Quantcast
Channel: Czech Fashionisto's Diary
Viewing all 487 articles
Browse latest View live

Jak na unavenou pleť

$
0
0

 photo Clinique-for-men-anti-fatigue 1_zps4syvmpcg.jpg

Když jsem před asi devíti letech začal nakupovat u Clinique (už mají dokonce e-shop!), chodil jsem tam pro přípravky na mastnou pleť a akné. Teď, na prahu třicítky, si vybírám takové krémy, které budou dostatečně hydratovat, a pomohou mně předcházet vzniku vrásek. Znáte to - žijeme rychle a hekticky, děláme více věcí najednou, málo spíme, vystavujeme pleť nečistotám, slunci, zimě a jiným škodlivým vlivům, a pleť pak vypadá unaveně, stárne, a tvoří se vrásky.

Nedávno jsem si odtud odnesl pár novinek, které se přesně k tomuto hodí - z řady Clinique For Men Anti-Fatigue. Jsou v praktických krásných šedo-oranžových obalech, díky kterým se snadno používají. 

 photo Clinique-for-men-anti-fatigue 3_zpstkrsx4ja.jpg

 photo Clinique-for-men-anti-fatigue 4_zpssxpl6zwa.jpg

 photo Clinique-for-men-anti-fatigue 5_zpst23i2gwt.jpg

Prvním produktem je Anti-Fatigue Exfoliating Powder Cleanser. Jedná se o čistící pudr, který se dá používat dvěma způsoby - jako energizující denní čistící přípravek nebo jako jemný peeling, který pleť zbavuje únavy, škodlivin a nečistot. Když jej smícháte s dostatečným množstvím vody, získáte bohatou čistící pěnu; když jej smícháte jen s několika kapkami vody, vznikne vám exfoliační pasta, která pleť nejen do hloubky vyčistí, ale také připraví pleť na dokonalé oholení.

Nejlépe do mokré dlaně si nasypte trochu pudru. Pokud jej chcete používat na každodenní čištění pleti, smíchejte jej s vodou v dostatečném množství tak, aby vytvořil pěnu. Tu krouživými pohyby vmasírujte do obličeje, oblasti očí se vyhněte. Opláchněte vlažnou vodou a používejte dvakrát denně; ráno a večer. Pokud jej chcete použít jako exfoliační přípravek, smíchejte ho s několika kapkami vody tak, abyste vytvořili pastu. Krouživými pohyby vmasírujte do obličeje, jako když používáte peeling, a opláchněte vlažnou vodou. Nepoužívejte jej takto denně; dvakrát, třikrát týdně stačí. ;)

Anti-Fatigue Exfoliating Powder Cleanser „probudí“ pleť, zanechá ji svěží a hloubkově vyčištěnou díky kyselině salicylové, která odstraňuje odumřelé buňky. Detoxifikuje a čistí pleť, a vytahuje z ní nečistoty a škodliviny, čistí póry a odstraňuje maz viditelně už při prvním použití, a při dlouhodobém používání vypadá pleť čím dál tím lépe.

 photo Clinique-for-men-anti-fatigue 6_zpspqhycfsy.jpg

Další novinkou je Anti-Fatigue Hydrating Concentrate SPF40, denní hydratační přípravek, který osvěží pleť, opravuje známky stárnutí, a brání před moderními agresory, tak aby pleť vypadala mladší.

Používá se velice jednoduše – naneste 1-2 pumpičky na konečky prstů a rozetřete na obličeji a krku. Jedná se o lehký gel bez oleje, který se lehce a rychle vstřebá a nezanechá na pleti mastný film. Ideální pro mastnější pleť, a přitom dost hyratuje i v tomto mrazivém počasí.

Obsahuje látky, které pleti dodají energii a svěžest, která se projeví ihned, a vydrží svěží a hydratovaná po dobu 12 hodin. Navíc obsahuje ochranu proti UVA a UVB, infračervenému záření a modrému světlu (to vyzařuje elektronika), aby byla pleť chráněna před viditelným i neviditelným zářením.  Při pravidelném používání vypadá pleť zdravě a méně unaveně, a redukují se linky a vrásky, takže vypadá mladší.

 photo Clinique-for-men-anti-fatigue 7_zpslkqd3htw.jpg

 photo Clinique-for-men-anti-fatigue 8_zpsmwo6wgqz.jpg

Poslední novinkou je tento roll-on. Mám ten z pánské řady, který nosím u sebe, a podle potřeby nanáším pod oči, aby nevypadaly opuchle. Okamžitě pleť osvěží. Nejlepší je skladovat jej v chladničce. Ideální produkty pro muže, kteří nemají času, ale jsou trochu marniví... :)

 photo Clinique-for-men-anti-fatigue 2_zps3dduxz21.jpg

Kožešinové farmy jako obětní beránek ekoteroristů

$
0
0

 photo kozesinove-farmy-kfc-kozich_zpsj34u2pjm.jpg

Ekologové a odpůrci kožešin jásají - dosáhli svého, a od začátku února u nás začal platit zákaz chovu zvířat pouze nebo primárně za účelem získání jejich kožešiny. Spousta "normálních" lidí, kteří konzumují maso, vejce či mléko a další produkty živočišné výroby to také schvalují, přitom zvířata, jejichž produkty bez okolků konzumují, žijí v úplně stejných, ne-li horších podmínkách.

Argumentují tím, že kožešinu prý nepotřebujeme, ale maso ano. Opravdu? Více než 40% populace indických vegetariánů by asi nesouhlasila. Není tedy pokrytectví obhajovat svoje pohodlí, kvůli kterému zvířata trpí, ale odsuzovat chov kožešinových zvířat, který tvoří asi jednu tisícinu, tedy jedno promile u nás chovaných užitkových zvířat? Je to jen populistický tah našich politiků, kteří nechtějí zakázat klecový chov kuřat, ale ochotně zničí devět malých podniků, aby ochráncům zvířat zavřeli hubu a udělali dojem, že se starají o blaho zvířat?

Kdo jsou odpůrci kožešin?
Když pomineme vegetariány, kterých jsou u nás asi 2 % populace a veganů, kterých je prý 1 - 1,5 % Čechů, komu kožešiny vadí? Jsou to lidé s pokřiveným názorem na zabíjení zvířat. Týrání kuřat v klecích a velkochovy s podmínkami mnohdy strašnějšími než na kožešinových farmách jim nevadí, protože maso, mléko a vejce a výrobky z nich denně konzumují a nedokáží si život bez nich představit. Takže nikoho ani nenapadne vytáhnout si s prominutím hlavu z prdele, a zamyslet se nad vlastním pohodlím a vlastním životním stylem.

Pohled na mrtvého roztomilého norka s heboučkým kožíškem je pro některé lidi smutný, ale obchody plné mrtvých těl zvířat rozřezaných na beztvaré kusy masa jim nevadí (vzpomeňte si na skandál kolem prodeje celých podsvinčat, kdy pohled na ně zákazníky šokoval). Ani vejce z klecí, ani mléko od krav, které chovatelé nutí mít telata, aby nepřišly o schopnost tvořit mléko, zatímco jim telata odebírají. Takže až si budete do kávy nalévat mléko, vzpomeňte si na Příběh služebnice.

Počet zvířat ve velkochovech nikomu nevadí
Podle statistiky u nás bylo v roce 2017 celkem 24 621 679 kusů skotu, prasat, ovcí, koz a drůbeže oproti odhadovaným "až" 20 000 zvířat chovaným pro kožešinu. To tedy znamená, že téměř 25 miliónů zabitých zvířat nikoho nezajímá, ale jedna ani ne jedna tisícina, tedy necelé promile zvířat vyvolává emoce, nenávist, a nadávky demagogických ochránců zvířat a běžných lidí, kteří zabitá zvířata a jejich produkty konzumují. Jen tak pro zajímavost, třeba koz se u nás chová přes 28 000. Dá se tedy logicky vyvodit, že konzumovat kozí produkty či maso je skoro stejné jako nosit kožešinu. 


Opalování vemen, týrání krav, a odebírání telat.

Pokrytectví: některá zvířata kvůli vám trpět mohou, jiná ne
Že trpí skot, prasata a drůbež vám nevadí, protože máte pocit, že se bez toho neobejdete, přitom je to jen vaše pohodlí. Nepřipadá vám to naprosto zvrácené? Fascinuje mě, kolik lidí je proti kožešinám, přitom sami konzumují maso, vejce, mléko a další výrobky živočišné výrobky v obrovské míře, nosí kožené oblečení, boty a doplňky, dokonce si kůží zvířat potahují gauče či pohovky v autech, a vůbec jim nepřipadá zvláštní, že je u nás kvůli tomu ročně zabito 24 a půl miliónu zvířat, oproti dvaceti tisícům zvířat chovaným pro kožešinu.

Mezi tím, zda v kleci žije norek nebo kuře a pak kvůli užitku člověka zemře, není rozdíl. Všechna hospodářská zvířata trpí stejně, a pak jsou zabita.

Propaganda jako za Reichu, 
Ochránci zvířat na to jdou od lesa. Je jim jasné, že každá městská puberťačka, ba i dospělá žena, která nikdy neviděla chov zvířat či jejich porážku se spíše rozněžní nad pohledem na norka s růžovým čumáčkem, než na prase válející se ve vlastních výkalech. A že je jednodušší nadávat lidem, kteří si koupí kožich nebo kožešinový límec (beztak jsou to namyšlení snobi!), který jim bude sloužit celý život a ještě jej někdo zdědí, než nadávat sama sobě pokaždé, když si dají café latte, mléčný shake nebo si udělají míchaná vajíčka.

Ochránci zvířat vyčlenili určitou skupinu lidí, na kterou směřují veškerou svoji zlobu, a které pak všichni obviňují z týrání zvířat, kterého se přitom sami účastní v mnohonásobně větší míře. Vše je podloženo sugestivními záběry z kožešinových farem. Herr Goebbels a Leni Riefenstahl by na ně byli pyšni!


Cesta kuřete od jatek až do supermarketu

Demagogie a dezinformace
Proč nám ale stejnou měrou neukazují videa z toho, jak probíhá třeba získávání mléka či vajec? Ochránci využívají neznalostí běžných lidí, které chtějí získat pro svoji věc. Víte, jak vypadá velkochov? Jak to chodí na jatkách? Viděli jste někdy zabíjačku? Víte, co se stane mezi tím, kdy zvíře žije, a kdy se jeho maso objeví v plastově vaničce v supermarketu? Opravdu si myslíte, že ve velkochovech žijí zvířátka sluníčkově a těší se na smrt, zatímco na kožešinových farmách je nelidsky týrají? Ne, je to všude stejné. Proč všichni víte, že norky a lišky týrají, ale nikdy jste neviděli, jak roztomilá žlutá kuřátka zaživa padají do drtičky, protože jsou to kohouti, a ti nesnášejí vejce, takže jsou k ničemu?

Nebo záběry tisíců kuřat mačkajících se v obrovských halách? Možná jste je viděli, ale představa chutného steaku, který si nechcete odpustit je mnohem lákavější, a co byste dělali bez KFC a Mekáče, když se ve tři ráno vypotácíte z baru a máte hrozný hlad? 

Zvířata na kožešinových farmách netrpí. Tedy trpí stejně jako dobytek ve velkochovu. Spíše trpí méně. Žádný chovatel se nebude o svoje zvířata starat špatně, protože vše by se pak podepsalo na kvalitě kožešin z nich. Zaživa se stahují možná tak v Asii. A v takovém počtu kožešinových zvířat se u nás nedá mluvit o kvantitě, jak je tomu ve velkochovech zvířat, z nichž si pak kupujete laciné párky a kilo kuřete za padesát korun.

Bez kožešiny žít můžeme, bez masa ale ne
Pokud máte (pra)prarodiče, zeptejte se jich, jak často jedli maso, vejce a mléko před válkou, kdy byla hospodářská krize, během války, a po válce. A jak velké byly porce masa v dobách Rettigové, a jak často je běžní lidé jedli? Hlady neumřeli. Přes 40 % Indů jsou vegetariáni, takže ano, bez masa žít lze. Ale když steak je tak dobrý, a dát za vepřový řízek v restauraci stejně jako za "pouhý" salát je divné, že? A kilo hovězího má tolik kalorií, co 6,7 kg salátu, takže je jasné, že si chcete dát steak s přílohou, a ne dvě kila listí.

Generalizace
Jeden chovatel týrá zvířata = týrají je všichni, zakažme je! Toto je podle mě vůbec nejvíce fascinující - vyřešit malý problém restriktivní formou ve stylu paní Pohlové, než řešit samotný problém. Někdo přišel na to, že na kožešinové farmě někdo "týral" zvíře, tak je zakázali. Týral je v uvozovkách, protože ke stejnému zacházení dochází i ve velkochovech, odkud pak denně kupujete vejce, mléko a maso. Když ten lékař v nemocnici zabíjel pacienty, zakážeme všechny nemocnice nebo se potrestá onen lékař a dohlédne se na to, aby se situace neopakovala? Když se teď přišlo na to, že nějaká matka loni v dubnu zabalila novorozeně do pytle na odpadky a odhodila je do kontejneru, zakážeme všem ženám těhotenství? 


 photo kozesinove-farmy-kozich-petice_res_zpsuvokgjpx.jpg
Zajímavé argumenty najdete také v Petici pro záchranu kožešinových farem v ČR.

Kožešiny, móda, a udržitelnost
Bavíme se tady o chovu zvířat pro kůži či kožešinu, ne o lovu tuleňů či exotických a vzácných kočkovitých šelem v přírodě. Prosazuji nakupování kvalitních věcí, nákupy v second handech, aby lidé dbali na původ svého oblečení a kupovali si méně kvalitního oblečení, které vydrží dlouho a nevyrobilo je zotročené čínské dítě, které pak v troskách továrny umře. A přitom někdo - včetně veganů - prosazuje výrobu umělohmotných materiálů, ze kterých se vyrábějí boty či umělé kožešiny. Stella McCartney se chválí tím, že nepoužívá kůži ani kožešinu. Takže prodává kabelky v podstatě ze stejného materiálu jako Vietnamci na tržnici, jen o něco lepší, jsou ale mnohem dražší a v přírodě se nerozloží. Na rozdíl od kožešiny nebo kůže. 

Nadprodukce a plýtvání
Toto platí pro všechno. Ať už maso, kožešiny či nábytek nebo elektroniku, a je to špatné nastavení dnešních lidí. Potřebujeme jíst tolik masa? Musíte mít ten nový model telefonu (jímž dáváte najevo svoji náležitost k určité skupině lidí už tím, že mu neříkáte telefon, ale ájfoun), i když ten předchozí model stále funguje? Potřebujete každé dva roky novou televizi kvůli větší úhlopříčce? Opravdu musíte jíst kýbl stehýnek několika mrtvých kuřat z KFC (a pak někomu hejtujete límec z jedné lišky)? Opravdu musíte mít plnou lednici jídla, které se pak kazí, a tak je splachujete do záchodu?

Kožešinou se naopak neplýtvá. Možná snad hrstka milionářů? Nemyslím si. Nikdy jsem neslyšel o tom, že by někdo po dvou letech vyhodil norkový kožich. Mám doma dva kožichy a různé kožešinové límce, všechny ze sekáče, staré desítky let. Třeba ta polární liška bude asi ze 40. let, přesto je ve skvělém stavu, a jistě si dokážete představit, kolika lidem to jedno mrtvé zvíře sloužilo. Kolik kuřat během sedmdesáti let zkonzumujete vy? Nikdy jsem si novou kožešinu nekoupil, vše mám ze sekáčů, takže kožešina opravdu bude sloužit, dokud se nerozpadne, když už bylo zvíře jednou zabito. Zatímco odpůrci kožešin jistě nemohou říct, že by si kupovali prošlé, shnilé maso a nějak je využívali či jedli.


 photo vegani-utoci_09_zpsvrke6x4e.jpg

Umělá kožešina a kůže je pro životní prostředí mnohem horší než ta pravá
Pokud se bijete v prsa, že nosíte jen kůži, takže kvůli vaší marnivosti nikdo nezemřel, tak toho nechejte a zamyslete se. Ano, obvykle je to kůže, která vznikla jako vedlejší produkt chovu skotu či ovcí a koz, ale tu velkou a těžkou krávu musel také někdo živit, napájet, a její prdy prý zvětšují ozonovou díru, ať už ji sníte nebo oblečete. Takže nosit "jen kůži" je stejné jako nosit kožešinu nebo jíst maso. Že se kůže nevyhodila je jen šetrnost chovatele. Dnes se nic, co by se dalo zpeněžit a dále zpracovat, jen tak nevyhodí, i zbytky norků a lišek se využívají.

Podle Indexu udržitelnosti je výroba pravé kůže větší zátěží pro životní než výroba té umělé. Ale pravé materiály slouží mnohem déle, není potřeba jich tedy vyrábět tolik, a jsou dražší, takže si dobře rozmyslíte, zda tu koženou bundu za desítku po pěti nošeních vyhodíte a koupíte si novou, nebo ne. U polyuretanové bundy z výprodeje v Bershce za tři stovky je vám to jedno. A pravé materiály se na rozdíl od těch umělých rozloží. Ty umělé se nerozloží. Navíc jsou to směsi různých umělin a chemikálií, takže se ani nedají recyklovat,  protože kompozitní materiály se recyklovat nedají, a při jejich čištění a praní se do vody uvolňují mikročástice plastu, které pak jí plankton, ten žerou ryby, a ty jíme my. Takže kvůli plastovému oblečení lidí, kteří chtějí laciné oblečení a boty, a kvůli veganům, máme vodu a mořské živočichy plné plastu, který pak nevědomky jíme. A množství laciného a nekvalitního oblečení a "veganské" kůže a kožešiny, které skončí na skládkách či v oceánech, je odporné.

Nechci hejtovat vegany, ale nálepka "vegan" se dnes totiž často zneužívá pro marketing fast fashion, laciného oblečení, kvůli kterému sice nezemřelo zvíře, ale při jejíž výrobě vzniká spousta chemikálií a odpadu, který je nerozložitelný. Takže až si zase budete kupovat koženkové legíny a umělý kožich připomínající chemlonovou deku z NDR, myslete na to, že je za dva roky nejspíš vyloví děti na Bali. A vy pod tu fotku na facebooku dáte plačícího smajlíka. Ale na to, že je to i vaše vina, vůbec nepomyslíte, protože třídíte odpad, že jo! O tom, jak jsou vegani milí a hodní, si přečtěte tady.


Jak to vypadá v klecových chovech

Politika a populismus
Jistě jste zaznamenali, že některé obchody upravili marketing současné módní vlně ekologického chování, a odmítly prodávat vejce z klecových chovů. Mluvilo se i úplném zákazu chování kuřat v klecích. Ale tady narazili na odpor některých politiků

Zákazem kožešin politici lidem ukázali, že jakože udělali něco dobrého a ochráncům zase na chvíli zavřou hubu, a zase nějakou dobu pro zvířata (ani pro lidi) nic dělat nemusí. ANO ze sebe dělá světce, zatímco třeba ODS je proti zákazu, ale požaduje přísné kontroly chovu, což mně přijde mnohem rozumnější.

Proč nechtějí zakázat klecový chov? Naštvali by voliče! Babiš svoje voliče opíjí koblihou a levnými kosteleckými uzeninami a pečivem, které je druhý den nepoživatelné a třetí den plesniví, aby měli všichni pocit blahobytu. Kdyby měli následovat příklad kožešinových farem a zakázat velkochovy, ve kterých zvířata trpí úplně stejně, maso by zdražilo, stejně jako vejce kuřat z volného chovu, a co by pak lidé dělali, když rádi konzumují nekvalitní uzeniny a maso, a teď by si museli kupovat jen produkty z provozoven s lidskými podmínkami? Pohoršili by si, zatímco teď mají pocit vyšší životní úrovně, když jedí maso - byť nekvalitní, a párky plné odpadu. 

Velkochovy, jatka, závody zpracovávající maso z nich a celý tento průmysl zaměstnává spousty lidí. Kdyby živočišná výroba klesla, kde by vzali zaměstnání? Mrzkých 9 malých kožešinových farem, které provozují rodiny nebo jednotlivci s malým počtem zaměstnanců, s malým počtem chovaných zvířat. V průměru je to 67 120 zabitých zvířat denně na jatkách, oproti 55 norkům a liškám denně na kožešinových farmách. V tak malé míře nejsou zajímavé ani ekonomicky, ani jako zdroj pracovních míst, a tak se skvěle hodí pro uzavření v rámci konání dobrých skutků a zlepšování si image - budou volby. Že někomu zničili živnost, kterou celý život někdo vykonával a z vlastních peněz zbudoval, nikoho nezajímá.

Pocit, že konáme vyšší dobro
Myslíte, že zákazem dvaceti tisíců zvířat ročně spasíte svět? Ale prd. Poptávka po kožešinách pořád je, a vzhledem k tomu, že ji nosili lidé už v pravěku a odedávna byla považována za symbol luxusu, jen tak neutichne. Takže jako u jiného průmyslu se výroba přesune tam, kde jsou k tomu "vhodně podmínky". Myslím legální podmínky, ne podmínky chovu zvířat. O těch se dá v Asii jen těžko mluvit. Moderní otroci v tamějších továrnách na oblečení a šmejdy mají bídný život, takže si ani nedokážeme představit, jak to vypadá na tamějších kožešinových farmách.

Díky ochráncům zvířat vlastně asi dokážeme. V rámci propagandy nám často ukazují videa z asijského pralesa, kde zvířata zaživa stahují. I když zaživa stahovat je také poněkud diskutabilní. Pokud se nepletu, prase či kuře na jatkách se také jen omráčí, a pak se nechá zaživa vykrvácet. Mělo by být v bezvědomí, ale technicky je stále naživu. 

* * *

Ptám se tedy - když zakázali chov zvířat pro kožešinu, neměli by zakázat také chov zvířat na maso, vejce, mléko, a podobně? Vždyť ta zvířata trpí úplně stejně nebo ještě hůř. Jen je jich tisíckrát víc a denně je konzumujete. Mám dojem, že v právu se tomu říká precedens.

Kdo přiměl politiky ke schválení zákona o zákazu kožešinových farem, když veganů a vegetariánů jsou u nás možná čtyři procenta, a zbývající obyvatelé populace se podílejí na utrpení a zabíjení pětadvaceti miliónů zvířat ročně? Z toho pokrytectví je mně na nic. Proč to nikomu nevadí, a proč je propast mezi morálkou a  legálním zákazem tak hluboká? Proč vám nevadí sežrat na posezení kýbl se stehýnky patnácti kuřat, která za pár hodin vykadíte, ale kožich z jedenácti lišek, který slouží i několika generacím, vám tolik vadí? Neměli byste si zamést před vlastním prahem, než budete odsuzovat ostatní, a s hubou plnou kuřete někomu něco zakazovat?

Pokud mohou velkochovy hospodářských zvířat nadále existovat, pokud mohou existovat jatka, pak přijetí zákona o zákazu kožešin omezuje svobodu podnikání, protože kráva, prase i norek jsou hospodářská zvířata, ze kterých má člověk užitek. Když chcete respekt a toleranci svého životního stylu, nepřikazujte a nezakazujte životní styl nikomu jinému. Vám také nikdo nepřikazuje co smíte nebo nesmíte nosit. Nosit tričko za tři stovky od dětského otroka z Bangladéše, které se po dvou vypráních rozpadne, je podle mě mnohem odpornější, než nosit límec z lišky z české farmy, který budete mít na celý život.

A než se tady objeví hnidopichové: ano, všiml jsem si, že se občas někde objeví kampaň proti velkochovům nebo jednorázový ostentativní protest před KFC. Ale nikdy jsem si nevšiml masové kampaně či všeobecného názoru, že chov hospodářských zvířat je zlo a vražda. Nikdy jsem si nevšiml, že by někdo nadával lidem v supermarketu, kteří si kupují vejce, nikdo se znechuceně neohlíží po lidech, kteří pijí venti latte ze Starbucks, nikdo nekřičí "vrahu" na lidi s fastfoodem v ruce. Proč hejtujete někoho, kdo si za život koupí kožešinu z několika zvířat a má z ní užitek celý život, když se pořád sami cpete masem, mlékem a vejci, a nosíte kůži? Jste úplně stejní vrazi.

"Rasistický" svetr Gucci Balaclava

$
0
0

 photo Gucci-balaclava_01_zpssss7ruvc.jpg

Když jsem na Hypebeast.com uviděl titulek o rasistickém svetru Gucci, hned jsem si představil svetr s háknkrojci, Ku-Klux-Klanem a podobnými šokujícími motivy. Po shlédnutí fotky jsem však vyprskl smíchy. Je to holka s brýlemi v hnusném retro stylu, jaký je pro kolekce značky Gucci už několik sezón typický, oblečená v černém roláku s průstřihem na ústa ohraničeným červenými rty inspirovaný retro lyžařskými svetry (jak jinak). To je všechno?!

 photo Gucci-balaclava_02_zpswwg7mjb5.jpg

 photo Gucci-balaclava_03_zpsysfdp7zg.jpg

Kritici roláku v tom vidí blackface, tedy černošské líčení převážně bělochů z divadelních představení z 19. století, ve kterých pomocí stereotypů zesměšňovali černochy. Já v tom vidím jen černý retro svetr s rudými rty, jaké vídáte běžně na kabelkách, tričkách, mikinách a podobně; jako důkaz mě teď napadá jen košile návrháře Lukáše Lindnera, ale v tomto případě z toho žádné furore nebylo. Takových nášivek mají na Aliexpressu desítky druhů za Dolar a méně, a nevypadá to, že by to někoho vzrušovalo. A jak moc je povědomí o blackface rozšířeno či jak je toto líčení vnímáno mimo prudérní USA by mě také zajímalo.

 photo Gucci-balaclava_04_zps4zcsgyle.jpg

Všimněte si, že pánská varianta má rty tenké, zatímco dámská je má výrazné asi proto, že spíše než blackface mají značit nalíčení rtěnkou. Takže teď zakážeme všem kromě černochů používání červené rtěnky? Nebo se teď "bílé" rty budou smět malovat jen jinou než červenou barvou? Pak by také měli zavřít moji spolužačku ze střední, Kornélii Goldschmidtovou (chtěl jsem napsat "až by zčernala", ale to by asi nebyla šťastná volba), protože napodobováním aktuálních sestřihů a účesů Rihanny, kterou zbožňovala, a vlivem účinků přílišných návštěv solária v kombinaci s nadměrným používáním opalovacích krémů vypadala před maturitou jako Rihanna i bez toho, aby si obličej natřela krémem na boty, jako to dělali v divadlech v 19. století.

Špatné prý bylo také načasování - v Americe je totiž únor Měsícem černošské historie, respektive té afro-americké.

U nás v Čechách to asi vnímáme jinak, protože pravděpodobné jediným českým černochem, kterého většina z nás viděla, je Rey Koranteng a blackface jste asi nikdy neslyšeli, takže tady žádný rasový podtext nevidíme. Podle reakcí z Twitteru byli nespokojení hlavně černoši (což je pochopitelné). Tedy Afro-Američané, jak se jim teď v rámci politické korektnosti říká. Přirovnávali to k údajně rasistické klíčence od Prady, po jejímž shlédnutí jsem opět vyprskl smíchy, a pak jsem ještě narazil na fotky černouška v mikině H&M s nápisem "Coolest monkey in the Jungle", kde byste si řekli, že je dobře, že tam v rámci multikulturalismu vyfotili černocha, ale Háemko ji muselo po nátlaku nasraných lidí stáhnout z prodeje (a určitě ji spálili, což je super pro životní prostředí, že jo). 

V lednovo-únorovém čísle CS Vogue jsem četl zajímavý článek Martina Váši o tom, jak společnosti odmítá, když se někdo ve většinové společnosti (rozuměj běloši) inspiruje jinými kulturami - i když naopak je to v pořádku. Afro u bělochů je podle některých škandál, ale Martin pak adoruje černošku z přehlídky Comme des garcons na jaro/léto 2019 s peroxidovými vlasy, které vypadají diskutabilně i na běloškách, a ty jsou ovšem v pořádku. Podle mě to vypadá jako pěst na oko. Ale ne proto, že by byla černoška a měla "bělošské" vlasy. Ale protože to vypadá stejně blbě, jako když se křídově bledá žena se světlými vlasy obarví na černo. Ideálně má pak většinu času odrosty v barvě "pochcané slámy". Nebo jako kdybych si já se svým snědým tónem pleti a s hnědýma očima odbarvil vlasy do stejné barvy. Ovšem halloweenské masky v podobě čelenek Indiánů, jimž kdysi američtí přistěhovalci ukradli půdu, a koho nezabili, toho zavřeli do rezervací, jsem už několikrát hejtoval. I celý Halloween, když jsme u toho.

 photo Gucci-balaclava_05_zpsdilix96c.jpg

Gucci už se začátkem února omluvil a svetr stáhl z prodeje, takže půjde opět do spalovny. Tedy ne ten jeden, ale... Kolik myslíte, že Gucci vyrobí exemplářů od jednoho modelu? Divím se, že se k tomu ještě nevyjádřili ekoteroristé, a nezhejtovali Gucciho i Afro-Američany.

Co si o tom myslíte vy? Je to rasismus nebo v tom rasismus hledají jen ti, kteíř jej vidět chtějí? Nebo je to jen ošklivý svetr za 890 Dolarů, a stejný nevkus jako podobně drahá bižuterie s penisy od Saint-Laurent Paris?

Nová kolekce Moncler, aneb proč na Zemi nechtějí přistát mimozemšťané

$
0
0


 photo Moncler-Pierpaolo-Piccioli-FW19_01_zpszjngofs4.jpg

 photo Moncler-Pierpaolo-Piccioli-FW19_02_zpsitaz8rg3.jpg


Už jste viděli novou kolekci Moncler, kterou navrhl Pierpaolo Piccioli? Kolekcí Moncler je vlastně několik, jsou očíslované, ale tato je zdaleka nejděsivější. Podle autora prý haute couture v době svého vzniku nebyla myšlena pro černošky, jak řekl Vogue, a proto navrhl tuto kolekci, a použil v této kampani černé modelky (o positivní diskriminaci se zatím nikdo navzdory nedávnému skandálu u Gucciho nezmínil).

Proč na ně ale navlékl šusťákové pytle naplněné peřím? Nějak mně uniká spojitost mezi tím, že černošky v době vzniku haute couture žily na jiném kontinentu, takže si ji logicky nemohly pořídit, a tím, jak jim tuto křivdu chtěl Piccioli vynahradit. U Diora bych tomu věřil, ale že by byly tak nadšené ze šusťákovch skafandrů a kostýmů takové té ryby, co vypadá jako Kaplického knihovna, se mně nějak nechce věřit. Ekofašisty a vegany na něj, takové plýtvání peřím na takové ohavnosti! :D 


 photo Moncler-Pierpaolo-Piccioli-FW19_03_zps9dtwygcl.jpg

 photo Moncler-Pierpaolo-Piccioli-FW19_04_zpsoxlai3dh.jpg

Aby to nám pánům nebylo líto, ve spolupráci (či "kolaboraci") s Moclerem pro ně Craig Green navrhl cosi, co vypadá jako kříženec nafukovacích lehátek do vody, jaká se v 80. letech vyráběla v Gumotexu (snad za použití dobového šusťáku) a přeměněných příšer ze seriálu Strážci vesmíru. Věřte mi! Babička v Gumotexu pracovala, a myslím, že pár těch lehátek ještě někde doma má.


 photo Moncler-Craig-Green-FW19_01_zps0pj9bvwb.jpg

 photo Moncler-Craig-Green-FW19_02_zpsc1e9wq8c.jpg

Chápu, že smyslem přehlídek není jen ukazovat to, co bude za půl roku v obchodech, ale Moncler a jejich bizár prostě nechápu. Je to něco jako oblečení pro případ toho, že by Češi milující lyžařské bundy najednou zbohatli, a nechtěli na ples chodit jen v péřových bundách, ale v péřovém úplně všem? Tak totiž jejich přehlídky vypadají. Vezmou jakýkoli kus oblečení, ale ušijí jej v jakémsi sci-fi designu ze šusťákoviny a vycpou peřím. Nápad by to nebyl špatný, ovšem třeba oproti Desigualu, kde nakupují asi zbohatlé lesany a "porodní asistentky" propagující kanibalismus (tatarák z placenty je prý óbrmňamka a manža si bude čvachtat), jsou částky na jejich cenovkách stále příliš závratné.


 photo Moncler-Pierpaolo-Piccioli-FW19_05_zpsdelmyopg.jpg

Nosí to vůbec někdo? Lady Gaga? Attention whores na plesu v Chamonix? Taková ta nomem omen, po jejímž shlédnutí a poslechu opravdu potřebujete kardiologa? Myslíte, že Moncler dělá i antikoncepční gulozapařovací péřové trencle? Nebo to má snad být něco jako to, když Kintěra přeměnil Rudolfinum na smetiště - umění?


Ale abyste si nemysleli, že jen hejtuju, a i kdybych nebyl vyznavačem českého stylu "nejsou u nás pořádné hory, ale naše tělo díky křiklavé péřovce v lavině či před Kauflandem vždycky najdou", ale prostě chtěl kvalitní a krásnou péřovku, asi bych chtěl Moncler. Ale přes buřtový efekt péřovek a přes látku připomínající pytel na odpad a spojitost s armádami stejně vypadajících italských pubertálních turistů v Praze v únoru bych se asi přenést nedokázal. Ovšem v lyžařském smokingu Moncler mě nikdy neuvidíte.  


 photo Moncler-Pierpaolo-Piccioli-FW19_06_zps9wrgsfqf.jpg

Klubové sako

$
0
0

 photo klubove-sako_01_zpsbsjfulvu.jpeg

 photo klubove-sako_02_zpsbc9qteja.jpeg

Už dlouho jsem chtěl klubové sako. Ideálně šedé, s emblémem na hrudi, a s kovovými knoflíky. Na začátku 20. století je nosili příslušníci sportovních klubů a bývala široce pruhovaná v klubových barvách. Ve Velké Británii se nosí dodnes, a připomínají saka školních stejnokrojů.

U nás se mu říká také sportovní sako, což mně připadá poněkud úsměvné, když se u nás i do divadla chodí v trekových hadrech, natož tak aby někdo nosil sako "na sport". Nebo separátní sako, i když málokdy má emblém či nějaký znak na hrudi (to jsem viděl snad jen v Jáchyme, hoď ho do stroje :) Roky jsem chodil do Gantu, protože to je jediný obchod, kde by je mohli mít. Docela mě rozčilovalo, že v dámském oddělení je za těch asi deset let měli už několikrát, ale v pánském jsem na tento klasický pánský kousek nikdy nenarazil. Až nedávno se mně poštěstilo v sekáči, kde jsem je za pár korun našel. Přesně takové, jaké jsem chtěl. 

Má volnější střih, jak tomu u sportovního saka má být, kovové knoflíky i emblém, jak jsem si přál. Tady je mám s hedvábnou proužkovanou kravatou (víte, že proužkované kravaty byly původně také znakem klubů či škol, a proto se moc nehodí na formální události?) taktéž ze sekáče a džíny, se kterými podobná saka a blazery nosím nejraději. Jsou ideální na jaro a podzim, kdy na kabát je brzy nebo pozdě, a v případě potřeby si pod ně vezmu svetr.

 photo klubove-sako_03_zpsm2w38yxn.jpeg

Co s oblečením, které už nechcete

$
0
0

 photo sek-second-hand_04_zpshfkd44zv.jpg

Pokud mě sledujete často, víte, že miluji sekáče. Když jsem byl na střední, začal jsem obohacovat svůj šatník a doplňky nejen tam, ale i na Ebay, kde se dá sehnat vše možné, mnohdy za hubičku. Co ale dělat, když se chcete něčeho zbavit?

Buďto je někomu věnujte, jako to většinou dělám já. Obvykle se zeptám kamarádů, zda to nechtějí, nebo to prostě dám mamce, ať to dá někomu, komu by se to hodilo. Ani s charitou to totiž není tak jednoduché, protože oblečení z kontejnerů na nechtěné oblečení končí na pultech sekáčů, vyhazuje se, protože recyklované a směsné látky už recyklovat nelze, a tak je dejte nějaké charitě, která je přímo předá potřebným. V Praze existuje i několik projektů, kam můžete nechtěné věci přinést, oni je prodají, a z výtěžku financují určitou dobrou věc. Pokud je oblečení ve špatném stavu, nastříhejte si z něj hadry na mytí či utírání prachu.

Pak vás ale napadne, že ten drahý a značkový oblek, který jste na sobě měli jen párkrát a už se do něj nevejdete, můžete ještě dobře zpeněžit (věci z řetězců ani prodávat nezkoušejte, pokud to není třeba nějaká návrhářská spolupráce z H&M). To se snadno řekne, ale... Trh je přehlcený, a o obnošené oblečení není takový zájem, jak by se mohlo zdát, což mě udivuje: Já si ale pořád raději koupím obnošený oblek Versace, než za stejnou cenu nový ze Zary, ze kterého si v případě obnošení neuděláte ani ten hadr na boty, jaký je to šmejd. Pokud něco sháníte, máte výhodu, že to můžete levně sehnat, ale horší je něco prodávat.

U nás existuje spousta způsobů, jak svoje oblečení nabídnout. Sbazar, Aukro, a podobné stránky, ale nejznámější a nejlepší je Vinted, kde nějaké věci nabízím. Problém je však v tom, že i téměř nové věci tam budete mít vystavené dlouho a je velice pravděpodobné, že je budete muset prodat pod cenou. Pokud máte opravdu luxusní boty a doplňky (to platí spíše pro dámy), zkuste je nabídnout Luxury bags, Skříni nebo Phase 2.

Spousta lidí tu cenu neumí odhadnout. Našel jsem tam pár kabátů Burberry. Tedy Burberry's, což je podoba jména, jakou značka používala do roku 1999, takže je to mnohdy i třicet let starý kabát s poněkud jiným střihem, než mají ty současné, a přesto je nabízejí i za 8 000, což je podle mě přehnané, když je očividné, že jej koupili v sekáči za pár korun. Hodně štěstí! Prodávám tak třeba košili od Lagerfelda v moc dobrém stavu za pětistovku, i když byla původně docela drahá, džínovou Levisku, které mně byla malá, jsem prodal za 900, i když původně stála asi 2 500 a byla málo nošená. Kupodivu špatně se prodávají sluneční brýle. Chtěl jsem poslat dál nenošené brýle Tom Ford, které jsem dostal - normálně stály asi 7 000 a byl jsem rád, že jsem se jich za 1 500 zbavil.

Dalším "problémem" Vinted je to, že je to on-line obchod. Ono je to podle mě spíše výhoda - pohodlně najdete, co hledáte. Měl jsem na mysli ale to, že si nemůžete věc vyzkoušet, a proto vždy uvádím nejen velikost, ale také přesně rozměry, ať si to každý porovná s tím, co má doma, a oblečení se snažím co nejlépe popsat a vyfotit, a bylo by dobré, kdybyste na to mysleli, až budete někde něco nabízet. Stejně vám pak deset lidí napíše, že chce přesné rozměry nebo fotku saka zezadu, nebo jak mně říkala kamarádka, že po ní někdo chtěl, aby natočila video, jak si v té sukni (prodávala ji asi za 200) sedá. Nejhorší je, když si někdo chce na ten či onen kus jen prohlédnout nebo rovnou koupit s osobním předáním, ale může jen jednou za čtrnáct dnů mezi 21 h a 21.15 v Horních Měcholupech nebo v Panenských Břežanech. Tak by to nešlo, a tak se zájemce od osobních setkání snažím odradit tím, že tam mám jako "místo" svůj rodný kraj, kde mám také uskladněnou spoustu těch věcí, které už nenosím.

Dávejte pozor na padělky. Třeba Sbazar je plný buďto fejků, anebo značkového oblečení s cenou, za kterou je nikdo nekoupí, protože je nereálná. Třeba momentálně trendy věci od Gucciho s potiskem včel a vše s vulgárními logy tam najdete snad jen jako padělky, čemuž napovídá i nápadně nízká cena a fotky opasků a kabelek zabalených v igelitě - fuj! Vinted to, mám dojem, celkem kontroluje. Mě pořád šikanují kvůli fotkám, kde mám oblečení na sobě, protože si myslí, že je to fotka z internetu (což beru svým způsobem jako lichotku), a také mně párkrát psali, zda je ta věc opravdu od té značky, za kterou ji vydávám.

Také dávejte pozor na kupování kožichů ze druhé ruky. Na Sbazaru i Aukru často vídám inzeráty jako "málo nošený, měla jsem jej na sobě jen třikrát", a cena 20 000. To je sice hezké, ale zapomněla připsat, že naposledy jej dostala v sedmdesátých letech, a na sobě jej naposledy měla ještě za Husáka, a od té doby leží nacpaný ve skříni, a pravděpodobně se brzy rozpadne. V berlínských sekáčích jsem viděl, jak vypadají tak staré kožichy, o které bylo špatně postaráno.

Takže když vám to shrnu:

* Zkuste Vinted, vychází ze všech nejlépe. Je zadarmo, přehledné, a známé.
* Prodávanou věc dobře vyfoťte, nejlépe i na sobě, vyzdvihněte zajímavé detaily, a případné nedostatky či vady.
* Věc dobře a pravdivě popište a připojte rozměry. Pokud nemáte čas na předání zboží nebo chcete přilákat i zájemce zdaleka, rovnou napište, kolik chcete za poštovné.
* Zvolte si realistickou cenu. Chcete se toho opravdu zbavit nebo dva roky čekat, že vyděláte majlant? 
* Čekejte. Něco se prodá hned, někdy to trvá. Dlouho.

Jan Černý F/W 2019 na MBPFW

$
0
0

 photo jan-cerny-MBPFW-jaro-2019_01_zpsey4m487s.jpg

Jan Černý, student Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně a nadějný talent české módní scény otevřel letošní Mercedes-Benz Prague Fashion Week svojí přehlídkou, která byla na zvláštní pozvánky a následnou prezentací v DUP 39. Osobně mám prezentace raději protože si můžete oblečení lépe prohlédnout než při přehlídce, kdy modelové chodí čím dá rychleji, ale zase se nemůžete venku nahlas bavit o tom, že jste seděli v přední řadě tak, aby to slyšeli ti, co seděli vzadu. :D Modelové byli rozestavěni uprostřed sálu na stupních, po kterých popocházeli a otáčeli se, aby si diváci mohli novou kolekci prohlédnout.

Asi není potřeba představovat jeho styl - výrazné kousky pánského oblečení, které tvoří rozložením a znovuposkládáním klasických věcí, hodně pracuje s denimem, a jeho oblečení si můžete prohlédnout a koupit v The Room by Basmatee, kde je už několikátou sezónu prodává.

Upřimně, není to můj styl a zlí jazykové už mě kritizovali, že o jeho kolekcích píšu (mimochodem, asi nebudu psát o přehlídce, na kterou mě nikdo nepozval, a kterou jsem neviděl, že?) a přitom podobné oblečení u jiných návrhářů hejtuji, protože je v nich patrný styl devadesátých let, na který se teď dala spousta značek, třeba Louis Vuitton, kterou jsem bral vždycky jako výrobce luxusních zavazadel a oblečení, a ne jako replikátora toho, co vídám v sekáči za deset korun.

Nikdy mě neuvidíte v tom fialovém klobouku, obří péřovce či "rybářské vestě", ale některé kousky se mně líbí a dovedu si představit, že bych je nosil. Tak mě zaujaly třeba džíny oranžovo-černo-bílé džíny s bundou ze stejné látky, ten černý plášť s oranžovým batikovaným vzorem, vždycky se mě líbily Honzovy náramky, řetězy a podobně, a už nějakou dobu přemýšlím nad jeho interpretací Prestižek, které zažívají návrat. Nespornou výhodou je, že je vyrábějí i v mojí velikosti 48 nebo 49, což je naprosto nevídané, takže pokud chci nové tenisky, jinou volbu stejně nemám, protože moje Adidas Stan Smith mě tlačí i ve velikosti 49 a 3/4. :D 

 photo jan-cerny-MBPFW-jaro-2019_02_zpsjlnlh4lh.jpg

 photo jan-cerny-MBPFW-jaro-2019_03_zps2bll359e.jpg

 photo jan-cerny-MBPFW-jaro-2019_04_zpsd1bevyz6.jpg

 photo jan-cerny-MBPFW-jaro-2019_05_zpsxdn1q7u2.jpg

 photo jan-cerny-MBPFW-jaro-2019_06_zpsukhexky2.jpg

 photo jan-cerny-MBPFW-jaro-2019_07_zpszrzz25zo.jpg

 photo jan-cerny-MBPFW-jaro-2019_08_zpsdnezsoxh.jpg

 photo jan-cerny-MBPFW-jaro-2019_09_zpskamj9rme.jpg

 photo jan-cerny-MBPFW-jaro-2019_11_zpsmoobmxty.jpg

Netradiční přehlídka Blažek podzim/zima 2019

$
0
0

 photo blazek_FW_2019_00_zpspsivsxwr.jpg

Asi jsem nebyl jediným, v kom přehlídka kolekce Blažek na příští podzim a zimu zanechala rozpačitý dojem. Spoustu diváků překvapilo, že byla strohá, minimalistická, monochromatická, a třeba téměř vůbec v ní chyběly pleteniny, tašky a další doplňky, kterými by bylo naznačeno, že u Blažka se každý muž dobře a vkusně obleče od ponožek až po čepici. To by si ale museli přečíst text, který ležel na sedadlech, a začalo to dávat smysl. Cílem bylo to, aby se divák nenechal nerozptylovat barvami a různorodým oblečením, ale soustředil se na kvalitu látek, střihu, a zpracování:

"Vysoká kvalita a dokonalé krejčovské zpracování bez kompromisů. Důvěra a obdiv k tradiční formě. Vlna jako princip, který přináší nejen hřejivost a pocit bezpečí, ale i odraz nových technologií. Poskytuje ochranu proti vnějším vlivům i konzumní společnosti. Funkčnost, životnost a praktičnost propojená s emocionální hodnotou. Uvědomělé vybírání nadčasových kousků vyznačujících se barevnou neutralitou a monochromatikou. Posedlost vlastním stylem podtrhující jedinečnou identitu a osobitý projev nositele."

 photo blazek_FW_2019_01_zpsoedgdxto.jpg

 photo blazek_FW_2019_02_zpss2iavrnl.jpg

Pravdou je, že v daném prostoru jakési půdy nebo čeho v OD Kotva modelové procházeli po mole ve vzdálenosti několik metrů od diváků, takže na první pohled těžko rozlišíte, zda vidíte tvíd nebo satén, natož tak abyste dokázali ocenit další detaily, a s tím Blažek nic nenadělá. Ale přesto mě zaujalo, jakým způsobem přehlídku pojali. Namísto obvyklého "tady je úplně všechno, co jsme tuto sezónu navrhli a vyrobili, a takto jsme to zkombinovali" byla středem zájmu vlna jako multifunkční materiál a její variabilní užití při výrobě různých typů oblečení, což sám schvaluji a vlnu doporučuji jako universální materiál na svetry, obleky, kabáty či šály; vlna hřeje a je odolná, a můžete ji nosit v podobě hrubého svetru, tvídového kabátu či elegantního uhlazeného smokingu.

 photo blazek_FW_2019_03_zpspndobqh8.jpg

 photo blazek_FW_2019_05_zpshqgxstep.jpg

Jak asi víte, nejsem jedním z těch, kteří by hleděli na nějakou podivnou výstavu a všechny přesvědčoval o tom, že tam "sice nikdo nic nevidí, ale musíte pochopit, co tím umělec zamýšlel", ale toto mně přijde jako skvělý nápad, vždyť Blažek vlnu kvůli jejím skvělým vlastnostem hodně používá, a tak proč z ní neudělat středobod celé přehlídky? Že se z ní dá ušít spousta různých věcí, které se hodí do různých stylů bylo na dokonalé krejčovské práci jasně vidět. Samotná autorka kolekce, skvělá návrhářka Jana Kuťková, o kolekci ještě před jejím uvedením řekla: "Prvním impulzem ke vzniku celé kolekce bylo severské malířství rané renesance, a to umělecká díla Hieronyma Bosche, jehož obrazy se vyznačují plností, nejsou na první pohled čitelné a vyzývají diváka k bližšímu zkoumání. Právě soustředění na detail umožňuje vidět dokonalé umělecké zpracování, ať už se jedná o malířství, či vrcholnou pánskou krejčovinu, kterou Blažek v českém módním průmyslu již sedmadvacet let úspěšně zastupuje." V tom s ní souhlasím, a myslím, že se jí to v kolekci a na přehlídce krásně podařilo vystihnout.

 photo blazek_FW_2019_06_zps7aqsqtag.jpg

 photo blazek_FW_2019_07_zpsbbintl1j.jpg

Ještě bych zmínil styling Jana Králíčka, který jsem u předchozích přehlídek vychvaloval. Zatímco v minulých sezónách ukázal nový způsob, jakým lze nosit formální módu, tady mně to připadalo jako zbytečná "inspirace" Balenciagou, Ablohem a aktuálním trendem devadesátých let, který měl zůstat v propadlišti dějin. Viz ty rybářské klobouky, které se mně nelíbily už když byly v módě když jsem byl dítě, a tady vypadaly jako pěst na oko, jako by kolekci měly dodat punc trendovosti, ale přitom se tam vůbec nehodily. Písařské návleky na rukávy nepůsobily jako "rebelský" doplněk, ale jako . Asi cílí na mladé, kteří se o módu začínají zajímat a nechtějí se vzdát svého "vlastního stylu podtrhující jedinečnou identitu a osobitý projev nositele" (což je ostatně také jením z poselství kolekce), a ti to možná uvítají. Ale já zůstanu věrný klasice, a pánské eleganci, jakou nám Blažek přináší.

 photo blazek_FW_2019_08_zpsutszxgnp.jpg

 photo blazek_FW_2019_09_zpslfigi4nz.jpg

 photo blazek_FW_2019_11_zpsc2cspgqf.jpg

Foto: MBPFW

Zelený blazer a leopardí kožich

$
0
0

 photo outfit-blazer-hugo-boos-kozich_01_zpscsfd15uz.jpg

 photo outfit-blazer-hugo-boos-kozich_02_zpsdf7vqb5f.jpg

 photo outfit-blazer-hugo-boos-kozich_03_zpslq0ogvpe.jpg

 photo outfit-blazer-hugo-boos-kozich_04_zpsezlilcl9.jpg

Na uplynulém Mercedes-Benz Prague Fashion Weeku jsem měl poslední možnost vzít si kožich, protože o víkendu bylo ještě chladno, od té doby už však máme jarní počasí. Na přehlídku Blažek F/W jsem si zvolil tmavě zelený blazer Hugo Boss, kalhoty Gant, polobotky Loake, manžetové knoflíčky (T.M.Lewin) a brož v podobě roháče a starožitný stříbrný prsten.

Konec veganských steaků a sójového masa

$
0
0

 photo Vivera-steak_zpsf7xykstm.jpg
"Veganský steak" společnosti Vivera

Ne, že bych měl něco proti jídlu bez masa, raději si dám kolikrát jídlo bez masa, a nejím maso každý den. Ale "veganské steaky" a podobné paskvily mně lezly na nervy už hodně dlouho. Lisovat tofu do formy plátku masa a barvit je na hnědo, aby jako maso také vypadalo, je podle mě už samo o sobě diskutabilní, a dávat tomu zavádějící názvy evokující maso je ještě podivnější.  Dodnes mám v paměti jakýsi článek v Elle před lety, kde nějaká veganka psala o restauraci, kde mají "nejlepší veganské hovězí burgery/svíčkovou v Praze". Pak si postěžovala, jak ji všichni utlačují svými otázkami na veganství, a na závěr tyto lidi s normálními stravovacími návyky zhejtovala, jak to známe z uzavřených veganských skupina na Facebooku.

Když odpůrci masa maso jíst nechtějí, proč si vyrábějí něco, co tak vypadá, a dávají tomu podobné názvy? To je jako když vám někde dají nealkoholický sekt, když se nemůžete dát ten s alkoholem. Je to divné, chutná to hnusně, a ještě to stojí podstatně víc než taková Vinea, která je ve srovnání mnohem chutnější.

Vzpomínám si na jakousi kauzu, kdy ČOIka před lety kontrolovala restaurace, zda podvádějí zákazníky, a často naráželi na krabí salát, který ale nebyl z kraba, čemuž název jídla nasvědčuje, ale z "krabích tyčinek", které nejsou ani z kraba, a mnohdy sotva obsahují rybu. Takovým restauracím udělovali pokuty, protože klamali zákazníka. A já jsem si už roky říkal, jak je možné, že ve vegetariánských a veganských restauracích mohou podávat sójové maso, veganské steaky, vegetariánské burgery a podobně, když jiní nesmí prodávat falešného kraba a ještě za to dostanou pokutu.


 photo plevel-menu_zps08jb3wo2.jpg
Jídelní lístek vegetariánské restaurace Plevel. To je tak, kde byl Pohlreich, a divil se vegetariánské kachně. Teď podávají třeba segedýn, burger a sójové výpečky. Já když si chci dát něco bez masa, rozhodně nebudu jíst zelí se sójou a říkat tomu segedýn.



Podle nově přijatého návrhu Evropské unie by se mělo už v názvu výrobku jasně označit, zda obsahuje maso, či je o bezmasou variantu. Součástí chráněného označení budou párky, klobásy, hamburgery, steaky i řízky (pochybuji, že někdo ve vegetariánských restauracích nabízí řízky pro vegetativní rozmnožování, heh). Místo vegetariánského burgeru tedy bude do budoucna možné koupit jen "vegetariánské kotouče nebo disky", píše The Guardian. 

Podle francouzského europoslance Érica Andrieu, který má na starosti dohled nad legislativou, řekl, že zákaz je v souladu se "zdravým rozumem", a že "steakem by měl být označován pouze skutečný steak z masa", a já s ním souhlasím. Vegetariána by asi také naštvalo, kdyby si dal "zeleninový" salát, a zjistil, že je to ve skutečnosti maso slisované a nabarvené tak, aby vypadalo jako zelenina.

Podle mě v tom hraje velkou roli celý byznys týkající se veganů. Seitana nebo tofu nezní dost marketingově a navíc si je může koupit kdokoli v jakémkoli obchodě, takže se nedá cílit na určitou skupinu zákazníků, a vegan pak asi nemá pocit, že je dost vege, nebo možná chce mít vlastní obchody, jako když normální lidé chodí do masny. Ale veganský steak? Veganské "fine dining" s napodobeninami masa?

To je jako s veganským oblečením (které navíc, mimochodem, zanechává mnohem hlubší ekologickou stopu než normální oblečení): boty z polyuretanu koupíte na každé vietnamské tržnici za pár stovek. Ale veganské boty z "ekokůže" (veganský eufemismus pro polyuretan) už můžete prodávat za dva a půl tisíce...

Co na kauzu říkáte vy? Schvalujete to nebo ne? Dovedu si představit, že spousta lidí bude proti nebo jim to bude připadat nesmyslné, jako když zakázali pomazánkové máslo nebo tuzemák. Ale já jsem pro. Ne proto, že jím maso, ale proto, že je to stejně šizení jako krabí salát z rybího odpadu obarvený trochu na červeno.

Jaro je (skoro) tady!

$
0
0

 photo jarni-outfit-2019-blazek-engelmuller_01_zps9nnsthvd.jpg

 photo jarni-outfit-2019-blazek-engelmuller_02_zpsgjzzxwzq.jpg

 photo jarni-outfit-2019-blazek-engelmuller_03_zps1jtd17mw.jpg

 photo jarni-outfit-2019-blazek-engelmuller_04_zpseg9iby1j.jpg

 photo jarni-outfit-2019-blazek-engelmuller_05_zpsz3kpgxb9.jpg

 photo jarni-outfit-2019-blazek-engelmuller_06_zps99gt0rat.jpg

 photo jarni-outfit-2019-blazek-engelmuller_07_zpsrzgwjycv.jpg

Jaro je téměř tady, i když o víkendu jsem na sobě měl ještě Levisku s kožíškem. Tyto fotky vznikly první jarní den a je to outfit, který nosím do města na běžné nošení, když si vyřizuje různé pochůzky, nákupy a podobně. 

Po zimě jsem opět vytáhl svůj oblíbený trench coat Blažek, kterého si můžu užívat jen na jaře nebo na podzim. Vlněný svetr jsem objevil v Marks and Spencer, když jsem chtěl využít dárkový poukaz, který jsem dostal k Vánocům. Je lehký, ale přitom hřejivý, a dokonce má ochrannou známku Woolmark, což mě vzhledem k podílu polyesteru v M&S docela překvapilo, a stál, myslím, 1200, což je fajn cena.

Levis 512 jsou můj oblíbený model už dlouho. Cítím se v nich velice pohodlně, a na Okounovi mají co hejtovat, takže jsou všichni spokojení. :) Ponožky jsou Happy Socks z kolekce dressed. Jsou delší, z česané bavlny a už na pohled jemnější než klasické Happy Socks, takže se dobře hodí i do obleku, jak název napovídá. Rukavice jsou od české firmy Engelmüller, hodinky Wenger a polobotky Loake.

Jak oslovit ženu? Slečna nebo paní?

$
0
0

 photo guth-jarkovsky_zpszjnnjsea.jpg

Neřekl bych, že jsem úplně staromódní, ale jako člověk, který se snaží dbát na etiketu a dobré způsoby často tápu nad tím, jak ženu oslovit. Co když ji oslovím "paní", a ona, snažíc se zrovna ulovit potenciálního partnera, bude naštvaná, protože jsem jí zhatil plány? No, to je spíše žert než něco, co by odpovídalo skutečnosti, protože manželství je svým způsobem mrtvá instituce, a na stav lidí, natož tak dodržování titulů, se dnes moc nehledí.

To je jedním z úskalí etikety - v rámci politické korektnosti či jakéhosi vynucovaného respektu nebo pohodlnosti upouštíme od zažitých věcí, které vždy skvěle fungovaly, a pak vládne chaos, a my nevíme, co si počít, protože etiketa je tady od toho, aby nám radila, jak se za jakých okolností chovat. Zvláště pak v případě žen, kdy etiketa říká, že by je muž měl chránit, chovat se galantně, pouštět je do dveří, nabízet rámě, a jednat s nimi jako s křehkými bytostmi. Dnes máme však emancipaci, takže muž neví, co si smí dovolit, a žena ho pak považuje za nevychovaného, a naopak - žena by chtěla gentlemana, ale nevyvolává v něm nutkání se tak chovat, když je sama mužnější než on.

Dříve se lidé běžně představovali jako "pan doktor Novák" nebo "slečna Nováková", a hned tedy bylo jasné, kdo je kdo, a jak má být oslovován. Také je dodnes zvykem oslovovat "slečno" prodavačky, servírky a podobně, protože před sto lety a za první republiky bylo běžné, že mladé ženy pracovaly jen předtím, než se vdaly, byly tedy vždycky slečnami.

Bylo to jasné. Pan a paní Novákovi měli dceru, slečnu Novákovou. Kdyby měli ještě mladší dceru, lidé by ji ve společnosti neoslovovali slečno Nováková,  jako její starší sestru, ale slečno Marie. Až by se slečna Nováková vdala, třeba za pana Hofmanna, stala by se jeho paní, tedy paní Hofmannovou. Dnes si ale dcery paní XY usmyslely, že od určitého věku budou paní stejně jako jejich matky, což je pro mě celkem nepochopitelné a matoucí, protože nevím, jak koho oslovit. Slečna AB si vezme pana XY a stane se paní XY. Když se slečna AB najednou rozhodne říkat si paní AB, mohla by si rovnou začít říkat kněžna AB, velkovévodkyně nebo abatyše, protože jak k tomu titulu najednou přijde? Paní přece není něco, čeho dosáhnete věkem, ale tím, že se provdáte, že vstoupíte do manželství.

Možná je to opakováním podle německých feministek. Jenže německé Fräulein (slečna) je zdrobnělinou Frau (žena, paní), znamená tedy doslova ženuška, a evokuje tedy to, že neprovdaná žena je společensky méně významná než ta vdaná, a že není plnohodnotnou osobou, dokud se nevdá. Navíc jde v němčině o podstatné jméno středního rodu, čímž prý evokuje to, že žena je věcí a majetkem muže. V roce 1972 dokonce německé Spolkové ministerstvo vnitra nařídilo, aby se titulu "ženuška" kritizovaného feministkami přestalo v úředním styku používat, což je v německy mluvících zemích pochopitelné. 

Ale to přece v češtině nemáme. Slečna je prý původním významem neprovdaná dcera šlechtice, později se toto oslovení rozšířilo i mezi měšťany. V Berlíně nebo ve Vídni byste dnes asi s oslovením Fräulein u mladých žen narazili, ale třeba v Bavorsku nebo v Dolním Rakousku to nijak neobvyklé není. Navíc v Rakousku, kde oficiálně nenávidí Habsburky a šlechtu vůbec, hraběnku stejně každý oslovuje paní hraběnko, kor když dotyčná žije na venkově a na rodovém sídle, protože to tak velí konvence. A Rakušané milují tituly, ať už dědičné či akademické, a dodnes mají třeba "dvorní rady".

Ladislav Špaček, český guru etikety, říká: "Oslovení "slečno" si necháme jen pro velmi mladé dívky nebo servírku, která nás obsluhuje. Všechny ostatní ženy, jakmile jim je kolem dvaceti, oslovujeme "paní"." Ještě více mě udivuje jeho tvrzení, že "když spojujeme oslovení s titulem, vždycky říkáme "paní", tedy i mladé ženě, u které by nás to svádělo říct "slečno", musíme říct "paní doktorko", "paní magistro"." 

Před sexuálně-feministickou revolucí bylo oslovení  "slečno doktorko" naprosto běžné, jak dokazuje třeba Dürenmattova komedie Fyzikové z roku 1962, ve které vystupuje postava slečny doktorky Mathilde von Zahnd, anebo moje oblíbená příručka etikety Společenský rádce pro všechny životní situace. Je sice z roku 1932 ale také je jedinou knihou o etiketě (z dob, kdy se na společenské způsoby a etiketu opravdu dbalo), kde jsem společenské pravidlo oslovení nevdaných žen s titulem našel. Zmiňuje stále přetrvávající zvyk říkat manželce doktora "paní doktorová", ale pak jen kritizuje oslovování doktorek mužskou formou akademického titulu: "skutečná promovaná doktorka se pak oslovuje paní nebo slečna doktorka, není správné říkat paní nebo slečna doktor, neboť nelze šmahem zaměňovat pohlaví a z doktorky obratem ruky udělat doktora." A paní není akademickým titulem. Jinde jsem o tom zmínku nenašel - svobodnou ženu by totiž nenapadlo říkat si "paní", to byl titul její matky.

Neexistovaly paní učitelky - učitelky obvykle vdané nebyly, a třeba v Německé říši až do roku 1919 dokonce existoval zákon zakazující učitelkám manželský stav. Uzavírání sňatků měli učitelé a učitelky omezené i u nás za Rakouska-Uherska; v Moravském markrabství potřebovali svolení patřičného úřadu až do roku 1905, kdy byly zakázány úplně, v Českém království je měli zakázané po celou dobu trvání říše.

Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky k titulu slečna/paní říká toto:

"Užívání titulů slečna a paní se v češtině neřídí žádnými přísnými jazykovými pravidly, spíše společenskými zvyklostmi. Ty se s vývojem společnosti – od generace ke generaci – poněkud proměňují, a to tak, že titul slečna stále více ustupuje všeobecnému oslovení paní... Pro roli ženy v dnešní společnosti není podstatné, je-li (byla-li) vdaná, nebo ne, a spolu s tím přestává být důležité rozlišování jejího stavu při oslovování (ostatně u mužů takové rozlišování taky nemáme). Rozhodně tedy neuděláme chybu, oslovíme-li ženu vážená paní v případě, kdy si stavem nejsme jisti. Toto oslovení je dnes chápáno jako neutrální."

To mě na tom však zaráží. Emancipovaná žena chce neutrální oslovení, ale namísto svobodné slečny, kterou je, si přivlastňuje titul vdané ženy. He?

Chápu, že někomu může připadat podivné rozlišovat u žen oslovení podle toho, zda se vdaly nebo ne, ale je to společenskou zvyklostí, tak jako vykání, způsob držení příboru nebo to, že se chodí vpravo, které nikdo nenapadá, a oslovením slečna přece nikomu neubližujeme. Nebo opravdu existují živí lidé, ne aktivistky ani hrdinky z amerických filmů, živé ženy, které oslovení slečna uráží či ponižuje? Pokud vím, nikdo neodsuzuje ženy žijící s partnerem bez toho, aby byly oddáni, a jejich dětem neříkáme parchanti. Na staré a nevdané slečny nepohlížíme jako na ty, které "to nezvládly", a jsou odsouzeny k tomu, být staropanenskými tetami, kterým se neteř snaží vetřít do přízně, aby jí odkázaly majetek, ale jsou přece naprosto plnohodnotnými členy společnostmi, a představa, že by je kvůli tomu někdo znevýhodňoval či odsuzoval, je naprosto směšná. 

Nevím, jak to shrnout, - ať si každá žena vybere, jak chce být oslovována a já to respektuji, ale ta volnost výběru je pak ve společenském styku matoucí. Berte můj článek jako takové shrnutí faktů a různých historických zajímavostí. A nemyslete si, že jsem šovinista nebo tvrdošíjný zastánce starých pořádků, ale když se tak nad tím zamýšlím, žena je slečnou, a po uzavření manželství se stává paní, nedává tedy smysl, aby si začala "paní"říkat jen tak, když se jí zamane. Toť vše.

A jak jste na tom vy, milé ženy? Uráží či ponižuje vás, když vám někdo ve třiceti řekne "slečno", protože na vaší ruce nevidí snubní prsten? Nebo naopak chcete, aby vás lidé oslovovali "slečno", protože tím chcete dát najevo, že jste volná, a oslovení "paní" vám vadí? Jak to vidíte vy?

Pánské boty na léto

$
0
0

Jsou boty, které se dají nosit celoročně, a boty na společenské události a k formálnímu oblečení podle ročního období neměníme. Pak máme boty, které jen v létě nebo v zimě - a tady jsou ty, které oceníte v létě. Tak se nezapomeňte včas vybavit, protože v dnešní době je léto plné výprodejů a během srna už přicházejí podzimní kolekce, tak abyste byli vybaveni. Všechny fotky jsou ilustrační, stažené z e-shopu s dámskou a pánskou módou Spartoo. Občas tam nakupuji, protože mají docela velký výběr i v mojí nadměrné velikosti 47-48. ;)

 photo polobotky-Andr-spartoo_zps5xzcljbv.jpg
Dessert shoes André

Dessert shoes
Čeština pro ně výraz nemá, pokud se nepletu; jsou to kotníkové boty ze světlé přírodní usně. Na první pohled se může zdát, že vám v nich bude teplo, ale není, jejich nošení je velice příjemné a díky svojí univerzálnosti se hodí ke všemu. 

 photo polobotky-Barker-spartoo_zpscysdwzca.jpg
"Monky"Barker

Monk strap
Svojí formálností leží někde mezi oxfordkami a derby. Svoje jméno dostaly podle "mnišského pásku", protože tyto boty původně nosili mniši namísto obvyklých sandálů. Nedávno se znovu objevily jako módní a originální alternativa ke šněrovacím botám a můžete si je obout k obleku třeba do práce nebo na večírek, ale na opravdu slavnostní události si vezměte oxfordky. ;) Kristepane, hlavně je nenoste s jedním řemínkem nezapnutým. Před pár lety někdo vymyslel, že je to jako že kchůl, ale vypadá to hloupě. Jako kdybyste chodili s rozvázanými tkaničkami.

 photo mokasny-andr1-spartoo_zpsecgtmks1.jpg

 photo mokasny-andr2-spartoo_zpsmzkqowqa.jpg
Mokasíny André

Mokasíny
Poznávacím znakem je charakteristické prošití po obvodu přední části boty a měkká či členěná podešev pro větší pohodlí. Jedná se o volnočasovou letní obuv, a proto bývá nejčastěji zhotovena z měkké či broušené kůže, často křiklavých barev. Jim podobné jsou driving shoes, které mají namísto podešve malé gumové puntíky, aby pevně přilnuly k pedálům auta, což s botami s hladkou koženou podešví moc nejde. K obleku si je neberte, ale skvěle vypadají s džínami s úzkými nohavicemi či k letním kalhotám a blazeru. Obvykle se nosí bez ponožek.

 photo loafers-barker-spartoo_zps4v4fwqnf.jpg
Loafers Barker

 photo loafers-n.D.c.-spartoo_zpsuzwnvysz.jpg
Loafers n.D.c.

Loafers
Loafers jsou dnes vlastně jakékoli nazouvací boty bez šněrování a česky se jim vždycky říkalo střevíce. S příchodem globalizace a vlivu reklamy, která se s překlady či správným názvoslovím příliš nemazlí, se dnes používá spíše anglický výraz loafers, aby to bylo víc kchůl (viz můj článek o prznění češtiny). Původně to byla elegantní obuv často z hladké kůže či ze sametu s výšivkou, a nosila se jako domácí přezuvky nebo doma ke smokingu. Můžete se setkat s různými variacemi, některé jsou sametové, jiné kožené, další z broušené kůže a s ozdobným střapcem… Verze z lakové kůže se stuhou z hedvábného rrypsu se nosí ke fraku (dříve i ke smokingu). Ty sametové si nechejte na večírky nebo na doma do svého zámečku, v létě se obvykle nosí ty z hladké či broušené kůže.

 photo boatshoes-aigle-spartoo_zpsljxr1u2v.jpg
Boat shoes Aigle

Boat shoes
Často vypadají podobně jako mokasíny, ale mají gumovou podešev nezanechávající šmouhy se vzorkem podobným jako pneumatiky, a ozdobné nefunkční šněrování. Původně byly určeny pro jachtaře, aby neuklouzli na mokré palubě, ale brzy se rozšířily jako letní bota nejen v přímořských letoviscích. Hodí se na volný čas, k vodě, na dovolenou či garden party, jsou velice pohodlné, a "na ven" se hodí mnohem lépe než žabky. ;)


 photo tenisky-Converse-spartoo_zpsplxqv74d.jpg
Tenisky Converse

 photo tenisky-New-Balance-spartoo_zpsd6bhgo0o.jpg
Tenisky New Balance

Tenisky
Na léto jsou ideální plátěné tenisky. Jak výraz napovídá; původně se tenis hrál v bílých plátěných botách s kaučukovou podešví. V kožených vám bude teplo, ale pro chladnější dny jsou fajn. Jinak v parných dnech nosím rád ty z úpletu, jako jsou třeba Nike Roshe Run.

 photo espadrilky-Havaianas-spartoo_zpsinv8jqjc.jpg
Espadrilky Havaianas

Espadrilky
Velice příjemná letní obuv z plátěného vršku a jutové podešve. Jsou lehké, prodyšné, pohodlně, a příjemně se v nich chodí. Dnes existuje spousta variant; klasická varianta je ta s jutovou podrážkou, i když se tak dnes často říká jakýmkoli plátěnkám s tenkou podrážkou, které vypadají podobně.

 photo sandly-Dream-in-green-spartoo_zpsmpoteggl.jpg

 photo sandly-Dream-in-green2-spartoo_zpsvc8nrtww.jpg
Kožené sandály Dream in Green

Sandály
Názory na sandály se různí. Někteří tvrdí, že by je muži vůbec neměli nosit, a pokud ano, tak jen ve volném čase a u vody. Ale když ženy mohou nosit páskové sandály do společnosti, nevidím důvod, proč by je muž v jednadvacátém století nemohl nosit v létě - tedy ne do společnosti či na formální události. Samozřejmě se vyhněte těm trekovým z barevného nylonu, a sáhněte po kožených. Někteří návrháři se snaží zpopularizovat nošení ponožek v sandálech, což je podle mě jako kdybyste přes svetr nosili plavky (viz Supermana, který nosí slipy na legínách :D ). Buďto mějte letní obuv, nebo noste ponožky a uzavřenou botu. Ukazovat palce a paty v ponožkách na veřejnosti je bizarní.

 photo pantofle-Lacoste-spartoo_zpsxvnog6jg.jpg
Pantofle Lacoste

 photo abky-Crocs-spartoo_zpsri6x939j.jpg
Žabky Crocs


Žabky a pantofle
I když se teď módní průmysl snaží propagovat nošení pantoflí (dokonce je přejmenovali na "nazouváky" a podobně, aby to neevokovalo povalování se v pobryndaných teplácích u televize), hodí se jen na volný čas a na léto, a nosí se bez ponožek, Obzvlášť ty gumové a plastové. Pokud si je chcete vzít ven namísto sandálů, vyberte si nějakou variantu z kůže nebo třeba v kombinaci látky a kůže. Tím ovšem nemyslím Birkenstock, německou obdobu českých ponožek v sandálech. Nechcete snad vypadat jako náš prezident, když ve zdravotních botách vtrhl na audience u britské královny, že?

 photo pantofle-Geox-spartoo_zps1ipo4xgd.jpg
Pantofle Geox

Dm drogerie markt Slovensko nabádá ke koupeli v žíravině

$
0
0

 photo dm-drogerie-markt-slovensko-ziravina-louh-hydroxid sodny_zpsirtuarwv.jpg

Vždycky jsem kritizoval špatné a chybné překlady, a třeba "Drogerie dm", jak se u nás této firmě říká, mně leze na nervy už dlouho, protože je to počeštěný německý název, kde je však jiný slovosled - v češtině říkáme napřed podstatné, a pak vlastní jméno, tedy Drogerie dm, takže je to jakýsi paskvil. Dále je tady jejich podivný slogan "Zde jsem člověkem, proto zde nakupuji". Abyste neřekli, že zase jen hejtuju, musím je pochválit za skvělou ukázku toho, jak se mění význam podle toho, zda sloveso být spojíte s prvním či sedmým pádem. Kouzlo sloganu, který je v originále parafrází slavného verše z Goetheova Fausta, který je v Německu všeobecně známý, se však překladem do češtiny ztratilo, a jen v zákaznících vzbuzuje dojem, že nákupem v ostatních drogeriích se z nich stává zrůda, a nejsou člověkem, popřípadě mu vůbec nerozumí, pokud rozdíl mezi spojení slovesa být s různými pády nechápe.

Ale zpátky ke strašlivé smrti ve vaně, ke které slovenská dm drogerie nabádá. Dnes jsem na Facebooku narazil na příspěvek dm drogerie markt Slovensko, kde se omlouvají za tiskovou chybu. V receptu na domácí výrobu soli do koupele ve svém zákaznickém časopise při překladu zaměnili Hydrogenuhličitan sodný za Hydroxid sodný. Detail, řeknete si. Ale ve skutečnosti to znamená, že namísto neškodné jedlé sody, která má patrně způsobit šumění koupelové soli, doporučují louh, tedy silnou a nebezpečnou žíravinu, která  už v malém množství způsobuje silné poleptání a rozklad tkání. Naozaj kúzolné, však? Mám dojem, že právě krystalky louhu zasypávali pachatelé mrtvoly v plechových sudech, které se před lety našly v jakési přehradě, aby uspíšili jejich rozklad.

Nejvíc mě dorazilo, že se fanouškům "omlouvají se za překlad" a dodávají, že "látka není určena pro kosmetické účely" - namísto obrovského varování, že jim poradili, aby se vykoupali v žíravině. To je dost černý humor i na mě. Zajímalo by mě, jak by postupovali, kdyby to někdo udělal...

Louh se v kosmetice používá; mám dojem, že při výrobě mýdla způsobuje právě to, že mýdlo mydlí a pění, a jinak se v domácnosti používá třeba při čištění odpadních trubek.

Pokud by vás přeci jen napadlo koupat se v louhu a v určitou chvíli jste si uvědomili, že nechcete dopadnout jako ve filmu Rozpuštěný a vypuštěný, opláchněte zasažená místa octem či octovou vodou, kyselina louh neutralizuje. ;)

Tak doufejme, že se zpráva dostane ke všem fanúšikom a čitatelom časopisu zmíněné drogerie, a že nás zanedlouho Lucie Borhyová za doprovodu tklivých tónů nebude informovat o tom, jak naši bratia dobrovolně lezou do nádrží žíravého roztoku. :) 

Slovenské rukavice na míru GANE Leather

$
0
0

 photo rukavice-na-miru-gane-leather_05_zpsecabwown.jpg

 photo rukavice-na-miru-gane-leather_02_zpsty7sge1o.jpeg

Rukavice patří mezi moje oblíbené doplňky. Kromě léta se dají nosit celoročně, a kromě toho, že oživí a zpestří váš outfit, jsou také účelné - chrání vás před chladem či "špínou" ulice. Třeba madel v tramvaji se holou rukou dotýkám jen nerad. Samozřejmě dnes podobně jako klobouky upadají v zapomnění, protože ke dnes tolik módním šusťákovkám, bundám z uměliny nebo k mikinám se vůbec nehodí, a většina se ani na chvíli neobejde bez chytrého telefonu, který s většinou rukavic nelze ovládat... 

 photo rukavice-na-miru-gane-leather_01_zpsfoh5frbl.jpg


Já si ale na rukavice potrpím, mám jich asi tucet; některé jsou ze nikdy nenošené staré zásoby, které jsem našel v sekáči, a kromě jedněch Barbour  s kašmírovou podšívkou jsou všechny české výroby, ať už Napa Dobříš nebo Engelmüller. S Napou Dobříš je problém, protože jak mně sami kdysi na veletrhu Styl a Kabo sami řekli, soustředí se hlavně na zahraniční trh, a u nás je problém s dodávkami a sortimentem zboží, respektive spektrem velikostí. V jejich e-shopu mám vždycky pocit, že je rok 1982, a já chci koupit banány. Rukavice Engelmüller jsou nádherné a už na první dojem o poznání výrazně kvalitnější  (a ta božská vůně kůže!) než Napa, čemuž také odpovídá cena, která není zrovna lidová. 

 photo rukavice-na-miru-gane-leather_03_zpsa9ykbdte.jpg

Sháněl jsem šedé rukavice s knoflíkem na zápěstí, protože díky tomu rukavice na ruce lépe sedí, někde na Facebooku jsem to zmínil, a dostal jsem různé tipy, většinou na zahraniční obchody, ale pak přišel někdo s tím, že na Slovensku šije rukavice na míru GANE Leather. Zatím nemají internetové stránky, ale na Instagramu jsem našel spoustu krásných fotek toho, co už vyrobili, a protože mě to zaujalo, ozval jsem se jim, poslal fotku rukavic z jejich profilu, které se mně líbily, a zeptal jsem se, zda by mně mohli vyrobit podobné. 

 photo rukavice-na-miru-gane-leather_04_zpssn2qcsdr.jpeg

Po výměně několika zpráv jsem si vybral materiál (šedou broušenou jehnětinu) a podšívku (hedvábí), barvu (šedou, poslal jsem jim přibližnou fotku toho, jakou mám představu), a napsal jsem, že chci vnitřní šití prstů (protože to působí elegantněji než venkovní obšití), a hlavně knoflík na zápěstí. Dostal jsem instrukce, jak si ruku změřit včetně obrázku s návodem. Také se mě ptali na délku prstů, aby zjistili, zda mám malé nebo velké ruce, aby pak rukavice přesně padly, což oceňuji, protože se standardní délkou mívám občas u některých modelů rukavic potíž.

 photo rukavice-na-miru-gane-leather_06_zpskgzrbnim.jpg

Slovenský ateliér GANE Leather se výrobou rukavic zabývá už více než 25 let (to víte, musel jsem si o nich něco zjistit), ale zatím vyráběli rukavice jen pro zahraniční značky a soukromé butiky, a tvorbu u nás, tedy na Slovensku, teprve rozvíjejí, a naše zákazníky s ní teprve seznamují. Rukavice šijí z italských kůží, a vybrat si můžete z jejich dosavadních modelů, které najdete na jejich Instagramu GANE Leather, nebo se domluvit na vlastním návrhu a barvě (ah, úplně mám nutkání objednat si rukavice v nějaké zářivé barvě!). U rukavic z jehněčí kůže je na výběr až z jednadvaceti barev, u jelenice pak černá a hnědá. Podle toho se odvíjí cena, koupíte je od necelých čtyřiceti Euro za pár, což je skvělá cena. Kromě rukavic vyrábějí také opasky a peněženky, na které lze dát vyrazit monogram či nějaký emblém.

 photo rukavice-na-miru-gane-leather_07_zpsnb1ac8fn.jpeg

A jaké jsou? Příjemně mě překvapilo, jak těsně padnou, ale přitom nemám dojem, že bych do nich musel ruku vecpat. Hlavně oblast prstů. Nevím, zda si toho u rukavic všímáte, ale já mám docela velké ruce a dlouhé a silnější prsty, a přitom jsou mně rukavice z Napy vždycky volné nebo se hned vytahají, což pak brání různým činnostem či úkonům, které bych jinak zvládl i s rukavicemi. Velikost sedí naprosto dokonale - délka rukavice, délka prstů, šířka, zapínání je na správném místě... Jako bych se na rukou ani neměl.

 photo rukavice-na-miru-gane-leather_08_zpsrjowbpta.jpg

Se zpracováním jsem také spokojený, vypadá to na precizní práci. Kůže, řekl bych, je na první dojem srovnatelná s tou z Napy, i když broušené rukavice jsem od nich měl jen jedny. Je docela tenká (je to jehnětina), což znamená, že se v nich dá dobře hýbat prsty a nijak mě neomezuje (u tlustých rukavic nebo rukavic s příliš širokými prsty si ani nezapálím cigaretu ani nevytáhnu kartu nebo peníze z peněženky), a hedvábná podšívka v teple ochlazuje, v zimě hřeje. Také je příjemnější na nošení než jen hladká kůže. Myslím, že za tu cenu je to hezký kousek, a že poměr ceny a kvalit je u GANE Leather velmi dobrý.

Na sobě mám kabát Aquascutum, košili a kravatu Ermengildo Zegna, hodinky Wenger, a rukavice GANE Leather.

P. S.: Tady najdete tipy na to, jak nosit rukavice.

Kdo nosí jocksy?

$
0
0

 photo jockstrap-white_zpsqv3e5zcf.jpg

Dostávám newslettery z různých e-shopů, mimo jiné z Trenýrkárny, kde mě zaujalo, že mají v nabídce jocksy, a dokonce jsou tam hodnocení zákazníků, kteří si je koupili a nosí je. A tak jsem si říkal, kdo a k jakému účelu je nosí? 

"Konečně se u Vás dají koupit i jocksy. Tento produkt doporučuji, jocksy jsou pohodlné. (Pro 2 z 2 je toto hodnocení užitečné.)"

"paráda moc se jí líbily tak mi je koupila"

"Kvalitní jocksy za fajn cenu! Kdo Calviny nezkusil, nepochopí."

"Tyto jocksy Diesel jsou velmi pohodlné a z příjemného materiálu. Přítelkyni se také moc líbí."


 photo jockstrap-adidas_zpsviakbbkg.jpg

Jocksy vznikly jako spodní prádlo pro cyklisty už v roce 1874 jako jockey strap", protože jockey - "žokej" - znamená jezdec, ať už na koni či na kole. Začala jejich sériová výroba, a zajímavé je, že podle nich v USA vznikl i výraz "jock", poněkud hanlivé označení pro někoho, kdo se zajímá jen o sport a jinak není kdovíjak inteligentní - viz rozhovory třeba s fotbalisty nebo když si na Instagramu pustíte zvuk u "storíčka" nějakého vošousta, který je pořád v "džimu", a má nutkání svůj tamější pobyt a poznatky sdílet se světem. Mimochodem, má čeština takový výraz? Víte?

 photo Jockstrap_Ad_1941_zpse1lq4qvk.jpg


Jocksy měly především účelné a zajišťovat pohodlní a podporu, popřípadě se do nich dá vložit suspenzor jako ochrana při sportech, u kterých hrozí zranění. Dnes jsou prý rozšířeny hlavně v gay kultuře, čemuž napovídá také sortiment třeba zmíněné Trenýrkárny - vypadají všelijak, jen ne jako něco, v čem bych chtěl být viděn spoluhráči v šatně po fotbale. Každopádně jsem nikdy neslyšel o někom u nás, kdo by je nosil při sportu, ale ani o někom, kdo by je nosil jen proto, že by bylo pohodlné. Nikdy jsem je neviděl v obchodech se sportovním oblečením, a nikdy jsem neslyšel o tom, že by je někdo při sportu nosil. Tedy myslím u nás. V zahraniční a v USA asi tolik neobvyklé nebudou. 

 photo jockstrap-rugby_zpsvf27b2jq.jpg

Víte o tom něco? Nosíte je? Tedy ne jako fetiš nebo při sexu, ale při sportu. Nosí je heterosexuální muži? Jsou u nás vůbec všeobecně známé? Ví se, že to existuje, a že je to sportovní prádlo, a ne něco, co se prodává v sexshopu? Pište, zajímá mě to.

P.S. Toto není reklama na zmíněný e-shop, ani na joscksy a nikdo mně nic nezaplatil. Ale od té doby, co prodávají původně mimibazarovskou specialitu oteplouchy, odebírám jejich newsletter, abych věděl, jaká zvěrstva jsou v oblasti spodního prádla dostupná. :D (čímž netvrdím, že mezi ně patří jocksy)

Trump u královny, aneb jak nenosit frak

$
0
0


 photo frak-white-tie_01_zpsd9xcbvbm.jpg

 photo frak-white-tie_02_zpsdjoof3bh.jpg

Donald Trump navštívil Velkou Británii a na slavnostní večeři se dostavil ve fraku. No jo, ale jak v něm vypadal? To opravdu nemá někoho, kdo by mu poradil, jak má vypadat frak? Asi nemá, když kravatu má i po četných narážkách tisku stále příliš dlouhou. 

Moje představa o tom, jak bohatí nakupují oblečení je taková, že zajdou do luxusního krejčovství, kde si nechají oblečení na míru ušít, anebo si v luxusních obchodě koupí konfekci, s jejíž nákupem či následnou úpravou na míru jim poradí školený personál či osobní stylista nebo něco podobného. Ne možná nutně u amerických "celebrit", které se pak ověšeny nákupními taškami exhibují novinářům, ale u lidí jako je prezident USA bych čekal, že mají nějakého poradce na oblečení a vzhled, kor když jede na královský dvůr. Ostatně ty bílé kruhy kolem očí a přehazovačku mu musel také někdo vymyslet, ne?

Rukávy jsou mu příliš dlouhé, nad tím bychom možná mohli přivřít oči. Ale bílá vesta má být vždycky kratší než frak - vepředu nemá z pod fraku vyčuhovat. To je jako když má žena kabát kratší než šaty. Nevím, zda je to dnešní módou kalhot s nízkým sedem a tedy dlouhých vest (což především u fraku vypadá poněkud podivně), tím, že si frak a vestu kupují zvlášť, neschopným personálem v obchodě, anebo prostě tím, že na etiketu kašlou. Rozhodně Trump není jediným ani posledním, kdo to tak nosí. Také ji mohl mít pro změnu tak krátkou, že by nepřekrývala kalhoty, a z mezery mezi vestou a kalhotami lezla zmuchlaná košile - to je moje oblíbená hnusokombinace. Myslel jsem, že to umřelo někdy kolem roku 2010, ale stále potkávám "týpky", kteří na sobě mají třeba bokové džíny, tričko, a jako že oblekovou vestu končící nad pupkem z obchodu typu New Yorker. Hnus.


 photo frak-white-tie_03_zps8lcrog7z.jpg

Dalším prohřeškem je košile. Ke fraku se nosí speciální košile, které se u nás z nějakého důvodu říká "fraková", přitom stejná se nosí (nosila) ke smokingu. Má škrobenou tuhou náprsenku, jednoduché škrobené manžety, a stojací límec s přehnutými rohy, také naškrobený. Protože jsou lidé líní a neumí už ani pořádně prát, natož tak škrobit či žehlit, nosí se ke smokingu různé košile, kde je někdejší škrobená náprsenka nahrazena skládanou látkou, fižím a podobně, límec je přeložený jako jej znáte u většiny košil, a nejspíš jste četli, že se nosí  přeložené, neboli "francouzské" manžety (což je ohavný kalk z angličtiny), které nahrazují škrobenou jednoduchou manžetu. Tu kdybyste nenaškrobili, vypadly by z nich knoflíčky. Ostatně manžetové knoflíčky vznikly proto, aby se při vyvařování košil třeba perleťové knoflíky nezničily (viz nitěné knoflíky u ložního prádla či nemocničních pyžam), takže je vlastně divným zvykem a nesmyslem nosit je ještě dnes, když se nad tím tak zamyslíte... :) 

Ale zpátky k Trumpovi a jeho košili. Má přeložený límec, který se ke fraku nenosí nikdy, a je na ní vidět skládaná látka náprsenky a kryté zapínání, takže si nejspíš vzal košili, kterou nosí ke smokingu. Můžete mně to vysvětli? Proč prezident USA a miliardář nemá košili ke fraku, a padnoucí vestu a frak? 


 photo frak-white-tie_04_zpsb60dqrgn.jpg

Burani przní Národní divadlo

$
0
0

To si tak vyjdete do Národního na Prokofjevovu operu Láska ke třem pomerančům, těšíte se na kulturní zážitek, a namísto toho pozvracíte koberec hned ve foyer, a musíte běžet vedle k voršilkám, aby vám vypláchly oči svěcenou vodou. Fotky jsem nepořídil já, za jejich zaslání děkuji svému čtenáři Pavlu Šimáčkovi, který za kulturou chodí často, a podobně oblečení lidé nejsou výjimkou. Chválím jeho pozorovatelské schopnosti - ať už vědomky či ne zachytil celou škálu nevkusu, jaký můžete v Národním divadle spatřit. Nechybí  zvednutý límec polo trika, ani český horolezec.

 photo buran-narodni-divadlo-praha_02_zps3fniat1p.jpg

 photo buran-narodni-divadlo-praha_01_zpscw9zbohc.jpg

Tady je někdo, kdo vypadá, že čeká, až otevřou posilovnu nebo "džym", jak teď musímě říkat, protože tělocvična už není dost kchůl. Nebo si při odpoledním běhu po nábřeží odskočil za kulturou? Nechybí batoh a petka s vodou. Úplně vidím, jak z ní za šustění látky nylonového batohu ucucává i během představení.

 photo buran-narodni-divadlo-praha_04_zpstwuuwvmw.jpg

Pán "mám to na háku" si do divadla odskočil v domácím oblečení se ženou, která si řekla, "však ty šaty jsou do divadla dobrý", ale pro jistotu si vzali žabky, aby se pak mohli stavit v hospodě, protože přece nepůjdou někam do pajzlu v lodičkách, natož tak v saku, proboha, co by si o nich v pajzlu řekli? A v divade bude beztak horko, tak co by se obtěžovali v nepohodlném oblečení.


 photo buran-narodni-divadlo-praha_05_zpszid9c5px.jpg

Já mám zásadu, že na cesty si beru alespoň jedny slušné kalhoty, košilie, a třeba sako, pokud zvažuji návštěvu nějakého podniku, kde se očekává společenské oblečení. Když je nemám, tak nikam nelezu. Tady turista oblečený jako výsadkář z Vietkongu na to ale kašle, protože i kdyby mu někdo něco směrem k jeho outfitu řekl, jistě by jej udolal něčím, co má v jedné z kapes svých vojenských kalhot. Do divadla jsou takové kalhoty se spoustou kapes nanejvýš praktické. Jak jinak byste otravovali ostatní diváky, než chrastěním obsahu kapes a šustěním batohu?


 photo buran-narodni-divadlo-praha_06_zpslku2pwht.jpg

Když je něco značkové a drahé, hodí se to všude. Tak asi uvažují nositelé polo triček. Jen nechápu zvednutý límec-  když na rubu není logo jeho výrobce, pak to poněkud postrádá smysl, ne? Sice nemá klasický, mezi Čechy oblíbený trekový batoh, ale stejně se to do divadla nehodí. A proč tam má tu visačku? Kompenzuje tím absenci loga na rubu límce? 


 photo buran-narodni-divadlo-praha_07_zpsscvxyazc.jpg

Vždyť existuje spousta hezkých tenisek, tak proč tolik lidí nosí ty, které křičí "koupil jsem je ve sportovní obuvi na běhání"? Co to je? Pěší výlet v Šárce zakončený představením v Národním divadle? 


 photo buran-narodni-divadlo-praha_08_zpsesdgsffm.jpg

Japonští turisté nesmí chybět nikde. Ani v divadle ne. Alespoň na sobě nemají nějaké šílenosti, ale oblíbenou kombinaci džíny, bílé tenisky a košile. Ale do Národního se takto nechodí, děkuji.


 photo buran-narodni-divadlo-praha_09_zpsqsr6bawb.jpg

A co by to bylo za kulturní akci v Čechách bez alespoň jednoho horolezce v trekové výstroji? Skoro mně až slzička ukápla, jak jsem si vzpomněl na svoje studentská léta, kdy na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy podobné oblečení nosili snad všichni. Sametové potahy sedadel v divadle vyžadují kalhoty z odolné látky, mramorové schodiště byste v polobotkách s koženou podrážkou jistě nezdolali, a praktický batoh jistě ukrývá bundu s vodním sloupcem pro případ deště či cepín ke kdoví čemu.

To už na tom Národní divadlo musí být hodně špatně, že dovnitř pouští takovou sprostotu. Kdysi to měl být chrám české kultury, teď se Národní divadlo stalo symbolem českého buranství, nevkusu, špatného chování a absolutního úpadku jakéhokoli vychování či taktu. Pokud jste si všimli, na fotce je jeden pán, který má na sobě oblek. Druhý pořizoval tyto fotky, obvykle tam víc vhodně oblečených lidí nepotkáte.

Samotné Národní divadlo v Praze se k tomu staví vlažně, a na svých stránkách má k vhodnému oblečení šalamounskou větu, kterou jako žee dávají najevo, jak má divák přijít oblečený, ale vlastně mu tím nic nesdělují, protože říct někomu, že chodit od divadla na operu v žabkách, tričku a kraťasech je burnaství, se dnes nepovažuje za společensky korektní, a ještě by se tím mohl někdo cítit diskriminovám či uražen, a "diskriminace" se dnes považuje za nejhorší zločin:

"Dress code bývá předepsán jen pro mimořádné události. Svým zevnějškem dává ale divák najevo, že si je vědom slavnostního okamžiku, který v divadle prožívá. Očekáváme proto, že svým zevnějškem, oblečením a chováním respektuje divák v hledišti a přilehlých prostorách divadla zvyklosti obvyklé při návštěvě divadelního představení."

A pak se mě někdo ptá, co že nechodím častěji do divadel a na koncerty. Toto vidět nepotřebuji. Ještě mně pak chodí hejty, že si v obleku či ve smokingu "na něco hraju", že jsem arogantní, a vadí jim, že mluvím o lůze. No, posuďte sami.  Já mezi takové lidi chodit nechci, jen mně zkazí zážitek z představení, a ještě si tam v obleku budu nepatřičně připadat já. Jak je možné, že někdo chodí do společnosti takto oblečený? Jak je možné, že dospělý člověk neví, jak se obléct? Myslíte, že chodí lyžovat v polobotkách, a na koupaliště chodí v obleku? Nebo je to nějaká zvláštní úchylka, chodit oblečený jako kretén jen tam, kam civilizovaný člověk nosí oblek?

Ed Sheeran předvádí, jak se nechovat v restauraci

$
0
0


Možná jste viděli novou reklamu na kečup Heinz s Edem Sheeranem. Asi má být kchůl a jako že vtipná. Proč ne, ale také je tam vidět spousta nezpůsobů a ukázek nevhodného chování v "lepší" restauraci.

Nelíbí se mně, jak restauraci, personál a ostatní hosty představuje jako snoby, čímž takové chování jaksi "legalizuje", ukazuje, že slušné chování a etiketa jsou jen pro snoby, a jako by dávala najevo, že se máme chovat "uvolněně" - no, jako prasata. Ale taková restaurace není nějaký pajzl v Nuslích nebo domácí gauč u televize. Nosit si do restaurace vlastní kečup... A vůbec - zelenina s kečupem?

Před pár lety přijeli moji známí z Francie. Chtěl jsem jim ukázat Prahu, a večer jsme chodili do dobrých restaurací. Oblékli jsme se neformálně, tedy světlé kalhoty, košile s rozhalenkou a sako, což mně do hotelu Imperial připadá jako přiměřené oblečení. Personál vypadal jako v té reklamě: profesionální, neustále nás obsluhovali, přisunovali židle, dolévali nápoje, nemuseli jsme se o nic starat. Ovšem u vedlejšího stolu seděla skupina amerických turistů, které mně Ed Sheeran připomněl. Bylo léto, takže na sobě měli typický letní úbor amerického turisty - nylonové šortky, které normální člověk nosí leda tak na koupališti, nátělníky, žabky, a takové ty pytle na cvičky, které u nás tehdy zatím ještě nebyly tolik in. Chovali se hlučně, na židlích se rozvalovali, a chovali se, jako kdyby byli ve dvě ráno v Mekáči. Pochybuji, že v USA by je takto oblečené do podobné restaurace vůbec pustili. Ve Velké Británii zase některé restaurace třeba na svých internetových stránkách přímo uvádějí, že vás tam bez dlouhých kalhot, košile, kravaty a a saka nepustí.

Začněme tím, jak je Ed oblečený - kostkovaná flanelka a batoh. U nás oblíbený outfit buranůnávštěvníků Národního divadla v Praze, což vypadá hrozně, a jen to svědčí o nedostatku vychování. "Bla, bla, bla, ..." To mně připomíná reklamu "kostka ve skluzu", která zesměšňuje gastronomii, a vyzdvihuje fastfoody. Toto je něco podobného. Proč jít na dobré jídlo do dobré restaurace, když tam můžete přijít jako vagas, a na jídlo napatlat kečup? Mimochodem, v takové restauraci by mu napřed nalili víno a vodu, a pak až podávali - studený - předkrm. ;) Prosím, řekněte mi, že takovým způsobem si kečup nikdo "nestříká" na talíř, a že je to zhovadilost. Nebo ne?!

Jimmy Choo Man Blue

$
0
0

 photo jimmy-choo-men-blue-edt_01_zps2iaxoiz3.jpeg

S modrými vůněmi jako by se v poslední době roztrhl pytel. Obvykle však v modrém flakonu s názvem "blue"čekáte tzv. akvatickou vůni, tedy vůni, která přidáním umělých či přírodních látek evokuje svěžest vody či moře. U Jimmy Choo Man Blue tomu tak není. Nádherný, elegantní flakon ukrývá dřevitě aromatickou vůni. Za vůní stojí parfumérka Nathalia Lorson, která už vytvořila spousty parfémů pro značky jako Boucheron, Chopard, Givenchy, Jil Sander, Lalique či Yves Saint-Laurent.

Aby stvořila Jimmy Choo Man Blue, smíchala bergamot, muškátovou šalvěj, černý pepř a levanduli v hlavě parfému, srdce skrývá tóny cypřiše, jablka, kůže a ambry. Základ parfému tvoří pačuli, santalové dřevo, vanilka a vetiver. Nezní to jako něco inovativního, ale je to příjemná vůně, která předčila moje očekávání. 

Na kůži napřed lehce cítím šalvěj, svěží citrusy a zelené nóty levandule, pak se začne objevovat kořenitost pepře a elegantní kůže. Po nějaké době se rozvoní srdce a základ, nasládlá ambra a santalové dřevo, až vám zbude dlouhotrvající jemně dřevitá vůně s kořenitými a pudrovými tóny. Mile mě překvapilo, jak dlouho parfém vydrží. Hodí se na každý den i na večer, je to univerzální vůně nejen na léto pro mladého elegantního muže. Seženete exkluzivně v Sephoře.

 photo jimmy-choo-men-blue-edt_02_zpsv3fksycc.jpg
Viewing all 487 articles
Browse latest View live