoucí trenky s drnem chlupů nad kasičkou jsou jen třešničkou na dortu pomyslného hnusu. Pamatujte si, že vesta má překrývat kalhoty. A s opaskem v obleku to vypadá divně. Lepší je vzít si kšandy.

     photo nevkus-skate-sneakers-DC_zpszbsx1nhx.jpg

    4. Skejťácké boty připomínající nohu v sádře
    Myslím ty, co vypadají jako že jste strčili nohu do bochníku chleba nebo že máte opuchlou nohu v sádře. Etnies, DC, a podobné, jaké kolem roku 2000 nosili všichni s rozkrokem u kolen a holky, které na ně chtěly zapůsobit tak, aby si ty kalhoty spustili úplně na zem. Nezapomeňte na to, že se nosí zásadně s dlouhými bílými tlustými ponožkami a s rozvázanými tkaničkami. I když vzhledem k tomu, jak jsou boty naducané, se ty tkaničky snad ani zavázat či utáhnout nedají.

     photo olympia_03.jpg

    5. Crocsy a "žabí boty" na veřejnosti
    Abyste si nemysleli, proti Crocsům nic nemám. Ale jsou něco jako kadění na veřejnosti - nedělejte to tam, kam nepatří, nikdo na ně není zvědavý, protože jsou vhodné na určitých místech a na některých zase ne. Do zahrady, na dvůr, a především k vodě (jejich původní účel je paluba lodi a přístavní molo) a podobně. Podobně jsou na tom žabí hnusoboty, které proslavila Markéta Irglová, když v nich šířila český chic na Tony Awards.

     photo nevkus-trictvrtaky-sandaly-ponozky_zpslzob9eqp.jpg

    6. Ponožky v sandálech
    U nás něco jako letní uniforma. Jakmile se oteplí natolik, že můžete sundat trekové pohorky, strčíte nohy v zapraných bílých ponožkách do trekových sandálů. Ideální kombinací je ensemble tříčtvrťáků a rybářské vesty v barvě khaki či pískové, a ponožky vytažené co nejvýše k nohavici. Díra na palci či patě pak náleží jen těm nejstylovějším módním guru.

     photo nevkus-muz-nahore-bez_zpsjthucbwh.jpg

    7. Nahoře bez
    Jakmile se oteplí natolik, že ponožkovo-sandálovým fetišistům začnou páchnout chodidla, čímž v létě zlepšují klima v pražským pojízdných sklenících známých též jako tramvaje, objeví se jejich příbuzný druh - statní páni nahoře bez, kteří se o vás v tramvají opírají svými zpocenými, ulepenými břichy, potažmo otírají přebytečný pot o plastová či dýhová sedadla. Jeden pak neví, zda si má podat napřed antibakteriální gel nebo čichací sůl.


    8. Trekové batohy jinam než na tůry
    Je pravda, že od dob, co jsem přestal navštěvovat FF UK, co jsem byl naposledy na ledovci v Hintertuxu a co moc nejezdím MHD vídám trekových batohů ke všemu mnohem méně. O to větší šok pak zažívám, když to potkám v Národním divadle, na plesu, a na podobných místech, kde byste zavazadla  s vodním sloupcem schopná pojmout rozsáhlou horolezeckou výstroj vůbec nečekali. Ono by to mohlo vypadat, že si vymýšlím, protože zní neuvěřitelně a absurdně, že by někdo šel do obchodu s potřebami na túry, když potřebuje tašku do města na denní nošení či ke společenskému oblečení, ale je to tak.

     photo nevkus-zlat etzy_zpsb0d7paku.jpg
    Ilustrační foto, pravého českého řetězového stylaře jsem nemohl najít. Toto je prý "styl", který ale nechápu, protože zlaté zuby a řetězy nosili ukrajinští dělníci v 90. letech, když u nás na vesnici kopali novou kanalizaci.

    9. Zlaté řetězy
    Nemám nic proti řetízkům, ale záleží na tom, kdy, kam a s čím je nosíte. Oblek s rozhalenkou na pět knoflíků a desatero vulgárních zlatých řetězů zamotávajících se do chlupů na hrudi je oblíbeným doplňkem kolotočářů. 

     photo nevkus-igelitka_zps138i3azr.jpg

    10. Igelitky
    Pokud nepotřebujete soupravu cepínů, nebo co já vím co v těch turistických batozích na matfyzu pořád někdo tahá, vystačí vám igelitka. Tato česká stylová obdoba Birkinky se nehodí vůbec nikam, a když už se ženete ve čtvrtek za kuropění do Kauflandu bojovat o o korunu zlevněný margarín, o kterém si myslíte, že je máslo, vezměte si na něj plátěnou tašku. Nejen, že nebudete vypadat hrozně, ale uděláte něco pro životní prostředí, a časem za igelitky ušetříte peníze třeba na shnilou brokolici v akci! ;) 

    11. Košile s kravatou bez saka
    Pamatujte si, že pokud si uvážete kravatu, musíte si vzít také sako. Pokud chcete jít bez saka, nechejte doma i kravatu. Vesta (viz bod č. 3) není sako - jen ve vestě nebo v košili s kravatou (nebo s motýlkem, aby se náhodně neoběsily) bez saka chodí oblečené malé děti na svatbu.


     photo nevkus-kravata-kapesnicek-a-manzetove-knoflicky_zpsalm1g5jl.jpg

    12. Souprava kravaty, manžetových knoflíčků a kapesníku
    Ano, doplňky a oblečení mají ladit. Vybírejte si kapesníček v podobných tónech nebo vzorech jako je kravata. Pokud si v tom nevěříte, noste bílé kapesníčky. Co je však nejhorší, jsou soupravy kravaty, manžetových knoflíčků a kapesníku ze stejné látky. A z toho nejlesklejšího a nejlacinějšího saténu. FUJ! A na to, že kravata by měla mít ideálně stejnou barvu jako šaty partnerky, se vykašlete. Nevím, kdo to vypustil do světa, ale je to hrozné. Hlavně když má žena šaty z kilometrů té nejlacinější polyesterové organzy nebo hnusosaténu. Oblečení páru ve společnosti by mělo ladit, ale tím je myšleno, že ke smokingu si žena vezme odpovídající (formální a elegantní) šaty, nebo že jako protějšek k večerním šatům si nebude muž brát kravatu s proužky.


     photo nevkus-travnicek-leskly-oblek_zpsfopti3gi.jpg

    13. Lesklé obleky
    Nenoste je, ani pokud jste fanouškem Michala Davida, a pozve vás na mejdan podle plánu. Hodí se leda tak pokud pracujete v cirkuse, u kolotočů, nebo chcete prorazit na TV Šlágr a zcela zbytečně potřebujete odvést pozornost od svého neumětelství. Víte, proč se lesknou? Protože jsou obvykle z levné polyesterové látky, takže vám v nich bude horko a budete úžasně smrdět, což je jednou z vlastností umělých látek. A pokud vás zachvátilo úplné šílenství a oblečete si jej více než jednou, nedej Bože, jej budete nosit často, objeví se žmolky. Paráda! A vůbec, pokud si chcete koupit oblek a obsahuje polyester, nechte jej v obchodě a kupte si oblek vlněný.

     photo trekovky.jpg

    14. Trekové boty a sandály
    Když sandály, tak kožené, páskové, hezké. Ne barevné, nylonové trekové hrůzy s nohami špinavějšími než měli hobiti v Pánovi prstenů, nebo se žlutými plesnivými nehty. A pohorky ke všemu k Česku patří jako kimono k Japonsku. Když jsem studoval na FF UK, měl jsem dojem, že je snad nafasujete s indexem nebo že jejich nošení nařizuje školní řád.


     photo nevkus-hudebni-divadlo-karlin-premiera_zpsxvjhpevt.jpg

    15. V čem nevyrazit do divadla...
    A jako bonus je tady fotka z premiéry Orfea v podsvětí v Hudebním divadle Karlín. Jo, řeči o tom, že Karlín není La Scala, si nechejte. Také to ale není rybník v Horní Dolní, abyste tam chodili v takové hrůze. Je tady všechno. Široké modré džíny, hranaté škrpály, rybářská vesta s naditými kapsami, svatá trojice kapsičky na mobil, igelitky a ledvinky (tu by měli přejmenovat na prsenku či hruděnku, protože se teď nosí zavěšená na krku a houpe se na prsou kolmo k zemi). Jára Cimrmam je něco jiného než Libuše ve Státní opeře, takže to chce soudnost. Ale když přijdete do lóže a na věšáčku už tam visí mikina s obrovským logem Nike s kapucí a ve vedlejší lóži z bohatě vyřezávaného zlatého dřeva se sametovým polstrováním mají dva muži havajské košile rozepnuté až do půli hrudi... 

    0 0


     photo hunter-boots-czechfashionisto_01_zpszdegdb9r.jpeg

    Dlouho jsem toužil po holínkách Hunter. Jsou z přírodního kaučuku, mají být kvalitní a pohodlné, jsou ikonou britského stylu, a nosí je královská rodina. Po dlouhodobém rozhodování se nad tím, zda opravdu potřebuji gumáky za čtyři tisíce (v létě je ještě o dvacet Liber zdražili!), jsem si je před Vánoci koupil. 

    Samozřejmě jsem se předtím díval po jiných možnostech. Holínky z pracovních oděvů nebo hobby marketů jsou levné, ale ošklivé, a hlavně hrozně nepohodlné. Pak mám holínky Crocs, které sahají asi nad kotníky, a nosím je celkem často a jsem s nimi spokojen, ale když je venku opravdu hnusně, prší a je bláto, mám zastříkané nohavice. Před dvěma lety jsem měl možnost podívat se na francouzské holínky Aigle, ale nebylo to ono. 

    Navíc když máte velikost 13/48, výběr je poněkud omezen. Vlastně - jediný, kdo vyrábí kvalitní holínky v této velikosti je Hunter, který má jen pár modelů, ale ne ten klasický, který je dostupný ve spoustě barev. Také jsem chtěl takové, u kterých se dá regulovat horní šíře (přes lýtka). Tak jsem vybral holínky Hunter z kolekce Field, a byl to dobrý nápad, protože se díky tomu skvěle nazouvají a zouvají. Díky tomu jsou to teď moje nejoblíbenější boty - miluji boty bez šněrování. :D 

     photo hunter-boots-czechfashionisto_02_zpse2zzjkli.jpeg

    Přišly mně v obrovské krabici krásně a pečlivě zabalené a uvnitř srovnané, jako kdybych si je přinesl z obchodu. Když to srovnám s tím, v jakém stavu mně chodí zásilky od České pošty a jak po přepravě vypadá jejich obsah, už tam jde vidět rozdíl. Krásně voní přírodním kaučukem, materiál je měkký, a jsou neuvěřitelné pohodlné. Mají důkladnou, pevnou podešev, nejsou tedy odlité z jednoho kusu gumy. Také díky tomu se v nich tak dobře chodí.

     photo hunter-boots-czechfashionisto_03_zpstztashd0.jpeg

    Po zkušenostech s jinými, levnými holínkami, bych už jiné nechtěl, a to i přes vysokou cenu holínek Hunter. Ale dostanete za ně kvalitní obuv, která prý vydrží roky. Na to jsem zvědavý, ale pokud hledáte pohodlné holínky, určitě Hunter! :)

     photo hunter-boots-czechfashionisto_04_zpsd4rkslpe.jpeg

    0 0


     photo black-tie-smoking_05_zps9o09s67x.jpg

    Když na pozvánce stojí "black tie", znamená to smoking. Asi to víte, ale často jsem se ocitl na akcích, kde ti lépe oblečení měli něco jako oblek, a černou kravatu, která se k jejich pokusu o společenské oblečení vůbec nehodila. Až pak mně to došlo. Nevím, zda mě víc fascinuje ta lhostejnost a nezájem si zjistit, co "black tie" znamená (a na druhou stranu to, proč to tam hostitel či pořadatel nenapíše česky) nebo ta drzost přijít na takovou akci v čemkoli jiném. Většinou jsou to džíny a polo triko se zdviženým límce, aby bylo vidět vulgární logo na jeho rubu, v lepším případě blazer. Je to hloupé, ignorantské a sprosté vůči hostiteli. Na formální večírky se nosí smoking stejně, jako se na koupališti nosí plavky. 

    K pozvánce na Ples v Opeře dokonce přikládali návod, jak se na takovou akci obléct, což mně připadá smutné a k smíchu zároveň: "zveme vás na bál, ale protože jste burani, tady je návod krok za krokem, jak se máte obléct, když vylezete mezi lidi." Co tedy smoking je, a jak má vypadat? 

     photo black-tie-smoking_02_zpskbagqk6m.jpg

    Smoking vznikl jako neformální večerní oblek, který pánové z vyšších vrstev nosili namísto fraku při domácích večeřích, kdy neměli hosty nebo v pánském klubu. Až někdy ve dvacátých letech se rozšířil a jako večerní oblek de facto nahradil frak, který se ale stále nosil na plesy a formální večerní události. 

    Smoking se skládá z černého saka z jemné vlněné látky (občas bývá tmavě modrý) a kalhoty stejné barvy a materiálu. Oproti běžnému černému obleku se liší tím, že má klopy a knoflíky potažené hedvábným saténem či rypsem, a souhlasící lampasy na kalhotách. Límec je špičatý nebo šálový, i když v poslední době se objevují smokingy s obyčejným oblekovým límcem. Zapínání může být buď jednořadé, obvykle na jeden knoflík, nebo dvouřadé. A vzadu nemá rozparky. Ty mají saka od toho, aby usnadňovala pohyb; čím více rozparků, tím méně formálním sako je.

    Dříve se ke smokingu nosila černá vesta ze stejné látky jako oblek, ale protože emancipace je dnes natolik pokročilá, že kvůli dámských lehkým šatům, ve kterých jsou téměř nahé, je všude přetopeno aby nezmrzly, a proto jsme se dočkali malé úlevy v podobě smokingových pásů, jejichž smyslem je zakrýt pas kalhot. Není v tom horko jako ve vestě, která je však elegantnější, ale není to vůbec praktické, když potřebujete na záchod. Obojí dohromady nenosíme nikdy. Snad nemusím zmiňovat, že k obleku by se neměl nosit opasek, a už vůbec ne ke smokingu, ale kšandy.

    Ke smokingu se nosí bílá košile, která má zpevněnou náprsenku - ať už nařasením látky či vyztužením - a má buďto krytou légu nebo ozdobné knoflíčky (nezakrývá je kravata, tak proto). Límec je ten, kterému se u nás říká frakový, což není moc logické, protože pokud vím, stojací límec s přehnutými rohy se původně nosil ke smokingu a ne ke fraku, ale dnes už je běžný také obvyklý přeložený límec. Aktuální vydání příručky etikety britského nakladatelství Debrett's říká, že by se měl nosit ten přeložený, ale stojáček je klasika.

    Manžety se zapínají manžetovými knoflíčky. Dříve bývaly límce, manžety i náprsenky naškrobené do vysoké tuhosti, ale to se dnes nedělá, a asi proto někdo přišel s pravidlem, že košile smokingu má mít dvojité, tzv. francouzské manžety. Ale pokud máte košili s jednoduchými manžetami ke fraku, klidě ji noste i ke smokingu. Nejlepší večerní košile prodává Knize v Pánské pasáži. Stojí asi 3.500, a vypadají božsky.

     photo black-tie-smoking_04_zpsypnbf8hb.jpg

    Motýlek je vždy černý, z hedvábí, a vázací. Pokud už nosíte smoking, naučte se vázat motýlka, je to snadné. A vyberte si motýlka, který ladí k vaší tělesné konstituci. Jednou jsem viděl reklamní fotku jednoho motýlkářství, kde měl model klasického motýlka, ale protože chlapec byl rachitický až běda, vypadal na něm motýlek asi třikrát větší než normálně. A nechcete snad vypadat jako Ferda mravenec, ne? Stejně tak blbě vypadá malinký motýlek na urostlém muži.

    Nejvhodnější obuví jsou lesklé šněrovací oxfordky či lakové polobotky, ponožky dlouhé (proboha, neříkejte "vysoké"!) a z černého hedvábí. Kdysi bývaly hedvábné ponožky tenké jako pavučinka, a měly ten nádherný matný lesk, jaký má jen přírodní hedvábí. Dnes vypadají jako z jemné bavlny, i když jsem za ně v berlínském KaDeWe utratil závratnou částku.

    Sametové střevíce (ještě k tomu s monogramem) noste jen doma, ale asi nežijete na zámku a nepořádáte večírky, na které by vaši hosté chodili ve smokingu, tak jim odolejte, nebo si je nechte na večírky, kde budou vyžadovat "creative black tie", ne na formální večírky (večírkem rozuměj společnost, která se koná večer, ne disko nebo že se jdete ožrat někam do hampejzu). Lakové střevíce s rypsovou mašličkou, které byly vytlačeny právě polobotkami, už se dnes téměř nevidí.  Rozhodně ne u nás. Tady můžeme být rádi, když si muž na ples vezme čistou košili a kravatu. U nás je neseženete, ve Velké Británii se ještě nosí, a z dnešního přehnaně maskulinního pohledu na svět asi nevypadají dost mužně. Podle mě jsou úchvatné.

    Smoking se nosí vždy jen po šesté hodině (proto je divné a nepatřičné jej nosit na u nás běžné denní svatby), a stejně jako u fraku platí pravidlo, že přes něj musíte nosit svrchník. V zimě je ideální chesterfield. Pokud nosíte klobouk, má být tvrdý (homburg, buřinka, cylindr), a rukavice mají ladit ke svrchníku, tedy z šedého či přírodního krémového semiše, ale nikdy hnědé, a bílé rukavice se nosí až uvnitř místnosti, ale takové události jsou dnes vzácné. Dnes se říká, že rukavice mají ladit s obuví, ale jak jsem psal ve svém článku o nošení rukavic, černá je sice universální, ale nudná, a dříve černé rukavice nosili jen smuteční hosté a služebnictvo. Ale nic jimi nezkazíte. Klasikou je také bílý hedvábný šál, jehož smyslem je chránit náprsenku (a u fraku také bílého motýlku) před ušpiněním od prachu či deště na ulici. Rukavice, klobouk i šál, popřípadě hůl zůstávají v šatně.

     photo black-tie-smoking_03_zpsbqlbno1p.jpg

    Etiketa říká, že ke smokingu a fraku se nenosí náramkové hodinky. Prodejci luxusních hodinek však chtějí prodávat, a tak už i dobré časopisy o módě a stylu říkají, že toto pravidlo už neplatí, zvláště když na druhé straně je reklama na hodinky od dobře platícího inzerenta. Už vůbec je nenoste, pokud nejsou decentní a s černým koženým řemínkem. Vulgární hodiny na ruce připomínající orloj vypadají hrozně samy o sobě, natož tak se smokingem. Do kapsičky saka patří bílý kapesníček a v klopě se nosí květina, obvykle bílý karafiát. Červený nosí komunisté, tak se na něj vykašlete, a ve starých pramenech jsem našel četné zmínky, že se nosily i jiné bílé květiny, třeba lilie, ale u těch pozor, rád z nich padá pyl, který už sotva vyčistíte. A pokud vás napadlo nechat si udělat mini pugét do klopy, jak to dnes vídáme na svatbách, ihned to zase zapomeňte.

    V létě nebo někde na riviéře, kde dříve boháči a šlechta trávili zimy, je oblíbené také bílé či krémové smokingové sako bez lesklých klop. V březnu v něm budete vypadat jako kapelník, v říjnu také. I když na Oscary je všichni nosí, aby měli v GQ o čem psát.

    Tento smoking je od Blažka, kde mají zrovna výprodeje a oblek vám upraví na míru, a koupíte tam také hedvábné pásy a motýlky a vše potřebné. Velký výběr smokingů mají ve Van Graafu, u Knizete zase velké ceny, tak si vyberte podle toho, co vám vaše konto dovolí. Ale když už chcete smoking, nekupujte si nějaký laciný polyesterový šunt, jaké mají v Marks & Spencer nebo v tom příšerném Bandi Vamos (jen tak pro zajímavost, v Bandi mají smokingový pás a motýlka z polyesteru za stejnou cenu jako to stejné ale z hedvábí u Blažka). Za prvé vám v tom bude horko, takže se budete potit a smrdět a nebudete se cítit pohodlně, z čehož pramení přesvědčení mnohých mužů, že nosit oblek je očistec.

    Smoking a sako je od Blažka, skleněné manžetové knoflíčky Yabloglass z tradiční české dílny, prsten z aukční síně Dorotheum, rukavice Napa Dobříš a lakýrky nějaké obyčejné z e-shopu na Ebay. S velikostí 13 nic lepšího neseženu, pokud za ně chci utratit méně než deset tisíc.

    Přeji hezkou plesovou sezonu! :)

     photo black-tie-smoking_01_zps6dyug2a1.jpg

    0 0
  • 01/20/19--21:49: Jak na unavenou pleť

  •  photo Clinique-for-men-anti-fatigue 1_zps4syvmpcg.jpg

    Když jsem před asi devíti letech začal nakupovat u Clinique (už mají dokonce e-shop!), chodil jsem tam pro přípravky na mastnou pleť a akné. Teď, na prahu třicítky, si vybírám takové krémy, které budou dostatečně hydratovat, a pomohou mně předcházet vzniku vrásek. Znáte to - žijeme rychle a hekticky, děláme více věcí najednou, málo spíme, vystavujeme pleť nečistotám, slunci, zimě a jiným škodlivým vlivům, a pleť pak vypadá unaveně, stárne, a tvoří se vrásky.

    Nedávno jsem si odtud odnesl pár novinek, které se přesně k tomuto hodí - z řady Clinique For Men Anti-Fatigue. Jsou v praktických krásných šedo-oranžových obalech, díky kterým se snadno používají. 

     photo Clinique-for-men-anti-fatigue 3_zpstkrsx4ja.jpg

     photo Clinique-for-men-anti-fatigue 4_zpssxpl6zwa.jpg

     photo Clinique-for-men-anti-fatigue 5_zpst23i2gwt.jpg

    Prvním produktem je Anti-Fatigue Exfoliating Powder Cleanser. Jedná se o čistící pudr, který se dá používat dvěma způsoby - jako energizující denní čistící přípravek nebo jako jemný peeling, který pleť zbavuje únavy, škodlivin a nečistot. Když jej smícháte s dostatečným množstvím vody, získáte bohatou čistící pěnu; když jej smícháte jen s několika kapkami vody, vznikne vám exfoliační pasta, která pleť nejen do hloubky vyčistí, ale také připraví pleť na dokonalé oholení.

    Nejlépe do mokré dlaně si nasypte trochu pudru. Pokud jej chcete používat na každodenní čištění pleti, smíchejte jej s vodou v dostatečném množství tak, aby vytvořil pěnu. Tu krouživými pohyby vmasírujte do obličeje, oblasti očí se vyhněte. Opláchněte vlažnou vodou a používejte dvakrát denně; ráno a večer. Pokud jej chcete použít jako exfoliační přípravek, smíchejte ho s několika kapkami vody tak, abyste vytvořili pastu. Krouživými pohyby vmasírujte do obličeje, jako když používáte peeling, a opláchněte vlažnou vodou. Nepoužívejte jej takto denně; dvakrát, třikrát týdně stačí. ;)

    Anti-Fatigue Exfoliating Powder Cleanser „probudí“ pleť, zanechá ji svěží a hloubkově vyčištěnou díky kyselině salicylové, která odstraňuje odumřelé buňky. Detoxifikuje a čistí pleť, a vytahuje z ní nečistoty a škodliviny, čistí póry a odstraňuje maz viditelně už při prvním použití, a při dlouhodobém používání vypadá pleť čím dál tím lépe.

     photo Clinique-for-men-anti-fatigue 6_zpspqhycfsy.jpg

    Další novinkou je Anti-Fatigue Hydrating Concentrate SPF40, denní hydratační přípravek, který osvěží pleť, opravuje známky stárnutí, a brání před moderními agresory, tak aby pleť vypadala mladší.

    Používá se velice jednoduše – naneste 1-2 pumpičky na konečky prstů a rozetřete na obličeji a krku. Jedná se o lehký gel bez oleje, který se lehce a rychle vstřebá a nezanechá na pleti mastný film. Ideální pro mastnější pleť, a přitom dost hyratuje i v tomto mrazivém počasí.

    Obsahuje látky, které pleti dodají energii a svěžest, která se projeví ihned, a vydrží svěží a hydratovaná po dobu 12 hodin. Navíc obsahuje ochranu proti UVA a UVB, infračervenému záření a modrému světlu (to vyzařuje elektronika), aby byla pleť chráněna před viditelným i neviditelným zářením.  Při pravidelném používání vypadá pleť zdravě a méně unaveně, a redukují se linky a vrásky, takže vypadá mladší.

     photo Clinique-for-men-anti-fatigue 7_zpslkqd3htw.jpg

     photo Clinique-for-men-anti-fatigue 8_zpsmwo6wgqz.jpg

    Poslední novinkou je tento roll-on. Mám ten z pánské řady, který nosím u sebe, a podle potřeby nanáším pod oči, aby nevypadaly opuchle. Okamžitě pleť osvěží. Nejlepší je skladovat jej v chladničce. Ideální produkty pro muže, kteří nemají času, ale jsou trochu marniví... :)

     photo Clinique-for-men-anti-fatigue 2_zps3dduxz21.jpg

    0 0


     photo kozesinove-farmy-kfc-kozich_zpsj34u2pjm.jpg

    Ekologové a odpůrci kožešin jásají - dosáhli svého, a od začátku února u nás začal platit zákaz chovu zvířat pouze nebo primárně za účelem získání jejich kožešiny. Spousta "normálních" lidí, kteří konzumují maso, vejce či mléko a další produkty živočišné výroby to také schvalují, přitom zvířata, jejichž produkty bez okolků konzumují, žijí v úplně stejných, ne-li horších podmínkách.

    Argumentují tím, že kožešinu prý nepotřebujeme, ale maso ano. Opravdu? Více než 40% populace indických vegetariánů by asi nesouhlasila. Není tedy pokrytectví obhajovat svoje pohodlí, kvůli kterému zvířata trpí, ale odsuzovat chov kožešinových zvířat, který tvoří asi jednu tisícinu, tedy jedno promile u nás chovaných užitkových zvířat? Je to jen populistický tah našich politiků, kteří nechtějí zakázat klecový chov kuřat, ale ochotně zničí devět malých podniků, aby ochráncům zvířat zavřeli hubu a udělali dojem, že se starají o blaho zvířat?

    Kdo jsou odpůrci kožešin?
    Když pomineme vegetariány, kterých jsou u nás asi 2 % populace a veganů, kterých je prý 1 - 1,5 % Čechů, komu kožešiny vadí? Jsou to lidé s pokřiveným názorem na zabíjení zvířat. Týrání kuřat v klecích a velkochovy s podmínkami mnohdy strašnějšími než na kožešinových farmách jim nevadí, protože maso, mléko a vejce a výrobky z nich denně konzumují a nedokáží si život bez nich představit. Takže nikoho ani nenapadne vytáhnout si s prominutím hlavu z prdele, a zamyslet se nad vlastním pohodlím a vlastním životním stylem.

    Pohled na mrtvého roztomilého norka s heboučkým kožíškem je pro některé lidi smutný, ale obchody plné mrtvých těl zvířat rozřezaných na beztvaré kusy masa jim nevadí (vzpomeňte si na skandál kolem prodeje celých podsvinčat, kdy pohled na ně zákazníky šokoval). Ani vejce z klecí, ani mléko od krav, které chovatelé nutí mít telata, aby nepřišly o schopnost tvořit mléko, zatímco jim telata odebírají. Takže až si budete do kávy nalévat mléko, vzpomeňte si na Příběh služebnice.

    Počet zvířat ve velkochovech nikomu nevadí
    Podle statistiky u nás bylo v roce 2017 celkem 24 621 679 kusů skotu, prasat, ovcí, koz a drůbeže oproti odhadovaným "až" 20 000 zvířat chovaným pro kožešinu. To tedy znamená, že téměř 25 miliónů zabitých zvířat nikoho nezajímá, ale jedna ani ne jedna tisícina, tedy necelé promile zvířat vyvolává emoce, nenávist, a nadávky demagogických ochránců zvířat a běžných lidí, kteří zabitá zvířata a jejich produkty konzumují. Jen tak pro zajímavost, třeba koz se u nás chová přes 28 000. Dá se tedy logicky vyvodit, že konzumovat kozí produkty či maso je skoro stejné jako nosit kožešinu. 


    Opalování vemen, týrání krav, a odebírání telat.

    Pokrytectví: některá zvířata kvůli vám trpět mohou, jiná ne
    Že trpí skot, prasata a drůbež vám nevadí, protože máte pocit, že se bez toho neobejdete, přitom je to jen vaše pohodlí. Nepřipadá vám to naprosto zvrácené? Fascinuje mě, kolik lidí je proti kožešinám, přitom sami konzumují maso, vejce, mléko a další výrobky živočišné výrobky v obrovské míře, nosí kožené oblečení, boty a doplňky, dokonce si kůží zvířat potahují gauče či pohovky v autech, a vůbec jim nepřipadá zvláštní, že je u nás kvůli tomu ročně zabito 24 a půl miliónu zvířat, oproti dvaceti tisícům zvířat chovaným pro kožešinu.

    Mezi tím, zda v kleci žije norek nebo kuře a pak kvůli užitku člověka zemře, není rozdíl. Všechna hospodářská zvířata trpí stejně, a pak jsou zabita.

    Propaganda jako za Reichu, 
    Ochránci zvířat na to jdou od lesa. Je jim jasné, že každá městská puberťačka, ba i dospělá žena, která nikdy neviděla chov zvířat či jejich porážku se spíše rozněžní nad pohledem na norka s růžovým čumáčkem, než na prase válející se ve vlastních výkalech. A že je jednodušší nadávat lidem, kteří si koupí kožich nebo kožešinový límec (beztak jsou to namyšlení snobi!), který jim bude sloužit celý život a ještě jej někdo zdědí, než nadávat sama sobě pokaždé, když si dají café latte, mléčný shake nebo si udělají míchaná vajíčka.

    Ochránci zvířat vyčlenili určitou skupinu lidí, na kterou směřují veškerou svoji zlobu, a které pak všichni obviňují z týrání zvířat, kterého se přitom sami účastní v mnohonásobně větší míře. Vše je podloženo sugestivními záběry z kožešinových farem. Herr Goebbels a Leni Riefenstahl by na ně byli pyšni!


    Cesta kuřete od jatek až do supermarketu

    Demagogie a dezinformace
    Proč nám ale stejnou měrou neukazují videa z toho, jak probíhá třeba získávání mléka či vajec? Ochránci využívají neznalostí běžných lidí, které chtějí získat pro svoji věc. Víte, jak vypadá velkochov? Jak to chodí na jatkách? Viděli jste někdy zabíjačku? Víte, co se stane mezi tím, kdy zvíře žije, a kdy se jeho maso objeví v plastově vaničce v supermarketu? Opravdu si myslíte, že ve velkochovech žijí zvířátka sluníčkově a těší se na smrt, zatímco na kožešinových farmách je nelidsky týrají? Ne, je to všude stejné. Proč všichni víte, že norky a lišky týrají, ale nikdy jste neviděli, jak roztomilá žlutá kuřátka zaživa padají do drtičky, protože jsou to kohouti, a ti nesnášejí vejce, takže jsou k ničemu?

    Nebo záběry tisíců kuřat mačkajících se v obrovských halách? Možná jste je viděli, ale představa chutného steaku, který si nechcete odpustit je mnohem lákavější, a co byste dělali bez KFC a Mekáče, když se ve tři ráno vypotácíte z baru a máte hrozný hlad? 

    Zvířata na kožešinových farmách netrpí. Tedy trpí stejně jako dobytek ve velkochovu. Spíše trpí méně. Žádný chovatel se nebude o svoje zvířata starat špatně, protože vše by se pak podepsalo na kvalitě kožešin z nich. Zaživa se stahují možná tak v Asii. A v takovém počtu kožešinových zvířat se u nás nedá mluvit o kvantitě, jak je tomu ve velkochovech zvířat, z nichž si pak kupujete laciné párky a kilo kuřete za padesát korun.

    Bez kožešiny žít můžeme, bez masa ale ne
    Pokud máte (pra)prarodiče, zeptejte se jich, jak často jedli maso, vejce a mléko před válkou, kdy byla hospodářská krize, během války, a po válce. A jak velké byly porce masa v dobách Rettigové, a jak často je běžní lidé jedli? Hlady neumřeli. Přes 40 % Indů jsou vegetariáni, takže ano, bez masa žít lze. Ale když steak je tak dobrý, a dát za vepřový řízek v restauraci stejně jako za "pouhý" salát je divné, že? A kilo hovězího má tolik kalorií, co 6,7 kg salátu, takže je jasné, že si chcete dát steak s přílohou, a ne dvě kila listí.

    Generalizace
    Jeden chovatel týrá zvířata = týrají je všichni, zakažme je! Toto je podle mě vůbec nejvíce fascinující - vyřešit malý problém restriktivní formou ve stylu paní Pohlové, než řešit samotný problém. Někdo přišel na to, že na kožešinové farmě někdo "týral" zvíře, tak je zakázali. Týral je v uvozovkách, protože ke stejnému zacházení dochází i ve velkochovech, odkud pak denně kupujete vejce, mléko a maso. Když ten lékař v nemocnici zabíjel pacienty, zakážeme všechny nemocnice nebo se potrestá onen lékař a dohlédne se na to, aby se situace neopakovala? Když se teď přišlo na to, že nějaká matka loni v dubnu zabalila novorozeně do pytle na odpadky a odhodila je do kontejneru, zakážeme všem ženám těhotenství? 


     photo kozesinove-farmy-kozich-petice_res_zpsuvokgjpx.jpg
    Zajímavé argumenty najdete také v Petici pro záchranu kožešinových farem v ČR.

    Kožešiny, móda, a udržitelnost
    Bavíme se tady o chovu zvířat pro kůži či kožešinu, ne o lovu tuleňů či exotických a vzácných kočkovitých šelem v přírodě. Prosazuji nakupování kvalitních věcí, nákupy v second handech, aby lidé dbali na původ svého oblečení a kupovali si méně kvalitního oblečení, které vydrží dlouho a nevyrobilo je zotročené čínské dítě, které pak v troskách továrny umře. A přitom někdo - včetně veganů - prosazuje výrobu umělohmotných materiálů, ze kterých se vyrábějí boty či umělé kožešiny. Stella McCartney se chválí tím, že nepoužívá kůži ani kožešinu. Takže prodává kabelky v podstatě ze stejného materiálu jako Vietnamci na tržnici, jen o něco lepší, jsou ale mnohem dražší a v přírodě se nerozloží. Na rozdíl od kožešiny nebo kůže. 

    Nadprodukce a plýtvání
    Toto platí pro všechno. Ať už maso, kožešiny či nábytek nebo elektroniku, a je to špatné nastavení dnešních lidí. Potřebujeme jíst tolik masa? Musíte mít ten nový model telefonu (jímž dáváte najevo svoji náležitost k určité skupině lidí už tím, že mu neříkáte telefon, ale ájfoun), i když ten předchozí model stále funguje? Potřebujete každé dva roky novou televizi kvůli větší úhlopříčce? Opravdu musíte jíst kýbl stehýnek několika mrtvých kuřat z KFC (a pak někomu hejtujete límec z jedné lišky)? Opravdu musíte mít plnou lednici jídla, které se pak kazí, a tak je splachujete do záchodu?

    Kožešinou se naopak neplýtvá. Možná snad hrstka milionářů? Nemyslím si. Nikdy jsem neslyšel o tom, že by někdo po dvou letech vyhodil norkový kožich. Mám doma dva kožichy a různé kožešinové límce, všechny ze sekáče, staré desítky let. Třeba ta polární liška bude asi ze 40. let, přesto je ve skvělém stavu, a jistě si dokážete představit, kolika lidem to jedno mrtvé zvíře sloužilo. Kolik kuřat během sedmdesáti let zkonzumujete vy? Nikdy jsem si novou kožešinu nekoupil, vše mám ze sekáčů, takže kožešina opravdu bude sloužit, dokud se nerozpadne, když už bylo zvíře jednou zabito. Zatímco odpůrci kožešin jistě nemohou říct, že by si kupovali prošlé, shnilé maso a nějak je využívali či jedli.


     photo vegani-utoci_09_zpsvrke6x4e.jpg

    Umělá kožešina a kůže je pro životní prostředí mnohem horší než ta pravá
    Pokud se bijete v prsa, že nosíte jen kůži, takže kvůli vaší marnivosti nikdo nezemřel, tak toho nechejte a zamyslete se. Ano, obvykle je to kůže, která vznikla jako vedlejší produkt chovu skotu či ovcí a koz, ale tu velkou a těžkou krávu musel také někdo živit, napájet, a její prdy prý zvětšují ozonovou díru, ať už ji sníte nebo oblečete. Takže nosit "jen kůži" je stejné jako nosit kožešinu nebo jíst maso. Že se kůže nevyhodila je jen šetrnost chovatele. Dnes se nic, co by se dalo zpeněžit a dále zpracovat, jen tak nevyhodí, i zbytky norků a lišek se využívají.

    Podle Indexu udržitelnosti je výroba pravé kůže větší zátěží pro životní než výroba té umělé. Ale pravé materiály slouží mnohem déle, není potřeba jich tedy vyrábět tolik, a jsou dražší, takže si dobře rozmyslíte, zda tu koženou bundu za desítku po pěti nošeních vyhodíte a koupíte si novou, nebo ne. U polyuretanové bundy z výprodeje v Bershce za tři stovky je vám to jedno. A pravé materiály se na rozdíl od těch umělých rozloží. Ty umělé se nerozloží. Navíc jsou to směsi různých umělin a chemikálií, takže se ani nedají recyklovat,  protože kompozitní materiály se recyklovat nedají, a při jejich čištění a praní se do vody uvolňují mikročástice plastu, které pak jí plankton, ten žerou ryby, a ty jíme my. Takže kvůli plastovému oblečení lidí, kteří chtějí laciné oblečení a boty, a kvůli veganům, máme vodu a mořské živočichy plné plastu, který pak nevědomky jíme. A množství laciného a nekvalitního oblečení a "veganské" kůže a kožešiny, které skončí na skládkách či v oceánech, je odporné.

    Nechci hejtovat vegany, ale nálepka "vegan" se dnes totiž často zneužívá pro marketing fast fashion, laciného oblečení, kvůli kterému sice nezemřelo zvíře, ale při jejíž výrobě vzniká spousta chemikálií a odpadu, který je nerozložitelný. Takže až si zase budete kupovat koženkové legíny a umělý kožich připomínající chemlonovou deku z NDR, myslete na to, že je za dva roky nejspíš vyloví děti na Bali. A vy pod tu fotku na facebooku dáte plačícího smajlíka. Ale na to, že je to i vaše vina, vůbec nepomyslíte, protože třídíte odpad, že jo! O tom, jak jsou vegani milí a hodní, si přečtěte tady.


    Jak to vypadá v klecových chovech

    Politika a populismus
    Jistě jste zaznamenali, že některé obchody upravili marketing současné módní vlně ekologického chování, a odmítly prodávat vejce z klecových chovů. Mluvilo se i úplném zákazu chování kuřat v klecích. Ale tady narazili na odpor některých politiků

    Zákazem kožešin politici lidem ukázali, že jakože udělali něco dobrého a ochráncům zase na chvíli zavřou hubu, a zase nějakou dobu pro zvířata (ani pro lidi) nic dělat nemusí. ANO ze sebe dělá světce, zatímco třeba ODS je proti zákazu, ale požaduje přísné kontroly chovu, což mně přijde mnohem rozumnější.

    Proč nechtějí zakázat klecový chov? Naštvali by voliče! Babiš svoje voliče opíjí koblihou a levnými kosteleckými uzeninami a pečivem, které je druhý den nepoživatelné a třetí den plesniví, aby měli všichni pocit blahobytu. Kdyby měli následovat příklad kožešinových farem a zakázat velkochovy, ve kterých zvířata trpí úplně stejně, maso by zdražilo, stejně jako vejce kuřat z volného chovu, a co by pak lidé dělali, když rádi konzumují nekvalitní uzeniny a maso, a teď by si museli kupovat jen produkty z provozoven s lidskými podmínkami? Pohoršili by si, zatímco teď mají pocit vyšší životní úrovně, když jedí maso - byť nekvalitní, a párky plné odpadu. 

    Velkochovy, jatka, závody zpracovávající maso z nich a celý tento průmysl zaměstnává spousty lidí. Kdyby živočišná výroba klesla, kde by vzali zaměstnání? Mrzkých 9 malých kožešinových farem, které provozují rodiny nebo jednotlivci s malým počtem zaměstnanců, s malým počtem chovaných zvířat. V průměru je to 67 120 zabitých zvířat denně na jatkách, oproti 55 norkům a liškám denně na kožešinových farmách. V tak malé míře nejsou zajímavé ani ekonomicky, ani jako zdroj pracovních míst, a tak se skvěle hodí pro uzavření v rámci konání dobrých skutků a zlepšování si image - budou volby. Že někomu zničili živnost, kterou celý život někdo vykonával a z vlastních peněz zbudoval, nikoho nezajímá.

    Pocit, že konáme vyšší dobro
    Myslíte, že zákazem dvaceti tisíců zvířat ročně spasíte svět? Ale prd. Poptávka po kožešinách pořád je, a vzhledem k tomu, že ji nosili lidé už v pravěku a odedávna byla považována za symbol luxusu, jen tak neutichne. Takže jako u jiného průmyslu se výroba přesune tam, kde jsou k tomu "vhodně podmínky". Myslím legální podmínky, ne podmínky chovu zvířat. O těch se dá v Asii jen těžko mluvit. Moderní otroci v tamějších továrnách na oblečení a šmejdy mají bídný život, takže si ani nedokážeme představit, jak to vypadá na tamějších kožešinových farmách.

    Díky ochráncům zvířat vlastně asi dokážeme. V rámci propagandy nám často ukazují videa z asijského pralesa, kde zvířata zaživa stahují. I když zaživa stahovat je také poněkud diskutabilní. Pokud se nepletu, prase či kuře na jatkách se také jen omráčí, a pak se nechá zaživa vykrvácet. Mělo by být v bezvědomí, ale technicky je stále naživu. 

    * * *

    Ptám se tedy - když zakázali chov zvířat pro kožešinu, neměli by zakázat také chov zvířat na maso, vejce, mléko, a podobně? Vždyť ta zvířata trpí úplně stejně nebo ještě hůř. Jen je jich tisíckrát víc a denně je konzumujete. Mám dojem, že v právu se tomu říká precedens.

    Kdo přiměl politiky ke schválení zákona o zákazu kožešinových farem, když veganů a vegetariánů jsou u nás možná čtyři procenta, a zbývající obyvatelé populace se podílejí na utrpení a zabíjení pětadvaceti miliónů zvířat ročně? Z toho pokrytectví je mně na nic. Proč to nikomu nevadí, a proč je propast mezi morálkou a  legálním zákazem tak hluboká? Proč vám nevadí sežrat na posezení kýbl se stehýnky patnácti kuřat, která za pár hodin vykadíte, ale kožich z jedenácti lišek, který slouží i několika generacím, vám tolik vadí? Neměli byste si zamést před vlastním prahem, než budete odsuzovat ostatní, a s hubou plnou kuřete někomu něco zakazovat?

    Pokud mohou velkochovy hospodářských zvířat nadále existovat, pokud mohou existovat jatka, pak přijetí zákona o zákazu kožešin omezuje svobodu podnikání, protože kráva, prase i norek jsou hospodářská zvířata, ze kterých má člověk užitek. Když chcete respekt a toleranci svého životního stylu, nepřikazujte a nezakazujte životní styl nikomu jinému. Vám také nikdo nepřikazuje co smíte nebo nesmíte nosit. Nosit tričko za tři stovky od dětského otroka z Bangladéše, které se po dvou vypráních rozpadne, je podle mě mnohem odpornější, než nosit límec z lišky z české farmy, který budete mít na celý život.

    A než se tady objeví hnidopichové: ano, všiml jsem si, že se občas někde objeví kampaň proti velkochovům nebo jednorázový ostentativní protest před KFC. Ale nikdy jsem si nevšiml masové kampaně či všeobecného názoru, že chov hospodářských zvířat je zlo a vražda. Nikdy jsem si nevšiml, že by někdo nadával lidem v supermarketu, kteří si kupují vejce, nikdo se znechuceně neohlíží po lidech, kteří pijí venti latte ze Starbucks, nikdo nekřičí "vrahu" na lidi s fastfoodem v ruce. Proč hejtujete někoho, kdo si za život koupí kožešinu z několika zvířat a má z ní užitek celý život, když se pořád sami cpete masem, mlékem a vejci, a nosíte kůži? Jste úplně stejní vrazi.

    0 0


     photo Gucci-balaclava_01_zpssss7ruvc.jpg

    Když jsem na Hypebeast.com uviděl titulek o rasistickém svetru Gucci, hned jsem si představil svetr s háknkrojci, Ku-Klux-Klanem a podobnými šokujícími motivy. Po shlédnutí fotky jsem však vyprskl smíchy. Je to holka s brýlemi v hnusném retro stylu, jaký je pro kolekce značky Gucci už několik sezón typický, oblečená v černém roláku s průstřihem na ústa ohraničeným červenými rty inspirovaný retro lyžařskými svetry (jak jinak). To je všechno?!

     photo Gucci-balaclava_02_zpswwg7mjb5.jpg

     photo Gucci-balaclava_03_zpsysfdp7zg.jpg

    Kritici roláku v tom vidí blackface, tedy černošské líčení převážně bělochů z divadelních představení z 19. století, ve kterých pomocí stereotypů zesměšňovali černochy. Já v tom vidím jen černý retro svetr s rudými rty, jaké vídáte běžně na kabelkách, tričkách, mikinách a podobně; jako důkaz mě teď napadá jen košile návrháře Lukáše Lindnera, ale v tomto případě z toho žádné furore nebylo. Takových nášivek mají na Aliexpressu desítky druhů za Dolar a méně, a nevypadá to, že by to někoho vzrušovalo. A jak moc je povědomí o blackface rozšířeno či jak je toto líčení vnímáno mimo prudérní USA by mě také zajímalo.

     photo Gucci-balaclava_04_zps4zcsgyle.jpg

    Všimněte si, že pánská varianta má rty tenké, zatímco dámská je má výrazné asi proto, že spíše než blackface mají značit nalíčení rtěnkou. Takže teď zakážeme všem kromě černochů používání červené rtěnky? Nebo se teď "bílé" rty budou smět malovat jen jinou než červenou barvou? Pak by také měli zavřít moji spolužačku ze střední, Kornélii Goldschmidtovou (chtěl jsem napsat "až by zčernala", ale to by asi nebyla šťastná volba), protože napodobováním aktuálních sestřihů a účesů Rihanny, kterou zbožňovala, a vlivem účinků přílišných návštěv solária v kombinaci s nadměrným používáním opalovacích krémů vypadala před maturitou jako Rihanna i bez toho, aby si obličej natřela krémem na boty, jako to dělali v divadlech v 19. století.

    Špatné prý bylo také načasování - v Americe je totiž únor Měsícem černošské historie, respektive té afro-americké.

    U nás v Čechách to asi vnímáme jinak, protože pravděpodobné jediným českým černochem, kterého většina z nás viděla, je Rey Koranteng a blackface jste asi nikdy neslyšeli, takže tady žádný rasový podtext nevidíme. Podle reakcí z Twitteru byli nespokojení hlavně černoši (což je pochopitelné). Tedy Afro-Američané, jak se jim teď v rámci politické korektnosti říká. Přirovnávali to k údajně rasistické klíčence od Prady, po jejímž shlédnutí jsem opět vyprskl smíchy, a pak jsem ještě narazil na fotky černouška v mikině H&M s nápisem "Coolest monkey in the Jungle", kde byste si řekli, že je dobře, že tam v rámci multikulturalismu vyfotili černocha, ale Háemko ji muselo po nátlaku nasraných lidí stáhnout z prodeje (a určitě ji spálili, což je super pro životní prostředí, že jo). 

    V lednovo-únorovém čísle CS Vogue jsem četl zajímavý článek Martina Váši o tom, jak společnosti odmítá, když se někdo ve většinové společnosti (rozuměj běloši) inspiruje jinými kulturami - i když naopak je to v pořádku. Afro u bělochů je podle některých škandál, ale Martin pak adoruje černošku z přehlídky Comme des garcons na jaro/léto 2019 s peroxidovými vlasy, které vypadají diskutabilně i na běloškách, a ty jsou ovšem v pořádku. Podle mě to vypadá jako pěst na oko. Ale ne proto, že by byla černoška a měla "bělošské" vlasy. Ale protože to vypadá stejně blbě, jako když se křídově bledá žena se světlými vlasy obarví na černo. Ideálně má pak většinu času odrosty v barvě "pochcané slámy". Nebo jako kdybych si já se svým snědým tónem pleti a s hnědýma očima odbarvil vlasy do stejné barvy. Ovšem halloweenské masky v podobě čelenek Indiánů, jimž kdysi američtí přistěhovalci ukradli půdu, a koho nezabili, toho zavřeli do rezervací, jsem už několikrát hejtoval. I celý Halloween, když jsme u toho.

     photo Gucci-balaclava_05_zpsdilix96c.jpg

    Gucci už se začátkem února omluvil a svetr stáhl z prodeje, takže půjde opět do spalovny. Tedy ne ten jeden, ale... Kolik myslíte, že Gucci vyrobí exemplářů od jednoho modelu? Divím se, že se k tomu ještě nevyjádřili ekoteroristé, a nezhejtovali Gucciho i Afro-Američany.

    Co si o tom myslíte vy? Je to rasismus nebo v tom rasismus hledají jen ti, kteíř jej vidět chtějí? Nebo je to jen ošklivý svetr za 890 Dolarů, a stejný nevkus jako podobně drahá bižuterie s penisy od Saint-Laurent Paris?

    0 0



     photo Moncler-Pierpaolo-Piccioli-FW19_01_zpszjngofs4.jpg

     photo Moncler-Pierpaolo-Piccioli-FW19_02_zpsitaz8rg3.jpg


    Už jste viděli novou kolekci Moncler, kterou navrhl Pierpaolo Piccioli? Kolekcí Moncler je vlastně několik, jsou očíslované, ale tato je zdaleka nejděsivější. Podle autora prý haute couture v době svého vzniku nebyla myšlena pro černošky, jak řekl Vogue, a proto navrhl tuto kolekci, a použil v této kampani černé modelky (o positivní diskriminaci se zatím nikdo navzdory nedávnému skandálu u Gucciho nezmínil).

    Proč na ně ale navlékl šusťákové pytle naplněné peřím? Nějak mně uniká spojitost mezi tím, že černošky v době vzniku haute couture žily na jiném kontinentu, takže si ji logicky nemohly pořídit, a tím, jak jim tuto křivdu chtěl Piccioli vynahradit. U Diora bych tomu věřil, ale že by byly tak nadšené ze šusťákovch skafandrů a kostýmů takové té ryby, co vypadá jako Kaplického knihovna, se mně nějak nechce věřit. Ekofašisty a vegany na něj, takové plýtvání peřím na takové ohavnosti! :D 


     photo Moncler-Pierpaolo-Piccioli-FW19_03_zps9dtwygcl.jpg

     photo Moncler-Pierpaolo-Piccioli-FW19_04_zpsoxlai3dh.jpg

    Aby to nám pánům nebylo líto, ve spolupráci (či "kolaboraci") s Moclerem pro ně Craig Green navrhl cosi, co vypadá jako kříženec nafukovacích lehátek do vody, jaká se v 80. letech vyráběla v Gumotexu (snad za použití dobového šusťáku) a přeměněných příšer ze seriálu Strážci vesmíru. Věřte mi! Babička v Gumotexu pracovala, a myslím, že pár těch lehátek ještě někde doma má.


     photo Moncler-Craig-Green-FW19_01_zps0pj9bvwb.jpg

     photo Moncler-Craig-Green-FW19_02_zpsc1e9wq8c.jpg

    Chápu, že smyslem přehlídek není jen ukazovat to, co bude za půl roku v obchodech, ale Moncler a jejich bizár prostě nechápu. Je to něco jako oblečení pro případ toho, že by Češi milující lyžařské bundy najednou zbohatli, a nechtěli na ples chodit jen v péřových bundách, ale v péřovém úplně všem? Tak totiž jejich přehlídky vypadají. Vezmou jakýkoli kus oblečení, ale ušijí jej v jakémsi sci-fi designu ze šusťákoviny a vycpou peřím. Nápad by to nebyl špatný, ovšem třeba oproti Desigualu, kde nakupují asi zbohatlé lesany a "porodní asistentky" propagující kanibalismus (tatarák z placenty je prý óbrmňamka a manža si bude čvachtat), jsou částky na jejich cenovkách stále příliš závratné.


     photo Moncler-Pierpaolo-Piccioli-FW19_05_zpsdelmyopg.jpg

    Nosí to vůbec někdo? Lady Gaga? Attention whores na plesu v Chamonix? Taková ta nomem omen, po jejímž shlédnutí a poslechu opravdu potřebujete kardiologa? Myslíte, že Moncler dělá i antikoncepční gulozapařovací péřové trencle? Nebo to má snad být něco jako to, když Kintěra přeměnil Rudolfinum na smetiště - umění?


    Ale abyste si nemysleli, že jen hejtuju, a i kdybych nebyl vyznavačem českého stylu "nejsou u nás pořádné hory, ale naše tělo díky křiklavé péřovce v lavině či před Kauflandem vždycky najdou", ale prostě chtěl kvalitní a krásnou péřovku, asi bych chtěl Moncler. Ale přes buřtový efekt péřovek a přes látku připomínající pytel na odpad a spojitost s armádami stejně vypadajících italských pubertálních turistů v Praze v únoru bych se asi přenést nedokázal. Ovšem v lyžařském smokingu Moncler mě nikdy neuvidíte.  


     photo Moncler-Pierpaolo-Piccioli-FW19_06_zps9wrgsfqf.jpg

    0 0
  • 03/06/19--17:03: Klubové sako

  •  photo klubove-sako_01_zpsbsjfulvu.jpeg

     photo klubove-sako_02_zpsbc9qteja.jpeg

    Už dlouho jsem chtěl klubové sako. Ideálně šedé, s emblémem na hrudi, a s kovovými knoflíky. Na začátku 20. století je nosili příslušníci sportovních klubů a bývala široce pruhovaná v klubových barvách. Ve Velké Británii se nosí dodnes, a připomínají saka školních stejnokrojů.

    U nás se mu říká také sportovní sako, což mně připadá poněkud úsměvné, když se u nás i do divadla chodí v trekových hadrech, natož tak aby někdo nosil sako "na sport". Nebo separátní sako, i když málokdy má emblém či nějaký znak na hrudi (to jsem viděl snad jen v Jáchyme, hoď ho do stroje :) Roky jsem chodil do Gantu, protože to je jediný obchod, kde by je mohli mít. Docela mě rozčilovalo, že v dámském oddělení je za těch asi deset let měli už několikrát, ale v pánském jsem na tento klasický pánský kousek nikdy nenarazil. Až nedávno se mně poštěstilo v sekáči, kde jsem je za pár korun našel. Přesně takové, jaké jsem chtěl. 

    Má volnější střih, jak tomu u sportovního saka má být, kovové knoflíky i emblém, jak jsem si přál. Tady je mám s hedvábnou proužkovanou kravatou (víte, že proužkované kravaty byly původně také znakem klubů či škol, a proto se moc nehodí na formální události?) taktéž ze sekáče a džíny, se kterými podobná saka a blazery nosím nejraději. Jsou ideální na jaro a podzim, kdy na kabát je brzy nebo pozdě, a v případě potřeby si pod ně vezmu svetr.

     photo klubove-sako_03_zpsm2w38yxn.jpeg

    0 0


     photo sek-second-hand_04_zpshfkd44zv.jpg

    Pokud mě sledujete často, víte, že miluji sekáče. Když jsem byl na střední, začal jsem obohacovat svůj šatník a doplňky nejen tam, ale i na Ebay, kde se dá sehnat vše možné, mnohdy za hubičku. Co ale dělat, když se chcete něčeho zbavit?

    Buďto je někomu věnujte, jako to většinou dělám já. Obvykle se zeptám kamarádů, zda to nechtějí, nebo to prostě dám mamce, ať to dá někomu, komu by se to hodilo. Ani s charitou to totiž není tak jednoduché, protože oblečení z kontejnerů na nechtěné oblečení končí na pultech sekáčů, vyhazuje se, protože recyklované a směsné látky už recyklovat nelze, a tak je dejte nějaké charitě, která je přímo předá potřebným. V Praze existuje i několik projektů, kam můžete nechtěné věci přinést, oni je prodají, a z výtěžku financují určitou dobrou věc. Pokud je oblečení ve špatném stavu, nastříhejte si z něj hadry na mytí či utírání prachu.

    Pak vás ale napadne, že ten drahý a značkový oblek, který jste na sobě měli jen párkrát a už se do něj nevejdete, můžete ještě dobře zpeněžit (věci z řetězců ani prodávat nezkoušejte, pokud to není třeba nějaká návrhářská spolupráce z H&M). To se snadno řekne, ale... Trh je přehlcený, a o obnošené oblečení není takový zájem, jak by se mohlo zdát, což mě udivuje: Já si ale pořád raději koupím obnošený oblek Versace, než za stejnou cenu nový ze Zary, ze kterého si v případě obnošení neuděláte ani ten hadr na boty, jaký je to šmejd. Pokud něco sháníte, máte výhodu, že to můžete levně sehnat, ale horší je něco prodávat.

    U nás existuje spousta způsobů, jak svoje oblečení nabídnout. Sbazar, Aukro, a podobné stránky, ale nejznámější a nejlepší je Vinted, kde nějaké věci nabízím. Problém je však v tom, že i téměř nové věci tam budete mít vystavené dlouho a je velice pravděpodobné, že je budete muset prodat pod cenou. Pokud máte opravdu luxusní boty a doplňky (to platí spíše pro dámy), zkuste je nabídnout Luxury bags, Skříni nebo Phase 2.

    Spousta lidí tu cenu neumí odhadnout. Našel jsem tam pár kabátů Burberry. Tedy Burberry's, což je podoba jména, jakou značka používala do roku 1999, takže je to mnohdy i třicet let starý kabát s poněkud jiným střihem, než mají ty současné, a přesto je nabízejí i za 8 000, což je podle mě přehnané, když je očividné, že jej koupili v sekáči za pár korun. Hodně štěstí! Prodávám tak třeba košili od Lagerfelda v moc dobrém stavu za pětistovku, i když byla původně docela drahá, džínovou Levisku, které mně byla malá, jsem prodal za 900, i když původně stála asi 2 500 a byla málo nošená. Kupodivu špatně se prodávají sluneční brýle. Chtěl jsem poslat dál nenošené brýle Tom Ford, které jsem dostal - normálně stály asi 7 000 a byl jsem rád, že jsem se jich za 1 500 zbavil.

    Dalším "problémem" Vinted je to, že je to on-line obchod. Ono je to podle mě spíše výhoda - pohodlně najdete, co hledáte. Měl jsem na mysli ale to, že si nemůžete věc vyzkoušet, a proto vždy uvádím nejen velikost, ale také přesně rozměry, ať si to každý porovná s tím, co má doma, a oblečení se snažím co nejlépe popsat a vyfotit, a bylo by dobré, kdybyste na to mysleli, až budete někde něco nabízet. Stejně vám pak deset lidí napíše, že chce přesné rozměry nebo fotku saka zezadu, nebo jak mně říkala kamarádka, že po ní někdo chtěl, aby natočila video, jak si v té sukni (prodávala ji asi za 200) sedá. Nejhorší je, když si někdo chce na ten či onen kus jen prohlédnout nebo rovnou koupit s osobním předáním, ale může jen jednou za čtrnáct dnů mezi 21 h a 21.15 v Horních Měcholupech nebo v Panenských Břežanech. Tak by to nešlo, a tak se zájemce od osobních setkání snažím odradit tím, že tam mám jako "místo" svůj rodný kraj, kde mám také uskladněnou spoustu těch věcí, které už nenosím.

    Dávejte pozor na padělky. Třeba Sbazar je plný buďto fejků, anebo značkového oblečení s cenou, za kterou je nikdo nekoupí, protože je nereálná. Třeba momentálně trendy věci od Gucciho s potiskem včel a vše s vulgárními logy tam najdete snad jen jako padělky, čemuž napovídá i nápadně nízká cena a fotky opasků a kabelek zabalených v igelitě - fuj! Vinted to, mám dojem, celkem kontroluje. Mě pořád šikanují kvůli fotkám, kde mám oblečení na sobě, protože si myslí, že je to fotka z internetu (což beru svým způsobem jako lichotku), a také mně párkrát psali, zda je ta věc opravdu od té značky, za kterou ji vydávám.

    Také dávejte pozor na kupování kožichů ze druhé ruky. Na Sbazaru i Aukru často vídám inzeráty jako "málo nošený, měla jsem jej na sobě jen třikrát", a cena 20 000. To je sice hezké, ale zapomněla připsat, že naposledy jej dostala v sedmdesátých letech, a na sobě jej naposledy měla ještě za Husáka, a od té doby leží nacpaný ve skříni, a pravděpodobně se brzy rozpadne. V berlínských sekáčích jsem viděl, jak vypadají tak staré kožichy, o které bylo špatně postaráno.

    Takže když vám to shrnu:

    * Zkuste Vinted, vychází ze všech nejlépe. Je zadarmo, přehledné, a známé.
    * Prodávanou věc dobře vyfoťte, nejlépe i na sobě, vyzdvihněte zajímavé detaily, a případné nedostatky či vady.
    * Věc dobře a pravdivě popište a připojte rozměry. Pokud nemáte čas na předání zboží nebo chcete přilákat i zájemce zdaleka, rovnou napište, kolik chcete za poštovné.
    * Zvolte si realistickou cenu. Chcete se toho opravdu zbavit nebo dva roky čekat, že vyděláte majlant? 
    * Čekejte. Něco se prodá hned, někdy to trvá. Dlouho.

    0 0


     photo jan-cerny-MBPFW-jaro-2019_01_zpsey4m487s.jpg

    Jan Černý, student Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně a nadějný talent české módní scény otevřel letošní Mercedes-Benz Prague Fashion Week svojí přehlídkou, která byla na zvláštní pozvánky a následnou prezentací v DUP 39. Osobně mám prezentace raději protože si můžete oblečení lépe prohlédnout než při přehlídce, kdy modelové chodí čím dá rychleji, ale zase se nemůžete venku nahlas bavit o tom, že jste seděli v přední řadě tak, aby to slyšeli ti, co seděli vzadu. :D Modelové byli rozestavěni uprostřed sálu na stupních, po kterých popocházeli a otáčeli se, aby si diváci mohli novou kolekci prohlédnout.

    Asi není potřeba představovat jeho styl - výrazné kousky pánského oblečení, které tvoří rozložením a znovuposkládáním klasických věcí, hodně pracuje s denimem, a jeho oblečení si můžete prohlédnout a koupit v The Room by Basmatee, kde je už několikátou sezónu prodává.

    Upřimně, není to můj styl a zlí jazykové už mě kritizovali, že o jeho kolekcích píšu (mimochodem, asi nebudu psát o přehlídce, na kterou mě nikdo nepozval, a kterou jsem neviděl, že?) a přitom podobné oblečení u jiných návrhářů hejtuji, protože je v nich patrný styl devadesátých let, na který se teď dala spousta značek, třeba Louis Vuitton, kterou jsem bral vždycky jako výrobce luxusních zavazadel a oblečení, a ne jako replikátora toho, co vídám v sekáči za deset korun.

    Nikdy mě neuvidíte v tom fialovém klobouku, obří péřovce či "rybářské vestě", ale některé kousky se mně líbí a dovedu si představit, že bych je nosil. Tak mě zaujaly třeba džíny oranžovo-černo-bílé džíny s bundou ze stejné látky, ten černý plášť s oranžovým batikovaným vzorem, vždycky se mě líbily Honzovy náramky, řetězy a podobně, a už nějakou dobu přemýšlím nad jeho interpretací Prestižek, které zažívají návrat. Nespornou výhodou je, že je vyrábějí i v mojí velikosti 48 nebo 49, což je naprosto nevídané, takže pokud chci nové tenisky, jinou volbu stejně nemám, protože moje Adidas Stan Smith mě tlačí i ve velikosti 49 a 3/4. :D 

     photo jan-cerny-MBPFW-jaro-2019_02_zpsjlnlh4lh.jpg

     photo jan-cerny-MBPFW-jaro-2019_03_zps2bll359e.jpg

     photo jan-cerny-MBPFW-jaro-2019_04_zpsd1bevyz6.jpg

     photo jan-cerny-MBPFW-jaro-2019_05_zpsxdn1q7u2.jpg

     photo jan-cerny-MBPFW-jaro-2019_06_zpsukhexky2.jpg

     photo jan-cerny-MBPFW-jaro-2019_07_zpszrzz25zo.jpg

     photo jan-cerny-MBPFW-jaro-2019_08_zpsdnezsoxh.jpg

     photo jan-cerny-MBPFW-jaro-2019_09_zpskamj9rme.jpg

     photo jan-cerny-MBPFW-jaro-2019_11_zpsmoobmxty.jpg

    0 0


     photo blazek_FW_2019_00_zpspsivsxwr.jpg

    Asi jsem nebyl jediným, v kom přehlídka kolekce Blažek na příští podzim a zimu zanechala rozpačitý dojem. Spoustu diváků překvapilo, že byla strohá, minimalistická, monochromatická, a třeba téměř vůbec v ní chyběly pleteniny, tašky a další doplňky, kterými by bylo naznačeno, že u Blažka se každý muž dobře a vkusně obleče od ponožek až po čepici. To by si ale museli přečíst text, který ležel na sedadlech, a začalo to dávat smysl. Cílem bylo to, aby se divák nenechal nerozptylovat barvami a různorodým oblečením, ale soustředil se na kvalitu látek, střihu, a zpracování:

    "Vysoká kvalita a dokonalé krejčovské zpracování bez kompromisů. Důvěra a obdiv k tradiční formě. Vlna jako princip, který přináší nejen hřejivost a pocit bezpečí, ale i odraz nových technologií. Poskytuje ochranu proti vnějším vlivům i konzumní společnosti. Funkčnost, životnost a praktičnost propojená s emocionální hodnotou. Uvědomělé vybírání nadčasových kousků vyznačujících se barevnou neutralitou a monochromatikou. Posedlost vlastním stylem podtrhující jedinečnou identitu a osobitý projev nositele."

     photo blazek_FW_2019_01_zpsoedgdxto.jpg

     photo blazek_FW_2019_02_zpss2iavrnl.jpg

    Pravdou je, že v daném prostoru jakési půdy nebo čeho v OD Kotva modelové procházeli po mole ve vzdálenosti několik metrů od diváků, takže na první pohled těžko rozlišíte, zda vidíte tvíd nebo satén, natož tak abyste dokázali ocenit další detaily, a s tím Blažek nic nenadělá. Ale přesto mě zaujalo, jakým způsobem přehlídku pojali. Namísto obvyklého "tady je úplně všechno, co jsme tuto sezónu navrhli a vyrobili, a takto jsme to zkombinovali" byla středem zájmu vlna jako multifunkční materiál a její variabilní užití při výrobě různých typů oblečení, což sám schvaluji a vlnu doporučuji jako universální materiál na svetry, obleky, kabáty či šály; vlna hřeje a je odolná, a můžete ji nosit v podobě hrubého svetru, tvídového kabátu či elegantního uhlazeného smokingu.

     photo blazek_FW_2019_03_zpspndobqh8.jpg

     photo blazek_FW_2019_05_zpshqgxstep.jpg

    Jak asi víte, nejsem jedním z těch, kteří by hleděli na nějakou podivnou výstavu a všechny přesvědčoval o tom, že tam "sice nikdo nic nevidí, ale musíte pochopit, co tím umělec zamýšlel", ale toto mně přijde jako skvělý nápad, vždyť Blažek vlnu kvůli jejím skvělým vlastnostem hodně používá, a tak proč z ní neudělat středobod celé přehlídky? Že se z ní dá ušít spousta různých věcí, které se hodí do různých stylů bylo na dokonalé krejčovské práci jasně vidět. Samotná autorka kolekce, skvělá návrhářka Jana Kuťková, o kolekci ještě před jejím uvedením řekla: "Prvním impulzem ke vzniku celé kolekce bylo severské malířství rané renesance, a to umělecká díla Hieronyma Bosche, jehož obrazy se vyznačují plností, nejsou na první pohled čitelné a vyzývají diváka k bližšímu zkoumání. Právě soustředění na detail umožňuje vidět dokonalé umělecké zpracování, ať už se jedná o malířství, či vrcholnou pánskou krejčovinu, kterou Blažek v českém módním průmyslu již sedmadvacet let úspěšně zastupuje." V tom s ní souhlasím, a myslím, že se jí to v kolekci a na přehlídce krásně podařilo vystihnout.

     photo blazek_FW_2019_06_zps7aqsqtag.jpg

     photo blazek_FW_2019_07_zpsbbintl1j.jpg

    Ještě bych zmínil styling Jana Králíčka, který jsem u předchozích přehlídek vychvaloval. Zatímco v minulých sezónách ukázal nový způsob, jakým lze nosit formální módu, tady mně to připadalo jako zbytečná "inspirace" Balenciagou, Ablohem a aktuálním trendem devadesátých let, který měl zůstat v propadlišti dějin. Viz ty rybářské klobouky, které se mně nelíbily už když byly v módě když jsem byl dítě, a tady vypadaly jako pěst na oko, jako by kolekci měly dodat punc trendovosti, ale přitom se tam vůbec nehodily. Písařské návleky na rukávy nepůsobily jako "rebelský" doplněk, ale jako . Asi cílí na mladé, kteří se o módu začínají zajímat a nechtějí se vzdát svého "vlastního stylu podtrhující jedinečnou identitu a osobitý projev nositele" (což je ostatně také jením z poselství kolekce), a ti to možná uvítají. Ale já zůstanu věrný klasice, a pánské eleganci, jakou nám Blažek přináší.

     photo blazek_FW_2019_08_zpsutszxgnp.jpg

     photo blazek_FW_2019_09_zpslfigi4nz.jpg

     photo blazek_FW_2019_11_zpsc2cspgqf.jpg

    Foto: MBPFW

    0 0


     photo outfit-blazer-hugo-boos-kozich_01_zpscsfd15uz.jpg

     photo outfit-blazer-hugo-boos-kozich_02_zpsdf7vqb5f.jpg

     photo outfit-blazer-hugo-boos-kozich_03_zpslq0ogvpe.jpg

     photo outfit-blazer-hugo-boos-kozich_04_zpsezlilcl9.jpg

    Na uplynulém Mercedes-Benz Prague Fashion Weeku jsem měl poslední možnost vzít si kožich, protože o víkendu bylo ještě chladno, od té doby už však máme jarní počasí. Na přehlídku Blažek F/W jsem si zvolil tmavě zelený blazer Hugo Boss, kalhoty Gant, polobotky Loake, manžetové knoflíčky (T.M.Lewin) a brož v podobě roháče a starožitný stříbrný prsten.

    0 0


     photo Vivera-steak_zpsf7xykstm.jpg
    "Veganský steak" společnosti Vivera

    Ne, že bych měl něco proti jídlu bez masa, raději si dám kolikrát jídlo bez masa, a nejím maso každý den. Ale "veganské steaky" a podobné paskvily mně lezly na nervy už hodně dlouho. Lisovat tofu do formy plátku masa a barvit je na hnědo, aby jako maso také vypadalo, je podle mě už samo o sobě diskutabilní, a dávat tomu zavádějící názvy evokující maso je ještě podivnější.  Dodnes mám v paměti jakýsi článek v Elle před lety, kde nějaká veganka psala o restauraci, kde mají "nejlepší veganské hovězí burgery/svíčkovou v Praze". Pak si postěžovala, jak ji všichni utlačují svými otázkami na veganství, a na závěr tyto lidi s normálními stravovacími návyky zhejtovala, jak to známe z uzavřených veganských skupina na Facebooku.

    Když odpůrci masa maso jíst nechtějí, proč si vyrábějí něco, co tak vypadá, a dávají tomu podobné názvy? To je jako když vám někde dají nealkoholický sekt, když se nemůžete dát ten s alkoholem. Je to divné, chutná to hnusně, a ještě to stojí podstatně víc než taková Vinea, která je ve srovnání mnohem chutnější.

    Vzpomínám si na jakousi kauzu, kdy ČOIka před lety kontrolovala restaurace, zda podvádějí zákazníky, a často naráželi na krabí salát, který ale nebyl z kraba, čemuž název jídla nasvědčuje, ale z "krabích tyčinek", které nejsou ani z kraba, a mnohdy sotva obsahují rybu. Takovým restauracím udělovali pokuty, protože klamali zákazníka. A já jsem si už roky říkal, jak je možné, že ve vegetariánských a veganských restauracích mohou podávat sójové maso, veganské steaky, vegetariánské burgery a podobně, když jiní nesmí prodávat falešného kraba a ještě za to dostanou pokutu.


     photo plevel-menu_zps08jb3wo2.jpg
    Jídelní lístek vegetariánské restaurace Plevel. To je tak, kde byl Pohlreich, a divil se vegetariánské kachně. Teď podávají třeba segedýn, burger a sójové výpečky. Já když si chci dát něco bez masa, rozhodně nebudu jíst zelí se sójou a říkat tomu segedýn.



    Podle nově přijatého návrhu Evropské unie by se mělo už v názvu výrobku jasně označit, zda obsahuje maso, či je o bezmasou variantu. Součástí chráněného označení budou párky, klobásy, hamburgery, steaky i řízky (pochybuji, že někdo ve vegetariánských restauracích nabízí řízky pro vegetativní rozmnožování, heh). Místo vegetariánského burgeru tedy bude do budoucna možné koupit jen "vegetariánské kotouče nebo disky", píše The Guardian. 

    Podle francouzského europoslance Érica Andrieu, který má na starosti dohled nad legislativou, řekl, že zákaz je v souladu se "zdravým rozumem", a že "steakem by měl být označován pouze skutečný steak z masa", a já s ním souhlasím. Vegetariána by asi také naštvalo, kdyby si dal "zeleninový" salát, a zjistil, že je to ve skutečnosti maso slisované a nabarvené tak, aby vypadalo jako zelenina.

    Podle mě v tom hraje velkou roli celý byznys týkající se veganů. Seitana nebo tofu nezní dost marketingově a navíc si je může koupit kdokoli v jakémkoli obchodě, takže se nedá cílit na určitou skupinu zákazníků, a vegan pak asi nemá pocit, že je dost vege, nebo možná chce mít vlastní obchody, jako když normální lidé chodí do masny. Ale veganský steak? Veganské "fine dining" s napodobeninami masa?

    To je jako s veganským oblečením (které navíc, mimochodem, zanechává mnohem hlubší ekologickou stopu než normální oblečení): boty z polyuretanu koupíte na každé vietnamské tržnici za pár stovek. Ale veganské boty z "ekokůže" (veganský eufemismus pro polyuretan) už můžete prodávat za dva a půl tisíce...

    Co na kauzu říkáte vy? Schvalujete to nebo ne? Dovedu si představit, že spousta lidí bude proti nebo jim to bude připadat nesmyslné, jako když zakázali pomazánkové máslo nebo tuzemák. Ale já jsem pro. Ne proto, že jím maso, ale proto, že je to stejně šizení jako krabí salát z rybího odpadu obarvený trochu na červeno.

    0 0
  • 04/15/19--22:57: Jaro je (skoro) tady!

  •  photo jarni-outfit-2019-blazek-engelmuller_01_zps9nnsthvd.jpg

     photo jarni-outfit-2019-blazek-engelmuller_02_zpsgjzzxwzq.jpg

     photo jarni-outfit-2019-blazek-engelmuller_03_zps1jtd17mw.jpg

     photo jarni-outfit-2019-blazek-engelmuller_04_zpseg9iby1j.jpg

     photo jarni-outfit-2019-blazek-engelmuller_05_zpsz3kpgxb9.jpg

     photo jarni-outfit-2019-blazek-engelmuller_06_zps99gt0rat.jpg

     photo jarni-outfit-2019-blazek-engelmuller_07_zpsrzgwjycv.jpg

    Jaro je téměř tady, i když o víkendu jsem na sobě měl ještě Levisku s kožíškem. Tyto fotky vznikly první jarní den a je to outfit, který nosím do města na běžné nošení, když si vyřizuje různé pochůzky, nákupy a podobně. 

    Po zimě jsem opět vytáhl svůj oblíbený trench coat Blažek, kterého si můžu užívat jen na jaře nebo na podzim. Vlněný svetr jsem objevil v Marks and Spencer, když jsem chtěl využít dárkový poukaz, který jsem dostal k Vánocům. Je lehký, ale přitom hřejivý, a dokonce má ochrannou známku Woolmark, což mě vzhledem k podílu polyesteru v M&S docela překvapilo, a stál, myslím, 1200, což je fajn cena.

    Levis 512 jsou můj oblíbený model už dlouho. Cítím se v nich velice pohodlně, a na Okounovi mají co hejtovat, takže jsou všichni spokojení. :) Ponožky jsou Happy Socks z kolekce dressed. Jsou delší, z česané bavlny a už na pohled jemnější než klasické Happy Socks, takže se dobře hodí i do obleku, jak název napovídá. Rukavice jsou od české firmy Engelmüller, hodinky Wenger a polobotky Loake.