Občas se vám na Facebooku pochlubím tím, co jsem našel v sekáči. Na to mně píšete, jaké mám štěstí, a jak mně je závidíte, a že vy nikdy nic nenajdete. Ale kdepak. Nikdy nic nenajdete jen proto, že jste líní, nechce se vám prohlížet zboží, a nechce se vám shýbnout se!
Tak třeba právě včera jsem byl v Humaně v Břeclavi, kde každý měsíc obměňují zboží. Na začátku měsíce přijde nová kolekce a první týden je za plnou cenu. Během druhého týdne mají slevu 30 %, třetí vše zlevní na 89 korun za kus, a čtvrtý týden vše postupně zlevňuje z 39 korun, přes 29 až na 19 a 9 v pátek a v sobotu. Během toho zboží pořád doplňují. Našel jsem tam spoustu krásných kousků, a několik z nich za 29 korun/kus jsem si odnesl. Neměl jsem štěstí, ale nebyl jsem líný hledat.
Jak probíhá nákup líného, fajnového člověka, kterému se nechce hledat?
Přijdete dovnitř. Obchod je plný lidí, a abyste oddálili styk s nimi, začnete u regálu s šálami. Na první pohled si všimnete, že je tam spousta akrylových šál, falešných pašmín, a šátků z polyesteru. Tak jdete dál, v tom nemá smysl se hrabat, že jo. Cestou k pánskému oblečení se zastavíte ještě u regálu s doplňky, V horním koši na změti úplně všeho trůní několik koženkových opasků. V koši pod tím vidíte pár doplňků na maškarní. V dalším vidíte podprsenku, fuj! Úplně dole bude beztak prd, tak jdete dál. Hodíte okem po velkém věšáku. Ubrusy nebo co? Pche, to nechcete. V dalším velkém koši se nějaká hipsterka v hnusobrýlích hrabe v dekách a polštářích, tak ji obejdete. Řeknete si, že ta saka na dalším stojanu hrozně smrdí, tak je jen tak zběžně projdete, a ani žádné nevytáhnete a nepodíváte se, co to je. Na dalším stojanu vidíte pár vytahaných svetrů, což vás odradí, tak jdete ke košilím a pár jich prohrábnete. Primark, Háemko, Zara, něco náckovského, přejde vás zájem. Mezi tričky nic nenacházíte a ta hnusná smrdutá bunda na dalším věšáku vás přesvědčí, že máte jít domů, a zase se tam dlouho neukázat. A říkáte si, jak to jen někdo dělá, že má takové štěstí, a vy nikdy nic nenajdete. Uf.
![photo nakupovani-v-sekaci_04_zpsevvyeilm.jpeg]()
Jak v sekáči nakupuji já.
Přijdu dovnitř a hned jdu k regálu se šálami. Od té doby, co mně tam nějaká bába vyfoukla límec z bílého norka přímo před nosem, tam chodím raději hned po příchodu. Protože už do sekáče chodím nějaký ten pátek, naučil jsem se poznávat různé materiály v různém zpracování a stavu, takže už téměř s jistotou poznám vlnu na pohled či na omak. Projíždím rukou nevkusné šály a najednou cítím vlnu. Jé, Hugo Boss! Beru. Probírám se dál, když si nejsem jistý, dívám se na štítek anebo provádím zkoušku plamenem: žmouláním získáte pár vláken šály, která zapálíte zapalovačem. Pokud hoří a smrdí stejně jako vlasy, je to vlna. Pokud se škvaří a smrdí štiplavě ostře, je to plast. O něco níže mě zaujal barevný šátek. Je nádherný. Při zkoušce hořením si nejsem jistý, z čeho je, ale umělina to není.
![photo nakupovani-v-sekaci_03_zpsnbufz77k.jpeg]()
Cestou se zastavuji ve stojanu s doplňky. Nedávno jsem tam našel pár kravat od Prady a Ermenegildo Zegny, a tentokrát jsem odtud vyhrabal pár hedvábných kravat, ale nechal jsem je jinému, protože jich už sám mám hodně. Podíval jsem se také do police se spodním prádlem. Nechápu, proč se jej lidé štítí, když se tam dají najít nové a celkem luxusní věci jako elegantní vlněné ponožky. A vše je vždy čisté a vyprané. Dřepl jsem si ke spodní polici, protože nikdy nevíte, co kde najdete. Úplně vzadu a úplně dole nacházím elegantní hedvábný šál podšitý vrstvou jemné vlny. Ach!
Přesouvám se k věšáku s bytovým textilem. Minule jsem si tam koupil nové damaškové povlečení na dvě postele, prostěradla, brokátové závěsy a pár sametových polštářků a dokonce obrovský kus bavlněného sametu (metráže), ze kterého jsem si dal ušít župan, ale tentokrát nic. Ale vždycky se tam dívám. Když tam nic zajímavého není, občas si vezmu starý povlak na přikrývku, ze které si nastříhám hadry na úklid nebo leštění bot.
U stojanu se saky stojí nějaký čpavě páchnoucí člověk, ale stejně má jinou velikost než já, takže není hrozbou :D, a tak se jdu podívat na svetry. Beru si ten vlněný s Woolmarkem made in Italia, který měli už minule. Je mně volný, ale během zimy musím v dílně dodělat rám zrcadla, který si opravuji, a přelakovat nohy divanu, a na takové práce bude ideální, jen odstraním žmolky škrabkou, a bude perfektní. Na podobné činnosti si beru i zimní bundu ve stylu Barbour, ale nějaké no name značky.
Smrdutý člověk už odešel, a tak si prohlížím saka. Pro mě nic nemají, ale beru dva blazery kamarádovi. Jsou velikosti 50, mají Woolmark a visí tam už alespoň dva týdny. Bude mít radost! Další sako, chybně zařazené mezi pánskými, beru mamce. Košilí mám doma spoustu, ale co kdyby tam byl zase nějaký Lagerfeld nebo Hugo Boss? Nacházím pár krásných košil značky Seidensticker, ale jsou malé. Bavlněné mikiny a trička jen zběžně proletím, protože mívají spíše trička s potisky a mikiny moc nenosím, ale občas si tam koupím něco "pracovního". Už bych měl jít a stejně už mám plný košík, ale míjím další stojan se šály a šátky. Nacházím další šálu z černé vlny tak jemné, že připomíná kašmír. Je vyrobena v Itálii a vypadá úplně nově. To bude krásný vánoční dárek!
Tak nějak to chodí!
* * *
Ano, jsou lépe a hůře zásobené sekáče. Mám dojem, že zboží nakupují v obrovských pytlech, které jsou značené třeba "pánské oblečení" a jejich cena napovídá o kvalitě. Humana je ten lepší z nich, a třeba Genesis má prodejny už rozdělené podle ceny - v jednom obchodě je třeba vše za 99 korun, v jiném za 39. Já chodím hrabat do toho za 39, kde už jsem našel třeba bílý smoking, frak, anebo úplně nový blazer Emenegildo Zegna, takže nezatracujte ani ty hnusné sekáče.
Nezáleží na tom, jak sekáč vypadá, na jak divném místě je, nebo jaký z něj máte dojem, prostě si to oblečení musíte prohlížet. Jak píšu ve svém průvodci nakupováním v sekáčích, najděte si nějaký sekáč, který máte po cestě třeba do práce nebo kam často chodíte, a choďte tam pravidelně. Pokud si tam vyrazíte jednou za půl roku, nečekejte, že to tam bude jako kdyby začali prodávat v Pařížské všechno za deset korun. Vlezte i do toho hnusného sekáče, a třeba tam nějaký luxusní kousek za deset korun najdete, jako já šálu Barbour v jednom na první pohled ošklivě působícím sekáči. Z toho stejného mám popelínové pyžamo, které se v Londýně prodává nové za deset tisíc. Bylo na věšáku schované za hnusným pyžamem z polyesteru.
![photo satc-S06-E03-jennifer-coolidge_zpsjeaprjbr.jpg]()
Nechovejte se zpovykaně. Najdete vlněnou šálu - berte nebo nechte být. Že se vám nelíbí ten odstín vínové, a kostičky na vzorku jsou příliš velké? Nejste v obchoďáku, ale v sekáči! Mají vždy jen jednu velikost a jeden kus. Až si takto nekoupíte desátou vlněnou šálu, vzpomeňte si na to, jak jste mně záviděli, "jaké mám štěstí". Myslíte si, že já jdu do sekáče s tím, že chci červenou/pruhovanou/alpakovou šálu nebo modré letní sako od Lagerfelda v mojí velikosti, a oni je tam zrovna mají? Ne. Mají tam prostě nějakou šálu. Je vlněná, v dobrém stavu, tak ji beru. Buďto ji budu nosit já, nebo ji někomu věnuji, ale je mně líto ji tam nechat. Tak to chodí.
Pánové bývají obvykle méně všímaví a jsou vybíraví a pohodlní, protože to bude asi kousat a tam to by se muselo žehlit nebo odnést do čistírny, zatímco dámy si zase hrají na dámy, a přece se nebudou shýbat k nějakému koši nebo se přehrabovat ve starých hadrech... Pokud chcete něco najít, musíte pohnout tou svojí prdelí a ne jen předvádět svůj nový kabát ostatním zákaznicím a myslet si, že když je z Orsay, že je pod vaši úroveň hrabat se v sekáči. Tak tam nechoďte!
Když prstíkem jen polechtáte ten nevkusný opasek, abyste do těch hadrů nemusela strkat novou manikúru, myslíte, že uskočí a objeví se vchod do jeskyně plné opasků od Gucciho? Musíte tam hrábnout a dívat se na jednotlivé věci, ne je jen přejíždět pohledem, to pak nic nenajdete. Musíte tu věc vzít do ruky a podívat se na ni. Prohrábnout věšáky, a dívat se a dotýkat se těch věcí.
Ještě jsem se nesetkal s tím, že by bylo v sekáči nevyprané a smradlavé oblečení, kromě polyesterových sak. To si oblečete jednou, a prostě smrdí, tak až zase uvidíte reklamu na obleky značky s odpudivým názvem Bandi Vamos, vzpomeňte si sekáčový smrad. Takto smrdí polyesterové sako po jednom nošení, když je necháte půl roku ve skříni. Pokud v sekáči něco smrdí, jsou to ostatní zákazníci. Anebo někdo, kdo nosí polyester.
Nezapomeňte si přečíst můj článek o tom, jak v sekáčích nakupovat - na co dávat pozor, na co se připravit, jak hledat vady oblečení a podobně.
.jpg?width=1920&height=1080&fit=bounds)
.jpg?width=1920&height=1080&fit=bounds)
.jpg?width=1920&height=1080&fit=bounds)
.jpg?width=1920&height=1080&fit=bounds)
.jpg?width=1920&height=1080&fit=bounds)
